Prosinec 2011

Pravopis x levopis

27. prosince 2011 v 17:29 | najda |  Úvahy, věda a tak

Popravdě mám u některých lidí pocit, že je jim bližší spíše levopis. Netvrdím, že neudělám nějakou pravopisnou chybu. Při čtení některých blogů, nebo chatů mám však pocit, že žiji mezi neandrtálci. Pokud něco nevím, velice rád používám automatické opravy textu ve wordu, především, pokud jde o interpunkci. Tam má spousta z nás mezery a já nejsem výjimkou.

Jinak píšu velice rád. A k tomu je dobrý pravopis opravdu zapotřebí, pokud člověk nemá být za blbce. Špatná čeština se dá odpustit jen u přímých vět, kdy se tím dá vyjádřit charakter postavy, nebo nářečí. Samozřejmě psaní v určitém nářečí je pro mě zajímavé, ale i tam je třeba dodržovat základní pravopisná pravidla. Nemůžete napsat fčýl, určitě tam patří měkké i, tedy fčíl. Pro ty, kdo tento výraz neznají uvádím, že znamená - teď.

Z čeho mi lae opravdu vstávají vlasy na hlavě, to je přechylování cizích ženských příjmení. Dobrá, překousnu některé národy, jako třeba angličany, nebo němce, ale určitě bych nepřechyloval ženská jména u takových národností, jako jsou číňané. Stejně tak považuji za zbytečné přechylování, pokud z kontextu jasně vyplývá, že jde o ženu. Když se například dívám na ženský fotbal, je jasné, že tam žádný chlap nehraje, tak je přechylování zbytečné. Rovněž mi vadí přechylování jmen slovanských, která jsou již přechýlená. Je-li žena Petrova, dělat z ní Petrovovou mi přijde poněkud nemístné, jelikož její muž je Petrov, a její příjmení Petrova již je přechýlené.

Možná bychom se měli spíš přiklonit k tomu, co je ve světě běžné, a to je užívání zdvořilejšího oslovení paní a slečna. Tím bude jasně dáno, že se jedná o ženu a přechylování již bude zbytečné. Nakonec v západních zemích (neslovanských), kde není přechylování ženských příjmení a užívá se právě oslovení miss, nebo missis, rovněž nepřizpůsobují výslovnost slovanyských přechýlených příjmení svým zvyklostem a ponechávají je v původním tvaru. Navrátilová je tedy stále Navrátilová a nikoliv Navrátil, a to přesto, že sami přechylování nepoužívají, a mohli by tak podle naší logiky to -ová klidně vypustit.

Co Vánoce, ale jmelí!

14. prosince 2011 v 16:34 | najda |  Úvahy, věda a tak

No ano, Vánoce, ty známe. Bylo o nich mnoho napsáno, někteří z nich mají deprese už od 25. Prosince, tedy rok dopředu. Ale jmelí, o tom si někteří myslí, že si jej zasadí na zahrádce na záhon a je vystaráno. Ale ouha! Tak snadné to není. Jmelí je cizopasník, který roste na různých stromech. Nejčastěji si jej všimneme na borovicích v lese, ale nejkrásnější jmelí roste na stromech ovocných. Má mnohem větší a listy a vypadá opravdu krásně. Blízkým příbuzným je ochmet, ten však moc krásy nepobral.

Můj kamarád chtěl jmelí vypěstovat a tak jeho semena, která se nacházejí v těch bílých bobulích, které jej taky pěkně zdobí, vpravil na větev svého ořešáku na zahradě. No a co myslíte? Nevyrostlo.

Pokud jsme u těch bobulí, tak pozor na ně, jsou jedovaté, jako ostatně celé jmelí, i když je to tuším i léčivka. Ale sám bych se do léčení touto bylinou nepouštěl. A co obsahuje za jedovaté látky, vám taky nepovím, protože chemie je pro mě španělskou vesnicí, i když jsem na vysoké škole měl spíš pocit, že je to španělská bota.

Získat chmelí lze několika způsoby. Všem vřele doporučuji ten nejjednodušší - koupit si jej v obchodě. Všechno ostatní již spadá do kategorie hazardu. Máte totiž dvě možnosti, buď jít do lesa, vyhlédnout si strom s jmelím, vylézt na něj (podotýkám, že až nahoru do koruny) a tam si jmelí uříznout, protože je pevně vrostlé do větve. Pokud ho nechcete totálně dolámat, pak musíte mít pilku. A zkuste ve výšce cca 20 metrů nad zemí něco pižlat na stromě, který se s vámi kymácí na všechny strany. Jako amatéři tam jistě vylezete bez stupaček a bez lana, takže hazardujete se zdravím a navíc i s tím, že vás někdo chytí a ještě zaplatíte pokutu. Pokud by se vám na strom nechtělo, pak jej musíte skácet, což je pro amatéry rovněž rizikové. Pokácet vzrostlý strom uprostřed lesa není žádná legrace, pokud to neumíte. O patřičné pokutě a o tom, že se to nesmí, se nebudu zmiňovat, to snad ví i dítě v základní škole.

I když při troše štěstí můžete při své zimní procházce lesem narazit na strom vyvrácený, nebo pokácený lesáky, na němž možná ještě pár větviček najdete, ale i tak se vystavujete nebezpečí, že se to nebude hajnému líbit, nebo že na vás při lovení jmelí z pokáceného stromu něco spadne, nebo někam spadnete sami.

Takže,… raději si fakt zajděte do obchodu a kupte si jmelí tam. A je celkem jedno, jestli bude zelené, stříbrné, nebo zlaté. Záleží, jaké se vám líbí víc.

Pro vánoční výzdobu je jmelí nepostradatelné, neboť jej zpravidla věšíme někam na lustr, nebo nad dveře, abychom se pod ním na Štědrý den mohli líbat. To jsou ty obyčeje. Zkuste se líbat pod jmelím pověšeným na klice u dveří, nebo položeným na stole. Při troše fantazie to jde, ale pod lustrem je to pohodlnější.

Kdysi jsem slyšel, že se má jmelí sundávat až za rok, když jej měníte za nové. Nevím sice proč, ale dodržuji to. Až na to, že minimálně jednou lze udělat nové jmelí i z toho loňského. Kamarád pracuje v lese, a tak o jmelí není nouze. Vždycky mám celou větev, takže to hrozí odtržením lustru ze stropu. Před dalšími Vánocemi pak vezmu sněhový sprej a jmelí nastříkám, takže vypadá jako nové. Takhle může doma viset i několik let, a pokud nepovažujete za smysl života z něj neustále utírat, či vysávat prach, pak vydrží vcelku v pohodě, a ani lísteček z něj neodpadne. Problémy mají notorické uklízečky a alergici. Já ne. Tak si to užijte.