Naruby

23. října 2014 v 17:58 | najda |  Úvahy, věda a tak
22. 10. 2014

Téma týdne 88:
Někdy mi opravdu přijde, že je naruby úplně všechno. Jako dítě jsem si musel osvojit zásady oblékání, abych si neoblékl tričko naruby. Ačkoliv tuto činnost již docela zvládám, stejně si ho občas naruby obléknu. Některé svršky či spodky klamou tělem natolik, že bývá problém určit, jak vlastně patří, takže si je často obléknu špatně. Až potom se ujistím, že svršek skutečně patří obléci jinak.
Někdo nosí některé oděvní součásti naruby záměrně. Z pověrčivosti. Údajně, když si obléknete tričko naruby a nespravíte si jej, přináší to štěstí. Už si popravdě nepamatuji, zda se mi tato pravda potvrdila či nikoliv, neboť mnohdy se může štěstí projevit zcela nenápadně, že si ani nevšimneme, že jsme jej měli. Můžeme třeba nevědomky zabočit o ulici dřív, čímž se stane, že nám na hlavu nespadne lavina sněhu ze střechy, nebo uvolněná taška. To nemusíme vůbec zjistit. Takže si v konečném důsledku nemusíme zásah štěstěny ani uvědomit.
Mnoho lidí pere oděvy i jiné textilie naruby. Prý se tím šetří jejich lícová část. Asi je to nesmysl. Spousta lidí se obrátí svršky naruby pokaždé, když je sundává, protože to prostě jinak neumí. Jejich partneři jim pak nadávají, což je taky nesmysl. Řada věcí se musí sušit naruby, protože by v normální poloze dobře neproschla. Třeba rukavice.
Naruby ovšem nemusí být pouze oděvy. I když u těch je to mnohem častější. Občas můžeme mít naruby žaludek. Je to vcelku nepříjemné, byť pouze obrazné. Ve skutečnosti se žaludek dá naruby obrátit jenom při zabijačce, když jej čistíme, abychom do něj mohli zašít tlačenku. Nebo hovězí žaludek, když si chceme uvařit dršťkovou polívku. Fyziologicky je totiž obrácení žaludku naruby za normálních podmínek nemožné. Ale ten pocit tam prostě je, a není to nic příjemného.
Každý rub mívá svůj líc. Je to dialektická jednota protikladů. Neexistuje rub bez líce a líc bez rubu. I když není mnohdy na první pohled patrné, která strana je která. Někdy to závisí výhradně na úhlu pohledu, zvyklostech či jiné objektivní realitě. Obecně se jako rub označuje vždy ta horší strana. Asi proto, že jsme vždy spokojenější, když se můžeme dívat na stranu lícovou, která je líbivější, i když ne vždy vypovídá o skutečnosti zcela objektivně. Když obrátíme rub a líc naruby, vznikne z toho nežádoucí efekt, ve kterém je to co vidíme příšerné a to co nevidíme, ještě horší.
Někdy se setkáme s vyjádřením, že někdo obrátil někomu život naruby. To si tak klidně žijete ve vyjetých kolejích, máte stálého partnera, rodinu, děti, práci, koníčky, stálý příjem, no prostě samá pozitiva a sociální jistoty, a do toho přijde třeba krize, a jste bez práce a bez peněz. Nebo si partner najde někoho jiného, a vy jste rázem bez rodiny, bez dětí, bez peněz, bez chuti do života, někdy i bez střechy nad hlavou. Život máte obrácený naruby. Takových příkladů se dá vymyslet bezpočet. Někdy stačí se podívat na reality show, nekonečné seriály či bulvární zprávy a zjistíte, že je naruby celý svět. Zpravidla obrácení naruby v tomto kontextu znamená změnu zaběhlých hodnot a jistot tím, že se kterákoliv z nich zhroutí jak domeček z karet. Pokud se jednalo o systém vzájemně propojený, dojde zpravidla během času k postupné destrukci celého systému, neboť jednotlivé součásti jsou na sebe navázány a mezi sebou různě vzájemně propojeny. Pouhý výpadek příjmu nemusí být tedy fatální, pokud není dlouhodobý, a jeho důsledkem není úplná ztráta zaměstnání. Tady už se začíná do pozitivní strany života pomalu vsouvat strana negativní. Následuje delší pobyt na úřadě práce, postupné vyčerpání rezerv, a to už partnerovi dochází trpělivost. Začínají výčitky, hádky, zdravotní problémy, odchod partnera, a další životní negativa a to už to obracení života naruby jede samospádem.
Někdo umí udělat z negativa pozitivum. I rub může z určitého hlediska být považován za líc. No dobře, tak nejsem milionář, ale hlavně že jsem zdráv. Pro někoho může oproštění se od hmotných statků znamenat obrovskou úlevu. Když mám málo, mám jen málo starostí. Malé náklady, malé riziko, že mi bude někdo závidět. Velký dům například znamená velké výdaje. Opravy, údržba, poplatky, daně. Když naopak máte jenom malou chatku, jsou tyto náklady pouze zlomkové, vydržíte tudíž s mnohem menší sumou peněz a starostí. Mnohé to osvobodí, a když si vzpomenou na život v přepychu, tak jej nakonec mohou dokonce pokládat za to horší období plné stresu, obav, honění se za úspěchem a penězi. Zatímco v mnohem prostším prostředí si mohou připadat daleko volněji a svobodněji.
V partnerství je to podobné. Když máte partnerku semetriku, a k ní adekvátní tchýni, můžete si připadat spokojeně, dokud můžete uspokojovat jejich potřeby dostatkem hmotných statků. Dojdou-li statky, bývají zpravidla první, kdo opouštějí loď, a takto opuštěný kapitán si nakonec může v důsledku oddechnout a obrácení života naruby může považovat za klad. Přijde žena nezatížená statky, neoslepená parádou a takovýto bývalý milionář s ní nakonec stráví spokojený zbytek života někde na venkovské chalupě, kde budou společně pěstovat zeleninu a chovat domácí zvířectvo.
Chtěl jsem jenom říct, že zdání někdy klame, a život zdánlivě obrácený naruby může naopak znamenat pozitivum, návrat k podstatě, nalezení sebe sama, nalezení trvalejších hodnot, než jsou peníze a majetek. Problém tkví v tom, že pro nás v prvních chvílích znamená ztráta stávajících hodnot velký problém a pozitivum v tom hledáme jenom velmi těžko. To přichází až časem. Fakt je, že na přepych se zvyká mnohem snáz, než na skromné podmínky. Přesednout z lepšího do horšího je zprvu náročné. Ale ne všechno, co nevypadá zprvu přepychově je ve skutečnosti docela skromné. Někdy zjistíme, že je to vlastně mnohem větší přepych, než to, na co jsme byli doposud zvyklý. My totiž za přepychem vidíme nejčastěji peníze, zlato, diamanty a podobný klumprt, místo abychom za ním viděli lidi, pohodu a spokojenost. Je to jenom otázka toho, jak moc máme pokřivený žebříček hodnot. Čím pokřivenější, tím větší náraz je takové obrácení života naruby.
Někdy nám obrátí život naruby naši politici. Stačí když vymyslí nějaký nesmyslný zákon, a už máme problém. Doposud zaběhlá pravidla jsou obrácena naruby přesto, že spolehlivě a dokonale fungovala. Někdy se až nestíháme divit, jak málo stačí k dramatickým zvratům. Někdy je to spojka, nebo čárka ve větě, a všechno má docela jiný význam. Jedno písmenko obrátí význam věty naruby.
Při oblékání stačí, když si rozsvítíme, prohlédneme si dotčený kus oděvu, srovnáme si v hlavě, jak patří a v kontextu předchozích zkušeností zabráníme oblečení svršku naruby. Pokud jde o život, musíme být stále ve střehu a být připraveni na nejhorší. Nicméně řadě zvratů zabránit nedokážeme. Přijít o práci může i majitel firmy, neboť krize je sviňa. Partnerka uteče i hodnému a pozornému chlapovi, neboť hormony jsou svině. Bankovní konto nám někdo vyluxuje, nebo zkrachuje banka, protože to tak je. Dům nám třeba shoří, nebo ho vezme velká voda, protože těmto věcem moc poroučet neumíme. Ale v žádném případě bychom si neměli nechat vzít optimismus, pokoru, lásku a podobné pozitivní vlastnosti, neboť ty dokážeme ovlivňovat sami.
Těžko vinit venkovní realitu za dějinné zvraty, krize a katastrofy. Mnozí sice tvrdí, že za to může lidstvo, ale to je jenom zaklínadlo. Lidstvo je stejně součástí přírody, jako cokoliv jiného, a tudíž jakýkoliv vývoj je vývojem nutným. Většina zákonů, ať už fyzikálních, nebo ekonomických, či jiných funguje nezávisle na naší vůli a na naší snaze je zvrátit, či změnit. Prostě neoblafneme Newtona, ale ani kohokoliv jiného. Jednou za čas prostě příroda nazná, že je potřeba změny, a tak obrátí všechno naruby. Ani dinosauři na tom nedokázali nic změnit, a to byli jinačí kabrňáci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama