Náš malý black out

6. prosince 2014 v 16:57 | najda |  Autorská próza

4. 12. 2014


Čekání na proud bylo jako čekání na Godota. Vlivem námrazy přestal proud proudit kolem půlnoci ze 3. na 4. prosince. Do rána byla doma zima jak v Ruském filmu. Odpoledne mi účetní sdělila, že proud nepůjde až do rána. Odpoledne jsem seděl doma potmě, jenom při svíčkách a luštil jsem sudoku. Po obýváku jsem rozprostřel asi sedm čajových svíček, jednu voňavou a jednu obyčejnou, aby bylo alespoň romantické šero, a ne tma jak v prdeli. Rozdíl mezi tmou jak v prdeli a romantickým přítmím je tedy cca 8 svíček.

Ve stodole jsem zpod ponku vyhrabal starý propanbutanový vařič, abych si k té selance mohl alespoň uvařit čaj. Kdybych byl blondýna, tak bych si určitě uvařil horkou vodu předem, abych si měl ráno čím zalít kafe. Svíčky se mihotaly a mnou mihotala zima. Ono 15 °C není žádné horko, když v tom máte sedět. A svíčky barák nevytopí. Ačkoli mě napadají dvě možnosti, jak svíčkou vytopit barák, i když je to nakonec vlastně možnost jedna jediná. Prostě ho svíčkou podpálíte. Pak vám v něm bude pěkně horko, takže bude dobře vytopený, načež přijedou hasiči a vytopí vám jej ještě jednou - vodou. Ani jedna varianta mě nenadchla. Raději jsem si oblékl fleecovou bundu, i když nevím dost dobře, co to je. Prostě taková košile, nebo mikina z teplého materiálu.

Volal jsem na linku bezpečí, nebo to asi byla jiná linka. Spíš to byla poruchová linka správce elektrického rozvodu. Linka byla bez řečí. Po zazvonění mi automat sdělil, že hovor bude nahráván. Žádný hovor se neuskutečnil, takže asi nahráván nebyl. Nejdříve mi automat sdělil, že mají vyhlášený krizový stav na celé Jižní Moravě a po celé severní polokouli, takže nás prosí o trpělivost. Pak mi bylo sděleno, že všichni operátoři s kýmsi hovoří, což se dalo předpokládat. Načež mi automat sdělil, že mám na displeji napsat směrovací číslo, aby se urychlilo vyřízení mého požadavku. Vám se to kurňa řekne, napiš číslo, když si ten dotykáč dělá co chce. Po chvíli zápasení s telefonem se mi podařilo číslo skutečně napsat na displej, ne jenom na papír na stole. A ejhle, automat mi sdělil, že v dané lokalitě má nahlášeny poruchy v obci Kravsko, termín ukončení nelze odhadnout. Druhá nahlášená porucha - Vranovská Ves, termín ukončení nelze odhadnout. Volal jsem tam každou hodinu. Asi v devět mi to zvedl operátor, který mi sdělil, že je tam popadané vedení, rozbitá trafostanice, a ještě několik dalších závad, které by vydaly na román. Skoro to vypadalo, že budou muset natáhnout nové vedení až z Dukovan. Každopádně tvrdil, že by vše mělo být opraveno po půlnoci. Jenomže neřekl, kterého dne. Ono i poledne je po půlnoci.

Doma nic nefungovalo. Ani topení. Bez elektriky se v tomto světě nic neděje. Zastavil se život. Takový malý obecní blac out, který nikdo neřešil. Tedy alespoň mám pocit, že starosta o něm vůbec nevěděl. Jako spolehlivé se ukázaly svíčky, neboť hoří i bez proudu. V mobilu mi docházela baterka a nabít ji nebylo kde. Hodiny, kterých doma svítí normálně několik nešly ani jedny a meteostanice fungovala taky jenom díky bateriím uvnitř. Propanbutan také fungoval spolehlivě, i když už volá po údržbě. Napadlo mě, že bych si měl pořídit elektrocentrálu. Alespoň nějakou malou, která by uživila alespoň kotel. Všechno přežiju, ale sedět doma v zimě není zrovna to, po čem by člověk celý život toužil. Připadal jsem si skoro jako bezdomovec, kterého odstřihli. Nevím, jak by to bylo řešeno v případě, že by výpadek postihl větší území. Stejně je zajímavé, že všechny obce okolo svítí, jenom ta naše se topí ve tmě. To k ní vede jen jeden drát?

Alespoň jsme s manželkou neponocovali. Ještě před desátou jsme se zachumlali do peřin. Kolikpak bude mít tento výpadek následků? Běžně měly podobné výpadky za následek populační boom. Lidi se nemohli koukat na televizi, ani poslouchat rádio, tak se věnovali příjemnějším věcem. Uvidíme v srpnu, co to přinese.

Ráno jsme vstávali do zimy. Jako kdysi na horách, když se ještě topilo v Petrách dřívím a uhlím. V celém domě bylo necelých 15°C. z uvedeného vyplývá, že oprava nebyla po půlnoci dokončena, jak bylo slíbeno. Uvařili jsme si čaj jako v kempu a snídali při svíčkách oblečeni v zimních bundách, případně v županu. Ani psům se nechtělo z pelechu do té zimy. Hlavou mi bleskla myšlenka. Tak kde je? Snídani má na stole, čaj mu vychládá a on nikde. Asi ho ještě nepustily. Mrazáky na něj čekají jak na smilování, ani kotel už se ho nemůže dočkat, a on se pořád někde fláká. Několikrát jsem ho vyhlížel přes okno, a proud pořád nikde.

V práci jsem dal umírající mobil na nabíječku, protože se ho taky nemohl dočkat a žalem málem umřel. Když se trochu probral, vytočil jsem opět číslo poruchové linky, protože číslo odpovědného pracovníka za likvidaci poruch mezitím z netu zmizelo. Nejprve mě opět oslovil automat, který mi sdělil to samé, co včera. Vranovská Ves něpremáva, a kdo ví, kdy bude. Asi za hodinu jsem to zkusil znovu a to už jsem měl opět štěstí na operátora. Ten požádal o chvíli strpení, aby mi pak vyjmenoval soupis závad, který by vydal opět na delší povídání, dokonce jsem měl pocit, že to bylo ještě delší než včera. Až jsem se lekl, jestli tam ti opraváři nenadělali po tmě víc škody, jak užitku. Spadlé vedení, zlomené sloupy, voda v rozvaděči, rozvité izolátory, bída a nouze. Termín dokončení v nedohlednu. Zeptal jsem se, zda není možné obec přepnout na jinou větev. Na to mi operátor sdělil, že co šlo přepojit odjinud, to přepojili, ale u nás to bohužel nejde. Skoro jsem se ho zeptal, jestli by nemohli natáhnout prodlužovačku z Pavlic. Jsou to jenom asi tři kilometry, ale raději jsem neprovokoval. Poděkoval jsem za vyčerpávající informace a zcela vyčerpán jsem se pustil do smysluplné práce v práci. I můj mobil byl zcela vyčerpán a sál ze sítě šťávu jak mimino z flašky.

Bylo poledne, když mi psala účetní z obce, nebo snad i telefonovala, že už to zapnuli. Heuréka! Mrazáky si oddechly a kotel určitě taky. Teď je ještě otázka, kolik vypínačů jsme ze zvyku nechali omylem zapnutých. To jsem zjistil až po návratu domů. Žádný. Všechno zase fungovalo, jenom kotel odmítal topit. Konzultoval jsem situaci po telefonu s topenářem a dospěli jsme k závěru, že výpadek nepřežil termostat. Navigoval mě, jak ho mám rozebrat a propojit dráty, abych zapojil kotel natvrdo. Vím, že se to nemá. Doktor vám taky nebude po telefonu vykládat, jak si máte vyoperovat slepé střevo. Ale je to nakonec jenom 24V, a kotel jsem vyndal ze zásuvky, takže by mě to zabít nemělo. Povedlo se. Kotel se rozeběhl a ze stávajících šestnácti stupňů to do večera vytáhl na skoro devatenáct. A to je venku relativně teplo - 10°C. Co by se dělo kdyby byl venku mráz, to nevím.

Odešel jsem na úřad pořídit nějaké výpisky a přitom jsme s paní účetní probrali minulou situaci. Tak ten proud nešel od dvou hodin od rána, 3. 12., do oběda 4. 12., čili celých 34 hodin. Dobrý trénink na black out. Ukázalo se, že na to nejsme vůbec připraveni. Kdyby k něčemu takovému došlo ve větším, či dokonce globálním měřítku, zkolabovala by civilizace během několika hodin, jakmile by došli baterky a nafta v generátorech. Apokalypsa. Armagedon. I bez atomovky, nebo obřích asteroidů. Prostě nás asi jednou zahubí závislost na technologiích. Paní účetní si posteskla, že jsou někteří lidi divní, protože se tváří, jako by za výpadek mohla ona, nebo starosta. Nějak nechápou, že pokud jde o dodávky proudu, nemá s tím obec v těchto případech nic společného. Je to prostě zásah vyšší moci, a s tím ani starosta nic nenadělá.

Večer volala mamka a sdělila mi, že jsme byli ve zprávách na ČT, v regionech. Nakonec jsem viděl reportáž i v hlavním zpravodajství. Asi jsme byli jedna z obcí, kterou výpadek postihl nejvíce, alespoň na Znojemsku. Mluvil tam pan Svoboda a potvrdil, že výpadek skutečně ochromil život v celé obci, protože se, kromě toho, že se nedalo svítit, nedalo zpravidla ani topit.

Doma jsme si uvařili s Gábi kafe, dali jsme si večeři a užívali jsme si sledování snookeru v televizi. Hrál Ronie O'Sullivan na UK Championchip. Zvládl to 6:0 a ještě s posledních dvou framech atakoval absolutní počet bodů. Napoprvé to sice ještě nevyšlo, skončil na jedenácté červené, ale napodruhé už 147 padlo, což sledovali i hráči od vedlejšího stolu, protože si takovou událost nenechá nikdo z hráčů ujít. Ronnie je prostě kádr, a já můžu jít klidně spát. V teple.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama