Bisexualita

27. října 2014 v 17:19 | najda |  Úvahy, věda a tak
27. 10. 2014

Téma týdne 90:


Jedna známá prohlašuje, že člověk je v podstatě od přírody bisexuální, jenom si to ne všichni jedinci hodlají připustit a přiznat. Tak docela s tím nesouhlasím, i když uznávám, že na tom bude dost pravdy. Zatímco jiné živočišné druhy se věnují páření jen příležitostně, člověk a druhy jemu příbuzné si z toho udělaly sport. Nakonec proč ne, když je to docela příjemné zpestření života. Bohužel se nám však pletou do cesty zásadní překážky. Muži můžou prý téměř pořád, což není tak docela pravda. I muži mají své dny. I muž potřebuje trochu regenerace, alespoň pokud je již po svém nejplodnějším období. Mladí můžou logicky mnohem častěji, ale zase si to tak neužijí, protože to neumějí. Tedy oni si myslí, že to umějí a že jsou přeborníci, ale není tomu tak. Problém tkví v tom, že zatímco se chlap udělá skoro pokaždé, některé ženy s tím mají problém. Pokud to tito samci nevědí a nerespektují potřeby ženy, mají sice čárku, ale v podstatě jenom splnili kopulační povinnost, bez oboustranného uspokojení. Ti starší si to mnohem víc užívají.

Ženy nemají potřebu tak často, a navíc jim do toho leze tetička z Červené Lhoty. Pokud bychom se měli pářit jenom za účelem plození potomků, byla by to nuda. Navíc se to ne vždy povede napoprvé. Spolehlivou metodu ještě nikdo nevymyslel. Plodné dny nezabírají vždy. Některé páry spolu nemohou mít z neznámého důvodu děti vůbec, přesto, že jsou jinak v pořádku. Když dáte dohromady potřeby a touhy muže a ženy, sejde se jim to jenom občas, a v pozdějším věku ještě méně často. Ještě, že nás to baví.

Pozvolna tím směřuji ke zdůvodnění toho, proč nás příroda možná obdařila bisexualitou. Bez sexu by nám asi brzo hráblo. Někdo to řeší svépomocí. Jiní se dostali do situace, která jim nenabízí jiné alternativy. Už kapitáni námořních lodí věděli, že brát na palubu ženy je holý nerozum. Žádná by tam dlouho nevydržela. Namítáte, že některé třeba ano. Opakuji - žádná. Nebyla to plavba na týden. Trvalo to měsíce i déle. Je tedy vcelku logické, že si příroda pomohla. Otázkou je, nakolik je možné považovat podobné extrémy za dostatečně prokazující existenci bisexuality u lidí. Vždycky se do toho vloudí otázka nedobrovolnosti a jiná specifika. Každopádně to nic nevypovídá o tom, nakolik můžou mít podobné události a okolnosti vliv na přirozenou lidskou bisexualitu. Zatím mi z toho vyplývá jenom to, že si člověk umí poradit v extrémních situacích.

U žen může být bisexualita spojena například s bezpečným sexem. Kontaktem s jinou ženou nemůže zpravidla otěhotnět, a přesto si může užívat toho, co se jí líbí. Navíc, jak pravila jedna z nich, jenom žena ví, co dělá ženě dobře. On to nakonec zjistí i leckterý muž, ale až mnohem později. U žen bych tedy řekl, že je to mnohem přirozenější, než u mužů. Navíc je to pro ně také bezpečnější. Vždycky to bylo bezpečnější. Druhy, které mohou být oplodněny prakticky kdykoliv, musí někdy volit alternativní způsoby, neboť jě někdy nežádoucí přivádět na svět neustále nové potomky. Je to otázka přežití spojená například s ročním obdobím a dostatkem potravy. Když to na samici přijde, a hrozí přivedení potomků do nepříznivých klimatických, či potravních podmínek, může samici logicky volit alternativní plán, aby zabránila nežádoucímu početí. Což o to, u lidí lze kalkulovat s jakousi antikoncepcí, ale ne každý je zodpovědný, ne každý to umí a respektuje, a ne všechny prostředky jsou stoprocentní. Pak může být bisexualita u samic vcelku logickou vývojovou variantou. Samcům je to jedno a nepřijde mi tudíž přirozenost jejich bisexuality jako podložená.

Někdy je to jenom otázka zvědavosti. Řada jedinců, ač heterosexuálních, se klidně přizná i k homosexuálním pokusům, které ovšem plynuly spíše z touhy po něčem jiném. Většinou je to jeden pokus, po kterém již nenásleduje žádné opakování, neboť u typicky heterosexuálního jedince tím zdaleka nejsou jeho touhy uspokojeny, dokonce mu tato skutečnost může být nepříjemná. Platí to jak pro muže, tak pro ženy. Řada z nich si raději pomůže sama, než by vyhledávala podobné extrémní vztahy.

Mám-li použít vlastní zkušenost, tak v tomto ohledu žádnou nemám. Docela mi stačí, když se tu a tam podívám na nějaký hambatý film, a je mi jasné, že jsem čistě heterosexuální, neboť mi na těchto filmech muži překážejí. To se raději podívám na film plný bab, než bych se musel dívat na funícího chlapa. A to nemluvím o tom, co za extrémy režiséři do svých filmů vybírají. To si pak člověk připadne téměř méněcenný, pokud nemá nářadí velikosti basebalové pálky. Ale to je jiné téma.

Bisexualitu nikomu neberu. Pokud je v situaci, kdy nemá jinou možnost, nebo je to od přírody experimentátor a má na to žaludek, tak ať si klidně užívá tu s tím, tu s tou. Já zůstanu jenom u bab. Tedy u té své. J Už od malička mi bylo jasné, že jsem hetero. V mých pubertálních snech se objevovaly všechny možné dívky. Jeden čas jsem měl teoretických favoritek asi patnáct. Platonicky. Fakticky mě čtrnáct z nich vůbec neznalo. Ale při snění je to mnohem bezpečnější, alespoň jsem se vyhnul problémům. Časy se měnily a favoritky také. Jak jsem postupně tu a tam s nějakou dívkou fakt chodil, musely ostatní favoritky stranou. I přes faktickou nepolíbenost jsem byl vždycky věrný. To už je holt asi povahová vada. Za mých mladých let se o nějaké homosexualitě, či bisexualitě vůbec nemluvilo. Nebylo to dostatečně socialisticky zodpovědné. Ani hanbaté časopisy se nedaly běžně sehnat. Pokud je někdo měl, bylo to zpravidla jenom proto, že někdo z rodiny jezdil do zahraničí, kde podobné plátky byly běžně v prodeji. To už si dneska nedokáže nikdo ani představit, že bylo nutno podobné věci tajně pašovat v kufru a doufat, že to celníci nenajdou, protože by z toho byla pěkná polízanice. To byste byli hned za vyvrhela a narušitele socialistické morálky. Co na tom, že zabavené tiskoviny putovaly dál mezi celníky, politiky a dalšími, takže se často nakonec vrátily oklikou do ruky tomu, komu byly původně určeny, aniž to kdo tušil. Dneska už to není žádné vzrůšo. Časopisů a filmů jsou plné regály a na netu si můžete prohlédnout, co chcete. Třeba cokoliv.

Toliko mírná retrospektiva do dob dávno minulých. Já jenom aby dnešní mládež věděla, že to nebylo vždycky tak jednoduché. Tehdy nebylo možné někomu vykrást uložiště na netu a rozeslat jeho fotky do světa. Žádný internet nebyl a svět končil na Česko - Rakouské, či Česko - Německé hranici. Ti odvážnější si mohli vyzkoušet vlastní výrobu lechtivých fotek. Na to jste ale museli mít vhodnou a ke všemu svolnou modelku, a fotokomoru. Nedoporučoval bych dávat podobné filmy vyvolat do fotosběrny. Asi by vám je nevrátili, a ještě by se vás spousta divných lidí vyptávala na spoustu nepříjemných otázek. Ani vlastní fotokomora nebyla vždy stoprocentní řešení. Stačilo zapůjčit fotky nesprávnému kamarádovi a problémy nastaly naprosto stejné. Navíc jste kromě sebe udělaly problémy i modelce, a to to klidně mohla být jinak slušná holka. Po podobném extempore se mohla z fleku odstěhovat, nejlépe za polární kruh.

Pak se divte, že raději nikdo neřešil otázky nějaké bisexuality. Byla to spíš jenom otázka náhody, že na sebe narazili lidé s podobnými zájmy. Tím chci říct, že se to jistě dělo, ale v nijak masovém měřítku. Lidskou sexualitu nepředělá ani totalita a socialistická morálka. Tehdy mohla vzniknout spousta bisexuálů z trucu. Prostě proto, že se to nesmělo. Zákazy dělají s lidmi divy. Zakažte člověku souložit a při nejbližší příležitosti se usouloží k smrti. Zakažte mu chlast a uděláte z něj notorika. Zakažte mu kouřit a fabriky nestihnou balit cigarety. A to tak máte vlastně se vším. Zakázané ovoce chutná vždycky nejlépe, a to už od Adama a Evy.

17:07
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama