Leden 2012

O nás

5. ledna 2012 v 17:04 | najda |  Moudra a srandy

5. 1. 2012 16:55

Ve své zaslepenosti a v pocitu jedinečnosti nejsme schopni vidět věci, které se sami nabízejí a odmítáme vysvětlení a důkazy, které se nabízejí. Náš sobecký pocit nadřazenosti a výjimečnosti nám brání si, byť jen na okamžik, přiznat, že by nám podobní lidé mohli už někdy dříve obývat tuto planetu, případně, nedej Bože, že by mohli žít někde jinde ve vesmíru. Pokud nás tyto civilizace pozorují a jsou již mentálně i technicky dál než my, je to pro ně jistě úsměvná exkurze, a pokud jsou naplněni poznáním a vědomím, pak si určitě s chápavým úsměvem a moudrým pokýváním hlavy řeknou, že ani oni nebyly v dobách svým počátků o nic lepší.

17:00

WEB BOT

5. ledna 2012 v 0:09 | najda |  Bůh a jiné záhady


4. 1. 2012 23:15

Nedávno jsem díky sledování satelitu, objevil program Web bot. Má pročesávat veškeré elektronické informace na webu a sledovat opakující se výrazy, ze kterých pak sestavuje určité informace vedoucí k předpovídání některých jevů. Mnozí tvrdí, že pokud se na webu v určitém období objeví obdobné informace se stejným obsahem, pak samozřejmě tento program tyto informace vyhodnotí, takže i pokud by byly podvržené, vytvoří jakýsi mylný předpoklad nějaké události. Já jsem přesvědčen, že takové množství informací, aby je vzal program v potaz, by vyžadovalo dobrou organizaci a rozsáhlou kampaň. Spíše se přikláním k názoru, že prohledávané informace jsou objektivní, jelikož jsou věci mezi nebem a zemí, které nelze postihnout rozumným vysvětlením.

Dle odborníků jsou veškeré informace o historii i budoucnosti obsaženy v elektronech - zjednodušeně řečeno. I náš mozek využívá přenosu informací pomocí elektronů a jejich propojení pomocí nervů, nebo spíše snad pomocí elektrického impulzu. Jenom díky tomu jsme z nesourodých informací schopni poskládat myšlenky, názory a přetvářet je v nápady a ideje. Jak jinak by se mohlo lidstvo posouvat dopředu? Jenom díky tomu, že jsme schopni spojovat původně nesourodé podněty do představ a myšlenek jsme tam, kde jsme. Kdyby nebylo tohoto systému, pak bychom se dodnes mlátili klackem po hlavách, a obalovali bychom se do kůží, a to ne proto, že je to in, ale proto, že je nám zima.

Na podobném principu fungují i naše počítače. Jediné, co zatím neumí, je samostatně myslet. Zatím k tomu potřebují hlavu programátora, který počítači pomocí programu sdělí, co má vlastně dělat. Možná, že je to dobře. Pokud jsou tedy skutečně všechny informace v elektronech, pak je jenom otázkou, jak se na tyto informace napojit a přečíst je. Vzhledem k tomu, že i náš mozek tyto elektrony obsahuje a další se do něj dostávají při jeho výživě, lze si snad vysvětli to, že dochází k jevům, jako je intuice, předvídavost, možná i vizionářství. Asi je to jenom o schopnosti konkrétního člověka využít tyto informace a umět je dekódovat.

Každý z nás to jistě v životě zažil. Tu situaci, kdy na něco pomyslíte, aono se to stane. Většina z lidí tomu nepřikládá vážnost, a snaží se to vysvětlit tím, že se to asi dřív stalo, než na to pomysleli, a jejich myšlenka byla tedy jen výsledkem reakce na již existující fakt. Ale zcela jistě se vám už někdy stalo, že jste na někoho mysleli a v tom se rozezněl telefon a dotyčný byl na drátě. Náhoda? Myslím, že ne. Totéž platí i o starém přísloví - o kom se mluvívá, nedaleko bývá. A to nejde jen o naše blízké, jejichž příchod je předvídatelný, především tehdy, když s námi bydlí ve společné domácnosti. Týká se to i lidí, na jejichž příchod nečekáme. Známí, přátelé a další. Mluvíte o nich a najednou zazvoní zvonek a onen člověk stojí za dveřmi. Náhoda? Spíše ne.

Mě samotnému se stalo již několikrát, že jsem dopředu vycítil něco, co se mi pak potvrdilo. Snad poprvé to bylo na základní škole. Při cestě do školy mě napadlo, že zemřel náš ředitel. Když jsem přišel ke škole, visel na ní černý prapor. V rozhlase nám pak sdělili, že ředitel skutečně zemřel. Podruhé jsem předtuchu neidentifikoval, ale nakonec se drobný exces změnil ve štěstí. Normálně jsem chodil ze školy rovnou domů. Tentokrát jsem místo domů šel ke spolužákovi, podívat se na jeho výtvory. Byl to kutil domácí, který skládal snad všechno, co našel v ABC. Dokonce to ještě vylepšoval instalací různých motorků a hejblátek. Když jsem pak šel domů, nedostal jsem kupodivu ani vynadáno. V tu dobu, kdy jsem se normálně ze školy vracel, vyskočila za rohem nějaká paní z okna. Ještě dnes děkuji Bohu, že jsem byl této zkušenosti ušetřen. Pravděpodobně bych ji minimálně viděl, což by byl jistě nepěkný pohled a pro malé dítě i šok. Třetí případ se týkal ryb. Jednou ráno jsme se chystali na ryby. Když jsem uviděl našeho známého, který jel s námi, blesklo mi hlavou, že určitě chytí svoji životní rybu. A co byste řekli. Chytil kapra přes šedesát centimetrů, což na poměry našich socialistických vod, byl kapitální úlovek.

Další předtucha se týkala mého dědy. Odněkud jsem se vracel domů a viděl jsem babičku, jak jde od autobusu. Tehdy ještě jako důchodkyně vypomáhala v nemocnici. Probleskla mi hlavou myšlenka, že děda zemřel. Šel jsem domů a za pár minut přiběhl kluk od sousedů, že tam mají naši okamžitě přijít. Nechtěli mi říct, co se stalo, ale já jsem to už stejně věděl. Tutéž předtuchu jsem měl paradoxně i před smrtí tehdejšího ruského generálního tajemníka Brežněva. Večer to bylo ve správách. Podobných tušení jsem měl už víc, ale těžko je lze samozřejmě dokázat.

Pokud tedy vyjdeme z toho, že mnozí lidé tyto schopnosti mají, že mají přístup k internetu, a tudíž si tyto informace nenechávají pro sebe, je nasnadě, že podobné vyhledávací programy pak mají dost materiálu ke srovnávání.

Některé věci lze předvídat snadno. Pokud bydlíte nedaleko činné sopky, pak její aktivitu nepřehlédnete, a pokud si pak lidé v okolí začnou svoje pocity sdělovat, dojde samozřejmě podobný program velice rychle k závěru, že sopka brzo vybuchne. Totéž platí i o dalších přírodních katastrofách. Stačí, abyste měli například operované koleno, a může se stát, že vás každá změna počasí informuje bolestí dřív, než naše rosničky ve své předpovědi. Znám řadu lidí, kteří změnu počasí díky různým zdravotním problémům pociťují. Jaké to musejí být pocity, pokud se někam řítí tornádo, nebo hurikán, není potřeba příliš spekulovat. Pak je nasnadě, že se o tom lidé navzájem informují a program může opět lokálně tuto situaci předpovědět dřív, než k ní dojde.

A pokud jde o předpověď teroristických útoků? No i tito lidé využívají sociální sítě. A pokud budeme předpokládat, že používají určité skupiny slov a, byť i kódovaných, informací, lze je při troše znalostí identifikovat. Pokud se vám z určitých zdrojů dostává pravidelně určitá skupina informací, pak je potřeba zbystřit.

Berme tedy tento program, jako první vlaštovku, která nám má pomoci detekovat jisté možnosti a situace, které mohou být nějakým způsobem nebezpečné, nebo jinak důležité. Nesnaže se tedy ihned všechno zavrhnout a pokusme se vždy najít možnosti a vysvětlení věcí, které jinak vysvětlit nedokážeme.

Ještě jeden příklad kolektivního vědomí mě napadá. Kdo žil v totalitě, ten ví, že každý větší odpor byl vždy v zárodku potlačen. V roce 1989 však něco obecně viselo ve vzduchu. Nikdo o tom nemluvil, ale všichni to cítili. Něco bylo jinak, přesto, že se režim snažil zasahovat jako obvykle. Revoluce visela ve vzduchu, i když si to nikdo nepřipouštěl, a nikdo to nechtěl otevřeně přiznat. Já osobně jsem to vycítil na letním táboře, kdy jsme od dětí poprvé v historii vyžadovali, aby nás oslovovali jménem, ne tím odporným oslovením - soudruhu vedoucí. Jsem přesvědčen, že o rok dřív bychom to považovali za nemožné. Teď nám to přišlo normální, aniž bychom tušili, co se stane za pár měsíců. Je to otázka kolektivního podvědomí. A to zcela jistě funguje i na sociálních sítích.

Dalším důkazem existence neobjasnitelných propojení je v tom, že když něco píšete, tak volně rozvíjíte myšlenky. Když o věci přemýšlíte, napadají vás různé kombinace myšlenek, zdůvodnění, docházíte k různým závěrům. Když je pak píšete, objevují se další myšlenky, další důvody, další závěry, další příklady. Nejlépe to lze zdokumentovat na vyprávění vtipů. Vybafne-li na vás někdo, abyste mu řekli vtip, zpravidla vás žádný pořádný nenapadne. Situace se změní, pokud s někým sedíte a bavíte se. Na základě probíraného tématu se vám najednou vybaví vtip, který řeknete, aniž byste měli okamžitou ideu o dalším vtipu, který byste chtěli říct. Váš protějšek v debatě zakontruje jiným vtipem, který mu ten váš připomněl, což ve vás vyvolá vzpomínku na vtip další. Takto se vám postupně vybavují jenom na podkladě úlomků myšlenek další a další vtipy. Přičemž postupně zcela ztrácejí souvislost s původním tématem. Když pak přijdete domů, těžko si na kterýkoliv z těchto vtipů vzpomenete. Je to otázka přenosu informací, vybavování si vzpomínek, sestavování myšlenek, překlenování oslích můstků a samozřejmě i otázka kolektivního i soukromého podvědomí, které namnoze nedokážeme ovládat, ani ho jinak ovlivňovat. A s tímto program WEB BOT počítá. Zcela jistě vynechává nejobvyklejší slova. Zabývá se pouze specifickými výrazy, které se ve větách příliš často neopakují, a jejich zvýšený výskyt může mít tudíž jistou lokální, nebo i globální důležitost.

5. 1. 2012 0:05

21. 12. 2012

4. ledna 2012 v 18:20 | najda |  Bůh a jiné záhady


Tento datum je v poslední době skloňován ve všech pádech. Mě osobně by se víc líbil datum 20. 12. 2012. Proč to zjistíte, když se na něj podíváte. Opět to bude jedno z dat s opakujícími se číslicemi. Ale otázkou je, kdy bude skutečný zimní slunovrat. Všem skeptikům, co tvrdí, že došlo ke špatnému přepočítání z Mayského kalendáře na kalendář Gregoriánský, můžu jenom připomenout, že Mayové náš kalendář neznali a tak popsali toto datum, kdy podle nich sice končí jejich kalendář, ale zároveň začíná nový cyklus, vcelku přesně. Určili, že se bude jednat o zimní slunovrat, a že slunce bude o tomto slunovratu v černé díře protínající pás mléčné dráhy, což bude letos skutečně splněno, takže si myslím, že přepočet je naprosto v pořádku.

Ale nezoufejme. Nejsem příznivcem katastrofických scénářů, a popravdě ani jedno z proroctví o konci světa nemluví. Mluví jenom o konci jedné etapy a začátku etapy jiné. Doufejme, že bude alespoň lepší. Nicméně je potřeba uznat, že podstatné změny klidně můžou nastat,a my s tím asi nebudeme moci nic dělat. Představa některých vědců, především ekologů, že naše průmyslová revoluce má podstatný vliv na změny klimatu je poněkud přitažená za vlasy. Takových změn klimatu již země zažila několik a vliv jsme na ně zcela určitě neměli. I když to vypadá tak, že obyvatelé Atlantidy mohli ke svému zániku značně přispět, ale to jsou zatím jen dohady.

Ekologické katastrofy se odehrávaly i v minulosti. Jenom se o tom moc nevědělo a připisovalo se to různým nadpřirozeným vlivům. No popravdě na tom něco být může, především pokud dojde ke katastrofě nedlouho po nějakém lidském globálním excesu. Přičemž z hlediska minulosti lze pojem globální vnímat poněkud regionálněji než dnes. Taky byl mnohem horší a pomalejší přístup k informacím. Dnes máme díky televizi a internetu všechny informace doma prakticky ihned poté, co se někde něco semele.

Podle obecně dostupných informací se dá snadno usoudit, že vliv člověka na klima je pramalý. Vzpomeňme si na předloňský výbuch sopky na Islandu. Nepamatuji se, že by kvůli exhalacím z průmyslu byl někdy zastaven na několik dní letecký provoz. A stačila jedna sopečná erupce a hle, důsledky byly katastrofální. A to nemluvím o tom, kolik škodlivých plynů a dalších substancí se tím dostalo do vzduchu. Náš průmysl by musel pracovat několik let na plné obrátky, aby to dohnal.

Ale abych nebyl jenom optimista, musím připomenout, že ani erupce sopek, ani pohyby pevninských desek nedokážeme dostatečně dobře předpovídat, natož, abychom jim dokázali zabránit. Takže je přesto namístě mít se na pozoru. Je potřeba stále mít na paměti skutečnost, že stačí jeden prudší pohyb zemských desek a budou některá území nenávratně ztracena, a jiná se zase zcela jistě nově objeví. Stalo se to v historii země již několikrát, a mělo to pravděpodobně za následek zmizení celých kontinentů. Stát se to může kdykoliv znovu a hodně věcí nasvědčuje tomu, že to nemusí trvat dlouho. Celé západní pobřeží USA leží na zlomu pevninských desek. Jakýkoliv větší pohyb těchto desek může mít katastrofální následky. Totéž platí i o Japonsku, které se nachází nedaleko Mariánského příkopu, který je rovněž hranicí pevninských desek. Že jsou tyto zlomy aktivní, se můžeme často přesvědčit. Naposledy to odneslo Japonsko, a může být i hůř. Zemětřesení na Americkém západě také nejsou výjimkou. Je jen otázkou času, kdy dojde ke skokovému posunu desek, čehož se i odborníci sami obávají.

Dalším nezvladatelným fenoménem jsou sopky. Na Islandu vždy v historii explodovaly obě vedle sebe ležící sopky. Zatím se ozvala jenom jedna, a to že už je dva roky klid ještě neznamená, že její dvojče není časovaná bomba. O sopce pod Yelowstonským národním parkem je možné říct rovněž, že je to časovaná bomba, které se odborníci obávají. Podle jejich výpočtů má již ve své erupci nějakých 200 - 300 let zpoždění, což je alarmující.

O zvýšeném výskytu tornád, možnosti odklonění či dokonce zastavení Golfského proudu a dalších klimatických jevech, je zbytečné se podrobněji zmiňovat. Připomenu jenom fakt, že pro zvýšení hladiny oceánů je zapotřebí odtání ledovců na pevnině. Ledovce mořské mají větší objem, takže jejich odtáním by vlastně voda v moři klesla. Ale vše jsou spojené nádoby. Odtání pevninských ledovců bude mít, jak jsem již někde psal, vliv i na odlehčení pevninských desek, což by je naopak mohlo pozvednout. Ve spojení s jejich přirozeným pohybem to však může být právě tím spouštěcím mechanizmem pro jejich náhlý posun katastrofální zemětřesení, tsunami a likvidaci starých, eventuelně znovuobjevení nových kontinentů.

Jaké následky mohou mít velké erupce sopek se lze dopídit v historii. Výbuch sopek, jako je Stromboli, Svatá Helena, nebo jiných je historicky zdokumentováno a popsáno. O tom, že mnohé z nich zničili kromě blízkého i vzdálenější okolí, ale kromě toho některé ovlivnili na několik let klima na celé zemi.

Mnohem závažnějším problémem je však možná srážka s cizím tělesem z vesmíru. Ne všechny asteroidy a komety jsme již objevili. Rychlost pohybu těchto těles je dost vysoká a dráhy mnohých těžko předvídatelné. Možnost jejich likvidace, nebo odklonění jejich dráhy je zatím pouze otázkou teoretických diskuzí odborníků. Nedejte na Hollywood. Tak lehce to zničit nejde. A to je ten problém. Když už bychom to těleso objevili, tak by naší jedinou nadějí bylo - modlit se, ať to dobře dopadne, a ono nás to třeba nakonec mine, nebo se tomu podaří shořet v atmosféře. Což uznávám, je málo pravděpodobné. Velikost meteoritu, která by byla minimálně nutná, aby dopadl na zemi je snadno spočítatelná. Pokud by měl jen několik metrů, nebo několik desítek metrů, pak by to mělo maximálně lokální důsledky, pokud jde o přímé škody po dopadu. Samozřejmě vedlejší vlivy by se zřejmě projevily po celé Zemi.

Ale to všechno jsou jenom možnosti. Věřme tomu, že naši vesmírní pátrači mají oči na stopkách a najdou zlotřilý meteorit včas, a že se některé teoretické možnosti jejich odklonění, či zničení podaří dotáhnout do konce. Já mám však obavu úplně z jiného škůdce. Je jím naše životadárné slunce. O tom, že na něm dochází k erupcím, to víme. Erupční aktivita je ovšem rovněž těžko předvídatelná, a stačí jedna megaerupce, a můžou nastat problémy. V lepším případě nám to zničí všechny satelity, což může mít nedozírné následky, jelikož bychom přišli nejenom o satelitní televizi, ale i o GPS navigaci a dost pravděpodobně by zkolabovaly i telekomunikační sítě, včetně mobilních telefonů a internetu. O důsledcích se lze jen dohadovat. Byl by to zajímavý scénář pro Hollywood. Kde bychom byly bez komunikace? Co by se stalo při globálním výpadku sítí? Bankovní sektor by padl, jelikož je téměř zcela závislý na počítačích, asi by šla k zemi všechna letadla, která by byla právě ve vzduchu, protože jejich provoz je rovněž řízen počítači. O vlivu na ostatní ekonomiku se raději nebudu zmiňovat. Nikdo z nás si to asi nedokáže dostatečně barvitě představit, jak bychom asi přijali, kdybychom z minuty na minutu přišli o veškeré výdobytky moderní doby, a museli bychom se tak vrátit o sto let zpátky, kdy nebyly televize, telefony, počítače…

Horší varianta je, že by erupce byla tak silná, že by satelity smetla z oblohy, narušila by geomagnetické pole Země a mohla by tak totálně zrušit všechnu elektroniku, i kdyby to té doby normálně fungovala. Kromě výpadků popsaných v předešlém odstavci, by došlo k totálnímu zničení energetických zdrojů. Považme, že všechny elektrárny jsou řízeny počítači, o atomových nemluvě. Pravděpodobně by přestala fungovat elektronika i v autech, takže by měli výhodu ti, kdo by měli doma stará auta bez řídící elektroniky. O tom, že by elektromagnetickým šokem došlo ke zničení všech zařízení s jemnou elektronikou, již nemluvím. Asi bychom si nepustili ani rádio, pokud by nemělo ještě elektronky.

Co však vědci připouštějí jako možnost je i to, že by vlivem narušení geomagnetického pole Země mohlo dojít ke změně pólú, což si sám nedokážu představit, jaké by to mohlo mít faktické důsledky.

Nezbývá nám, než věřit, že k ničemu z uvedeného nedojde, ale že se nám povede přimět politiky k rozumu, že se třeba ráno probudí a prozřou, a řeknou si - proboha, co jsme to tady vyváděli za hlouposti? Ale to bych si sám připadal jak Alenka v říši divů, kdyby k tomu došlo. Každopádně nás spousta přírodních pohrom zcela jistě nemine. Jenom doufám, že žádná z nich nebude mít globální důsledky, a že se ráno 22. Prosince 2012 normálně vzbudíme, půjdeme nakoupit poslední dárky pod stromeček, užijeme si víkendu, neboť bude sobota, a budeme se těšit na rok 2013.

Osobně bych se ale přimlouval, abychom převzali Mayský kalendář, je sice poněkud složitější, ale mnohem přesnější, než ten náš. A hlavně bychom měli 1 den nového kalendáře, začali bychom pěkně od píky, a mohli bychom si tak přát další více než pět tisíc šťastných let nové éry.