Říjen 2013

Zápisy ze školení BOZP

31. října 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
14. - 16. 10. 2013
  • K práci se vždycky stavím tak, abych jí nezavazel.
  • Budou svátky, měli bychom nějak přilepšit psovi…. ??? Jak??? …. No třeba mu dát nějaké lepší žrádlo, nebo pamlsek….. Hmmm, tak já ho nakopu do koulí, a může si je olízat.
  • Vypadá to, že to stojí a ono to nestojí. Doufejme, že je to jen stroboskopický jev.
  • Nedělejte zodpovědným někoho nezodpovědného.
  • Když vám v bezpečnostní přestávce v řízení kradou auto, nemůžete běžet za zlodějem, protože je to výkon práce a přestávka by se vám nepočítala.
  • Pak jsme si to rozebrali, otázkou zůstává, kdo to teď složí.
  • Když je inženýr chemie vedoucím skladu, není to takový průser, jako když dělá ministra financí.
  • Slovo není zevní vliv.
  • A několik perel z testů:
    • Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby řidič vozidlo alespoň jednou za týden umyl.
    • Z ložné plochy je možno seskočit, když se nikdo nedívá.
    • Zaměstnanec je povinen při odstraňování poruch na vozidle používat klakson.
    • Řidič je povinen použít výstražnou vestu při užití kouřových skel.
    • Řidič se nepoutá ve velkém městě, a připoutá se jen v případě, že pojede po dálnici a bude spěchat.
    • Součástí vybavení lékárničky jsou dlahy a obvazy napuštěné sádrou.
    • Kojící zaměstnankyni poskytujeme příplatek za kojení a příspěvek na nákup biopotravin.
    • Těhotným poskytne zaměstnavatel odbornou literaturu o mateřství.
    • Nebezpečné práce smějí vykonávat pouze brigádníci a osoby starší 50-ti let.
    • Těhotné informujeme o vlivu kojení na zdraví dítěte.
    • Odborářům a bezpečákům zajišťuje zaměstnavatel rekreaci a zahraniční stáže.
    • Vnitřní předpis musí být umístěn v uzavřené skříni.
    • K minimální výbavě vozidla patří šroubky a matičky různých rozměrů.
    • Podlahy musí být provedeny tak, aby se na nich mohla hromadit voda.

Požáry

10. října 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
Povinností každého, je požár nahlásit. V tom momentě musí jít stranou osobní antipatie. Máte povinnost nahlásit i požár sousedova domu, přesto, že se nenávidíte. Jedinou výjimkou je, že jste mu jej sami zapálili. V tom případě se rychle někam zdekujte.
Možná budete nakonec příjemně překvapeni jeho reakcí, když mu dům zachráníte. Nakonec i v historii se v případě podobných neštěstí nehledělo na třídní a jiná postavení. Je možné odpovědně prohlásit, že kdyby hořel Kapuletům barák ve Veroně, Montekové by byli první, kdo by ho hasil. Není v tom projev náklonnosti, ale chladný kalkul. Každému bylo v oněch dobách jasné, že pokud neuhasí požár v zárodku, bude zanedlouho hořet i jeho dům.
Platí to i dnes. Hořlavé materiály se při stavbách používají stále, takže nikdy nelze stoprocentně vyloučit přenesení požáru na sousední objekty. A nemusí to být přímý kontakt. Kdo někdy u požáru byl, ten ví, že žár z ohně dokáže zapálit i na větší vzdálenost, o létajících jiskrách, nebo nedej Bože i lahvích s propan-butanem, se raději ani nezmiňuji. I když je to nesmysl, když už jsem se o nich zmínil.
Hašení se vždy účastnili všichni, kdo měli ruce i nohy. Paradoxně i bezdomovci, kteří domov neměli. Byla to určitá samozřejmost a projev lidské vzájemnosti. V těchto momentech se smazávaly veškeré rozdíly. Pán podával kbelík kmánovi, ten bezdomovci.
Samozřejmě to lze řešit i s humorem Menšíkovi vlastním. Jeho historku o tátovi, který komentoval požár sousedovy stodoly slovy - no Bóže, tak shoří, postavíme novou - je nutno brát s rezervou. Výše zmíněná fakta svědčí spíše pro moji verzi, že tatínek rovněž vyběhl a začal hasit. To že budou muset postavit novou stodolu bylo sice zřejmé, když ta stará byla celá ze dřeva, ale nemohl si dovolit riskovat, že budou muset stavět polovinu vsi, včetně vlastního domu. To by byl už asi problém. Takže berme to jako autorskou licenci, a nedořečenou větu, která by pokračovala tím, že tatínek šel domů, ale ne proto, aby si lehl na gauč, ale aby posbíral kbelíky a jiné nářadí a šel s celou rodinou hasit.

Blbci v práci

9. října 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
Asi tři roky jsem pracoval. Nezanechalo to na mě žádné negativní následky. Doufám. Pracoval jsem rukama. Svýma. Až se přestanete smát, tak zjistíte, že ten článek pokračuje.
Ale klidně Vám nechám chvíli na oddech. Já mám času dost.
Při manuální práci velmi často přemýšlím, což už svoje následky zanechalo. Především jsem ve slabší chvilce získal titul ing. A to podotýkám nikoliv podvodem. Já skutečně čtyři roky studoval, zpracoval a obhájil jsem diplomovou práci, a vykonal státní zkoušku. Bylo to těsně před koncem minulé éry. Od té doby získávám pravidelně zkušenosti ve zcela jiných oborech, než jaký jsem vystudoval. Nová éra změnila vše. Kdyby nepřišla, asi bych dodnes seděl na polesí, dnes už možná jako zástupce vedoucího, nebo nedej Bože vedoucí. Platil bych zanedbatelný nájem za služební byt a v lovné sezoně bych se cpal přebytečnou ulovenou zvěřinou. Myslivci mi ji rádi nechávali, protože tvrdili, že u nich doma už to nežere ani pes.
Ale o tom jsem psát nechtěl.
Jak jsem získával pracovní zkušenosti v řadě dalších profesí a zaměstnání, zjistil jsem, že kolektiv je vždy rozdělen na několik základních typů lidí. Když vynechám šedé myši, tvrdě se lopotící za svým cílem - obdržením svého zanedbatelného platu, či podílu na hospodářských výsledcích své firmy, zůstane mi několik odlišných jedinců.
Především tam budou dříči. Ty bych pracovně rozdělil na dva tábory. Předně to budou ti skuteční dříči, kteří na svých bedrech drží celou firmu, a to mnohdy aniž by so toho všimli zodpovědní jedinci. Za tuto činnost pak zpravidla obdrží zanedbatelný plat, nebo je jim dokonce část platu odebrána, a to za různými záminkami (exekuce, neplnění? úkolů, způsobení škody - však ono se vždycky něco najde). Druhou skupinu dříčů tvoří ti, co dřou jako koně. Zajímavé u nich je to, že tady si jejich přínosu všímají jenom zodpovědní jedinci, zatímco všem ostatním je jejich přínos zpravidla pečlivě skryt. Co však nezůstává skryto je fakt, že tito dobytci, promiňte - koně, berou mnohonásobně vyšší plat než ti, kdo skutečně pracují. Jejich umění spočívá v tom, že vždy přesně vědí komu, a kam vlézt. Někomu je potřeba vlézt do prdele, jinému do postele a to bez ohledu na to, jak moc se to rýmuje. O oblibě těchto jedinců nemusím dlouho spekulovat. Taky je nemám rád.
Vcelku zajímavou skupinou jsou vtipálci. Bez nich by byla na pracovišti nuda. Rekrutují se ze všech pracovních skupin. Patří mezi ně nejen úplní flákači, jejichž jediným úkolem je zřejmě udržování paniky a dobré nálady. Ale mnozí z nich jsou velice šikovní a fundovaní pracovníci, pro které platí, že když si člověk chce z něčeho dělat legraci, musí o tom něco vědět. Parodovat hru na housle může jenom ten, kdo na ně skutečně umí hrát, jinak to vypadá divně. Tito jedinci jsou sice obecně oblíbení, ale většinou ne u vedení, takže jejich ohodnocení mnohdy neodpovídá jejich skutečnému přínosu. Je potřeba si uvědomit, že kde je dobrá nálada, jde i práce dobře od ruky, takže mnohdy přítomnost takového vtipálka, byť on sám toho moc nepodělá, může způsobit příkrý nárůst produktivity.
Velice důležitou skupinou jsou blbci. I těch existují dvě skupiny. Ta jedna - to jsou blbci z povolání. Těm je potřeba se vyhýbat, neboť právě o nich platí, že srážka s nimi je nebezpečná. Dokážou vám pěkně zkazit vcelku dobře započatý den. Nejméně nebezpeční jsou ti, kteří pracují na jiném pracovišti, ideálně na takovém, které nemá s tím vaším žádnou provázanost. To pak všechnu zkysanou smetanu slíznou jiní. Snesitelné je, když takový blbec je váš podřízený, pokud jej dokážete dostatečně zaměstnat a ignorovat. Je-li to váš spolupracovník, pak se to dá za jistých okolností přežít, ale na pracovišti to způsobuje určité napětí. Vůbec nejhorší je, když takový blbec je váš nadřízený. S tím se prostě bojovat nedá. Jedinou obranou je změna vedoucího, což nebývá snadné, neboť tito lidé velice často patří ke koňům, kteří vědí kdy, komu a kam vlézt. Takže si jich vyšší vedení z neznámého důvodu cení, i když mnohdy vůbec netuší nic o činnosti, kterou se jejich firma zabývá.
Nevím, proč mám ten pocit, že do této kategorie patří většina politiků?
Další blbci by se dali nazvat blbci proti své vůli. Tito lidé za to nemůžou a nedělají to schválně. Jenom jim prostě nebylo přáno. Někteří nepobrali rozumu, jiní něčeho jiného. V zásadě jsou neškodní, mnohdy i pracovití, ale prakticky vždycky něčím vynikají natolik, že je to celému okolí tak trošku pro smích.
Já zažil několik blbců z povolání. V kombinaci s pozicí majitele firmy to byla smrtící sloučenina. To se nedalo dlouho vydržet. A tuto kombinaci jsem zažil dvakrát. V jednom případě jsem dokonce musel konstatovat, že se tento blbec obklopoval i dalšími podobnými blbci, a v takové firmě nemůžete dlouhodobě přežít. Výhodou bylo, že jsme s ním byli díky vzdálenosti staveb od jeho kanceláře v kontaktu převážně výhradně telefonicky. I tak to bylo náročné a budu se tomu věnovat v jiném článku. Bohužel další dva blbce nasadil přímo mezi nás, a to bylo skoro na vraždu. Normálních nás ale naštěstí byla přesila, takže jsme to nakonec ustáli, byť to stálo jisté oběti - dvě krabičky cigaret denně, žaludeční vředy, prášky na nervy a průvan na účtu. Jednou jsem pustil náš telefonický monolog přítelkyni do reproduktoru, a ta se mně zeptala, jestli je dotyčný střízlivý. Byl.
Pokud jde o další blbce proti své vůli, těch jsem taky zažil několik. Jeden byl poněkud zmatený a na stavbě si pletl strany, takže chodil zásadně jinam, než měl. Druhý byl poznamenán mnoha lety v zeleném a alkoholem. Podle očitých svědků byl jeho rekord v délce zaměstnání celé dva měsíce. Z armády ho vyhodili půl roku před výsluhou. Tvrdil nám, že šel sám, ale to by fakt musel být úplně blbej. A to on byl. Ten třetí byl sice šikovnej, pracovitej, ale zato šííííííleně pomalej. Ten byl tak pomalej, že by mu asi zdrhli i šneci, natož želvy. Ale o nich taky napíšu pár historek jindy.

Karel Gott

8. října 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
Blog téma týdne 3

Téma Božský Kája mi trochu připomíná mé lednové téma - Messi. Najde se tu mnoho paralel. Především se mezi námi pohybují lidé, kteří jsou ve svém oboru výjimeční. Například ve sportu extrémně vyniká pár jednotlivců, kteří jen těžko hledají konkurenci. Neznamená to, že by nebyli k poražení. Každý si někdy vybere svou slabší chvilku. Takovým příkladem je třeba náš bývalý fotbalista Pepi Bican. Jeho statistiky těžko někdo překoná. Bude s tím mít problém i fenomenální Messi. V atletice zcela jistě zaujme Husain Bolt. V plavání Phelps. Možná nám to tak nepřijde, ale i výkon Jarmily Kratochvílové na 400 metrů doposud nikdo nepřekonal, a platí již hezkou řádku let. Nemůžu vynechat ani hokej, a když zůstanu doma, budu muset konstatovat, že zde mají výjimečné postavení brankáři - Dominik Hašek a Jirka Holeček, a mezi hráči určitě Jaromír Jágr. Mezi sportovci v oblastech závislých na technice by se dali jmenovat třeba piloti F1. Niki Laudu zná většina z nás, Michaela Schumachera také, a Sebastian Vettel je fantomem posledních sezón, a to jsem pominul dlouhou řadu jejich předchůdců. Tato odvětví jsou ale nesmírně závislá na kvalitní technice, a ani fenomenální jezdec nic nezmůže, pokud nemá kvalitní a spolehlivou techniku.
Stejná kritéria platí i v umění. Těžko někdo přeslechne Andreu Bocelliho, asi nám něco říká Enrico Caruso, Luciano Pavaroti, Jose Carreras či Placido Domingo. Z těch populárních určitě bude vyčnívat Pink, Madonna nebo Celine Dion. Z pánů zpěváků pak těžko dostižný Fredie Mercury, s jehož písničkami se perou i ty největší světové hvězdy. A když se dostanu domů, pak vedle už nadepsaného Karla Gotta, bude určitě celá řada zpěváků, kteří jej tu a tam dokázali sesadit z trůnu, i když mě osobně třeba zaujali i ti, kterým se to nepovedlo, byť to ne vždy znamená, že by na to neměli. Spíš je současnost nedocenila. Třeba Petr Muk byl výjimečný zpěvák.
Samostatnou kapitolou jsou skupiny. Ve světě se nesmazatelně smazali do podvědomí třeba Beatles, nebo Rolling Stones, určitě sem patří třeba Queen a řada dalších. U nás urvala poslední sezóny kapela Kabát, ale osobně si cením třeba Divokého Billa. Z žen je u nás těžko dostižitelná Lucie Bílá.
Jak máme poznat výjimečnost? Především je to dáno nezaměnitelností interpreta. Když zůstanu v hudbě, tak za výjimečného označím každého, koho poznám i v nové skladbě, protože je jedinečný svým přednesem, hlasem, frázováním. Pokud mám problém s rozpoznáním interpreta, pak je to možná dobře řemeslně odvedené, ale jinak to ničím nevybočuje. Proto jsem zmínil třeba Petra Muka, Lucku Bílou, nebo Divokého Billa. Když začnou hrát, určitě to poznáte. To je dělá výjimečnými. To dělá výjimečným i Karla Gotta. Zazpívá pár taktů, a vy víte, že to je on. A to je právě ten fenomén.
Každý hudební obor má svůj fenomén - ve folku určitě nepřehlédnete Tomáše Kluse, Jarka Nohavicu, nebo Karla Kryla. V country zase Věru Martinovou, nebo Michal Tučného. U mnohých musím bohužel konstatovat - čest jejich památce. Ani tady si smrt nevybírá.
Platí to ale i v herectví. Pro mě jsou fenoménem herci, kteří si roli střihnou s grácií, jako by to sami žili - třeba Jiřiny Jirásková a Bohdalová, nebo Rudolf Hrušínský, Láďa Menšík, Jirka Sovák a další. Ty nepřehlédnete ani v malé roličce.
Ale není to jenom o sportu a umění. Platí to ve všech oborech lidské činnosti. Každý obor má svoje hvězdy, svoje výjimečné jedince. Jenom nás to mnohdy moc nezajímá, nebo to není tak moc vidět. Mnohdy to zjistíme až tehdy, když se o těchto lidech dočteme v nějaké učebnici. Současníci si asi moc neuvědomovali přínos Komenského, nebo Jana Husa. Nakonec v té době nebyla taková mediální masáž, jako dnes. Řada vědců bádala na pokraji bídy, pokud neměli to štěstí a nepocházeli ze zámožných rodin, nebo pokud ve svém okolí neměli prozíravého mecenáše. Stačí se jenom podívat na životopisy lidí, kteří přispěli k rozvoji vědy. Mnohdy žasneme, že se na to nevybodli.
V souvislosti s výjimečnými lidmi musím zmínit pojem - pozitivní závist. Je to ten druh závisti, kdy lidem nezávidíte majetky, úspěch, výhody a podobné nesmysly. Je to ten druh závisti, kdy jim závidíte talent, nápad, myšlenku. Kdy si říkáte - sakra, proč mě tohle nenapadlo. Nebo krucinál, proč já nemám takový hlas. To zpravidla nevede k negativním jevům, neboť v tomto ohledu většina z nás uzná, že tyto dary s sebou nesou i další vedlejší efekty, které byste určitě s těmito osobnostmi neměnili, takže zůstáváte jenom u toho konstatování, že je to výjimečný člověk s nadáním od Boha. A tak jsme se paralelou dostali opět ke Karlu Gottovi, neboť Gott je, přeloženo z Němčiny, Bůh. A díky Bohu za to, že nezůstal elektrikářem.
Osobně si z těchto lidí můžete vzít příklad. Rozhodli se, že se uplatní v tom, kterém oboru, a šli do toho naplno, neboť chce-li člověk vyniknout, nemůže být jenom dobrý. Musí být nejlepší. Nadání a talent není všechno. Výjimečný nápad je k ničemu, když do toho nedáte všechno, abyste jej uplatnili. Tito lidé jsou výjimeční nejen svým talentem, ale především tím, jak usilovně na tom talentu pracují, jak s ním zodpovědně zacházejí a využívají jej naplno, doku to je možné. Ve sportu je potřeba jet naplno, neboť máte pouze omezený čas, a když jej promrháte, druhou šanci nedostanete. Snad jenom v dalším životě. V umění se druhá šance dá chytit, ale jenom pokud tu první totálně nezahodíte. V jiných oborech nesmíte také usnout na vavřínech. Ve všech oblastech pak platí, že nikdy nejste úplně sami. Konkurence je veliká, a šlape vám vytrvale a cílevědomě na paty, takže nemůžete ani na chvilku polevit, jinak se ztratíte v propadlišti dějin. A že už takových příkladů jsou tisíce, možná miliony, o tom doufám nemusím nikoho dlouze přesvědčovat.
Takže hodně úspěchů. Dělejte věci naplno, snažte se být ve svém oboru, ať už je jakýkoliv nejlepší, a to pokud možno v tom pozitivním smyslu slova. Většina těchto lidí je ceněna mimo jiné proto, že kromě talentu mají ještě sportovního ducha a smysl pro čestný boj a čestnou soutěž. Pokud podvádíte, stejně se na to jednou přijde, a to je pak zpravidla ta definitivní tečka za výjimečností, kariérou a úspěchem.

Školení PO II. díl

4. října 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
Tak se mi to tam posledně všechno nevešlo. Tak tedy pokračování.
  • Klíč u dveří by měl být kompatibilní se zámkem, jinak je k ničemu.
  • Podmínky byly složité, tak jsme si je zjednodušili.
  • Hlásiče hlásily, ale nikdo je neposlouchal, tak se na to vyprdly.
  • Dokumentaci před námi neschováte. My ji stejně nakonec najdeme.
  • Dokumentace nám přistála na stole, ale byla plachá, tak zase hned uletěla.
  • V některých objektech se setkáte s tím, že se s ničím nesetkáte.
  • Když vypadne proud, je tma.
  • Zmáčkneme na čudlík a čas běží. Pokud nezmáčkneme, čas letí.
  • Nepřijede-li jednotka, přijede dvojka - v lepším případě.
  • My jsme to zmáčkli omylem. Mysleli jsme, že si tak objednáme pizzu.
  • Uklízečka při mytí zpanikařila a rozlila kýbl s vodou, čímž požár v zárodku uhasila.
  • Magnet povolí a dveře nám rozbijí hubu.
  • Neberte nám ampulky ze sprinklerů, nejsou jedlé.
  • Zařízení spolu spolupracují, lidi ne.
  • Zařízení pracuje a lidi prchají.
  • Postupujeme podle norem, takže se často dostáváme do slepé uličky.
  • Zakouřili jsme prostory, aby vedení neuteklo.
  • Umístit vedení do posledního patra je z hlediska PO velmi prozíravé.
  • Nehoda. Žádní zranění. Pomoc potřebuji já - chce se mi blinkat.
  • Překračovali opilého bezdomovce tak dlouho, až mu ohladili kosti.
  • Našli opilého na kolejích. "Klidně lež, pomoc už je na cestě!" Húúúúúúúúúúúúúú
  • Slečno, poskytnete nám spojení?
  • Pane řidiči, mohl byste mě přejet svým vozidlem?
  • Nemáme techniku, tak si ji půjčíme. Sepíšeme smlouvu a ohrožený mezitím umírá.
  • Hoří-li vám auto, nemusíte přikládat, shoří samo.
  • Bacha na nohy, pouštím video.
  • Je těžší video o draní peří, nebo o těžbě olova?
  • Unikající plyn dal vozidlu forsáž.
  • Hodnota hasicího přístroje byla vyšší, než hodnota auta.
  • Když požár chodí do první třídy, je ještě malej a neškodnej.
  • Plamínek sirky - požár v jeslích (ne vždy chytne)
    Plamínek zapalovače - požár ve školce (už to umí, ale ještě ne moc)
    Hořící kahan - první stupeň (už má stabilní plamen)
    Hořící koš - druhý stupeň ZŠ (dostává pubertu a začíná zlobit)
    Hořící chata - střední ohňová škola (vymyká se kontrole)
    Hořící chemička - vysoká škola požáru (si děláš prdel, ne?)
  • Požár ohniště jsme uhasili, špekáčky nebudou.
  • Uhasil hořícího opilce lopatou.
  • Vedoucího zasypali pískem v domnění, že hoří.
  • Vedoucí byl prudce vznětlivý, takže ho hodili preventivně do nádrže s vodou.
  • Neopírejte se o rozvaděč, bráníte přístupu.
  • Světlo bylo studené, takže přítomní zaměstnanci umrzli.
  • Kojí koalu v kóji.
  • V garáži nenecháme povalovat nepoužitá auta.
  • Cigareta je požár těsně u hlavy.
  • Oheň v televizi je nebezpečný, zvyšuje teplotu obrazovky.
  • Balená voda není vhodná pro hašení. Nestihnete ji vybalit.
  • Informace pro milence - po dobu požáru udržujte spojení.
  • Máme nadšení, máme techniku a nehoří a nehoří.
  • Abychom ospravedlnili svoji existenci, musíme požáry zakládat sami.
  • V cisterně je veškeré vybavení, takže už se tam nevejdeme.
  • V Brně tím hasíme šaliny, v Praze to používají na tramvaje.
  • Vozidlo je rychlejší, než řidičovy reflexy.

Peníze

3. října 2013 v 18:28 | najda |  Úvahy, věda a tak
3. 10. 2013
Blog téma týdne 2: Peníze

Já už toho o penězích napsal tolik, že kdybych do této kolonky vsunul nějakou starší úvahu, třeba o tvoření finanční rezervy, vůbec nic by se nestalo. Ale moje svědomí mi velí zkusit něco nového. Nakonec bych se mohl zamyslet třeba nad lichvou. To jsou nakonec taky peníze.

Hned na začátku musím objektivně přiznat, že bych toho, kdo vymyslel peníze, nechal pověsit za kule do průvanu. To byl ten nejhorší výmysl v dějinách. Co to už způsobilo problémů, útrap a válek. A přitom jde vlastně jenom o jakési kovové, či papírové náhražky, které sami o sobě v dnešní době nemají žádnou hodnotu, natožpak hodnotu práce, nebo nějakého státního pokladu. V mnoha ohledech jde v současné době jenom o přesun čísel ve virtuálním světě bankovních účtů. Mnozí z nás ani peníze z účtu nevybírají.

Kdysi nás učitelé socialistické ekonomie učili, že komunismus nastane v době, kdy nebudou peníze potřeba. V praxi to znamená, že už podle této teorie chybí ke komunismu jenom krůček, neboť fyzické peníze se ve větších objemech již prakticky nepoužívají. Používáme je jenom k úplatkům a při menších platbách. Když bych to měl zhodnotit s pohledu vlastního účtu, pak si troufnu tvrdit, že 90% svých peněz jsem nikdy fyzicky neviděl. Viděl jsem je pouze jako číslo na svém účtu. A jako číslo jsem je rovněž ze svého účtu odeslal na účet jiný. Fyzické peníze vidím jen občas, a většinou mi neříkají pane. Bohužel.

Obecně jsem na jakékoliv povídání o penězích, především těch darovaných, poněkud alergický. Vždycky když mi někdo začne připomínat, kolik mi daroval, musím mu připomenout, že pokud mi ty peníze nechtěl dávat, tak mi je dávat ani neměl. Pokud mi je dát chtěl, tak ať mi to pořád nepřipomíná, já o tom vím, a cením si toho. Není nic horšího, než když vám někdo pořád dokola připomíná svoji dobročinnost. Nejraději mám dárce, a asi nejen já, kteří jsou víceméně anonymní.

Další téma, které nesnáším, je majetek. Hanba by mě fackovala, kdybych měl máti říct, aby mi darovala nějaký majetek, a to bez ohledu na to, že vím, že darovat něco za života, v rámci rodiny, je ta levnější varianta. Čekat na závěť může být pro rozpočet velká zátěž, protože notář vyřizující závěť si může vzít za služby až, tuším, 15% hodnoty děděného majetku. Uznejte, že pokud budete dědit pozemky, nebo domy, či jiné cenné nemovitosti, bude to celkem problém. Z hotových peněz poplatky vždycky nějak zaplatíte, ale z virtuálních peněz uložených v nemovitostech nezaplatíte nic. Jediná možnost je, nechat na katastru zapsat notáře příslušným podílem jako spoluvlastníka vašeho majetku. To by ale za pár let vlastnili všechen majetek v této zemi notáři.

Vždycky, když někdo začne řešit majetek, odpovídám - Harpagone, nech toho, mě to nezajímá.

Teď se dostávám ke slíbené lichvě. Naštěstí jsem si vždycky zakládal na tom, že umím celkem počítat, takže, i když jsem si tu a tam půjčil, vždycky jenom tolik, abych to dokázal splatit. Ne vždy to bylo snadné, ale vždycky se to povedlo. Nikdy jsem si nevzal spotřebitelský úvěr od pochybných firem ani nefirem. Když sleduji jejich reklamy v televizi, vždycky se divím, že jim to ještě nikdo nezakázal. Evidentně prezentují lživé informace. Většina firem, které tvrdí, že půjčí každému, jsou šejdíři, a to jsem to řekl ještě velice mírně.

V životě jsem viděl osobně několik lidí, kteří si půjčili, a pak si museli půjčovat čím dál víc, aby pokryly to, co si půjčili předtím. Říká se tomu, vytloukat klín klínem. S některými dokonce půjčující firma přestala komunikovat, takže když potřebovali zjistit, kolik vlastně ještě dluží, bylo jim řečeno, že už je to nemusí zajímat, protože na ně podali návrh na exekuci, a dům, který ve smlouvě zastavili, budou prodávat, takže se mají vystěhovat. To je pak každá rada drahá. Nikdy nikomu, kdo není oficiální zavedená banka, nedávejte do zástavy svůj dům. A už vůbec mu nedávejte souhlas s inkasem. Může se vám lehce stát, že si dotyčný šejdíř strhne jeden měsíc několik splátek naráz, čímž vám vyluxuje účet, a další měsíc na vás podá exekuci, protože vám neodejde splátka žádná. Nesnažte se logicky zdůvodnit, že máte na několik měsíců předplaceno, nikam to nevede. Druhá strana na to má zcela jiný názor.

Taky byste měli vědět, že zabavený majetek v exekuci má pouze zlomkovou hodnotu, mnohdy nemá ani hodnotu odpadu, a to bez ohledu na to, jak je majetek starý, a kolik ve skutečnosti stál. Exekutor s naprostým klidem prodá televizi, za kterou jste dali třeba 50 tisíc, svému známému za 500. Dům, který má odhadní cenu 2 miliony, prodá jinému známému za 50 tisíc, a vám se budou dluhy vršit, neboť vám budou naskakovat poplatky za exekuce a další nesmysly.

To je potřeba zatrhnout. Lichvářské úroky lze jednoduše zarazit. Stačí, když nebude v zákoně napsáno laxní - vyšší úrok, než běžný. Poslední dobou mám pocit, že běžný úrok je 100%. V tomto okamžiku se jakýkoliv úrok do 100% vleze do zákonného limitu, neboť bude nižší, než běžný. Navrhoval bych, aby se zákon při stanovení rozumné míry úroků, odrazil od některé z vyhlašovaných sazeb centrální bankou. Pak by stačilo stanovit, že například maximální míra úroku pro spotřebitelský úvěr bude čtyřnásobkem této sazby, a míra pro hypoteční úvěr bude trojnásobkem této sazby, a máme vystaráno. Pohne-li se vyhlašovaná míra, musí se pohnout i maximální hranice, a přitom budou stále odpovídat jakémusi rozumnému limitu. V zásadě budou vždy nižší, než obvyklé, ale nepoženou nás do dluhové pasti způsobené přemrštěnými úroky a poplatky.

Ani nevím, jestli mám toto pojednání končit obligátním a žbrluch, aby mě někdo nenařkl z plagiátorství.

Školení PO

3. října 2013 v 18:00 | najda |  Moudra a srandy
Poznámky ze školení PO 9. - 13. 9. 2013
Takhle to dopadne, když si poznamenáte jenom něco, nebo něco úplně jiného.

  • Vplouváme do tajů.
  • Jak se chová v ohni.
  • První charakteristika je bod.
  • Tohle je nebezpečná třída, i když je pod nulou.
  • Je to nebezpečné, protože je to jenom teplé.
  • Děvčata byla k dispozici údržbě.
  • Holky byly nabitý a tak vybuchly.
  • Na některé hořlaviny se špatně podíváte a je zle.
  • Vyhlásíme volby a zvolíme zásah.
  • Nejhorší je, když je samovznětlivý člověk.
  • Když se z toho začne kouřit, už je pozdě.
  • Důsledky jsou zpravidla závažné.
  • Já si vezmu příklad… a už ho nevrátím.
  • Skončili jsme fázemi, a budeme špitat o rychlostech.
  • Hoří-li běžný materiál, neběžně se tím otrávíme.
  • Oxidi se vznáší v ovzduší.
  • Když tam vlítnou jiskry, vylítnou rudé šátky a kravaty. (pionýři a svazáci).
  • Vytáhneme plyny ven a pořádně se probereme.
  • Nejhorší je anomálie, když je to Amálie.
  • Postihneme proud a zregulujeme ho.
  • Jsou-li látky na tahu, dostanou se i tam, kde je nečekáme.
  • Při požáru fouká vždycky ze špatné strany.
  • Nakloníme si oheň a vytvarujeme ho dle potřeby.
  • Když je kudy, není proč. Když je proč, není kudy.
  • Pokud lidi v pracovní době pracují, není to problém.
  • Nejdřív hasíme požár, až potom žízeň.
  • Uděláme si požár, a pustíme se do hašení.
  • Zabalíme to do pěny, a je po ptákách.
  • Voda se nahrazovala chemickými látkami, až se po různých úpravách skončilo opět u vody.
  • Začarujeme s vodou a oheň se lekne a zmizí.
  • Hoří-li alkoholik, nehaste ho pěnou.
  • Jak to vidlujete? (10.9.)
  • U nemocnice netroubíme, abychom se neprobudili.
  • Při hašení se nadýcháme otravy.
  • Jeden zůstal viset nahoře! Odřízneme ho, až půjdeme na oběd!
  • Vytvoříme si návětrnou stranu a přistoupíme.
  • Nějak nám to na té tabuli špatně hoří.
  • Nemáte-li otázky, budu se ptát já.
  • Příroda musí k houbám přibalit bezpečnostní list.
  • Nejvíc nás zajímá to, co by nás vůbec zajímat nemělo.
  • Hodíme chemikálii do popelnice a ta zmizí.
  • To je jasné, a pokud ne, tak na to zapomeňte.
  • Je to tam napsané, ale nikdo tomu nerozumí.
  • Přivítal mě, jako bych chtěl odvést jeho tchýni.
  • Uvedeme jméno, adresu a hmotnost odesílatele.
  • Posádku nesmí tvořit blbci, jinak to blbě dopadne.
  • Kabinu vybavíme katapultem, aby posádka včas unikla.
  • Pokud najdeme kabinu a řidiče, najdeme i dokumentaci.
  • Ve skriptech jsou suchá fakta. Pro lepší stravitelnost je nutné je namočit.
  • Vyhrožoval nám ošoupanou normou.
  • Je tam prakticky totéž, ale úplně jinak.
  • Vemte to průřezově, ale ať vám to nebouchne. Je to o nebezpečných látkách.
  • Moc se s tím nemažte, jde to blbě umýt.
  • Nebezpečných látek přibývá geometricky.
  • Se slzou v oku a s dojetím nás prohodí zavřeným oknem.
  • Když to šlo dovnitř, musí to jít i ven.
  • Nejde-li to ven, pak to už vevnitř bylo.
  • Přečerpáte-li obsah z jedné nádrže do druhé, problém nevyřešíte, pouze přemístíte.
  • Je-li to netěsné, je to rozbité.
  • I ložnice je výrobní prostor.
  • Zóna platí pro prachy, ale jsou to jiné prachy. (Peníze x více druhů prachových částic)
  • To jsem řekl, a pokud jsem to neřekl, tak jsem si to myslel.
  • Teplí bratři, Propan a Butan.
  • Hlavně nezapomeňte, co máte zapomenout. (11. 9.)
  • Prezident zajistil průchodnost únikových cest - otevřel věznice.
  • PO zajistíme nejlépe, když rozpustíme kolektiv, fabriku zbouráme a zrušíme živnost.
  • Když něco můžete, pak zpravidla nemusíte, když musíte, tak zcela jistě nemůžete.
  • Neprodleně znamená - až se nám bude chtít.
  • Ukaž průkaz, nebo máš zákaz.
  • Hasiče nevyhazovat, můžeme je potřebovat.
  • I zatloukat se musí umět. Zatloukejte odborně.
  • To hoří u vás? - Ano! - Dobrá, palte dál!
    To se střílí u vás? - Ano! - Dobrá, palte dál!
  • Vypalovat porosty nesmí ten, kdo to neumí.
  • Lezou tam, jak opice
    baví je to velice
  • V dolech je to nerost, nahoře nebezpečná látka.
  • Na zemi je to kámen, v ruce zbraň.
  • V hromadné dopravě došlo k hromadnému sexu.
  • České tunely jsou požárně nebezpečné.
  • Kdo to neuvede, bude vyveden.
  • V Pardubicích nepodnikejte, jsou sjetí perníkem.
  • Předchůdce byl blbec. Dokumentace by neplatila ani za dob lovců mamutů.
  • Fyzická osoba má povinnosti, psychická osoba se z toho hroutí.
  • Hlásič dáme k východu
    unikáme k záchodu.
  • Musíme umožnit orgánu úkony.
  • Poslali to moc na kraj a ono to spadlo.
  • Zmije je sice jedovatá, ale jedlá.
  • Táta neměl ruce, tak mu zapaloval cigaretu tříletý syn.
  • Požární vodnatelnost hlavy. (12. 9.)
  • Musíte mluvit pět minut, i kdybyste měli začít koktat.
  • Když něco uděláte podle zákona, mají na to hasiči jiný názor.
  • Právní řád funguje tak, že si předpisy navzájem odporují.
  • Suchý hasič x mokrý hasič.
  • Suchý hasič má víc peněz, protože hasit vodou umí každý blbec.
  • Je zmrzlý opilec tuhé palivo?
  • Když je dokumentace moc, tak dobře hoří.
  • Udržujte požár, už jedeme!
  • Máme čtyři důležité principy, z nichž důležité jsou tři. Oba dva vám řeknu. Zdrhejte.
  • To pochopí i malé dítě s velkou hlavou.
  • Vydrží to? To uvidíte, až tam vlezete.
  • Spokojenost je matka průseru. ©
  • Neučte se suše. Namokro to jde líp.
  • Víme, že existuje, ale soustavně ho ignorujeme.
  • Suchou destilací dřeva v sauně vzniká saunovice, která po čase vzplane.
  • Příloha byla tak pikantní, že propálila talíř.
  • Nechtějte po ženě, aby vyvložkovala komín.
  • Když založíte požár, zavřete za sebou dveře.
  • Člověk je nebezpečný už tím, že je.
  • Témata jsou společná jen zdánlivě. Záleží, jak to kdo pochopí.
  • Opakování je matka moudrosti, čili tchýně kdejakého blbce.
  • Předčasné vyvrcholení přednášky.
  • Co? X CO (civilní ochrana) x CO (kysličník uhelnatý)
  • Hledám telefon a držím ho u ucha. (13. 9.)
  • Budu pokračovat, abych mohl skončit.
  • Hrozí nám nebezpečí, tak se na to vyserem.
  • Zabloudil v hledišti prázdného divadla.
  • Hasič po zásahu nemusí chodit do sauny.
  • Únikové cesty nemusí vést do Říma. Stačí, když vedou ven.
  • Na únikové cestě nepokládáme červený koberec.

Nic pro ekology

2. října 2013 v 18:00 | najda |  Úvahy, věda a tak
2. 10. 2013

Téma týdne 1 - EKOLOGIE

Již delší dobu si opisuji z blogu témata týdne. Tedy nikoliv jednotlivé příspěvky, ale pouze hesla. Dlouhodobý záměr je takový, že se postupně budu nad jednotlivými tématy zamýšlet a psát si svoje vlastní poznámky. Sám jsem zvědav, kolik témat se mi podaří naplnit svými geniálními poznatky. Zatím mám skluz velikosti Alpských sjezdovek, abych zůstal v Evropském měřítku a necítil se příliš světově.

Historicky první dohledané téma týdne byla ekologie. Mám ten pocit, a je to pocit velice nutkavý, že o tomhle tématu už jsem toho napsal tolik, že bych se snad musel i opakovat. Nebo bych to mohl všechno shrnout. Mohl bych to shrnout rovnou ze stolu a byl by od tématu klid. Řada lidí by zase měla ráda klid od ekologů, a já s nimi plně souhlasím. Nepovažuji se zrovna za super znalce přírody, ale fakt, že se mi podařilo absolvovat lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské, mě alespoň okrajově opravňuje se k danému tématu, více či méně zasvěceně, vyjádřit.

Ekology bych mlátil klackem. V jejich případě je prakticky jedno, kterou část těla zasáhnete. Žádnou škodu to tak jak tak nezpůsobí. Trefíte-li je do hlavy, zaduní to, a pravděpodobně se jim nerozsvítí, neboť se u nich šetří elektřinou, aby se neznečišťovala příroda. Když je přetáhnete po zádech, tak se jen zavlní a hadím plazením zmizí v podrostu zelených Šumavských hvozdů. (To byl sarkasmus. Na Šumavě už skoro žádné zelené hvozdy nejsou, a to právě díky ekologům). V Šumavských hvozdech bych se faktem, že jsem ekolog, moc nechlubil. Asi by se místní nesnažili mě tím klackem trefit zrovna do zad. Obecně se tam ekolog považuje za škodnou, a jako s takovou je s ním zacházeno.

Pokud ekologa trefíte tím klackem do míst, kde záda ztrácejí slušný název, pak by se mohlo stát, že by naprosto neekologicky znečistil okolí. Tato myšlenka mě málem rozesmála, ale jenom málem. Pokud jde o znečišťování přírody, jsou ekologové téměř nedostižní. Viděli jste už někdy ekologa v lese na kole, nebo pěšky? Já ne. Většinou se vozí po lese v teréňáku, nejlépe o obsahu alespoň 3 litry, s náhonem na všechna kola. Obvykle mají na rozdíl od těch, co je potřebují, výjimky pro vjezd do všech chráněných území. Paradoxem je, že podnikatel, který má v chráněném území například chatu s občerstvením a ubytováním, a musí sem dopravovat zásoby, má pouze jedno povolení k vjezdu, a i to má vystaveno na konkrétní SPZ, nebo RZ, chcete-li. Pokud se mu toto vozidlo poláme, má smůlu, jiným tam vjet nemůže, takže je odkázán na to, nosit zásoby na zádech. Ekologové mají zpravidla univerzální povolení, takže můžou vjíždět do těchto lokalit prakticky čímkoliv. (To nemám ověřené), ale vzhledem k množství vydaných povolení, což je dohledatelné na stránkách úřadu vlády, si troufnu říct, že povolení mají nejenom ekologové, ale i všichni jejich rodinní příslušníci, kamarádi a známí.

S klackem se přesouvám na nohy. To bych neriskoval, chtěli by pak povolení i pro invalidní vozíky, čímž by trpěli skuteční invalidní turisté, protože by nějakého vola určitě napadlo, že by se mělo povolení k vjezdu vztahovat i na invalidní vozíky. Nebo by to naopak mohlo prospět, pokud by byli všichni ekologové bez nožiček, určitě by existovalo víc výjimek pro vjezd.

Já bych osobně doporučil mlátit to zepředu přes pohlavní orgány, aby se už nerodili takoví blbci. Celé ekologické hnutí je stejně impotentní, neboť nepřináší žádné smysluplné plody své práce, kromě omezení, zdržování, obstrukcí, zákazů, příkazů a dalších nesmyslů.

Nic se nemá přehánět. Ani ekologie ne. Náš egoistický dojem, že máme tak velký vliv na přírodu, že něco ovlivňujeme a že to můžeme nějak zachránit, je úžasný, ale je to blbost. Když vybuchne jedna sopka, vychrlí do ovzduší tolik škodlivin, že celé lidstvo má deset let co dělat, aby to dohnalo. Když bouchla sopka na Islandu, nelétali několik dní nad Evropou letadla. Nepamatuji se, že by kdy jaké lidské konání mělo stejný následek. A faktem je, že nějaká sopka jednou za deset let bouchne vždycky, takže jsme rázem v pozici Achilla snažícího se doběhnout želvu. Kdo tento příklad nezná, musí zabřednout do filozofie. Ale z vědeckého hlediska je to obráceně. Náš vliv na ekologii se rovná tempu želvy, zatímco příroda sama je Achilles. Přírodní cykly na zemi jsou opakovatelné. Po období chladu přicházejí období tepla. Po dobách ledových přicházejí doby meziledové, až bych řekl - doby teplé. Přijali-li bychom teorii podstatného lidského vlivu na tento vývoj, museli bychom zároveň říci, že všechna globální oteplení v historii země zapříčinili lidé svou činností. Z toho by vyplynulo, že tady před námi bylo již několik vyspělých civilizací, což si ovšem naše zbytnělé ego nedokáže připustit.

Takže ekologové, pokud máte pravdu, nejsme tady první, natožpak poslední, a tudíž zřejmě nejsme ani jediní. Konečně potentní myšlenka vyplývající z ekologických teorií.

A žbrluch.