Ticho

8. července 2014 v 17:39 | najda |  Úvahy, věda a tak

8. 7. 2014


Téma týdne 82:

Pokud mám psát o tichu, není to moc daleko od mé profese. Jako bezpečák mám v ranku třeba hluk, a to je vlastně opak ticha. Skutečné ticho je pojem relativní, neboť hluk je logaritmická funkce a tudíž naše ucho nedokáže zcela jasně definovat rozdíl mezi tichem a hlukem.
Hygienici kdysi udělali kontrolní měření nočních ulic ve Znojmě, kde bylo krásné noční ticho, nerušené lidmi na ulicích, dokonce ani projíždějícími vozidly, a přesto naměřili více než padesát decibelů. Je-li hygienický limit 85 decibelů, pak to zase není tak velký matematický rozdíl mezi něčím, co bychom mohli nazvat tichem a tím, o čem už bezpečně víme, že je to hluk.
Stejně tak je pro nás těžko rozpoznatelný i opačný extrém. Jen těžko rozeznáme rozdíl mezi 110 a 150 decibely, neboť obojí je celkem slušný randál. Krátkodobé vystavení účinkům hluku není problematické. Dokážeme si s ním poradit. Mě třeba po absolvování koncertu Kabátů v kotli, ještě týden hučelo v uších, a dodnes netuším, co na koncertě hráli. Nerozuměl jsem ani slovo. Randál se slil do jednolitého řevu, který jsem jen těžko identifikoval. Po týdnu se uši uklidnily, a já si pustil svoje oblíbené Kabáty pěkně doma v klídku.
Pojmy ticho a hluk jsou relativní. Zatímco pro jednoho je hluk už pouhé vrčení holicího strojku, jiný začíná s hlukem na hranici schopností reproduktorové soustavy rozlišit jednotlivé tóny od jednolitého pískotu. Kdysi mi odpůrci větrné elektrárny tvrdili, že způsobuje hluk. Zeptal jsem se jich, zda to dokáží blíže specifikovat, a oni řekli, že podle měření je tři sta metrů od rotoru hluk osmdesát decibelů. Protože jsem o tom něco četl, tak jsem se jich zeptal, jestli vědí, jaký je hluk tři sta metrů od lesa, když bude normálně vát vítr. Nevěděli. Ujistil jsem je, že je to stejných osmdesát decibelů. Jak chtějí tedy poznat, co to v dáli šustí, když pár metrů za větrníky je les, a obojí je od nich vzdálené nejméně šest set metrů? Netušili. Já osobně přiznávám, že bych byl za ideálních podmínek schopen v šumění větví rozeznat zvuk úvratě listu vrtule, neboť bude mít pravděpodobně jiný kmitočet. Ale musel bych se na to soustředit.
Stál jsem od té doby u řady vrtulí a musím říct, že obavy z jejich hluku jsou skutečně poněkud naivní a zcestné. Hluk vrtule jsem rozeznal až ve vzdálenosti do sto metrů. Pokud jsem stál dál, běžely vrtule jako v němém filmu. Vjem hluku je totiž relativní. Každý máme svou běžnou hladinu, která nám přijde normální. Mění se s věkem a zdravotním stavem. Samozřejmě, že pokud nás bolí hlava, nebo jsme nevyspalí, je naše vnímání hluku ovlivněno a může nám vadit mnohem menší hluk, než když jsme v pohodě. Někdy nám může i běžná hladina překážet a působit rušivě především, pokud posloucháme něco, co nejde zesílit, jako třeba hovor přátel u stolu, nebo telefonujeme. Pak i mírný hluk, nebo změna pozadí může působit rušivě.
Tím, jak jsme nastaveni na určitou běžnou hlukovou hladinu, bychom mohli pociťovat zdravotní problémy i v případě opačného extrému. Přemíra ticha může mír na naši psychiku stejně neblahý vliv, jako nadbytek hluku. Náš organismus zvyklý na zvukové vjemy, je bude nahrazovat fantomovým hlukem, aby hluk nahradil, což může vyvolat psychické poruchy. Začne nám hučet v uších, uslyšíme neexistující zvuky. Ani kosmonauti ve vesmíru nejsou v absolutním tichu. I když vzhledem k nepřítomnosti rušivých elementů slyší zcela jistě i věci, které by na zemi zcela zanikly. Tipl bych si na vrčení proudu v drátech, různé cvakání relátek a přepínačů, praskání konstrukce. Může to být celkem strašidelné, neboť jsou to zvuky, které na zemi slyšet běžně není. Ruch kolem nás je všudypřítomný.
Ticho v noci je zajímavé. Díky různým fyzikálním jevům se zvuk nese potmě mnohem lépe, takže můžeme díky nepřítomnosti řady dalších ruchů, slyšet zvuky z velké dálky. Na Žlutém kopci v Brně jsem v létě v noci slyšel hluk posunování vagonů z hlavního nádraží, které je vzdálené několik kilometrů. Ve dne jej slyšet není. Hodně závisí i na směru větru. Například při velké ceně Brna, když se ještě jezdívala na starém okruhu, jsme při dobrém větru slyšeli nejen burácení motorů, ale i hlášení hlasatele. I když mu nebylo moc rozumět. Kdyby se jelo v noci, nebyl by se srozumitelností velký problém.
Řada běžných zvuků nás může uklimbat, a jindy nám nedovolí usnout. Usínat v absolutním tichu by bylo prakticky nemožné, neboť by člověk měl pocit dis komfortu, nepatřičnosti. Přece jenom jsme zvyklí na svoje zvuky, svou hladinu hluku, která je pro nás příjemná a přiměřená. Zajímavé je, že mě někdy televize rušila při usínání, a jindy mě naopak uspávala. Ironií je, že mě uspávala tehdy, když jsem chtěl program sledovat, a rušila tehdy, když mě vůbec nezajímal. Dokonce dokážu usnout i při hudbě. Samozřejmě nesmí být volume na maximu. Hudba musí dělat příjemnou kulisu, a pak je mi vcelku jedno, jestli je to Bach, Kryl, nebo Kabáti.
Absolutní ticho bychom asi nepřežili. Je nepřirozené. Na zemi, ani ve vesmíru vlastně nikdy absolutní ticho nebylo. Řekl bych, že tam byl většinou spíše pěkný rámus. Jenom se zvuk při rozpínání vesmíru rozptýlil. Dnes už jeho zbytky zaznamenají jenom ty nejcitlivější přístroje. Nemá se ve vesmíru pořádně čím přenášet. Přenos vln ve vakuu je problém. Ještě že není vesmír úplné vakuum. Díky tomu není docela tichý. Radisti znají rádiový klid. Takové ticho na radiových vlnách. Jindy se dá použít opačný postup, kdy v daných frekvencích přeplníme éter signály tak, že nebude možné je rozeznat. Řekněme - rádiový hluk. Je to zajímavé, ale některé kmitočty nedokážeme bez technických pomůcek vůbec rozpoznat. Takže zatímco nám připadne prostor tichý, ve skutečnosti je plný hluku v pro nás nepolapitelných frekvencích. Na to se taky protivětrníkoví aktivisté vymlouvali. Na ultrazvuk a infrazvuk. Opět jsem je ubezpečil, že je to nesmysl. Divoce žijící zvěř je mnohem vnímavější i na frekvence pro nás neslyšitelné. Kdyby to bylo tak horké, nebylo by kolem vrtulí ani živáčka, ani mrtváčka. Světe div se. Myslivci v Německu udělali výzkum a zjistili, že kolem vrtulí je mnohem víc zvěře než jí napočítali na dalších lokalitách. Takže to s těmi škodlivými frekvencemi nebude tak horké. Určitě to bude bezpečnější, než mikrovlnka, nebo mobilní telefon. I když ani to druhé vám mozek neohřeje dostatečně na to, aby vám to ublížilo. A mikrovlnku bez dvířek není bezpečné používat, což snad všichni vědí, i amatérští výzkumníci.
Tak ať máte přiměřené ticho k životu a vaše reprosoustava ať má co nejvěrnější zvuk, když už musíte ten rámus poslouchat, ať je alespoň kvalitní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama