Nahota

7. července 2014 v 17:50 | najda |  Úvahy, věda a tak
7. 7. 2014

Téma týdne 81:

Už něbuděm nahý, drahé slečny, drahé ženy…. Pozdě! Někdy není tak nežádoucí nahota těla, jako spíš nahota ducha. Duševní nudismus je odrůdou exhibicionismu, a je jím postižen každý, kdo jedná otevřeně a bez přetvářky. Lidé se někdy tváří prudérně když vidí někoho více odhaleného, než je obvyklé, ale často je to jenom přetvářka. Ostatně to pěkně vyznělo ve filmu Mravnost nade vše. Ti, co se tváří jako mravnostní policie, jsou někdy sami nemravní až hanba.
Mě osobně nahota nevadí. Tělesná už vůbec ne, neboť je přirozená. Kdybychom byli vychováváni přirozeně, nebyla by pro nás nahota neznámým tabu, ale přirozenou součástí života. Jsme-li však vychovávání v předsudku nahoty, zaměňujeme ji často za sexualitu, a prahneme po nahotě, neboť pro nás značí něco neřestného a zakázaného. Přitom na ní není nic nepřirozeného. Pod oblečením schováváme zpravidla všichni to samé. Muži své mužství a ženy své ženství. Rozdílnost je však pouze formální a zcela odpovídá individuálním rozdílům ve vzhledu a formě ostatních, zcela neintimních partií našich těl.
Přemíra zahalenosti sice rozvíjí fantazii a představivost, nicméně může způsobit i chorobné stavy. Nejsme-li vůči nahotě přiměřeně otupělí, může se zvyšovat naše žádostivost, která se může rozvinout v nepředvídatelné úchylky. Přiměřená otupělost sice zmírňuje rozvoj fantazie, neboť mnohé je již odhaleno, nicméně stále zbývají kousky neznámého, které rozvoji fantazie naprosto postačují. Otupělost k nahotě pak snižuje riziko úchylek, neboť je omezuje pouze na některé ohraničené druhy. Kdybychom například chodili úplně nazí, neměl by fetišismus žádný velký smysl, neboť by nebylo co sbírat. Těžko by se uplatnili úchylové obnažující se v parcích, neboť by neměli co skrývat a tudíž ani následně co odhalovat. Dívky by nebyly vyděšené z prvního vizuálního kontaktu a chlapci by nebyly konsternovaní z téhož důvodu. Byly bychom prostě zvyklí. Byli jsme zvyklí. Až vývoj nás přivedl k módním doplňkům, byť zprvu neměly zcela jistě za úkol něco skrývat, jako spíše chránit. Přece jenom jsou některé partie našeho těla poněkud choulostivější na poranění, takže vyžadují lepší ochranu. Když nám ji vývojem odepřela příroda, museli jsme si ji vytvořit sami.
Nakonec to příroda vymyslela vcelku dobře, protože se sice zbavila povinnosti vymýšlet, ale přehrála ten úkol na nás. Však si, člověče, namáhej hlavu, a sám si vymysli, jak si ochránit choulostivé části těla, abys o ně v boji nepřišel, neumrzly ti, nezranil sis je při úprku přes houští a bodláčí. Jauvajs, to je děsná představa. Dobrá myšlenka byla časem zneužita pro puritánské účely, a z oděvu se stalo něco, čím původně vůbec neměl být. Otázka ochrany ustoupila módě a puritánství. Dnes je to symbióza módy, minimální ochrany, a stále více potlačovaného puritánství. Bohužel původní smyl - ochranný je utlačován do pozadí, a někdy se nám jeho pozůstatky do pozadí zarývají do slova a do písmene. Oděv již mnohdy ani nechrání, ani nezahaluje.
Toliko o nahotě těla. I když by se dalo ještě psán třeba o nudismu, adamitech, uvolněné morálce let šedesátých jež vyprodukovala hippies a demokratičtější přístup k nahotě. Určitě by se dalo najít pár odkazů k vynálezu minisukní, silonek a push-upek. Snad by se dalo ještě připojit pár řádků k dokonalé nahotě provázené depilací, holením a dalšími vychytávkami. Nejenže spousta těchto módních věcí je navíc i praktická a hygienická, ale zároveň je to inspirující. I když to mnozí považují za úchylku. To je ale opět to puritánství.
K nahému tělu patří některé módní výstřelky, jako je například pearcing. Já tomu neholduji, ale v jisté rozumné míře je to zajímavé. Pokud se to přežene, už je to spíš divné. Samostatnou kapitolu by mělo tvořit tetování. Či kresby na kůži. Viděl jsem spoustu nádherných, řekl bych až uměleckých děl, ať už vytvořených permanentním tetováním, nebo jenom barvičkami na tělo. Obojí může být krásné. Permanentní tetování má však jednu vadu - nejde umýt. Tělo se využije jako plátno jednou. Dlouho to může vypadat krásně, ale co to udělá ve stáří, to je otázka. Mladá pružná dívka s pevnou kůží může vypadat potetovaná velice krásně. Ale co až z ní bude stará squaw s kůží vrásčitou a povislou? To už moc ke koukání nebude.
Kresby na nahé tělo jsou inspirující. Viděl jsem spoustu variant. Internet je toho plný. Těla jsou využita jednotlivě, i ve skupinách a tvoří plastické obrazce. Někdy ani nepoznáte, že je obraz tvořen pomalovanými lidskými těly. Stejně pozoruhodné je i kreslení oblečení přímo na nahé tělo. Může to být tak dokonalé, že vás to i oklame. Malíři jsou šikovní a umí to.
Trochu jinde jsou pak některé amatérské pokusy o tetování, které jsou zpravidla modré a rozplizlé, a většinou působí spíše nevzhledně a odpudivě. To už si raději nalepím na ruku tištěnou tetovačku, nebo se nechám tetovat henou, protože to jde umýt, takže, když nebudu s výsledkem spokojen, nebo se mi přestane líbit, můžu to prostě doma odrhnout kartáčkem. Kvalita zpracování a námětů hodně vypovídá o nahotě ducha. Motivy uměleckých děl na naší kůži spolehlivě vypovídají o tom, co jsme zač.
Někteří lidé se odhalují neradi. Jiní to mají v popisu práce a spoustě dalších to prostě jenom nevadí. Nakonec za zavřenými vrátky naší duše se může schovávat mnohem horší marast, než je naše odhalená nahota. Když odhalíme duši puritána, zjistíme zpravidla, že není ani zdaleka tak puritánská, jak se nám snaží navenek namluvit. Dokonce bývá mnohdy mnohem černější a špinavější. Kdo je schopen svoji duši odhalovat a nic neskrývat, je sice zranitelný, ale v kontextu věcí to ničemu nevadí.
Nahota je zdravá. Je hygienická. Je přirozená. Je očistná. Je naše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama