8. 2. 2013 12:36
Poslední dobou se čím dále tím častěji objevují zprávy o podvržených maturitních vysvědčeních, o opsaných diplomových pracích a tím i o podvodně získaných titulech. Není to však jenom fenomén naší republiky a Plzeňských práv. Podobné kauzy se řeší poslední dobou i v Německu. V některých případech mi to připomíná spíš hon na čarodějnice. Podle mne je třeba oddělit skutečné plagiáty od prací, které pouze citují jiné autory, byť mnohdy chybně či nepřesně. Vždy je však třeba podle mého rozlišovat, co je smyslem dané práce.
Osobně jsem dělal diplomovou práci na téma optimalizace cestní sítě, a podle kriterií některých individuí bych musel být nutně rovněž nazván plagiátorem. Zcela jistě by našli jednoznačnou podobnost mezi mojí prací a pracemi mnoha mích kolegů i předchůdců. Nicméně o plagiát zjevně nešlo, neboť jsem musel dodržet daný obsah i formu, pouze jsem dosadil do vzorců jiné údaje a učinil jiné závěry. To je prostě smysl některých prací. Budete-li počítat statistické průměry, musíte vždy dodržet postupy a metodiku, takže výsledná práce je v zásadě stejná, jako jakákoliv jiná shodná práce, ale má pouze jiné údaje, jiné výsledky a jiné zhodnocení.
Některé práce mají třeba za úkol pouze zesumarizovat již známé údaje a výsledky. Zde je nutno uznat, že v tomto případě je bezpodmínečně nutné uvádět přesné citace a přesné zdroje. Výsledkem těchto prací je zpravidla přehledné zpracování konkrétních dat, která mohou posléze sloužit jako podklad pro další lidi v jejich práci, kdy by jim měly usnadnit hledání v podkladech. Příkladem podobných prací jsou například historické studie. Jen těžko může nějaký současník přinést zcela nové informace o době před 100, 200 i více lety. Osobně jsem zpracovával historii své obce, a popravdě mi nezbylo nic jiného, než navštívit archiv, okopírovat staré kroniky a jiné písemnosti, vyhledat články o obci v tisku, použít práce svých předchůdců. Ve výsledku bych dle dnešní logiky mohl být nazván plagiátorem, neboť všechny informace uvedené v brožuře o historii se objevují v jiných publikacích. Nicméně se přesto za plagiátora nepovažuji, a nepovažuje se za něj jistě ani žádný profesionální historik.
Další věc, kterou šťouralové často napadají, je používání citátů a různých myšlenek, které zcela jistě již někdo jiný vyřkl, nebo použil. Popravdě ani citáty připisované různým autorům nemusí být přímo jejich. Napíšu li do vyhledavače jakékoliv slovní spojení, vždy mi vyhledá řadu textů, ve kterých se toto spojení objeví. Nepovažuji to za plagiát. Jenom prostě řada lidí používá podobné věty a přichází na podobné myšlenky. I mně se to stalo mnohokrát ve spojitosti například s Milošem Zemanem. Doma jsem o něčem přemýšlel. Napsal jsem si poznámky, nebo celou stať a následně jsem při setkání s Milošem zjistil, že došel ke stejnému závěru jako já. A to jsem se s ním předtím o ničem podobném nebavil. Tak často tuto příležitost zase nemám. Naposledy se mi to přihodilo v nedávné volební kampani, kdy neustále někdo vytahoval spojitost s Lukoilem. Když jsme s kamarádem o tomto debatovali, řekl jsem, že by mě zajímalo, zda by byl stejný problém, kdyby dotyčný místopředseda pracoval třeba ve firmě Shell. Několik dní na to, to samé spojení použil Miloš Zeman v debatě v televizi. Kdo koho kopíroval? Necítím se nijak poškozen tím, že někdo jiný dojde ke stejnému závěru, spíše naopak. A platí to i v různých dílech a vědeckých pracích, tedy i v pracích diplomových, disertačních a jiných.
Nikdy nemůžete s jistotou říci, zda ta či ona myšlenka je vaše dílo, nebo zda ji už někdo někde nepoužil. Mnohdy zaslechneme řadu různých myšlenek a informací. V první chvíli je ani příliš nerozebíráme, ale náš mozek je ukládá. Postupně se nám k danému tématu nabaluje řada dalších informací, až mozek nazná, že by bylo potřeba informace roztřídit. To je moment, kdy nás něco napadne, začnou se nám v hlavě honit různé myšlenky, nápady apod. Začneme je vědomě třídit, přemýšlet o nich, vyvozovat závěry a zaujímat stanoviska. Konečná formulace přitom může být velmi podobná, nebo zcela totožná s nějakou z informací, které jsme již slyšeli, nebo může být zcela opačná. Vždy to bude záležet na našem názoru, na našich zkušenostech, na vlivech, kterým jsme vystaveni apod. To je také důvod, proč mají dva lidé na některé věci názory podobné či shodné, a na jiné zase zcela rozdílné. Přesto však nelze nikoho, kdo dospěje k témuž závěru nutně nazvat plagiátorem, neboť on může být o tomto svém závěru přesvědčen a zcela se s ním ztotožňuje. Přitom si nemusí být nutně vědom toho, zda tu či onu větu již někdo vyřkl, zda již někdo podobné spojení použil, či nikoliv. Zcela jistě, budu li mít pochybnost o původu některé citace, pak si ji vyhledám, což ovšem nemusí nutně vést k tomu, že zjistím skutečného autora.
Osobně si myslím, že pokud někdo vědomě opíše celé statě ze známé práce, ví o tom, že má tato práce jistého autora, a on jej přesto neuvede a celou práci podepíše pouze svým jménem, je to špatně. Sám jsem to zažil na vysoké škole. Jeden docent nám na přednáškách doslova četl "svoje" skripta. Během první přednášky jsme usoudili, že číst umíme také, takže přečíst si je zvládneme sami. Když jsme celou přednášku marně čekali na jakoukoliv doplňující informaci, rozhodli jsme se na další přednášky již nechodit, a strávit čas příjemněji. Později naši slovenští kolegové dovezli skripta z obdobné školy na Slovensku. Byla doslova stejná, pouze ve slovenštině. Náš milý docent se o tom však v české verzi vůbec nezmínil. Zjistili jsme, že je ze slovenštiny přeložila jeho manželka, kterou neuvedl ani jako spoluautora, ani jako překladatele. Autorem byl psán on. Typický příklad plagiátorství. Jenom za socialismu se to asi tak moc neřešilo.
Toto je příklad, který mi skutečně vadí a se kterým bytostně nesouhlasím. V ostatních případech je vždy potřeba zvažovat, nakolik jde jen o shodu myšlenek, o řekněme nepřesnou citaci, nebo o nedůsledný výpis zdrojů. Skutečně mnohé práce nutně musí mít shodnou strukturu a mnohdy i celé pasáže textu, a to prostě proto, že systematika to vyžaduje.
Ještě jeden příklad. Kdysi jsem se zabýval bezpečností práce. Pro firmy jsem zpracovával mimo jiné, bezpečnostní předpisy. Součástí každého předpisu byl souhrn platné legislativy, včetně citace. Rovněž souhrn potřebných norem včetně citace příslušných ustanovení. Samotný předpis pak byl stručným výpisem práv a povinností aplikovaných pro podmínky dané firmy. Podíváte li se na podobné dokumenty v různých firmách, opět musíte nutně nabýt dojmu, že jde o plagiáty. Ale jsem toho názoru, že tomu tak není. Přesto že mnohé formulace budou u různých firem i techniků stejné, nelze je napadat z opisování, nebo nějakého ulehčování vlastní práce. Chcete li v těchto předpisech být jednoznační, struční a jasní, musíte využít již dané a vžité formulace, kterým všichni rozumí, a které jsou i pro kontrolní orgány dostatečné. Jinak to prostě nejde, takže někdy musíte sklapnout podpatky a přestat objevovat již jednou objevené. Podepsán pod dokumentem bude ten technik, který jej připravil, a nikdo nebude rozporovat fakt, že většina formulací se objevuje i v jiných dokumentech jiných firem od jiných techniků.
14:51