Listopad 2013

Nova

30. listopadu 2013 v 17:06 | najda |  Úvahy, věda a tak

29. 11. 2013

Téma týdne 11

Tak popravdě nevím, co mám napsat. Jde o Novu jako televizní stanici? Nebo o novu coby vesmírné těleso? Ono je to nakonec jedno. I stanice si dala jméno do vínku nejen proto, že byla nová, ale že chtěla být i jasným tělesem ve vesmíru televizním. Koneckonců, vysílací vlny se šíří všemi směry, nejlépe pak těmi, kde jim nic nestojí v cestě. Za jistých podmínek bychom tedy televizní signál mohli přijmout i ve vesmíru. On je dnes nakonec stejně přenášen přes satelity, takže se do vesmíru musí dostat, a odtud bez poskvrnky zase zpátky na Zemi, do našich televizorů.
Popravdě se mi o nějakých televizních stanicích, byť s geniálními názvy, vůbec psát nechce. Vesmír je mnohem zajímavější téma. Nova je prý nová hvězda, zatímco supernova je poněkud rozmáchlá hvězda, která je poněkud nebezpečná. Pokud dnes mluvíme o nové hvězdě, dá se předpokládat, že je už pěkně stará. Vzhledem k rychlosti světla a předpokládaným vzdálenostem, k nám světlo z "nové" hvězdy doputuje za několik milionů let. Z toho je zřejmé, že z některých nov už můžou být klidně supernovy, a my to zjistíme až za dalších několik milionů let.
V každém okamžiku vidíme vesmír tak, jak vypadal ve skutečnosti před mnoha miliony let. Takže je to vlastně taková cesta časem. Pokud nám něco zdánlivě v přímém přenosu rožne, nebo zhasne, můžeme být v klidu, stalo se to už pěkně dávno. Dokonce i zhasnutí slunce bychom zjistili prý až za deset minut. Plyne mi z toho jediné. Měli bychom v každém okamžiku žít naplno, protože za deset minut už to nemusí být pravda.
On náš pohled do vesmíru je vlastně velice relativní pojem. Je to jako bychom se dívali na historický dokument tak někdy z doby prvohor. Mezi tím bychom zahlédli nějaké dinosaury, sem tam trilobita, pak by nám tam odjinud jukl nějaký faraon a hup, zase přesličky a plavuně. Takové panoptikum historie vesmíru. A pak velká řacha, čili výbuch supernovy, pak sešup do černé díry a průlet paralelním vesmírem. Tobogán, který nenajdete ani na pouti.
Všechno nás má poučit. Především o tom, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá, a také o tom, že řada složitých věcí má jednoduché vysvětlení a řešení. To jenom my ve všem hledáme vědu. Jak jsem už někdy někde napsal, vědci přes klíčovou dírku nevidí celá vrata. Kvůli vratů přehlédnou statek, kvůli statku celou vesnici, kvůli vesnici nevidí celý stát a kvůli státu celou zeměkouli. Jen málokdo má odvahu odstoupit a podívat se na problém jinak, s odstupem a komplexně. Paradoxní je, že jsme ještě pořádně neprozkoumali ani vlastní tělo, o okolní přírodě nemluvě. Nevíme, co je pod zemí, ani na dně moře, ale už se ženeme do vesmíru. Na druhou stranu je možná nejvyšší čas přijít na to, jak rychle se z naší Země dostat, protože za deset minut na to nepřijdeme.
Řešení máme možná přímo před nosem. Jenom ho třeba nechceme vidět, nebo slyšet. Až se zase někomu v hlavě rozsvítí nova nové myšlenky. Pak řekne - sakra, vždyť je to jednoduché, a my to neviděli. Možná už se někomu rozsvítilo, ale není na to připraven. Nic o tom neví. Teprve k tomu dospěje. Nebo možná také ne. Budeme čekat, až tatáž myšlenka napadne někoho připraveného. Historie ale již mnohokrát dokázala, že stejná myšlenka napadá pro jistotu vždy minimálně dva lidi na různých koncích světa, aby náhodou nezapadla. Asi je to posichrováno. Teď jde jen o to, aby oba dva šťastlivci nebyli duševně zaostalí, nebo dokonce mrtví. To by byla fakt smůla.
Takže nova znamená nový začátek, jen ho neprošvihnou o pár milionů světelných let.
16:54

Moře

29. listopadu 2013 v 17:58 | najda |  Úvahy, věda a tak
27. 11. 2013

Téma týdne 9

Nevím, proč mi některá témata připadají tak šíleně propojená. Právě témata terorismu, víry a moře mi na sebe zajímavě navazují. Terorismus je úzce spojen s otázkou víry, a víra je bezbřehá jako moře. Nebo také fakt, že by námořníci bez víry ve šťastný návrat, nemohli na moře vyplout. Nehledě na to, že třeba takoví piráti, ať už starodobí, nebo novodobí, byli de facto rovněž teroristy. Toliko trapná předúvaha o moři.
Ještě před několika lety, přesněji před třemi, bych mohl o moři jenom spekulovat, neboť jsem jej znal pouze z televize. Změna nastala v okamžiku, kdy nás babička poslala na dovolenou, a my se ocitli, tedy já a moje dcery, rovnýma nohama u moře Rudého. Bylo to v dnes nechvalně proslulé Hurghadě. Tehdy ji ještě neprovázela mediální kauza úmrtí českých turistek, i když to nevylučuje fakt, že zde do letoška k žádným úmrtím nedocházelo. Jenom to prostě naše média nezajímalo.
Moře je fakt slané, a nadnáší i mě, a to přesto, že nejsem zrovna přeborník v plavání. Rudé moře je dokonce teplé, a kupodivu není méně modré než moře jiná. Asi na tom bude stejně jako třeba moře černé, nebo jakékoliv jiné. Základní barva mořské vody je i zde azurová, i když připouštím, že vlivem, různých odrazů, přítomnosti planktonu a jiných látek, může svoji barvu během doby různě měnit. Minimálně při východu slunce působilo famózně, a hrálo spoustou barev. Především ale bylo velice čisté a klidné. Ale dost možná jsme měli jenom štěstí, že bylo nějaké klidnější období.
Dokonce jsem si zajel na výpravu ke korálovým atolům, a to jak na lodi se skleněným dnem, tak na jachtě se šnorchlem a ploutvemi. Tato zkušenost však byla poněkud problematická, neboť jsem při potápění používal plovací vestu, což jak uznáte je poněkud nepraktické. Ale pořád lepší, než se v nestřeženém okamžiku na tak krásné dovolené utopit. Za tuto cenu se do medií dostat nemusím. (J) Navíc mě u atolu vyděsila jedna menší ryba. Ty, co plavaly kolem korálů, mi nevadily. Připluly až k ruce, a opravdu to bylo mnohem lepší, než akvárium. Ovšem když jsem se podíval pod sebe, do cca 20 ti metrové hloubky, objevila se tam rybka, velká i na tu dálku asi jako já. Podívala se na mě, a asi jsem se jí líbil, protože se otočila nahoru a rozhodla se plout ke mně. Nejsem žádný akční, ani neakční hrdina, tak jsem akčně otočil kormidlem a zamířil jsem zpátky na palubu. Vystoupil jsem až v přístavu. Kecám. Vystoupil jsem na ostrově Giftun, kde nenajdete za prvé žádný písek, protože všechno co je na zemi a po čem šlapete, jsou rozemleté lastury. A za druhé zde je jedna jediná palma a dřevěná chatrč - restaurace, jinak zde není po stínu ani památky. I dvouhodinový pobyt v této bílé výhni byl úmorný, obzvláště když máte jen omezené zásoby vody. Tady by nepřežil trosečník ani den.
Tento pobyt u moře byl sice relativně krátký, zato přínosný. Takové teplo, tak čistou vodu a hlavně teplou, to jen tak nepotkáte.
Druhý zážitek související s mořem pochází o rok později od Baltu. Tedy pokud omývá břehy přístavu Rostock právě toto moře. Ale asi ano. Byl červen. Tuším. Moře bylo šedivé a celou dobu byl čerstvý vítr. Na to, že měla zanedlouho začít plná sezóna, zde bylo celkem chladno. Počasí se měnilo i čtyřikrát za hodinu, od naprostého slunečna po totální bouřku. Většinu dne jsme pracovali několik desítek metrů od pobřeží, ale vzhledem k vysoké pobřežní duně a pár stromům jsme jej neviděli. To jsme museli po práci zajet kousek blíž přístavu a jít se podívat na pláž. Venku bylo asi osmnáct stupňů. Zaplať pánbůh Celsia. Moře mohlo mít tak maximálně patnáct. No alespoň už bylo zletilé. Přesto jsme se shodli na tom, že být tady a neokusit zdejší mořskou vodu na vlastní plavky, to by byla škoda. Tak jsme se převlékli a vlezli jsme tam. Bylo to pro otužilce. Moře bylo hnědé, samá vlna, samý klacek a jiný nepořádek, a navíc ještě studené. Venku foukalo. Na pláži bylo několik desítek místních šílenců, kteří jsou na to zvyklí. A my. Ale i zdejší moře jsme pokořili. Můžu říct, že i tady jsem se skutečně koupal, a ne jen jednou. Celkem jsme to riskli asi třikrát. Dalo se to, ale znám lidi, co do vody nevlezou, dokud nemá třicet stupňů. A i to je musí člověk buď přemlouvat, nebo je tam hodit. Obojí nesou s neskrývanou nevolí.
Co jsem zatím moc neokusil, to byla delší plavba po moři. I když jsme na jachtě byli celkem daleko, takže jsme ani břehy Hurghady neviděli, ale ono to zase není nic světoborného. Žádný širý oceán, jenom úžina mezi Egyptem a Arabským poloostrovem.
O velikosti mořské plochy jsem si udělal představu pouze při přeletu moře Středozemního. I z letadla, z výšky 11 kilometrů bylo moře nepřehlédnutelné. Tím se paralelou dostávám ke vzdušnému moři, které jsem, jak vyplývá z faktu, že jsme letěli, pokořil rovněž. Byť se jednalo pouze o malou část mezi střední Evropou a severní Afrikou. I tato drobná pokoření mi však dokázala, že moře jsou velice rozdílná a bohatá. Ale především mimořádně krásná. K dokonalosti mi chyběla snad už jen ta výprava na širý oceán. A kdyby byla navíc kombinovaná s mořským rybolovem, asi bych se nezlobil.
Vrcholem mého mořského snění je bezpečné ztroskotání na pustém ostrově se zdrojem pitné vody a bujnou jedlou vegetací. To aby tam člověk bídně nezahynul. Lidi ani média bych tam ke štěstí nepotřeboval. Vzal bych tam s sebou jenom svoji ženu. Bez ní by to už nebylo ono. Jen my dva, malý krásný bohatý ostrov a kolem širý oceán plný ryb. No nic. Postavíme se z rozvlněných snů zase na pevnou zem. Ono nakonec to moře není od místa, kde žiju tak daleko. Alespoň tedy pokud jde o vzdálenost měřenou metrem. Problém je, že jsme se minuli o několik milionů let v čase. Kdysi dávno byl oceán i v místech dnešního Znojma a okolí. Tak alespoň člověk může snít o tom, jak to tady tehdy vypadalo.

Tanec

28. listopadu 2013 v 16:43 | najda |  Úvahy, věda a tak
28. 11. 2013

Téma týdne 10

Asi mi to nebudete věřit, ale v polovině 80. let minulého století (sakra, to zní děsně), jsem absolvoval asi tak pět různých druhů tanečních. Paradoxní je, že mi to nejspíš věřit budete, zatímco ti co mě znají o tom budou pochybovat. Ale je to pravda. Musím ale přiznat, že jsem tam nechodil kvůli lásce k tanci a pohybu, bez toho bych se zjevně obešel, ale především proto, že to byl jeden ze způsobů, jak se ulít z domu. S odstupem let si stejně myslím, že to bylo pořád lepší, než zevlovat bez cíle po ulicích, plivat na chodníky, ničit telefonní budky a obtěžovat poklidně se ploužící občany. Negativní zjištění je, že na mě tyto kurzy nezanechaly sebemenší stopu, snad s výjimkou toho, že u některých tanců si ještě vzpomenu na základní krok. Stejně mám nejradši slowfox. Plně odpovídá mým požadavkům na rychlost a prostor. Zpravidla si při něm vystačím s pomalým přešlapováním na dvou dlaždicích, nebo čtyřech parketách.
Soutěže ve společenských tancích mě moc neberou. Je to podobné, jako v krasobruslení. Systém hodnocení je neobjektivní. Nevím, jak odlišit, kdo byl nějak výrazně lepší, když všichni tančili super. Rozhodčí by se asi měli jít občas podívat na nějakou zábavu. Tam by se mohli inspirovat, jak vypadá skutečně bídný taneční výkon. Když vidíte jedince, jak v pozici loutky bez pohyblivých kloubů putují parketem a jejich pohyb připomíná spíše útok Zombie, máte pocit, že jste Travolta. Jiní se zase šíleně snaží, a všimnete si, že hoch partnerku nedrží, ale usilovně na prstech počítá takty, aby se náhodou nespletl. Pak objevíte jedince, kteří se tváří šíleně vážně a profesionálně, ale při waltzu tvrdohlavě používají kroky do tanga, a ještě úplně mimo rytmus. K dovršení všech hrůz objevíte pár, ve kterém dívka tančí čaču, a chlapec jive, a oba přitom působí jako stižení záchvatem padoucnice. Jakmile začne hrát muzika nějakou modernu, nikdo se nepozastaví nad tím, že je to třeba rokenrol, ale všichni jednotně se začnou svíjet jako by něco špatného snědli, takže výsledek vypadá jak tanec svatého Víta. A to prosím velká spousta z nich absolvovala rovněž taneční.
Největší legraci zažíváme vždycky po půlnoci. Většina přítomných je již více či méně ovíněna, opivena, nebo jinak unavena. To, co pak předvádějí na parketu při písničkách již většinou sprostonárodních, stojí za natočení a umístění na net. S koordinovanými pohyby to již zpravidla nemá nic společného a s tancem o to méně.
Když se vrátím ke své maličkosti. Pak kromě ploužáků si rád trsnu na něco rychlejšího, a patřím k těm, kterým skutečně nevadí, že je to jive. Postavím se do kruhu k ostatním a usilovně se svíjím. Snažím se alespoň udržet rytmus, což se mi ovšem daří jenom tehdy, když dodržuji standartní šlapání zelí. Jakmile se pokusím o složitější figuru, zpravidla ztratím rovnováhu, což se děje zcela mimo rytmus, a budí to shovívavé úsměvy okolo se třepajících jedinců. O tom, co s rukama, raději pomlčím. S imitací hry na kytaru člověk nevystačí. I když na ni hrát umím, takže mám za to, že tato imitace je vcelku podobná reálné hře. Někdy se tomu říká brnkání na žebra, jiní brnkají o dost níž, což už zase vypadá poněkud divně, především pokud tu kytaru doopravdy nedržíte.
Druhá metoda je - valcha, nebo v drobné úpravě vytřepávání křeče z rukou. Rovněž se dá imitovat situace, kdy se venku za mrazu snažíte zahřát, ale to má zpravidla docela jiný rytmus, než hudba, kterou zrovna hrají. Někteří jedinci tyto varianty vylepšují, a asi nejznámější je proces praní a věšení prádla. I zde došlo časem k vyvinutí řady různých variant. Poslední mě známá je asi gangnam style. Ale během let těch variant, jak nevypadat při tanci jako idiot, proběhla éterem dlouhá řada.
Některé tance občas vybočí ze zaběhlého trendu. Šokem pro tradiční pojetí byl asi foxtrot, pak rokenrol, nebo nová vlna. Těsně před revolucí vyběhla velice eroticky laděná lambáda. Dodnes jsem nepochopil, jak se člověk může takhle vlnit a nezpůsobit si přitom žádné vnitřní zranění. Ale znám i nebezpečnější tance. Především již zmíněný rokenrol, ve své akrobatické podobě je celkem příjemný adrenalin. Rokenrolové taneční patřily do okruhu těch, které jsem absolvoval. Byla to vcelku zábava, i když vcelku namáhavá. Ale několik zvedaných figur jsem tehdy zvládl. Mělo to jenom jednu vadu na kráse. Měřím cca 187 cm, tehdy jsem vážil asi 80 kilo. Moje partnerka v tanečních měřila 180 cm a vážila přes 60 kilo. Zkuste si s něčím takovým pohazovat, nebo to obtáčet kolem sebe. Pochopíte, proč rokenrolové páry tvoří dvojice, kdy partnerka měří 160 cm a váží 45 kilo. Někdy i míň. Když ji máte vyhodit do vzduchu, a zase chytit tak, abyste ji přitom nezmrzačili, chce to i tak velkou sílu, postřeh a pružnost. Musíte to prostě ztlumit. Zkuste si vyhodit do vzduchu pytel cementu a pak ho chytit tak, aby zůstal vcelku a nespadl vám na zem. Byly to nejnáročnější taneční, které jsem absolvoval. Nevýhoda je, že většinu prvků můžete dělat jenom s partnerkou, která je zná, a umí je. Nejlépe, když je umí lépe než vy.
Jediné taneční, do kterých jsem nakoukl, ale záhy jsem je opustil, byl kurz brake dance. Na hlavě neumím ani stát, natož se na ní točit. Před těmi, co to dokážou smekám, ale asi se to nedá dělat do důchodu, takže bych přece jenom raději zůstal u slowfoxu, disco, polky a valčíku. Ale nesmíte se mnou moc točit. Motá se mi hlava a chce se mi blinkat. Sen o tom, že se stanu kosmonautem jsem již opustil, tudíž nechápu, proč bych měl tancem imitovat letecký trenažér, nebo centrifugu. Úplně ideální by bylo, kdybych mohl zůstat pouze nestranným pozorovatelem, dokumentaristou a nezvaným kritikem. Z toho mě nohy fakt nebolí, a hlava se mi z toho nemotá. Navíc u toho nevypadám jako idiot.
16:32

Víra

26. listopadu 2013 v 16:24 | najda |  Úvahy, věda a tak
26. 11. 2013 15:50

Téma týdne 8

Je to zajímavý paradox, ale toto téma úzce souvisí s tím, které mu předcházelo. Otázka víry je ve své podstatě základní otázkou života. Ono věřit se dá lecčemu. Problém mají ti, kteří tvrdí, že v nic nevěří. Vzato doslova pak nevěří ani tomu, že jsou, tudíž zřejmě vůbec nejsou. Pak nechápu, proč se zabývají tak složitými otázkami.
Otázky víry se vyvíjely společně s lidmi a mírou jejich uvědomění si sebe sama. Ono nás to vlastně odlišuje od většiny ostatních živočichů. Dokážeme si sebe sama uvědomit, což je dost důležité pro většinu dalšího poznání. Kdybychom si to nebyli schopni uvědomit, asi bychom byli jenom hromádkou podmíněných reflexů zajišťujících pudově pouze přežití sebe, jako jedince, a následně díky sexuálnímu pudu rovněž přežití sebe, jako druhu. Ale ono by nám to vlastně bylo docela jedno.
Ve skutečnosti jsme si již kdysi dávno uvědomili, že jsme, a začali jsme věřit. Je to vlastně jeden ze způsobů, jak přežít. Předkové nám předávají své zkušenosti. Kdybychom jim nevěřili, pravděpodobně by se náš život velmi podobal scénám z filmu Padesátkrát a stále poprvé. Jen s tím rozdílem, že by nebyl nikdo, kdo by nám něco připomínal. To že věříme zkušenostem a informacím od druhých je důležité pro náš rozvoj. Je tu ovšem jeden problém. Ne všichni to s námi myslí dobře a podávají nám správné informace. Zde si rozdělíme pojmy věřit a důvěřovat. Věřit můžeme pouze těm, kterým důvěřujeme, pokud někomu nedůvěřujeme, neměli bychom mu ani věřit. Bohužel se mnohdy necháme oklamat. Pouze letité zkušenosti nám mohou pomoci odfiltrovat jedny od druhých.
Časem k víře přibyly i otázky obecnější povahy, které nám v okamžitém horizontu nic nepřinášely. Víra v lovecké schopnosti předků a v jejich zkušenosti nám totiž přináší okamžitý prospěch. Umožňuje nám využití zkušeností při praktických úkonech, které vedou k zajištění potravy. Na rozdíl od toho víra v přízeň osudu, či bohy, nám okamžitý prospěch nepřináší. Nicméně nám může pomoci v okamžicích, kdy naše praktické zkušenosti nic konkrétního neříkají a my potřebujeme nějakou oporu k rozhodování, nebo k nějaké praktické činnosti. Věříme například ve své schopnosti, což nám pomáhá zvládnout věci, které jsme dosud nikdy nedělali. Tím získáváme nové praktické zkušenosti, které pak předáváme dál.
Víra v jiné síly, nám zase může pomoci v případě, že vykonání nějaké činnosti není jenom otázkou našich sil, ale potřebujeme pro úspěch ještě souhru dalších okolností. Například jsme dobří lovci, mladí, hbití a rychlí. Máme nejmodernější zbraň - třeba oštěp. Ovládáme stopování a loveckou taktiku. Ale co je nám to platné, když nenarazíme na žádné zvíře. Uchýlíme se k žádosti k nějaké vyšší moci, kterou jsme sice nikdy neviděli, ale důvěřujeme jí, aby nám byla při lovu nápomocna. Chce to sice trpělivost, ale kořist se nakonec objeví a my ji ulovíme. Zde nastoupila opět zkušenost. Lovec kořist celou snědl, a pak měl řadu týdnů smůlu a nenarazil ani na chlup, či pírko. Ještě více vzýval vyšší moc, snad dokonce vystavěl i svatyni. Nakonec se opět kořist objevila. Lovec poučen z minula, po jejím ulovení, věnoval nejlepší část z kořisti vyšší moci, a hle, pak řadu týdnů netrpěl nedostatkem. Můžeme se mu divit, že začal vyšší moc uctívat a vzývat? Nemůžeme. Tak vznikla první náboženství. Jaké však bylo sklamání člověka, když vzývání jedné moci nemělo žádný efekt v případě, že potřeboval získat oheň? Začal vzývat jinou moc, a ejhle opět to fungovalo. Tak vznikla náboženství založená na celé řadě různých božstev. Lidé jim důvěřovali, a věřili svým šamanům a starším svého kmene, že obřady, které k jejich uctění vykonávají jsou správné a potřebné. Nakonec to fungovalo, i když to tu a tam vyžadovalo větší, či menší úsilí. Mnohdy to bylo i otázkou velkých zkušeností šamana a starších, že vždy přesně věděli, kam mají jít, kdy se mají přestěhovat a kam. Většina starších lovců to časem rovněž pochopila, ale nikdo si netroufl víru v božstvo jakkoliv zpochybnit, neboť každé zapochybování bylo zpravidla velice rychle potrestáno nějakou pohromou.
Náboženství takto fungují stále. Ovšem v novodobých dějinách se nám k tomu ještě připojila víra v instituce, počínaje stařešiny, vojevůdci, přes krále a císaře, až po novodobé politiky a prezidenty. No a samozřejmě nám do toho zasahuje i takzvaná třetí velmoc - média. Velmoc ve své podstatě naprosto nedůvěryhodná. Vždyť kromě dokumentů je vlastně celá mediální tvorba založená na kamufláži, nepravdě, fabulaci či dokonce přímo na lži. A přesto právě této velmoci naprosto nelogicky věříme, ačkoli víme, že sama její podstata je nedůvěryhodná. To už je fakt lepší věřit v jakéhokoliv Boha, pokud nám zrovna nepřikazuje konat zlo, nebo násilně přesvědčovat druhé o jeho pravdě. Každý Bůh ví velmi dobře, že kdo v něj chce věřit, ten to nebude dávat okatě najevo, a ti, co to na odiv dávají, v něj mnohdy vlastě vůbec nevěří. Používají jej jen jako berličku pro utišení svého špatného svědomí. Doufají, že když se každý týden vyzpovídají ze svých hříchů, že jim to pomůže a oni budou klidněji spát a budou moci celý další týden bez skrupulí hřešit.
Nikdo nám nezaručí, že právě ten Bůh, ve kterého věříme, je ten pravý. To se dozvíme až při závěrečném zúčtování. Nakonec se dost možná bude řada z nás divit, kde je vlastně pravda. Ale nakonec, bez víry, bychom nebyli ničím. V něco věřit musíme. Minimálně alespoň v sebe sama, ve své schopnosti, znalosti a dovednosti. Pokud bychom nevěřili ani sobě, mělo by to pro nás fatální následky.

16:22

Terorismus

21. listopadu 2013 v 16:12 | najda |  Úvahy, věda a tak
21. 11. 2013 15:33

Téma týdne 7

Nejsem si jistý, jestli jsem už na toto téma kdysi cosi nenapsal. Ale i kdyby,… Terorismus tady byl odjakživa, jenom se tomu v historii říkalo pokaždé jinak. Slovník cizích slov nám k tomu říká, že teror je násilí, hrozba násilím, zastrašování, hrůzovláda. To už je poněkud srozumitelnější. Nejméně nebezpeční pro lidstvo jsou pohádkoví teroristé, čili černokněžníci, loupežníci, čarodějnice a podobná individua, byť v pohádkách napáchají spoustu nepravostí a zla. Dalšími spíše teoretickými teroristy jsou ti románoví, či filmoví. Výhoda všech výše zmíněných je v tom, že režijním záměrem vždy bývá vítězství dobra nad zlem, takže jsou zpravidla po zásluze potrestáni. Bohužel v praxi je zpravidla po zásluze potrestán každý dobrý skutek, zatímco narušitel bývá nakonec nepochopitelně oslavován.
Se slovem teror úzce souvisí právě pojem terorismus, který je charakterizován jako souhrn metod hrubého zastrašování užitím násilí a síly. Dodatkovou informací bývá v reálném světě politický, nebo náboženský podtext. Na rozdíl od toho pohádky mívají zpravidla podtext sexuální (chlípný černokněžník, vilná čarodějka). Klasickým sexuálním teroristou je kníže v Princezně ze mlejna. Základním motivem je tedy zpravidla únos krásné princezny, neboť panuje obecné přesvědčení, že každá princezna je nejhezčí ženská na světě, takže se o ni můžou všichni tupě porvat. Skutečnost naštěstí zase tak růžová není, protože víme, že pravděpodobnost, že princezna bude pěkná šereda je stejná, jako u jiných společenských struktur. Dokonce je u nich větší pravděpodobnost, že budou nějak postižené, neboť v jistých kruzích se po řadu generací rodily děti téměř výhradně ze svazků velice blízce příbuzenských. Ale asi to nebylo jen výsadou šlechty.
Filmové motivy pak mívají zpravidla charakter osobní pomsty, ziskuchtivosti, pocitu nedocenění a z toho plynoucí touhy dokázat, že je hlavní záporák tím nejgeniálnějším zločincem všech dob. Zpravidla je mu záhy dokázán opak. Je pak vcelku jedno, zda mu jej dokázal osmiletý školák, nebo tajný agent s tím nejlepším výcvikem.
V reálném světě jsou již uvedené motivy zpravidla dva. Politické motivy se aplikují všude tam, kde je potřeba převzít státní moc, nebo ji prosadit. Obecně můžeme o teroru říct totéž co o válce, je to vlastně jenom pokračování politiky násilnými prostředky. Kde teroristovy dojdou slovní argumenty, tam se uchýlí k argumentům neslovním. Prosazování vlastního názoru násilnou formou je jedním ze základních prvků totality. Je známo, že většina totalitních vůdců není schopna argumentovat ani v rámci vlastní ideologie, a mnohdy jsou dohnáni svými odpůrci právě na tom, že sami vlastní ideologii dostatečně neovládají. Proto předlistopadová totalita měla největší problém s kněžími a inteligencí. Byli to lidé, kteří komunistickou ideologii znali mnohdy lépe než její vůdcové, což tyto vůdce nesmírně znervózňovalo a rozčilovalo.
Motivy náboženské jsou dnes vlastně nejčastější, a v historickém kontextu patří k nejoblíbenějším záminkám k teroru. Národy se navzájem vyvražďovaly a utlačovaly zpravidla jenom proto, že věřily v jiné bohy. S nástupem nových náboženství, která byla mnohem masovější, a tudíž také mnohem agresivnější, dosáhl jimi pořádaný teror ve jménu toho, či onoho Boha vrcholu. O židovských taženích se můžeme dočíst ve Starém zákoně. Původní teze - oko za oko, zub za zub, je některými akceptována dodnes. Křesťanství se pokusilo tohoto prokletí zbavit, ale ani ono se nevyhnulo svým křižáckým válkám a čarodějnickým procesům. Bohužel některá náboženství si svým křižáckým obdobím procházejí právě v současnosti. Bohužel metody teroru jsou dnes mnohem sofistikovanější. Kdysi se kolem sebe agresoři oháněli mečem, před čímž se při troše štěstí dalo utéct. Dnes se kolem sebe ohánějí výbušninami, což už taková legrace není.
Některé metody zůstaly ovšem stejné. Čarodějnické procesy ze středověku se opakovaly u nás v padesátých letech, byť místo podtextu náboženského měly podtext politický, což mně přivedlo k poznání, že mezi politikou a náboženstvím zase není tak propastný rozdíl, jak by se zdálo. V některých státech se podobné demokracii podobné metody, založené na smyšlených obviněních, lživých výpovědích a křivých přísahách, praktikují i dnes. Přitom nesmíte dát na vyjádření politiků, kteří byli přistiženi při lži či jiné špatnosti. To, že je někdo stíhán za porušení platného zákona není ještě nutně politický proces, pokud dané zákonné ustanovení nějak neodporuje obecnému pojetí práva, osobních svobod a podobně. Berte v potaz, že politici mají významně posunutý žebříček hodnot, takže to, co oni považují za čarodějnický proces je pro nás docela obyčejný soud pro podvod, zneužití pravomoci a podobně.
Nakonec, každý z nás je svým způsobem terorista, neboť se tu a tam uchýlíme k mírnému násilí, hrozbám či zastrašování, byť to ne vždy myslíme úplně vážně. Ale kdybyste někdy třeba dětem nepohrozili násilím, či materiální újmou, asi by vás za chvíli nebrali vážně. Jenomže obyčejní lidé se k podobným aktům uchylují výjimečně, omezeně a vždy s potřebnou dávkou správné míry. Neboť ve správném dávkování to vždy byla nutná součást vyjednávání.
Nenápadně se chci vyhnout nutkavé myšlence, že sice ne každý vyznavač nějakého názoru musí být nutně teroristou, nicméně všichni teroristé vždy vyznávali ty, či ony ideje. Jde jenom o míru jejich prosazování, míru schopnosti argumentovat a celkovou smířlivost toho či onoho názoru. Je-li ideologie, ať je to kterákoliv, od základu nesmiřitelná, je těžko od ní očekávat něco jiného, než teror.
16:10

Zdraví

18. listopadu 2013 v 17:05 | najda |  Úvahy, věda a tak
15. 11. 2013 16:32

Téma týdne 6
Co napsat o zdraví? Když někomu přejeme, kladem logicky zdraví na první místo, a pokud ne, pak jej alespoň nějak vyzdvihneme. Je nezbytnou podmínkou pro splnění dalších snů a přání. I když se chatrné zdraví, nemusí nutně míjet se štěstím. Znám řadu lidí, kterým sice zdraví moc neslouží, ale i tak jsou šťastní. Ono vždy záleží na tom, o jaké problémy jde. Někoho rozhodí obyčejná rýma, někdo omdlévá po zapíchnutí třísky, jiný je na umřití skoro pořád, stačí jenom, aby si na název nemoci jenom vzpomněl.
Stejně tak naše predispozice pro různé nemoci jsou různé. Proto se lékaři ptají na zdravotní stav našich nejbližších příbuzných. Léčí sice vás, ale tato anamnéza je pro ně vodítkem, co asi mohou ještě očekávat.
Některé nuance časem poznáme sami. Každý z nás má jiné dispozice k některým problémům. Například já, když se o něco praštím tak řeknu pár vyjmenovaných slov, a za chvíli nevím, že se mi něco stalo. Jedna moje známá se lehce kopne o pelest a týden nemůže chodit, jak má oteklou nohu. Mě když píchne vosa, tak to natřu cibulí. Trochu mi to oteče, je to nepříjemné, ale v zásadě to není problém. Co nastane, když štípne vosa alergika, to nemusím dlouze popisovat.
Každý máme jiný postoj k vlastnímu zdraví. Někdo s ním nezodpovědně hazarduje. Třeba DDO - dobrovolní dárci orgánů, což je mimochodem jenom pověra. Většinou se z nich žádné orgány použít nedají. Jiní naopak neudělají jediný neuvážený krok, a řekl bych, že jsou až úzkostlivě opatrní. Mají ovšem smůlu, protože právě takovým se něco přihodí s mnohem větší pravděpodobností, zatímco hazardéři mají relativně větší štěstí. Ale je to jenom statistika. Ve skutečnosti si ti hazardující vyberou svoje procenta pravděpodobnosti jenom o něco dřív, než ti ostatní.
Ale technicky vzato, není důvod zoufat. Nejhorší věc, která se může stát se nám už stala - narodili jsme se. To samo o sobě předznamenává neodvratnost smrti. Na život zemře statisticky úplně každý. Kdo se nenarodil, ten logicky zemřít ani nemůže. To, na co umřeme, je otázkou náhodného výběru. Něco, jako ruská ruleta. Nebo jako byste si měli z milionu možných konců vybrat jeden. Je to otázka náhody.
Je potřeba tomu nepodléhat. Naše tělo je dobře fungující stroj. Jenom je trochu složitý, a tu a tam sami nevíme, jak ho vlastně udržovat a opravovat. Ale ve srovnání s obdobím před třeba sto lety, jsme na tom nepoměrně lépe. Tehdy byla i řada banálních nemocí smrtelná, protože nikdo nevěděl, jak je léčit. Dnes jsme mnohem dál, a za pár let to bude ještě lepší. Jenom nesmíme zbytečně hazardovat.
Lovci mamutů se teoreticky dožívali jenom asi 30 let. Ve středověku to mohlo být kolem 50 let. Dnes jsme někde na 80 letech. Otázku věku starozákonních proroků jsem probíral jinde. I toto zvyšování věku je pro nás dobrou zprávou.
Tak doufejme, že se toho dožijeme ve zdraví. Jenom pro to tu a tam musíme něco také udělat, ale lidi, nic se nemá přehánět. Pohyb je zdravý, ale znáte přísloví - sportem k trvalé invaliditě? Platí to. Stejné je to s jídlem. Jsme všežravci. Musíme mít tudíž stravu pestrou. Maso, ovoce i zeleninu a další zdravé i nezdravé věci. Jenom to musí být vyvážené. A hlavně se nesmíme přežírat. Léčit bychom se měli, pokud to jde především přírodními metodami. Příliš chemie škodí. A když už přijde náš čas? No tak to s tím už stejně nikdo moc neudělá. Možná někdy v budoucnu, snad….

16:54

Zápisky ze školení PO 9. díl

17. listopadu 2013 v 18:37 | najda |  Moudra a srandy
  • Je to teorie, všechno je to jinak.
  • Hygienik lže, všechny dýmy jsou jedovaté.
  • Nic u požáru nenaměřili. Ale neřekli, kde měřili.
  • Máme tady Rudolfovo číslo…Snad Ludolfovo? … Rudolf od něj ten patent koupil.
  • Za Masaryka jsme to stavěli, za Klause to bouráme.
  • Požár se rozvíjí do prvního výstřiku.
  • Rychlá výroba pop cornu - zapálit pole s kukuřicí.
  • Shořelo to za asistence hasičů.
  • My víme, že v nejbližších letech válka nehrozí. Ale vědí to i teroristi? Věděl to i Hitler?
  • Máme to zpracované dobře, ale Evropa to chce jinak.
  • Chemici z toho mají hlavu jak dýni. A co teprve my, co tomu nerozumíme.
  • Jak můžou dveře projít zkušebnou, když do ní vejdou, ale už nevyjdou?
  • Prohlašuji, že jsem to udělal dobře, i když nevím, co je to dobře.
  • Objekty byly postaveny. Kdyby nebyly, nebyly by to objekty.
  • Zbourat lze pouze takový objekt, který je postaven.
  • ¨když objekt nepostavíme, ušetříme si problémy s požární ochranou, údržbou a demolicí.
  • Na stan nemusíte mít ohlášení, tudíž ani stanovisko.
  • Blíží se konec školení, dochází mi tuha v propisce.
  • Budovy slouží k tomu, aby měli hasiči dost práce.
  • Vyběhnu na chodbu pro hasičák, zabouchnou se mi dveře, a je vymalováno.
  • Rasové nepokoje - rasovy nepokoje - rasovy pokoje.
8. 11. 2013

Zápisky ze školení PO 8. díl

16. listopadu 2013 v 18:36 | najda |  Moudra a srandy
  • Vysvětlím vám to polopatisticky.
  • Učebnice je mozek na papíře.
  • Právních předpisů je hodně. Víc než je zdrávo.
  • Jak šlo Pidlo na vandr. Viděl jsem to Pidlo.
  • EU nám normy přehledně znepřehlednila.
  • Máme povinnosti, až se z toho poserem.
  • Zakážeme živly zákonem a bude klid.
  • Když se ucho utrhne, potrestáme hrnčíře za nekvalitní práci.
  • BOZP a PO jsou na tom podobně jako Leninovy a Marxovy spisy, taky to nikoho nezajímá.
  • Pověsil hasičák pod strop, aby ho někdo nezneužil.
  • Řeknu vám fakta……………………….nastalo osm hodin mlčení.
  • My to víme, ale vědí to i Číňani?
  • Všichni jsme gramotní. Někteří umí číst, jiní psát a někteří dokonce obojí.
  • Policista musí umět číst, nebo psát, nebo znát někoho, kdo umí telefonovat.
  • Občané nesmí vypalovat porosty, vesnice a cédéčka.
  • I pracovníci jsou materiál s vlastnostmi a chováním.
  • Už jsem se zařadil. Teď se posoudím…… hmmmm, jsem dobrej.
  • Už se chytám. Už jedu. A bla, bla, bla…
  • Zásoba požární vody v žumpě. To by bylo hašení. Už vidím ty cáry toaletního papíru, jak visí z okapů...
  • Základní problém je otázku pochopit. Pak ji musíme správně uchopit, zmačkat a zahodit.
  • Šel jsem stanovat, protože jsem si potřeboval něco stanovit.
  • Ušetřili jsme sto tisíc na požární ochraně, ale shořela nám hala za deset milionů.
  • Dokumentace je hodně. V průměru 20 centimetrů.
  • POZOR! DOZOR!
  • Kubánci se tady učili pracovat……….marně.
  • Potvrzení docházky je doklad o mrhání časem.
  • Byl to charakterní objekt, spadl před příjezdem jednotky.
  • Ředitelství = sklad hořlavého vedení.
  • Vydal opatření proti opaření.
  • Při zpracování dokumentace jsem vycházel vždy z domu a čerpal výhradně z jímky.
  • Má milá požární kniho, už do tebe nic nenapíšu, protože jsme vyhořeli.
  • Můžu psát požární knihu ve verších?
    • O kontrole pracoviště
    • Zapíšu si více příště
    • Vedoucí je lempl
    • A má na to štempl
    • Na únikové cestě
    • Má blbostí dvěstě
    • V hydrantu má kořalky
    • Cigára a zápalky
    • Hasičák mu vadí
    • Tak s ním pivo chladí
    • Předpisy moc neuznává
    • Oheň s nimi rozdělává
    • V lakovně si kouří
    • Atomy se bouří
    • Aniž pohl ramenem
    • Objekt chytl plamenem
  • Příčinou požáru byl požární řád.
  • Výroba… výroba… kalírna…turka?...proces…reglement….děkuji!... výborně.
  • Ferda mravenec - osoba odborně způsobilá v PO.
  • Kdybych náhodou nedořekl…. Určitě pochopíte, že …. Což je důležité.
  • Školil jsem až do bezvědomí.
  • Ženský školím zásadně jednotlivě. Víc nezvládnu.
  • Co tou kontrolou sledujete? … to je tajné …. Manželku premiéra.
  • DJ PO není dídžej Pú, ale dobrovolná jednotka požární ochrany.
  • Ono vás to praští do nosu, tak se vám rozsvítí.
  • Máte to krásně vedené. Ale když to nikdo neví, ani nedodržuje, tak k čemu to je?
  • Pitomá hadice….pitomý žebřík….pitomý hydrant….pitomé revize….pitomý orgán.
  • Pane zkoušející, tak kdo tady odpovídá, vy nebo já?
  • Vyloučení věcí z žužlání.
  • Oni to nemají zkolaudované, ani povolené a teď si tam klidně míchají barvy, vaří pervitin….
  • A nejhorší jsou preventisti…
  • Když oheň dospěje v požár, musí se to hlásit.
  • Jel kolem ministr, převzal velení a všechno lehlo popelem a hasiči uhořeli.
  • Vedoucí orgánu se s vedoucím organizace ožral, a bylo po kontrole i po firmě.
  • Firma dohořela několik minut před příjezdem preventivní kontroly.
  • Kontrola na spáleništi konstatovala, že není co kontrolovat.
  • Fabrika shořela i s odpovědným vedením.
  • Po zodpovězení otázky se zcela vyčerpal.
  • Správní řád je složitý, že se v něm ani prase nevyzná.
  • Vojáci mají vlastní požární jednotku vybavenou plamenometem.
  • Smíchali dva zákony, čímž vznikla nesourodá hmota bez tvaru a zápachu.
  • Zneužil linku tísňového volání v domnění, že je to linka erotická.
  • Zneužil jednotku PO. Vzhledem k tomu, že jednotka fungovala teprve deset let, přidali mu k tomu i narušení mravní výchovy.
  • Nejúčinnější sankce je rána do sanice.
  • To je furt dokola. Přednášejícího to už nebaví.
  • Už jsem vám to maloval. Si na to vzpomeňte a máte to spláchlý.
  • Rozdělíme spotřebiče, lokalizujeme je, pak je rozebereme, vytřídíme a zlikvidujeme.
  • Ke ka… nemá to… takže… dále…. Dycky je to zase,…. Nemůžu to…. To už někdo říkal, ne?
  • Kdo není inženýr, jakoby nebyl.
  • Kondenzáty kondenzují, rozpadají se a je to problém.
  • To není komín, to je cedník.
  • Vrchol moderní technologie - komín ze sádrokartonu.
  • Kdykoli rozžíhám světlo, hraji si na Boha.
  • Projektant to vyřešil tak, že problematická místa z výkresu vymazal.
  • Přednášející se přehlédl, ale zmátl jenom sám sebe.
  • Signalizace vrátného v noci budila, tak ji vypnul.
  • Takže si probereme první otázku, pak jich 68 přeskočíme a probereme si tu poslední.
  • Norma je nosná, ale jenom naležato.
  • Byl požárně zatížený celým objektem.
  • Abyste to pochopili, tak vám to během příští hodiny znepřehledním.
  • Poslal jsem ho z Kraje doprostředka.
  • Když to hasičům pálí, netřeba to hasit.
  • V rámci Evropy jsme byli nejlepší na světě.
  • Vědátor řeší fantasmagorie, jeho asistent to převádí do lidské řeči, a ostatní to zavádí do praxe.
  • Znalosti zásadně prodáváme, když už jsme je tak pracně získali.
  • Tak děti, opečeme si špekáčky a pak se budeme evakuovat.
  • Nebezpečný prostor je všude, kam dosáhne lidská civilizace.
  • Jdu zabezpečit děti, začali si hrát se sirkami.
  • Nahříváme živice, netrápí nás křivice.
  • Statická elektřina x statická obrana. Minimálně u té druhé žádný výboj nehrozí.
  • Statistická elektřina.
  • Rytíř je vlastně tlaková láhev naplněná bioplynem. O to hůř, když měl k obědu luštěniny.
  • ©Vyrobili nový obrnený transportér. Volá sa rebrinák. Gula preletí, vela škody nenarobí.
  • ©Prkno nastojato vydrží víc, než ženská naležato.
  • Ideální tvar na skladování plynu je koule, akorát se to blbě skladuje.
  • Plavidla mají pravidla.
  • Je tam prevence jak za dob lovců mamutů.
  • Každý kdo tam prdne značku, přihodí si na to kačku.
  • Vody je dost. Jenom někde není vůbec a jinde jí je příliš.

Jízdní řády

15. listopadu 2013 v 18:34 | najda |  Úvahy, věda a tak
6. 11. 2013 - někdy kolem poledne

Nahlížení do jízdního řádu je zpravidla zbytečnou činností. Odůvodnitelné je v následujících případech:

a) V dostatečném předstihu si zjišťujete spoje a jejich návaznost, abyste si mohli naplánovat cestu. V zásadě chcete buď odjíždět v určitou hodinu, nebo potřebujete být v určitou dobu na určitém místě. Pokud nemáte vlastní auto, pak je konzultace spojů s jízdním řádem vcelku ospravedlnitelná.

b) Ověřujete si, zda na dané zastávce skutečně zastavuje požadovaný spoj. To má smysl tehdy, pokud víte, kde jste, a kam jedete. Rovněž je důležité, aby byl jízdní řád v jazyce, kterému rozumíte a napsán abecedou, kterou znáte. Jízdní řád autobusů v Egyptě mi moc jasný nebyl.

c) Potřebujete si pouze ujasnit, v jakém časovém horizontu spoje jezdí, abyste si mohli naplánovat další činnost, třeba zajít do obchodu, nebo do kavárny. Ti, kdož jsou založeni turisticky tak mohou zvážit přesun na další zastávku, aby nestáli zbytečně dlouho na jednom místě.

Jak už bylo sděleno, případ a) je jasný. Při cestování na větší vzdálenosti s nutností dodržení časového harmonogramu, nám nic jiného nezbývá. Zbytečné je nahlížet do jízdního řádu, pokud nás nic časově netlačí a stejně nakonec jedeme stopem, nebo vlastním vozem. V tom případě se do jízdního řádu dívá jenom zoufalec, který nenašel nic zajímavějšího na čtení.
Případ b) použijete v případě náhodné nutnosti se zrychleně přesunout. I tak je ovšem potřeba alespoň orientačně vědět, kde se nacházíte, a kam se vlastně chcete dostat, jinak je vám jízdní řád stejně k ničemu. Kupříkladu jízdní řád Pražské MHD je vám kdekoliv jinde k ničemu. Problém máte také, pokud jste někde v cizině a vůbec netušíte, co je na řádu napsané. Ono stačí obyčejné Maďarsko a můžete se spolehnout, že spoj nenajdete, nebo pojedete úplně jinam, než jste chtěli. V některých zemích se dokonce na jízdní řád nedá spolehnout vůbec, neboť vypovídá pouze o tom, že letos ještě možná něco pojede. O tom, kdy je možno vést diskuze i s místními starousedlíky. Ti si taky mnohdy matně vzpomenout, že tady kdysi něco podobného autobusu určitě viděli, a to bez ohledu na to, že podle jízdního řádu by autobus měli mít na očích několikrát denně. Pro některé příklady nemusíme jezdit ani do zahraničí. Jízdní řád českých drah je zrovna příkladem takového orientačního přehledu možných spojů, u nichž vám ale nikdo nezaručí, že skutečně pojedou, a už vůbec ne to, v kolik. Někde je přítomnost jízdního řádu pouze informací o tom, že je zde skutečně zastávka, byť ani to nelze říct se stoprocentní jistotou.
U bodu c) se vlastně jenom rozhodujete, zda má smysl čekat na zastávce, nebo zda si ještě nezajdete na nějakou návštěvu. V krajním případě můžete stále ještě alternativně zvolit jinou metodu dopravy. Spoj může jet za několik hodin, nebo dnů. Poslední spoj už vám ujel, už tudy nikdy žádný spoj nepojede, spoj právě odjel, nikdy tady takový spoj nejel a podobně. Rovněž je možné, že na místo kam jedete skutečně nikdy nic nejezdilo, nejede a jezdit nebude. To je pak pohled do jízdního řádu skutečně činem zoufalce.
Obecně se dá říci, že pokud nikam nespěcháme, nebo nám stejně nezbývá nic jiného, než na spoj počkat, pak je pohled do jízdního řádu činností zhola zbytečnou. Příjezd spoje tím neurychlíme, ani neoddálíme. Příjezd spoje je nezávislý na údaji v jízdním řádu. Akorát se tím zbytečně rozčilujeme. Když například přijdu na zastávku šaliny, která mě má odvézt ze zastávky na jinou zastávku, můžu v klidu čekat, aniž bych se obtěžoval nahlížet do řádu, neboť šalina tak, jak tak přijede až přijde její čas. Může přijet dřív, ale taky klidně později, což ovšem pohledem na jízdní řád nijak neovlivním.
Takže pokud vám informace nic nepřinese, nezatěžujte si svoje smysly zbytečným pohledem do jízdního řádu. Stejně tím nic nezměníte.

Zápisky ze školení PO 7. díl

14. listopadu 2013 v 18:33 | najda |  Moudra a srandy
  • Kde je hlavní vchod? Nevím, na výkrese nic takového nebylo. Kurnik, vždyť to máte vzhůru nohama!
  • Hromadná garáž způsobila hromadnou nehodu.
  • Já vám tady teď dopoledne budu vykládat věci, které nebudete v životě potřebovat.
  • My máme alibi, na všechno máme papír. Nemáte papír - hajzl! A jsme v prdeli.
  • Zajímalo by mě, jak dlouho to ve vás zůstane. … Dokud to někdo nevyoperuje.
  • Já to teď trochu předběhnu, a ono mě to doběhne.
  • Když jdu sám, tak se evakuuji. Když mi někdo pomáhá, jsem zachraňován.
  • Doba se s námi nemazlí. Pokud se chcete mazlit, pořiďte si zvíře, dítě, partnerku, nebo teletubies. Ne nutně v tomto pořadí.
  • Neprocházejte nám požárním úsekem, zvyšujete nebezpečí požáru.
  • Srážka s kamionem má oproti srážce s blbcem jednu drobnou výhodu. Ale fakt jen drobnou. Pravděpodobně se o ní nikdy nedovíte.
  • Posílat občanku poštou, i speciálním způsobem, je nelegální.
  • Vemte si šlajfku se Soptíkem, jinak vás vyhodí.
  • Pokud to v příloze nenajdete, tak vám v ní chybí stránka.
  • Noční můra hasičů - obytný sklad hořlavých kapalin.
  • Shromáždíme se ve shromažďovacím prostoru a podlehneme hromadné panice.
  • Oheň problém není, problém je kouř. Proto nekuřte.
  • Ta stará koza je mimořádně dobrá. (o sýru)
  • Oslnil komisi vzorkem radioaktivního uranu.
  • Kuřákům v silném zakouření hrozí ztráta orientace.
  • Že je metro v Praze nebezpečné, to víme. A nemusí tam ani hořet.
  • Hasič byl profesně vyhořelý.
  • Odklonili soupravu do tunelu. Bohužel tam nebyly koleje.
  • Rozvodna s rozvaděčem rozvedli proud. Technici to rozvedli v dokumentaci a pak se rozvedli s manželkou.
  • Hodnoty jsou nemalé až velké.
  • Pokud není v předpise uvedeno, že je to výroba, tak to výroba není, i kdyby byla.
  • Varna pervitinu je chemická výroba, i když to ve vyhlášce není.
  • Kdo má kulatější razítko, vyhrává.
6. 11. 2013

Zápisky ze školení PO 6. díl

13. listopadu 2013 v 18:32 | najda |  Moudra a srandy
  • Paní, ve vás něco ze mě zůstalo.
  • To je opsané z normy, tomu nerozumí ani její autor.
  • Já to neřekl! Já si to jen myslel.
  • Naučte se to svými slovy, ale u zkoušky to musíte říct přesně.
  • Máme kouzelná skripta, už jsme se v nich dvakrát ztratili.
  • Propojíme objekty doutnákem.
  • Požární technik je Pilát požární ochrany. Když se něco stane, umyje si ruce.
  • Technologie nevykazovala znaky, požární dozor ano.
  • Hasiče při kontrole trefil šlak. Firma neměla žádnou dokumentaci, takže nikdo nevěděl, co má dělat. Hasič zesnul.
  • Ředitel je osoba s omezenou schopností pohybu a orientace, proto má řidiče.
  • I když něco přestane úplně fungovat, je to jen změna funkce.
  • Při úplné změně musíme být důslední.
  • Venku byl čerstvý vzduch okořeněný vůní čerpané jímky.
  • Když už hoří, musí hořet rychle.
  • Honili nás po cvičišti jak zduté kozy. Z bojiště většina z nás zdrhla.
  • Hlavní roli tam hraje péčko. Není to porno, ale požární zatížení.
  • Vesmírů je hodně, ale politici s tím nic nenadělají.
  • Jsme ohroženi otravnými - plyny, vedoucími, předpisy, hmyzy apod.
  • U některých lidí nelze předem určit, kdo bude v krizi neschopen samostatného pohybu.
  • Na fasády používáme retardované.
  • Pokud k tomuto tématu řeknete tyto tři věty a vydržíte s tím tři minuty, bude to OK.
  • Já jsem to nechtěl rozvrtávat, ale když už jste do toho šlápl…
  • Proč o tom mluvím? Protože na to narážím.
  • To není úplatek, to je motivace.
  • Registrovaní partneři si založili firmu na zateplování.
  • Když chytne olej, udusíme to hadrou. … Co? Olej, nebo manželku?
  • Plyny unikly do prostoru a ohrožovaly okolí.
  • Čísílka vidíme, ale neznáme, nebyly by obrázky?
  • Nebudeme do ničeho nového šťourat. Zopakujeme si to, co jsme ještě nebrali.
  • Zpracování této otázky někdo těžce ojebal.
5. 11. 2013

Zápisky ze školení PO 5. díl

12. listopadu 2013 v 18:30 | najda |  Moudra a srandy
  • Manželka: Klidně si dělej dokumentaci a toho chlapa co leží vedle mě, si nevšímej.
  • Tak dlouho jsme harmonizovali, až vznikla kakofonie.
  • Je to bezpečné? … Není, ale vám už to vadit nemusí.
  • Je to teoretický poznatek z praxe.
  • Budeme se v tom dva dny motat.
  • Vlezl jsem se do změny, a už jsem se nepoznal.
  • Není to až taková hrůza, je to ještě mnohem horší.
  • Rozdělil objekt do požárních úseků, ale zapomněl tam nakreslit dveře.
  • Utekl z tématu, protože se ho bál.
  • Požární riziko nefunguje, protože nehoří.
  • Brali jsme to všechno s humorem, ale po prvním požáru nás přešel.
  • Právní vědomí přešlo plynule v právní bezvědomí.
  • Kdysi byl panovník osvícený, dnes je ozářený.
  • Máme pásový dopravník, pásovou výrobu a pásový opar.
  • Někdo umí počítat a založí si na tom živnost.
  • Měl lehce vznětlivou manželku, tak ji umístil v samostatném požárním úseku.
  • Dělali jsme jakoby nic, a ono nic.
  • Dělali jsme, jakoby se nechumelilo, a ono se nechumelilo.
  • Tak to dorazíme a pak si to ukážeme.
  • Krev se přestěhoval z mozku do trávicího traktu. Tak si pustíme porno a přestěhujeme ji ještě o kousek níž.
  • Na jaře houkala požární siréna. Teď je listopad a hasiči ještě nevyjeli.
  • Pro jednoho je byznys tunel, pro druhého tunel byznys.
  • Nejrychlejší demontáž výbušniny je exploze.
4. 11. 2013

Téma týdne 5: Vánoce

7. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
Vánoce jsou zdánlivě příjemným tématem. Jenom mám pocit, že všechno podstatné o Vánocích, jak je znám já jsem už kdysi napsal. Většinu dětských Vánoc si nepamatuji. Mohu jenom z fotek usoudit, že jsme měli tu smrček, tu borovičku, a pod nimi vždycky dárky. To je objevné zjištění, a když dodám, že většina těch dárků patřila mě, asi všem vyrazím dech.
S přibývajícím věkem se vzdálenost mezi Vánoci postupně zkracovala. Jako dítě jsem se jich nemohl dočkat. Dokonce bych řekl, že s přibližujícím se termínem se doba prodlužovala. Alespoň jako dítěti mi to tak připadalo. Dnes mám pocit přesně opačný. Stromek nemá prakticky cenu odstrojovat, protože pár dní potom, co ho vyhodíte, už sháníte nový.
Když jsem pobral více rozumu a začal ze skromných úspor obdarovávat svoje blízké, začalo mi být jasné, že Ježíšek je pěkná pohádka a děda Mráz se Santou dokonce pěkná blbost. To už ten Ježíšek má aspoň pointu, a je to milé. Nevidím důvod, proč by mi měl nějaký obtloustlý pán přistávat na střeše a propadávat komínem. To už bychom mohli rovnou říct, že dárky nosí kominík, protože ten kritéria chození po střeše a vymetání komínu splňuje dostatečně. Navíc nám může přinášet štěstí, když si stihneme chytnout knoflík, nebo z něj v nestřeženém okamžiku ohoblovat prstem nějaké saze. To štěstí bych si zpravidla pod stromečkem přál víc, než ponožky a slipy, nebo nedej Bože deodorant. Těch mám plnou skříňku a prakticky je nepoužívám, takže je můžu postupně posílat o Vánocích dál. Ale je mi to hloupé. Nakonec mi ty dárky dal někdo z lásky, a předávat je dál mi přijde neuctivé.
Moje pubertální Vánoce narušoval táta s babičkou, neboť se zpravidla hádadli i o Vánocích, pak se různě uráželi a zase odráželi, takže jsme měli na Vánoce vždycky poněkud trapnou rodinnou komedii. Většinou šlo o banality, nebo o špatně pochopené dárky, nebo o dárky, které tak docela nevystihly skutečnou potřebu obdarovaného. Paradoxem je, že naprosté blbiny, které bych nikomu nepřál udělali většinou největší parádu. Jednou jsem babičce dal ruskou voňavku ve flakonu v podobě dědy Mráze. Flakon byl celkem pěkný, ale voňavka smrděla jako kurvin kufr, jak to ohodnotil táta. Babičce ale zřejmě voněla, protože ji měla vypotřebovanou do jara a pídila se po dalším kusu v naší drogerii.
Já osobně jsem vždycky nejvíce ocenil knížky, nebo stavebnice. Strašně rád jsem něco lepil. Co dodnes opravdu nemusím dostat, je jakékoliv oblečení. Mám v bloku dlouhý seznam věcí, které bych si chtěl pořídit, a když někdo neví, co mi má koupit, klidně ho tam nechám nahlédnout. On i výběr vhodných knížek je důležitý. Taky jsem dostal knížky, které nikdy číst nebudu. Svým dětem jsem dal seznam preferovaných autorů. Díky tomu mám doma kompletní dílo Zdeňka Šmída. To čtu fakt rád. Škoda, že už toho asi moc nevyjde. Ale mám další favority - Ericha von Dänikena a Richarda P. Feynmana. A to bych určitě našel ještě spoustu dalších.
Vybrat na Vánoce vhodný dárek, to je základní umění. Skutečně nepovažuji za vhodné volit oblečení. Každý máme jiný vkus a mnohdy taky nepředvídatelné rozměry. Už z těchto důvodů to raději neriskuji. Spíš to chce poslouchat ostatní, a zjišťovat, co potřebují. Darovat obálku s penězi je sice milé, ale poněkud pohodlné. I mě se nejednou stalo, že jsem z těch peněz zalepil díry v rozpočtu a nic jsem si nekoupil. To je pak dárek na draka. Už aby to zase bylo za námi.
Jinak jsou Vánoce milé. Osobně sice nic moc necítím, ale vůně stromečku dokáže domov krásně osvěžit. Když se pěkně nazdobí a osvítí, přinese domů krásnou atmosféru, kterou jindy a jinde nezískáte. Když do toho začnou ženské péct cukroví, je to nádhera. Vlastně se na to celý rok podvědomě těším. Ta kombinace voňavého cukroví, stromečku, koled, bramborového salátu, rybí polévky a smaženého kapra. Společná večeře, rozbalování dárků. No poslední dobou je to trochu méně zajímavé. Děti už vyrostly, vnoučata zatím v nedohlednu, o většině dárků víme dopředu. Chybí tam ten dětský faktor. Tak snad příští rok.

Téma 4 - Škola

6. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
Nad tématem školy jsem přemýšlel mnohokrát v životě. Jako dítě školou povinné jsem ji moc rád neměl. Ale zase ne tolik, abych ji nějak bojkotoval. V zásadě jsem si uvědomoval, že je to vcelku bezstarostné období bez vážnějších povinností. Samozřejmě kromě nutnosti učení se. Lety jsem přišel na to, že to s ukončením školní docházky nekončí.
Školní systém jsem opustil skoro před 25 lety, a celou tu dobu se stejně pořád něco učím. Praxe vyžaduje řadu nových znalostí, které vám škola dát nemůže. Především musíte zvládnout nové výrazy, poznat nové lidi a zvládnout nové pracovní návyky. Když se navíc odrodíte od původního oboru, nezbývá vám nic jiného, než se začít učit nové věci z nového oboru, a to docela dobrovolně, jinak neobstojíte.
Já jsem jako první organizované vyučování, pominu-li nesmyslné informace sdělované nám v rámci základní vojenské služby, absolvoval výuku v autoškole. Dopadla nad očekávání dobře. Testy i jízdy jsem absolvoval napoprvé. To člověku zvedne náladu. Následovala různá školení a teambuildingy v rámci snahy stát se pojišťovacím poradcem, případně poradcem finančním. Nic extra mi to nepřineslo, snad jenom to, že jsem se v otázkách financí začal orientovat sám, bez nutnosti nechat si radit od nějakého samozvaného poradce.
Zásadním zvratem bylo školení bezpečnosti práce. I zde jsem absolvoval napoprvé, a to v době, kdy mohl bezpečáka dělat každý, bez rozdílu čehokoliv. Posléze jsem s odstupem let absolvoval zkoušku opakovaně, opět napoprvé, ovšem tentokrát jsem se stal osobou odborně způsobilou v identifikaci rizik, bez čehož se již v dnešní době nedá většina činností v bezpečnosti práce nedá dělat. A to už ani nemluvím o školení v požární ochraně, ale tady bych to nerad zakřikl.
Škola by nás měla připravit na život. Mohu uklidnit všechny děti, které se v současné době trápí na základní škole, že většinu tam získaných znalostí jsem v životě použil. Dokonce jsem to zkusil i ve vědomostní soutěži, a popravdě to nebylo zase tak marné.
Se znalostmi ze střední školy je to už poněkud horší. Popravdě si většinu těch věcí už nepamatuji. Ale naučit se je člověk musel, když vlastně pořádně nevěděl, co chce vlastně v životě dělat. Alespoň část jsem ale určitě v životě ocenil. Minimálně mi některé znalosti pomohli při studiu na škole vysoké. Ale zatímco já měl výhodu v obecných předmětech, tak absolventi specializované střední školy měli zase navrch v odborných předmětech.
Také se rovněž stále vedou debaty o tom, co nás má naučit škola, a co rodiče. Občas to hází jeden na druhého, jako horký brambor. Ale podle mě je to o spolupráci. Rodiče vychovávají své děti spíše intuitivně. Žádná škola nic takového neučí. Nikdo neví, jak se to vlastně dělá správně. Nemám rád lidi, co si dělají patent na rozum. Nikdo to nedělá správně, bez ohledu na to, co si o tom sám myslí. Rodiče dělají chyby. Ale školy taky. Celé je to jenom o správné spolupráci.
Určitě by měli rodiče naučit děti mluvit, chodit, komunikovat, poslouchat. Měli by jim dát základy slušného chování a úcty k ostatním. Do jaké míry zvládnou třeba základy psaní, počítání apod. to je těžké posoudit. Tady už může pomoci mateřská škola. Ta by měla děti naučit základy chování v kolektivu, respektování potřeb druhých, respektování autorit atd. je smutné, když dítě ve školce nepozná barvy, nezná základní výrazy, nepozná alespoň základní rostliny a zvířata, neumí pojmenovat běžné tvary, věci apod.
Další znalosti jsou záležitostí školy, ale i tady musí rodiče spolupracovat. Každý se musí zvyknout na řád. Přijít domů, najíst se, udělat si úkoly, naučit se na další den. Vhodně to proložit jinou činností. Od toho máme rodiče, aby nám nastavili domácí režim tak, aby se učení střídalo s domácími povinnostmi a zábavou, a bylo to vše vyvážené.
Na střední škole už bychom si to měli umět organizovat sami, a o vysoké škole raději nemluvím. Tady už je snad každý dostatečně zodpovědný, aby si naordinoval nejlepší metodu, jak přežít všechny testy a zkoušky a dotáhnout to až k vysněnému titulu.
Ale až další život nás natvrdo přesvědčí o tom, že bez dalšího vzdělávání nemáme šanci uspět. Množství informací nutných ke zvládnutí současných nároků je čím dál větší. Navíc pokrok letí kupředu rychlostí světla. Za mích mladých let byl vrcholem techniky kazeťák a barevná televize. Kdo měl kalkulačku v digitálních hodinkách, byl king.
O počítačích, mobilech, internetu, MP přehrávačích a podobných vymoženostech jsme si mohli nechat jenom zdát. Popravdě jsem se smál písničce Michala Tučného, kde se zpívalo, že dětem líčí babička, jak vypadala elpíčka a co byl vlastně starý gramofon. No, nechci být příliš škodolibý, ale dnešní děti pravděpodobně LP desku nikdy neuvidí, pokud ji nemají rodiče někde doma ve skříni, a gramofony se vyrábějí už jen v retro provedení, víceméně jako funkční připomínka dřívějších časů. LP desek mám doma několik desítek a bez nového gramofonu si je můžu přehrát snad leda jehlou zapíchlou v kornoutu, jak to kdysi radil časopis ABC. Ale to už není o škole.
31. 10. 2013

Zápisky ze školení PO 4. díl

4. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
25. 10.

  • Když vymyslíte odborný výraz, s komisí se nedomluvíte.
  • Zákon rozebereme, a vrátíme ho poslancům k přepracování.
  • Činnost bude provozována pouze za podmínky, že nebude vůbec provozována.
  • Po požáru to nezatlučeme, protože není do čeho.
  • Užíváme znalosti, které nemáme. Pokud na to nikdo nepřijde, pak jsme geniální.
  • Po stručném, tříhodinovém úvodu, následoval stručný, čtyřhodinový, závěr.
  • Klidně se ptejte, vůbec mě to neznervózňuje.
  • Na Sahaře byla požární prevence dotažena do detailu, už tam nemá co hořet.
  • Milé děti, povíme si pohádku o malém hasiči. Byl jeden malý hasič, a ten se podpálil a uhořel. A pokud neuhořel, žije dodnes.
  • Při probírání zákona odbočil a ztratil se mezi paragrafy.
  • Dotaz na jízdní řád železničáře docela vykolejil.
  • Vypadlo nám z toho opatření, a už jsme ho nenašli.
  • Skauti vypracují požární řád pro táborový oheň.
  • Dobře jsou na tom strany s malou podporou. Nehrozí jim riziko shromáždění většího počtu osob, takže nemusí řešit PO.
  • Návrh prošel přes stavební úřad, aniž si ho někdo všiml.
  • Při kolaudaci objektu navrhli jako nejlevnější způsob odstranění závad jeho demolici.
  • Pan ředitel zúžil svým tělem únikovou cestu, a tak byl odstraněn.
  • Neodkládejte své tělo na pracovišti a na únikových cestách.
  • Při pravidelné kontrole únikové cesty objevili kostru minulého bezpečáka.
  • Zařízení je nebezpečné tím, že u něj stojí lidi.
  • Zařízení mělo tak dobré krytí, že jej zaměstnanci ani po letech neobjevili.
  • Tady se dá svařovat jedině za studena.
  • Všechny činnosti jsou supernebezpečné.
  • Já vás nechci strašit, ale bububu…
  • Neutrální rovina přestala být neutrální a přiklonila se na stranu ohně.
  • Ředitel bumbal ve sklepě a fabrika si zatím vesele hořela.
  • Pokud se posuneme dále, tak přepadneme přes okraj stránky.
  • Písmeno H se mi nelíbí, je moc hranaté.
  • Už dvě hodiny o tom mluvím a ještě jsem se k tomu nedostal.
  • To je iluze. Ředitel si nikdy sám okno nevybourá.
  • Kapesník byl tak zteřelý, že se při prudším poryvu trhal.
  • Buďte rádi, že máte alespoň starou dokumentaci, my nemáme ani tu.
  • Vidím matně, čili špatně.
  • Ředitel letěl na měsíc. On je ve stavu beztíže, my ve stavu bezvládí.
  • Pokud není Vláďa na pracovišti, je tam bezvládí.
  • Dejte mi to dvakrát, kdybych to jednou ztratil.
  • Dokumentaci vyhotovíme na nehořlavém materiálu. Vytesáme ji třeba do kamene.
  • Já si nekreslím, já tvořím názorné pomůcky.
  • Nenecháme lidi fluktuovat, ani sublimovat, natožpak kouřit.
  • Pokud někdo na školení usne, nechte ho spát. Je to zdravé.
  • Posluchači udrželi pozornost déle, než moč.
  • Hospoda vyhořela bezprostředně po školení PO.
  • Věcné prostředky nejsou věčné.
  • Ejakuloval při evakuaci. Pokud někoho vzrušuje oheň, je snadno odhalen.
  • Vedoucí, toʼs nám říkal už vloni. …. Výborně, jsem rád, že si to pamatujete.
  • Nechte mi tady razítko s podpisem, a já už si to nějak zajistím.
  • Rok se s rokem sešel. Sešli jsme se i my, což je neklamná známka toho, že jsme nevyhořeli.
  • Rok se s rokem sešel, sešli jsme i my.
  • Kde tady máte hydranty? … Ještě nepřišly, chodí až na desátou.
  • Neviděl jste hasicí přístroj? … Zeptejte se mého slepeckého psa.
  • Na školení to lidem řeknete, při odborné přípravě jim to musíte ukázat.
  • Propukli v panický jásot za zvuku požárních sirén.
  • Požární hlídka přichází na pracoviště, odkud všichni zdrhají.
  • Preventista tam byl, jenom nevěděl o tom, že je preventista.
  • Byl jmenován preventistou "in memoriam".
  • Školení PO pro polykače ohně.
  • Vyčerpali jsme otázky i přednášejícího. Rovněž jsme vyčerpali téma, kávu, mléko, občerstvení a žumpu. Já jsem vyčerpal i trávicí trakt a močový měchýř. Jiní vyčerpali všechny svoje mentální a psychické síly.
  • Tenhle zákon už nemá s tím původním nic společného, kromě čísla.

Zápisky ze školení PO 3. díl

3. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
24. 10.
  • Jsem hasičinou nasycen. K ředění koupel nepomáhá, takže se nemyji.
  • Slaďujeme předpisy. Akorát dodnes nevíme, v jaké jsou tónině.
  • Já jsem šeroslepý, mě to moc jasné není.
  • Zkoušku za mě udělá bratr Rudolf.
  • Vím, kde to najdu, ale nevím, co. Něco jsem našel, ale netuším, k čemu to je.
  • Takže začneme, ať skončíme. Nebo to vezmeme odzadu?
  • Já zítra přijdu! Ne! Dělám si kozy, nepřijdu - už jsem tady!
  • Na základě pohovoru se zaměstnanci jsme zjistili, že je budova úplně prázdná.
  • My spolu spolupracujeme, i když spolu nemluvíme.
  • Já s ním nemluvím. … Proč? …. Protože je hluchej. Stejně mě neslyší.
  • Provedeme analýzu, anamnézu, syntézu, paralýzu, pyrolýzu a výbuch.
  • Vy na mě koukáte jak na debila. To mluvím svahilsky?
  • Kameník nesmí tesat kámen v suché trávě.
  • Zadáte to do PC a ono vám to vypadne.
  • Tiskárna vytlačí svůj nechutný obsah na čistý papír. Obsahem je často hovno. Specialisty na tlačení hoven jsou parlamentní tiskárny.
  • Požádal ji o sex a dostal pár facek. Měla asi o sexu zkreslené představy.
  • Vyskytne-li se komplikace, předáme velení a zdrháme.
  • Vidíte na to? Ano, slyšíme.
  • Čtyři zásady požární prevence jsou tři. Obě vám teď řeknu. Na Sahaře nehoří.
  • V plynové komoře si nezapalujte, škodí to zdraví.
  • Závady firma odstranila tím, že ukončila činnost.
  • Nahodilé riziko, ledabyle roztroušené po areálu.
  • Ideální požární úsek nemá okna ani dveře a je po okraj naplněn vodou.
  • Když si zvyknete na to, že vám hoří koudel u prdele, je pro vás evakuace hračka.
  • Občas je nějaká kráva ministryní pro lidská práva.
  • Kdysi to bylo udání, dnes je to podnět.
  • Shrneme kontrolu na stranu a na uvolněné místo dosadíme svoje kamarády.
  • Jdeme vám pomoci! Až odejdeme, nebudete už žádnou pomoc potřebovat.
  • Hasiči jezdí od ohně k ohni, a když už je to nebaví, jdou za hejtmanem, a ten to zakáže.
  • Když dojedou hasiči pozdě, stanou se z nich popeláři.
  • Oheň v krematoriu není potřeba hasit.
  • Cisterna nemá 8000 kubíků, to by byl rybník na kolech.
  • Jednotka je sice dobrovolná, ale vy tam budete povinně.
  • Policie nám žaluje, a tak ji nikdo nemá rád.
  • To je tak odborný, až tomu nikdo nerozumí.
  • Máme živelnou koncepci.
  • Živelné pohromy nezapadají do živelné koncepce. Jsou málo živelné.
  • Mám pro vás špatnou zprávu. S naší jednotkou se počítá při zásahu.
  • Hasiči jsou schopní, jenom to sami nevědí.
  • Hasič má ohňofobii.
  • Koště je příliš složitá technika. Může ho obsluhovat jenom vysokoškolák.
  • To nevadí, že to shoří, hlavně že je dokumentace.
  • Vážení občané, shořela nám tiskárna, takže tento Zpravodaj zřejmě nečtete.
  • Spravils mi ty světla u auta? … Spravil. … No, a? … No, akorát to teď vůbec nejede.
  • Když máte kulaté razítko, jste Bůh.
  • Aby nedošlo k ničemu, když se to postaví.
  • Aby měli hasiči čím stříkat, když se to postaví.
  • Dáme k tomu stanovisko, a ono je to špatně.
  • Stavební úřad to zastřešuje, i když nemá ani páru o vazbách.
  • Odstranili závady i s budovou.
  • Na místě garáže postaví parkovací dům formou drobných stavebních úprav.
  • Proč hoří? Většinou proto, že to někdo zapálil.
  • Hlídal to mrtvý pes a tisíciletý kastelán.
  • Ohnisko požáru v elektrickém spotřebiči najdete v místě zvýšené koncentrace čínských součástek.
  • Dáme vám pokutu, ale radost z toho má Kalousek.
  • Razítko musí být červené, jinak neplatí.

Zápisky ze školení PO 2. díl

2. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
22. 10.
  • Pokud neexistuje normální norma, použijeme normu nenormální.
  • Rozhodoval v zájmu koryta a měl tisíc závad.
  • Proč mám ráno vstávat, když mi to zákon neukládá?
  • Máme certifikát na pistoli, že je bezpečná; na náboje, že jsou bezpečné, ale běda jak to dáme dohromady.
  • Soudruh nebyl soudruh, takže nebyl vázán pokyny strany a vlády.
  • Já umím taky číst, takže si zákon přečtu doma sám.
  • Ústředna je schopná, na rozdíl od obsluhy.
  • Nejhorší je, když je zařízení chytřejší, než obsluha.
  • Pozor! Přišel dozor!
  • Chtěl jsem namalovat oko, a vznikl z toho pohlavní orgán ženy.
  • V praxi to funguje tak, že to nefunguje.
  • Na to nepotřebuji akreditaci, to zvládnu na dvoře s metrem.
  • Umbuuak. (Rumburak)
  • Zákon jsme proběhli rychlostí světla.
  • Výrobky naplnily zákon tak, že se do něj nevešel žádný text.
  • Poznatky jsou hlubší a širší.
  • Tvůrce předpisu tam asi zapomněl napsat "r".
  • Zahájíme svařování, pak se proletíme po areálu, přivoláme IZS a modlíme se.
  • Doporučoval bych, aby tvůrce předpisu nepoužíval v textu v a v.
  • Nic není bezpečné. Váš bezpečák.
  • Pokud cítím teplotu přes azbestové rukavice, je zle.
  • Laici a Lajky mi dávaly liky.
  • Elektrický proud má parametry mimo dosah našeho chápání.
  • Když tam není drát, neznamená to, že tam není proud.
  • Když tam je drát, nemusí tam být proud, ale raději to nezkoušejte.
  • Vyplníme protokol vzor 58.
  • Pro potřeby PO se k tomu dostanete možná ještě dneska.
  • Prachy jsou hořlavé a ve vyšší koncentraci vybuchují. Ještě, že žádné nemám.
  • Výsledný efekt výbuchu byl efektní.
  • Má-li rozvaděč krytí, neznamená to, že je tajný.
  • Je-li někdo tajný a má krytí, nemusí být rozvaděč, ale převaděč.

Zápisky ze školení PO 1. díl

1. listopadu 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
21. 10. 2013
  • Všechno se dozvíme včas, nejlépe před smrtí.
  • Mluvíme o požáru. …. Já nevím…
  • Žena řídí a chlap sedí vedle sebe.
  • Počty mrtvých kolísají podle toho, jak se zadaří.
  • Prachy usazené v bance jsou snadno hořlavé. Pokud jsou ve vznosu, pak nehoří.
  • Nekonfliktní člověk na konfliktní funkci.
  • Poplach na uouovně. (rourovně)
  • Majitel těla je v hlavě, doktor je jen poradce.
  • Člověk má umřít v klidu, spokojený a najezený, ne vystresovaný a hladový.
  • Mezery ve znalostech odstraníme stlačením znalostí. Vznikne souvislá hmota znalostí obklopená vakuem bez kontaktu s okolním prostředím.
  • Požár v ponorce - hašení vodou = smrt, hašení CO2 = smrt, hašení čímkoli = smrt.
  • Němci s tím přišli, a odešli bez toho.
  • Rusové s něčím přišli a odešli s úplně něčím jiným. Po čem prd, to tady nechali.
  • Bod je tak rozsáhlý, že ho vynecháme.
  • Když se k něčemu zavážete, musíte mít někoho, kdo to udělá za vás.
  • Máme k dispozici 37 hodin denně - 24 hodin den, 12 hodin noc a 1 hodinu na oběd.
  • Firma vyhořela v souladu s předpisy.
  • Požární ochrana není pořadové cvičení, tady se nemůžete zařadit sami.
  • V zákoně je každá věta jazykolam.
  • Většina filmů je da facto o havárii.
  • Podívám se do přílohy a plním.
  • Technik BOZP a PO ví všechno.
  • Domino efekt spočívá v tom, že když dáme někomu vpravo facku, vrátí se nám zleva.
  • To, co je v zákoně složitě, je ve skriptech přehledně.
  • Dotčené orgány byly dotčené.
  • Moje trávení najelo na vnitřní havarijní plán, čímž mě přinutilo přijmout vnější havarijní plán.
  • Ministerstvo plní funkce, bachory a kapsy.
  • Jak to funguje u hasičů? …. No, jak u kterého.
  • Některé státy jsou v Evropě, jen my jsme v prdeli.
  • Česko je srdce Evropy? Záleží, odkud se na to díváte. Pokud je Evropa prdel, pak v jejím středu není srdce, ale řitní otvor.
  • I vytěžený lom je výrobek, jenom je už použitý.
  • Já hodlám! Hodli, hodli, hodli…
  • Když smontuju propisku, jsem její výrobce. Když navléknu tkaničky do bot, jsem výrobce.
  • Kdo se nevyjádří, má smůlu.