Přátelé

21. února 2014 v 17:07 | najda |  Úvahy, věda a tak
21. 2. 2014


Téma týdne 37:

Kdysi dávno jsem uvažoval nad rozdílem mezi pojmem přítel a kamarád. Je to jenom o pocitu, jaký z toho máme. Pro někoho to může být synonymické, jiný v tom pociťuje podstatný rozdíl. Já mám spíše pocit určité rozdílnosti. Kamarád je někdo, s kým máte řadu společných zájmů. Můžete spolu jezdit třeba na dovolené a podobně, ale asi se nebudete pravidelně navštěvovat, a trávit spolu víc času, než zaberou navyklé rituály. Prostě si s kamarády rádi posedíte, pokecáte, prožijete spoustu legrace a zajímavých chvil, ale nijak se nepídíte po vzájemném soukromí. Z určitého pohledu je to skoro nejlepší varianta.
Pokud jde o přátele, mám z toho více osobnější pocit. Přátelé už se navzájem mnohem více svěřují. Navštěvují se a probírají i osobní témata, vidí di mnohem více do talíře. Je tudíž i větší riziko, že když se s přáteli rozkmotříte, mohou z nich být nebezpeční nepřátelé, neboť znají spoustu intimních informací, které mohou použít proti vám. Nemyslím, že by si člověk neměl kolem sebe držet přátele, ale asi by si z nich neměl dělat nepřátele.
Rozdíl je také v tom, že když se s kamarádem neuvidíte několik let, nepřestanete být kamarády. Tento vztah nevyžaduje pravidelnost, či nějaké dokazování. Oproti tomu přátelé, když se jim několik dní neohlásíte, začnou vás shánět a pídit se po tom co s vámi je. Tedy alespoň ti dobří to dělají ze strachu o vás. Ti kašírovaní to dělají ze zištnosti, a ti špatní se urazí, že jste neměli ani tolik slušnosti, abyste se jim ozvali.
Skutečný přítel informace nevyžaduje. Čeká, až mu je poskytnete sami, budete-li chtít, protože ví, že ani on nemusí vědět všechno, a už vůbec to nemusí vědět první. Je mu jasné, že pokud je to důležité, nebo nějak podstatné, časem mu to stejně řeknete. Přítel, který se cítí uražen tím, že jste mu něco neoznámili jako prvnímu, se chová jako malé dítě. Správný přítel respektuje autonomii a svobodu vašeho rozhodnutí, totéž ostatně očekává od vás. To že mu řeknete nějaké osobní informace neznamená automaticky, že on vám na oplátku řekne totéž o sobě. Každopádně se ale předpokládá, že i on bude moci sdělit vám, co ho tíží, a že o tom vzájemně zachováte mlčenlivost. Co se říká mezi přáteli, není často určeno nikomu třetímu. Pokud byste to chtěli ventilovat veřejně, asi byste to napsali do novin, nebo nechali vyhlásit rozhlasem.
Někdo umí být přítelem, jiný toho umění není schopen. Je to někdy dáno i tím, jak si lidé navzájem sednou. Měl jsem na vysoké škole přítelkyni. A to v tom výše uvedeném smyslu slova. Jako ženská se mi vůbec nelíbila. Dokonce, když jsem ji viděl poprvé, byl jsem zděšen tím, co to mezi nás zavítalo. Paradoxně se z nás stali nejlepší přátelé. Čtyři roky vysokoškolského života jsme si užívali, včetně nechápavých pohledů spolužáků, kteří měli pocit, že spolu chodíme, což nebyla pravda. Tím bychom to přátelství pokazili. Přátelství může jednoznačně vzniknout i mezi jedinci různého pohlaví. Není to jenom jednodruhová výsada. My jsme si sedli lidsky. Měli jsme vnitřní vazbu, takže jsme kolikrát nemuseli nic říct, a věděli jsme, co ten druhý řekne, nebo udělá. Protože byla skutečně odlišná od ostatních dívek v ročníku, dělal jsem si z ní často legraci. Zajímavé bylo, že i když jsem jí kolikrát řekl věci velice neuctivé, vždycky jsme se tomu zasmáli a ona mi to oplácela úplně stejně. Jednou se odvážil jí podobnou, byť mnohem mírnější impertinenci, říct jeden spolužák. Co si pak vyslechl, to nelze sdělit papíru. Tolik vyjmenovaných slov ani neznám.
Dodnes si občas napíšeme, nebo zavoláme, a vůbec nám nevadí, že se několik let nevidíme. I když se pak náhodou potkáme, legrace je pořád stejná. To je podle mě skutečné přátelství. Byl jsem třeba první, komu řekla, že má kluka a že je s ním těhotná. Všichni mysleli, že to máme spolu. Pro nás to byla legrace. Bavili jsme se neznalostí těch ostatních. Pak se vdala, skončili jsme školu a pár let jsme se neviděli. Když jsem s ní po pár letech a zlepšení komunikačních technologií, opět mluvil, byl jsem asi první, komu řekla, že je svému muži nevěrná a bude se rozvádět. Nechtěl jsem to po ní, přesto mi to řekla. Nikomu jsem to neřekl, tedy alespoň ne v době, kdy to mělo jako informace určitou cenu a váhu. Dnes je to přežitá věc, která již není otázkou utajení. A kdyby mi to neřekla, tak bych se na ni taky nezlobil. V tom je kouzlo přátelství, že se dozvíte věci první, aniž to vyžadujete, a na druhé straně vás neuráží, když se to první nedozvíte, neboť je to otázkou autonomního a svobodného rozhodnutí vašeho přítele.
Vždycky jsem se více kamarádil a přátelil s holkama. Byly totiž myšlenkově někde jinde, než kluci. S těmi jsem si často neměl o čem vykládat. Ale hokej a fotbal jsme si zahráli s klukama líp, to holkám moc nešlo. Problém byl v tom, že kluci mají mnohdy velice odlišné zájmy. Ty se začínají sjednocovat až lety. V dospělosti zase najdete společnou řeč spíš s chlapama. Ženy zajímá rodina, vaření, romantické filmy a přihlouplé telenovely. Chlapi zase řeší auta, sport a ryby, nebo jiná podobná témata. Ale v této rovině je to otázka kamarádství, nikoliv přátelství. Prostě si kamarádsky pokecáte o tom, jak to ti naši blbci hráli, jaký je ten trenér kretén, co vám opravili na autě a kolik jste o víkendu ulovili ryb, nebo jiné havěti. Z tohoto pohledu už najdete více společných témat k debatě s příslušníky téhož pohlaví. Při rozhovoru muže se ženou mě občas přepadá pocit, že přesto, že oba mluví stejným jazykem, hovoří přesto zcela jinou řečí. V konečném efektu je pak jedno, že jsou partneři zcela jiné národnosti a hovoří rozdílnými jazyky, protože výsledný efekt je stejný. Nerozumí si. V této otázce nasadím chápavý výraz, pokud se hovoří o registrovaných partnerech. Chápu je z pohledu komunikačního. Dvě ženy, či dva muži najdou lépe společnou řeč a společná témata. I když uznávám, že jsou jedinci, se kterými bych nevydržel ani minutu. V podstatě spolu dva lidé téhož pohlaví mohou v klidu existovat řadu let, bez sexuálního podtextu, neboť si jasně vymezí pravidla, rozdělí úkoly a snáze poznají, kdy je lepší se tomu druhému raději vyhnout. Ve smíšeném svazku to bývá často problém. Ale to už není o přátelství. I když popravdě, pokud dokáže být muž své ženě, a naopak, nejlepším přítelem, je to vždycky ku prospěchu jejich společného života. Pomůže vám to překonat krize v době, kdy se nedostává lásky. Ona láska mrška si vezme občas volno, a kdo nedokáže přepnout na přátelský program, má velký problém. Nejhorší je, když se partneři milují, ale v mezičasech, kdy má láska volno se nenávidí a jsou si zarytými nepřáteli, to je pak celkem soda.
No tak se snažme být si navzájem přáteli, nebo alespoň kamarády. Tam, kde to není možné si alespoň navzájem neškoďme a tolerujme se, neboť to, že někdo nemůže být náš přítel, neboť je diametrálně mimo naše obzory neznamená, že není přítelem někoho jiného, třeba právě přítelem našeho přítele, což se nevylučuje. Přátelé našich přátel, nemusí být nutně i našimi přáteli. Kolikrát se divíme, jak s nimi náš přítel může vůbec komunikovat, a oni si přitom bezvadně rozumí, což nás třeba docela míjí. Ale to už tak prostě je. Někteří lidé si sednou, jiní ne. Nedá se to lámat přes koleno. Někdy se to vyvine lety, a z dvou lidí, kteří se zpočátku nemuseli, se stanou výborní přátelé. Naopak by se nemělo stávat, že se s výborných přátel stanou nepřátelé na život a na smrt. To je spíše známka toho, že to přátelství, alespoň z jedné strany, nestálo za nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama