Společnost

31. července 2014 v 17:47 | najda |  Úvahy, věda a tak
31. 7. 2014

Téma týdne 83:

Teď jsem opravdu na vážkách, o čem to dneska vlastně bude. Společnost je široký pojem. Může být lidská, obchodní, s ručením omezeným, s vedením omezeným, můžeme ji někomu dělat, nebo po někom vyžadovat. Každopádně je to vždy o lidech v množném čísle. Když jich je někde víc, už je to společnost. Otázkou je, co je víc, společnost, nebo lid? Lid je také společnost. Lidstvo je společnost. Lidi jsou společnost, byť ne všichni jsou dostatečně společenští. Někteří jsou přímo programově nespolečenští, a dávají to nepokrytě najevo.
Já to mám tak napůl. Asi je to dobře, mít to tak napůl. Člověk nemůže být neustále obklopen lidmi, být ve společnosti. Někdy potřebuje svůj klídek, svoje soukromí. Někdy je zapotřebí být programově nespolečenský, abych mohl zase jindy společnost poctít svojí přítomností, a mít z toho radost. Když jsem ve společnosti, těším se na chvilku klidu a soukromí, a když už mám toho soukromí plné zuby, těším se na společnost. Někdy mi úplně postačí společnost mé ženy a našich psů. Jindy zase prahnu po společnosti širší.
Když jsem dlouho seděl doma, nemaje do čeho píchnout, byl jsem vděčný za každou pracovní společnost, která se naskytla. Vzhledem k povaze svých stěžejních zaměstnání jsem se těšil velice rozmanité společnosti, která mi dala poznat řadu zajímavých postaviček. Opravdu pestrá plejáda nátur, povah a letor. Co jedinec, to opravdový originál. V zásadě jsem se nikdy nenudil, i když společnost některých jsem postupem času přestal vyhledávat, dokonce jsem se jim začal i programově vyhýbat. Došlo to tak daleko, že jsem si dokonce kladl podmínky, s kým chci, a s kým nechci pracovat. Kdybyste znali celé pozadí, ani byste se nedivili. Asi budete souhlasit s tím, že pokud se člověk může vyhnout srážce s blbcem, tak to udělá. O nic jiného nešlo. Jenom o zachování zdravého rozumu a celkového zdraví.
Na druhé straně mi společnost jiných lidí nikdy nevadila, a dodnes některé z nich rád potkávám. Píšu jim. Telefonuji. Mailuji. Chatuji. Jsem moderní. Dnes mi dělají společnost všichni, kdo jsou momentálně on line, i když uznávám, že řada z nich můžou být i pěkní blbci. Ale při občasném kontaktu se to zase tak moc nepozná. A když někde na fóru zjistím, že ti ostatní jsou fakt docela mimo, tak fórum opouštím a už mě na něm nikdo neuvidí. Nemám zapotřebí se dobrovolně dohadovat s pitomci, kteří si myslí, že všemu rozumí, a ve skutečnosti nerozumí vůbec ničemu. Mají špatné, nebo vůbec žádné informace. Sežrali všechen rozum, a vzápětí jej svévolně vyzvraceli do klávesnice svého počítače. Pak se divte, že je vám z některých diskutérů na zvracení.
Řada lidí se ráda ukazuje ve společnosti slavných. Kdo by se taky rád neukazoval vedle nějaké profláklé tváře, že? Taky mám pár známých, jejichž přízeň mě těší a jsem hrdý na to, že se s nimi znám a mám tu a tam tu čest s nimi prohodit pár slov. Patří k nim třeba i pan prezident, se kterým jsem strávil spoustu zajímavých chvil při debatách o všem možném, i jen tak, o životě. Určitě do této společnosti patří pan Kerndl, nebo Danka Magálová. Pak mám ještě pár potvrzených přátel na facebooku, kde si velice cením přátelství s Martinou Sáblikovou, i když na moje zprávy vytrvale neodpovídá. Ale proč by to dělala. Třeba patřím mezi blbce, se kterými se nechce srazit. Musíme si v tomto kontextu uvědomit, že každý z nás je pro řadu dalších lidí právě tím, blbcem, kterému se vyhýbají. Chce to jenom s pokorou uznat, že ani mi nejsme bez chyby a právě ty naše chyby můžou jednomu imponovat, druhému děsně vadit.
Třeba naši baviči. Petra Novotného přímo baštím, a přitom vím, že ho mnoho lidí vůbec nemusí vidět, natož slyšet a vypínají televizi, jakmile se tam objeví. Jiná krevní skupina - řekl bych. Máme to tak prostě každý. Někdo svého idola nepotká nikdy, zato s blbci se sráží na každém kroku. Jiný na blbce nenarazí, jak je rok dlouhý. Těch prvních lituji a těm druhým závidím. Já to mám tak nějak vyrovnané. I když jsem vždycky toužil poznat někoho, s kým bych byl na stejné vlně, třeba pokud jde o humor, nebo o hraní na kytaru. Znám takových dvojic spoustu, a závidím jim. Ale ne každý najde svého Šlitra, Wericha či Grossmanna, pokud jde o humor i hudbu.
Vždycky jsem raději vyhledával společnost žen, než mužů. Lépe jsem si s nimi rozuměl. Nebyl jsem žádný Donjuan. Lamač dívčích srdcí. Jenom jsem si s nimi dokázal celé hodiny vykládat a nic nechtít. Dnes vím, že i muž a žena, můžou být opravdoví kamarádi. Jenom to většinou okolí chápe úplně jinak. Společnost je totiž jinak nastavená. Přátelství je přijímáno a chápáno docela jinak. Ona ostatně společnost je v řadě věcí nastavená docela jinak. Zpravodajství je plné předsudků a jiného chápání. Společnost by to možná chápala docela jinak, kdyby jí nebylo medii podsouváno jakési kolektivní pojetí některých věcí. Lidé mají totiž tendenci podléhat mediální masáži a přijímat hlásané za svoje. Využívali toho všichni známí diktátoři a jejich ideologičtí poradci. Vzpomeňte na Hitlera a Goebbelse. To byli zruční manipulátoři davů. A to tehdy považte, neměli ty mediální možnosti, které máme dnes. Kdyby se v současnosti objevili manipulátoři jejich ražení, musel by zavládnout šílený chaos. Nevěřím, že naše společnost nedisponuje podobnými exoty. Jenom doufám, že jim nikdy nebude dopřáno sluchu. Alespoň ne v míře nerozumné.
Společnost je potřebná. I Robinson si musel najít společnost. Ať už mu ji tvořilo cokoliv. Někdy stačí domácí zvíře, jindy věc, třeba pomalovaný balon. Záchranou je Pátek, nebo klidně Sobota, či jiný den v týdnu. Hlavně, že je s kým si povídat, komu se svěřit, na koho si zanadávat. Na koho se urazit. Koho nenávidět. Řadu citů a pocitů můžeme projevit zdravě jenom tehdy, když máme společnost. Není-li společnost přítomna, dochází k nezdravému rozvoji rozpolcené osobnosti, neboť v tom případě si musíme vytvořit svou vlastní, vnitřní společnost, ze svých vnitřních já, a to nemusí také dopadnout dobře. Ne každý dokáže dlouhodobě zvládat několik svých já, aby se v nich neztratil. Časem se přestane orientovat, kým je právě teď, a to může mít neblahé důsledky. Výhoda je, pokud je člověk sám, někde na pustém ostrově. To mu to může být jedno, neboť za blázny je tady jenom sám sobě. Horší je, když se mu to přihodí někde ve společnosti, která to neví, nezná a nechápe.
Pán Bůh asi dobře věděl, proč dělá Evu. Kdyby nechal Adama samotného, nejenom, že by jeho výtvor časem vymřel po meči, ale ještě by se docela zbláznil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama