Nejoblíbenější knižní postava

4. prosince 2014 v 17:29 | najda |  Úvahy, věda a tak
2. 12. 2014


Téma týdne 91:


Opět po čase trochu času na zamyšlení. Téma pro mnohé složité proto, že nečtou, pro jiné naopak proto, že čtou. Když nečtete, je složité vybrat nějakou literární postavu, neboť zpravidla žádnou neznáte. Pokud čtete hodně, je to o to složitější, neboť těch postav je spousta. Těžko vybrat jedinou. Je zde ovšem oproti živým lidem jedna výhoda. Když na nějakou postavu zapomenete, těžko vám to bude vyčítat, což u živých lidí vždycky jako vážné riziko hrozí.

Možná bych se mohl soustředit na postavy neoblíbené, neboť z nějakého důvodu nezajímavé. Třeba malý Bobeš mě tedy vůbec neoslovil. Přečetl jsem pár stránek a knihu jsem, znechucen, odložil. Naopak nemohu říct, že by některé další postavy, byť záporné byli vyloženě neoblíbené, neboť zpravidla plnily v knize jistou úlohu. Je to jako u herců. Řada z nich je mi nesympatická, protože hraje téměř výhradně záporné postavy, což ale nemusí nutně znamenat, že je herec sám o sobě nesympatický. Z knižními postavami je to stejné. Ony takové prostě být musí, jinak by to byla šílená nuda.

V dětství mě zaujaly knihy Arthura Ransoma. Partička podnikavých dětí byla vcelku sympaticky napsaná a já se pídil po dalších dílech, protože to byly knížky poutavé. Ale nikdo z hrdinů nevyčníval. Taková je ostatně většina knih, i když mají nějakého hlavního hrdinu, je zpravidla obklopen dalšími osobami, které jsou tak, či onak zajímavé. Tu a tam však postava z děje vyčnívá, viz například dobrý voják Švejk. Je sice obklopen spoustou postaviček, více či méně legračních, komických, tragických i obyčejných, ale přece ostatní převyšuje. Asi to byla první vlaštovka mezi oblíbenými postavami. Taková ryze česká. Člověk se se Švejkem celkem snadno ztotožní. Snad proto je to jeden z nejoblíbenějších knižních hrdinů u nás, ale i jinde ve světě.

Dnešní mládež spíše vyzdvihne Harryho Pottera, což je pochopitelné. My bychom možná vzpomněli na čaroděje ze země Oz, nebo Vinetoua, kapitána Nemá a jemu podobné. Řada hrdinů nám ovšem poněkud splývá v davu. Málokterý autor dokáže napsat zajímavou postavu, čnící v díle nad ostatní. Trochu si s tím pohrávají autoři detektivek, kteří se tu a tam zaměří na jednoho detektiva, takže nám stvoří Sherlocka Holmese, nebo Hercula Poirota či někoho docela jiného. Vskutku zajímavé postavičky. Na rozdíl od Švejka, který je věčně v opozici a stále vymýšlí nové a nové maléry, tito pánové často působí distingovaně, mají výborný pozorovací talent, bystrý mozek, dokážou dobře kombinovat, vyznají se v logice a spoustě dalších užitečných věd. vlastně nám tím imponují, neboť zpravidla dokážou všechno to, co my neumíme. Na rozdíl od Švejka. S tím se člověk ztotožňuje z určité podstaty a podobnosti. S jinými hrdiny nás pojí diametrální odlišnost. Snad proto máme rádi různé akční hrdiny, mušketýry, indiány a kovboje.

Když jsem téma četl poprvé, tak mě ale popravdě napadla zcela jiná literární postava. Nemá s výše uvedenými pranic společného. Není to ani akční hrdina, ani životní ztroskotanec, ani zdrcující logik. Je to takový obyčejný a docela malý princ od Exupéryho. Ten mě napadl jako první. To byla moje první myšlenka na oblíbenou postavu. Hrdina knihy, kterou každý z nás chápe jinak. Kterou v každém věku pochopíme jinak. Hrdina knihy napsané tak, že v nás pokaždé zanechá něco jiného. Četl jsem ji poprvé asi v osmnácti letech. Nechápal jsem, jak by tuto knihu mohlo přečíst malé dítě. Co by z ní mělo? Vždyť by nic nepochopilo. A přesto je pravděpodobné, že by ji pochopilo po svém, skutečně jako pohádku.

Když jsem před lety o Malém princi přemýšlel, napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat průzkum mezi dětmi. Přečetl bych knížku dětem v první třídě a chtěl bych od nich vědět, co si představují. O čem kniha je. Pak bych jim knihu dával číst průběžně v každém dalším ročníku, a pokaždé by měli napsat svůj dojem z knížky, co si o ní myslí, a jaké hlavní myšlenky přináší. Určitě by bylo zajímavé postihnout vývoj chápání knihy v průběhu let u každého jednotlivce. A v tom je pro mě tento hrdina nezastupitelný a tudíž nejoblíbenější. Že není jednoznačný. Já se u knížky dokonce rozbrečel. Pro děti je to možná pohádka, pro dospělé je to ale velmi náročné drama. Knížka plná obrazů a utajených poselství, zamyšlení, povzdechů a stesků. Je to vlastně velice smutná pohádka. Nebo je to prostě jenom o životě? Myslím, že Malý princ si sám není jistý, jetli to, co prožívá je pohádka, drama, nebo jenom obyčejný život.

Přes Malého prince se dostávám k Exupérymu. On byl vlastně hrdinou všech svých knih. Malý princ byl jenom prostředníkem pro vyřčení myšlenek a otázek, které tak nějak neseděly k dospělému muži, přesto, že si je zjevně sám pokládal. Exupéry, jako hlavní hrdina popisoval co viděl, a přemýšlel o věcech kolem sebe, či spíše dole pod sebou, neboť zpravidla přemýšlel, když pilotoval letadlo. Snad proto měl nad řadou věcí a problémů velký nadhled. Dokázal přetavit nadhled fyzický v nadhled lidský. To, že se díval na zemi z letadla, mu umožnilo nahlížet na problémy z jiného úhlu a bylo zajímavé, že si tuto výhodu udržel i po přistání na zemi.

Osobně mám velmi rád hrdiny humorných knížek. Životních dramat je náš život přeplněn a přesycen, proto bychom měli vyhledávat odreagování v lehčích tématech, které nás uvolní, přivedou na jiné, pozitivnější myšlenky. Nevím, proč bych měl i v literatuře a v televizi neustále sledovat děje plné podrazů, lží, přetvářek a jiných negativ, když to musím denně konzumovat v běžném životě. Moje oblíbené postavy tedy často negují realitu. Vymykají se z ní, jsou jiné. Proč číst o zakomplexovaném a zamindrákovaném hrdinovi, když takové vidím denně kolem sebe. Proč se ještě více zatěžovat dalšími problémy literárních postav, když máme svých vlastních mindráků a problému až nad hlavu. Hledejme pozitivní hrdiny a veselé postavy, které nám pomůžou se odreagovat a zrelaxovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama