Prosinec 2014

Náš malý black out

6. prosince 2014 v 16:57 | najda |  Autorská próza

4. 12. 2014


Čekání na proud bylo jako čekání na Godota. Vlivem námrazy přestal proud proudit kolem půlnoci ze 3. na 4. prosince. Do rána byla doma zima jak v Ruském filmu. Odpoledne mi účetní sdělila, že proud nepůjde až do rána. Odpoledne jsem seděl doma potmě, jenom při svíčkách a luštil jsem sudoku. Po obýváku jsem rozprostřel asi sedm čajových svíček, jednu voňavou a jednu obyčejnou, aby bylo alespoň romantické šero, a ne tma jak v prdeli. Rozdíl mezi tmou jak v prdeli a romantickým přítmím je tedy cca 8 svíček.

Ve stodole jsem zpod ponku vyhrabal starý propanbutanový vařič, abych si k té selance mohl alespoň uvařit čaj. Kdybych byl blondýna, tak bych si určitě uvařil horkou vodu předem, abych si měl ráno čím zalít kafe. Svíčky se mihotaly a mnou mihotala zima. Ono 15 °C není žádné horko, když v tom máte sedět. A svíčky barák nevytopí. Ačkoli mě napadají dvě možnosti, jak svíčkou vytopit barák, i když je to nakonec vlastně možnost jedna jediná. Prostě ho svíčkou podpálíte. Pak vám v něm bude pěkně horko, takže bude dobře vytopený, načež přijedou hasiči a vytopí vám jej ještě jednou - vodou. Ani jedna varianta mě nenadchla. Raději jsem si oblékl fleecovou bundu, i když nevím dost dobře, co to je. Prostě taková košile, nebo mikina z teplého materiálu.

Volal jsem na linku bezpečí, nebo to asi byla jiná linka. Spíš to byla poruchová linka správce elektrického rozvodu. Linka byla bez řečí. Po zazvonění mi automat sdělil, že hovor bude nahráván. Žádný hovor se neuskutečnil, takže asi nahráván nebyl. Nejdříve mi automat sdělil, že mají vyhlášený krizový stav na celé Jižní Moravě a po celé severní polokouli, takže nás prosí o trpělivost. Pak mi bylo sděleno, že všichni operátoři s kýmsi hovoří, což se dalo předpokládat. Načež mi automat sdělil, že mám na displeji napsat směrovací číslo, aby se urychlilo vyřízení mého požadavku. Vám se to kurňa řekne, napiš číslo, když si ten dotykáč dělá co chce. Po chvíli zápasení s telefonem se mi podařilo číslo skutečně napsat na displej, ne jenom na papír na stole. A ejhle, automat mi sdělil, že v dané lokalitě má nahlášeny poruchy v obci Kravsko, termín ukončení nelze odhadnout. Druhá nahlášená porucha - Vranovská Ves, termín ukončení nelze odhadnout. Volal jsem tam každou hodinu. Asi v devět mi to zvedl operátor, který mi sdělil, že je tam popadané vedení, rozbitá trafostanice, a ještě několik dalších závad, které by vydaly na román. Skoro to vypadalo, že budou muset natáhnout nové vedení až z Dukovan. Každopádně tvrdil, že by vše mělo být opraveno po půlnoci. Jenomže neřekl, kterého dne. Ono i poledne je po půlnoci.

Doma nic nefungovalo. Ani topení. Bez elektriky se v tomto světě nic neděje. Zastavil se život. Takový malý obecní blac out, který nikdo neřešil. Tedy alespoň mám pocit, že starosta o něm vůbec nevěděl. Jako spolehlivé se ukázaly svíčky, neboť hoří i bez proudu. V mobilu mi docházela baterka a nabít ji nebylo kde. Hodiny, kterých doma svítí normálně několik nešly ani jedny a meteostanice fungovala taky jenom díky bateriím uvnitř. Propanbutan také fungoval spolehlivě, i když už volá po údržbě. Napadlo mě, že bych si měl pořídit elektrocentrálu. Alespoň nějakou malou, která by uživila alespoň kotel. Všechno přežiju, ale sedět doma v zimě není zrovna to, po čem by člověk celý život toužil. Připadal jsem si skoro jako bezdomovec, kterého odstřihli. Nevím, jak by to bylo řešeno v případě, že by výpadek postihl větší území. Stejně je zajímavé, že všechny obce okolo svítí, jenom ta naše se topí ve tmě. To k ní vede jen jeden drát?

Alespoň jsme s manželkou neponocovali. Ještě před desátou jsme se zachumlali do peřin. Kolikpak bude mít tento výpadek následků? Běžně měly podobné výpadky za následek populační boom. Lidi se nemohli koukat na televizi, ani poslouchat rádio, tak se věnovali příjemnějším věcem. Uvidíme v srpnu, co to přinese.

Ráno jsme vstávali do zimy. Jako kdysi na horách, když se ještě topilo v Petrách dřívím a uhlím. V celém domě bylo necelých 15°C. z uvedeného vyplývá, že oprava nebyla po půlnoci dokončena, jak bylo slíbeno. Uvařili jsme si čaj jako v kempu a snídali při svíčkách oblečeni v zimních bundách, případně v županu. Ani psům se nechtělo z pelechu do té zimy. Hlavou mi bleskla myšlenka. Tak kde je? Snídani má na stole, čaj mu vychládá a on nikde. Asi ho ještě nepustily. Mrazáky na něj čekají jak na smilování, ani kotel už se ho nemůže dočkat, a on se pořád někde fláká. Několikrát jsem ho vyhlížel přes okno, a proud pořád nikde.

V práci jsem dal umírající mobil na nabíječku, protože se ho taky nemohl dočkat a žalem málem umřel. Když se trochu probral, vytočil jsem opět číslo poruchové linky, protože číslo odpovědného pracovníka za likvidaci poruch mezitím z netu zmizelo. Nejprve mě opět oslovil automat, který mi sdělil to samé, co včera. Vranovská Ves něpremáva, a kdo ví, kdy bude. Asi za hodinu jsem to zkusil znovu a to už jsem měl opět štěstí na operátora. Ten požádal o chvíli strpení, aby mi pak vyjmenoval soupis závad, který by vydal opět na delší povídání, dokonce jsem měl pocit, že to bylo ještě delší než včera. Až jsem se lekl, jestli tam ti opraváři nenadělali po tmě víc škody, jak užitku. Spadlé vedení, zlomené sloupy, voda v rozvaděči, rozvité izolátory, bída a nouze. Termín dokončení v nedohlednu. Zeptal jsem se, zda není možné obec přepnout na jinou větev. Na to mi operátor sdělil, že co šlo přepojit odjinud, to přepojili, ale u nás to bohužel nejde. Skoro jsem se ho zeptal, jestli by nemohli natáhnout prodlužovačku z Pavlic. Jsou to jenom asi tři kilometry, ale raději jsem neprovokoval. Poděkoval jsem za vyčerpávající informace a zcela vyčerpán jsem se pustil do smysluplné práce v práci. I můj mobil byl zcela vyčerpán a sál ze sítě šťávu jak mimino z flašky.

Bylo poledne, když mi psala účetní z obce, nebo snad i telefonovala, že už to zapnuli. Heuréka! Mrazáky si oddechly a kotel určitě taky. Teď je ještě otázka, kolik vypínačů jsme ze zvyku nechali omylem zapnutých. To jsem zjistil až po návratu domů. Žádný. Všechno zase fungovalo, jenom kotel odmítal topit. Konzultoval jsem situaci po telefonu s topenářem a dospěli jsme k závěru, že výpadek nepřežil termostat. Navigoval mě, jak ho mám rozebrat a propojit dráty, abych zapojil kotel natvrdo. Vím, že se to nemá. Doktor vám taky nebude po telefonu vykládat, jak si máte vyoperovat slepé střevo. Ale je to nakonec jenom 24V, a kotel jsem vyndal ze zásuvky, takže by mě to zabít nemělo. Povedlo se. Kotel se rozeběhl a ze stávajících šestnácti stupňů to do večera vytáhl na skoro devatenáct. A to je venku relativně teplo - 10°C. Co by se dělo kdyby byl venku mráz, to nevím.

Odešel jsem na úřad pořídit nějaké výpisky a přitom jsme s paní účetní probrali minulou situaci. Tak ten proud nešel od dvou hodin od rána, 3. 12., do oběda 4. 12., čili celých 34 hodin. Dobrý trénink na black out. Ukázalo se, že na to nejsme vůbec připraveni. Kdyby k něčemu takovému došlo ve větším, či dokonce globálním měřítku, zkolabovala by civilizace během několika hodin, jakmile by došli baterky a nafta v generátorech. Apokalypsa. Armagedon. I bez atomovky, nebo obřích asteroidů. Prostě nás asi jednou zahubí závislost na technologiích. Paní účetní si posteskla, že jsou někteří lidi divní, protože se tváří, jako by za výpadek mohla ona, nebo starosta. Nějak nechápou, že pokud jde o dodávky proudu, nemá s tím obec v těchto případech nic společného. Je to prostě zásah vyšší moci, a s tím ani starosta nic nenadělá.

Večer volala mamka a sdělila mi, že jsme byli ve zprávách na ČT, v regionech. Nakonec jsem viděl reportáž i v hlavním zpravodajství. Asi jsme byli jedna z obcí, kterou výpadek postihl nejvíce, alespoň na Znojemsku. Mluvil tam pan Svoboda a potvrdil, že výpadek skutečně ochromil život v celé obci, protože se, kromě toho, že se nedalo svítit, nedalo zpravidla ani topit.

Doma jsme si uvařili s Gábi kafe, dali jsme si večeři a užívali jsme si sledování snookeru v televizi. Hrál Ronie O'Sullivan na UK Championchip. Zvládl to 6:0 a ještě s posledních dvou framech atakoval absolutní počet bodů. Napoprvé to sice ještě nevyšlo, skončil na jedenácté červené, ale napodruhé už 147 padlo, což sledovali i hráči od vedlejšího stolu, protože si takovou událost nenechá nikdo z hráčů ujít. Ronnie je prostě kádr, a já můžu jít klidně spát. V teple.

Poznámky ze školení k dokumentaci

5. prosince 2014 v 17:55 | najda |  Moudra a srandy
3. 12. 2014

  • Derathizace
  • Pokud není k nástroji návod, musí být zpracován bezpečnostní předpis. Třeba k takovému kladivu nikde návod neseženete, tak si jej musíte vytvořit.
  • Někteří neschopní jsou všeho schopní
  • Když už jsem se to naučil, je mi to k ničemu.
  • Houfy paragrafů mě navádí.
  • Byl jsem na ortopedii, že mám krátké ruce. Poslali mě na oční.
  • Zaměstnanec je v poměru se zaměstnavatelem. Poměr by měl být pracovní, nikoliv milostný.
  • Podepsal jsem něco, co bylo úplně vzadu a ještě vzhůru nohama.
  • Udělat z malého idiota velkého idiota může jedině idiot.
  • Školit může kdo chce, ani to nemusí mít formu.

Nejoblíbenější knižní postava

4. prosince 2014 v 17:29 | najda |  Úvahy, věda a tak
2. 12. 2014


Téma týdne 91:


Opět po čase trochu času na zamyšlení. Téma pro mnohé složité proto, že nečtou, pro jiné naopak proto, že čtou. Když nečtete, je složité vybrat nějakou literární postavu, neboť zpravidla žádnou neznáte. Pokud čtete hodně, je to o to složitější, neboť těch postav je spousta. Těžko vybrat jedinou. Je zde ovšem oproti živým lidem jedna výhoda. Když na nějakou postavu zapomenete, těžko vám to bude vyčítat, což u živých lidí vždycky jako vážné riziko hrozí.

Možná bych se mohl soustředit na postavy neoblíbené, neboť z nějakého důvodu nezajímavé. Třeba malý Bobeš mě tedy vůbec neoslovil. Přečetl jsem pár stránek a knihu jsem, znechucen, odložil. Naopak nemohu říct, že by některé další postavy, byť záporné byli vyloženě neoblíbené, neboť zpravidla plnily v knize jistou úlohu. Je to jako u herců. Řada z nich je mi nesympatická, protože hraje téměř výhradně záporné postavy, což ale nemusí nutně znamenat, že je herec sám o sobě nesympatický. Z knižními postavami je to stejné. Ony takové prostě být musí, jinak by to byla šílená nuda.

V dětství mě zaujaly knihy Arthura Ransoma. Partička podnikavých dětí byla vcelku sympaticky napsaná a já se pídil po dalších dílech, protože to byly knížky poutavé. Ale nikdo z hrdinů nevyčníval. Taková je ostatně většina knih, i když mají nějakého hlavního hrdinu, je zpravidla obklopen dalšími osobami, které jsou tak, či onak zajímavé. Tu a tam však postava z děje vyčnívá, viz například dobrý voják Švejk. Je sice obklopen spoustou postaviček, více či méně legračních, komických, tragických i obyčejných, ale přece ostatní převyšuje. Asi to byla první vlaštovka mezi oblíbenými postavami. Taková ryze česká. Člověk se se Švejkem celkem snadno ztotožní. Snad proto je to jeden z nejoblíbenějších knižních hrdinů u nás, ale i jinde ve světě.

Dnešní mládež spíše vyzdvihne Harryho Pottera, což je pochopitelné. My bychom možná vzpomněli na čaroděje ze země Oz, nebo Vinetoua, kapitána Nemá a jemu podobné. Řada hrdinů nám ovšem poněkud splývá v davu. Málokterý autor dokáže napsat zajímavou postavu, čnící v díle nad ostatní. Trochu si s tím pohrávají autoři detektivek, kteří se tu a tam zaměří na jednoho detektiva, takže nám stvoří Sherlocka Holmese, nebo Hercula Poirota či někoho docela jiného. Vskutku zajímavé postavičky. Na rozdíl od Švejka, který je věčně v opozici a stále vymýšlí nové a nové maléry, tito pánové často působí distingovaně, mají výborný pozorovací talent, bystrý mozek, dokážou dobře kombinovat, vyznají se v logice a spoustě dalších užitečných věd. vlastně nám tím imponují, neboť zpravidla dokážou všechno to, co my neumíme. Na rozdíl od Švejka. S tím se člověk ztotožňuje z určité podstaty a podobnosti. S jinými hrdiny nás pojí diametrální odlišnost. Snad proto máme rádi různé akční hrdiny, mušketýry, indiány a kovboje.

Když jsem téma četl poprvé, tak mě ale popravdě napadla zcela jiná literární postava. Nemá s výše uvedenými pranic společného. Není to ani akční hrdina, ani životní ztroskotanec, ani zdrcující logik. Je to takový obyčejný a docela malý princ od Exupéryho. Ten mě napadl jako první. To byla moje první myšlenka na oblíbenou postavu. Hrdina knihy, kterou každý z nás chápe jinak. Kterou v každém věku pochopíme jinak. Hrdina knihy napsané tak, že v nás pokaždé zanechá něco jiného. Četl jsem ji poprvé asi v osmnácti letech. Nechápal jsem, jak by tuto knihu mohlo přečíst malé dítě. Co by z ní mělo? Vždyť by nic nepochopilo. A přesto je pravděpodobné, že by ji pochopilo po svém, skutečně jako pohádku.

Když jsem před lety o Malém princi přemýšlel, napadlo mě, že by bylo zajímavé udělat průzkum mezi dětmi. Přečetl bych knížku dětem v první třídě a chtěl bych od nich vědět, co si představují. O čem kniha je. Pak bych jim knihu dával číst průběžně v každém dalším ročníku, a pokaždé by měli napsat svůj dojem z knížky, co si o ní myslí, a jaké hlavní myšlenky přináší. Určitě by bylo zajímavé postihnout vývoj chápání knihy v průběhu let u každého jednotlivce. A v tom je pro mě tento hrdina nezastupitelný a tudíž nejoblíbenější. Že není jednoznačný. Já se u knížky dokonce rozbrečel. Pro děti je to možná pohádka, pro dospělé je to ale velmi náročné drama. Knížka plná obrazů a utajených poselství, zamyšlení, povzdechů a stesků. Je to vlastně velice smutná pohádka. Nebo je to prostě jenom o životě? Myslím, že Malý princ si sám není jistý, jetli to, co prožívá je pohádka, drama, nebo jenom obyčejný život.

Přes Malého prince se dostávám k Exupérymu. On byl vlastně hrdinou všech svých knih. Malý princ byl jenom prostředníkem pro vyřčení myšlenek a otázek, které tak nějak neseděly k dospělému muži, přesto, že si je zjevně sám pokládal. Exupéry, jako hlavní hrdina popisoval co viděl, a přemýšlel o věcech kolem sebe, či spíše dole pod sebou, neboť zpravidla přemýšlel, když pilotoval letadlo. Snad proto měl nad řadou věcí a problémů velký nadhled. Dokázal přetavit nadhled fyzický v nadhled lidský. To, že se díval na zemi z letadla, mu umožnilo nahlížet na problémy z jiného úhlu a bylo zajímavé, že si tuto výhodu udržel i po přistání na zemi.

Osobně mám velmi rád hrdiny humorných knížek. Životních dramat je náš život přeplněn a přesycen, proto bychom měli vyhledávat odreagování v lehčích tématech, které nás uvolní, přivedou na jiné, pozitivnější myšlenky. Nevím, proč bych měl i v literatuře a v televizi neustále sledovat děje plné podrazů, lží, přetvářek a jiných negativ, když to musím denně konzumovat v běžném životě. Moje oblíbené postavy tedy často negují realitu. Vymykají se z ní, jsou jiné. Proč číst o zakomplexovaném a zamindrákovaném hrdinovi, když takové vidím denně kolem sebe. Proč se ještě více zatěžovat dalšími problémy literárních postav, když máme svých vlastních mindráků a problému až nad hlavu. Hledejme pozitivní hrdiny a veselé postavy, které nám pomůžou se odreagovat a zrelaxovat.

Poslední díly seriálů

3. prosince 2014 v 17:11 | najda |  Moudra a srandy
2. 12. 2014


1. Vraždy v Midsomeru


Závěrečný 68435 díl seriálu. Hrabství Midsomer se po řádění vrahů v předešlých dílech stalo liduprázdným místem. Lidé se tu povraždili navzájem. Poslední dva přeživší - šéfinspektor Barnaby a jeho žena žijí poklidně na svém venkovském sídle uprostřed pustiny. Jednoho rána nalezne inspektor Barnaby svoji ženu mrtvou. Rozjíždí se složité vyšetřování, na jehož závěru Barnaby zjistí, že vrahem je on sám, protože tady už nikdo jiný není. Odsuzuje se tedy k trestu smrti vyhladověním.


2. Svatby v Benátkách


Závěrečný 12345 díl seriálu. Všichni v Benátkách a širokém okolí jsou už pod čepcem. Poslední svatba právě skončila. Byla oddána čerstvě narozená miminka, protože nikdo jiný už o svatbu nejeví zájem. Zaměstnanci salonu obcházejí jednotlivé domácnosti a přemlouvají lidi, aby se rozvedli a znovu vzali, aby měli nějaké kšefty. Lola urvala Arabského šejka a stěhuje se do harému. Olga se konečně rozhodla a vzala si všechny tři nápadníky najednou - nač troškařit. Drozdovi rozdělili farmu napůl, v jedné polovině je velkochov králíků a ve druhé tiskárna krásné literatury. Ivan si uhnal HIV a odmítá s ním spát i koza. Jeho žena vstoupila do kláštera. Zubař David se oženil - vzal si svého kolegu ze studií, a jeho expartnerky se rovněž rozhodli pro společný klidný život. Zbytek se někam odstěhoval, nebo vymřel.


3. Doktoři z Počátků


Ruda vyhrál ve sportce přesně podle hesla, že štěstí sedá výhradně na vola. Koupil si celou vesnici a umožnil v několika objektech zřídit sklady munice. Jednoho večera se do jednoho ze skladů vloupal s vypůjčeným nádobíčkem a způsobil výbuch, který srovnal Počátky se zemí. Nikdo nepřežil. Armáda obec obehnala ostnatým drátem a dodnes čeká, až tam přestanou vybuchovat zbytky poškozené munice.


4. Ulice


Scénárista se definitivně zbláznil. Studio vyhořelo.


5. Ordinace v Růžové zahradě


Zlatej Dietl, ten měl alespoň rozum a psal v průměru jenom 13 dílů, takže to lidi neotravovalo. Z nedostatku invence se televize rozhodla pouštět již natočené díly v náhodném pořadí, což ze seriálu udělalo nekonečný seriál, bez nutnosti točit další díly.

Tři bratři

2. prosince 2014 v 17:09 | najda |  Pohádky
1. 12. 2014

Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Nejmladšího jmenoval následníkem trůnu, protože byl vyvolený. Lidé ho měli rádi, měl krásnou manželku a hodné děti. Nikomu neubližoval, byl spravedlivý a vůbec měl jenom všechny dobré vlastnosti, což je možné jenom v pohádce.

Jeho bratři byli jeho pravým opakem a nejprve se snažili jeho manželku zabít. Poslali na ni kata. Ten na ni počkal v její ložnici. V noci, když spala, se postavil nad její lůžko a rozmáchl se mečem. Byla ale tak krásná, že se kat nemohl odhodlat k ráně a když už se odhodlal, tak netrefil. Paní se vzbudila. Nejdříve se sice lekla, ale když viděla, že kat nemá sílu jí ublížit, a ten se jí navíc omluvil a přiznal, o co šlo, odpustila mu.

Nejstarší bratr podlehl obžerství, byl tlustý jak sud a jeho žena také. Pěstovali krysy a jimi se i obklopovali. Prakticky všichni jejich přátelé byli krysy v lidské kůži. Aby měl na zhýralý a rozmařilý život, stále zvyšoval daně a dral ze svých poddaných kůži.

Prostřední bratr podlehl chamtivosti a lakotě. Byl hubený, neměl ženu ani děti, protože mu to přišlo příliš rozmařilé živit další krky. Lidem půjčoval peníze, ale za takové úroky, že je nemohli nikdy vrátit.

Oba starší bratři chtěli získat království pro sebe, a tak jim moudrý rádce poradil, aby vyhlásili volby. Ale pokud chtějí opravdu uspět, musí všem, kdo k volbám přijdou slíbit volný a svobodný odchod za hranice. Aby lidé měli jistotu, že si to nerozmyslí, a skutečně je zvolili, mají postavit volební urny na hraniční přechody, aby každý kdo odvolí mohl svobodně odejít. Byli tak zaslepení touhou po moci, že tuto okatou lest neprohlédli a udělali vše podle rady. Všichni lidé šli skutečně k volbám, radostně a všichni, s sebou měli dobytek, rodiny i majetek a po odevzdání hlasu ihned odjížděli za hranice, až v království zůstali jenom tito dva bratři se svými přívrženci.

Nejmladší bratr založil nové království na území otce své manželky, a pokud nezemřeli, kralují všichni spokojeně dodnes.