Březen 2011

Kde byl Ráj?

31. března 2011 v 21:00 | najda |  Bůh a jiné záhady
Když už jsem zabrousil ve svých úvahách k Bibli, pak mě při nepředvídatelných myšlenkových pochodech napadlo, že biblický ráj by šlo najít vcelku snadno. Na tuto myšlenku mě přivedl i jeden pořad v televizi, který pojednával o poslední době ledové, která skončila cca před deseti tisíci lety. Nástup této doby ledové byl podle vědců, kteří zkoumali ledovce dosti rychlý. Prý se ochladilo během roku i o jeden stupeň a v řádu jednoho století se prý ochladilo tak, že na některých místech už půda ani nerozmrzala. Znamená to ochlazení o několik desítek stupňů v průběhu cca sta let.
Dovolím si malou odbočku. Doba ledová má vždy za následek vznik pevninských i mořských ledovců. Je známo, že například Evropa mohla být zamrzlá až někam po naše jižní hraniční hory. Místy i dál. Především vznik pevninského ledovce může podle mého názoru přispět k poklesu pevninské desky, a to díky velkému zatížení způsobenému ledovcem. Znamená to vzedmutí hladiny oceánu a tím pádem i zánik některých pobřežních lokalit.
Odtávání pevninského ledovce pak odlehčuje pevninskou desku, což vede k jejímu zvedání. Ovšem pozor. Uvolní se tím zase množství vody, které může do jisté míry tento jev vyrovnat, což následně může způsobit to, že se hladina oceánů nemusí vydat všechna místa, která předtím pod vodou zmizela. Tady bych chtěl upozornit všechny, kdo sledují odtávání severních polárních ledovců, že ty z čistě fyzikálního hlediska nemají na hladinu oceánu valný vliv. Nemám to ze své hlavy. Ale jistě si vzpomenete na fyzikální pokusy s ledem. Pokud dáte led do sklenice a dolijete ji vodou, pak po roztátí ledu sklenice nepřeteče. Tento efekt předpokládají fantastové globálního oteplování. Naopak hladina vody ve sklenici klesne, neboť led měl větší objem, než voda, která jeho rozpuštěním vznikla. Severní polární ledovce by tedy v případě že by roztály, spíše způsobily pokles hladiny moře, protože by se zmenšil objem jimi vytlačované vody.
Ale abych příznivce globálního oteplování potěšil, problém je v odtávání pevninských ledovců, především toho na jižním pólu. Ty samozřejmě přinesou do moře velký objem vody. Ovšem zase je potřeba vidět i fakt, že odlehčí Antarktickou pevninskou desku, což by mělo mít za následek pokles hladiny. Otázkou je, o kolik se zvedne hladina oceánu v případě úplného roztátí pevninského ledu, a o kolik se vynoří odlehčené pevninské desky, jak rychle a jaké další následky by to mohlo mít z hlediska tektoniky.
Ale vraťme se k hledání ráje. Cca 4000 - 6000 let před předpokládaným příchodem biblického praotce skončila doba ledová. Otázkou je, jak rychle skončila. Pokud by skončila stejně rychle, jako začala, znamenalo by to klimatický kolaps. Množství vody, které by se v historicky relativně krátké době uvolnilo z tajících ledovců by skutečně mohlo v mnohém odpovídat biblické potopě světa. Ta ale podle bible, i podle dalších textů z jiných kontinentů přišla mnohem později. Jsou tři možnosti. Buď přišla dříve, a pak by výpočet příchodu Adama podle věku starozákonních praotců byl chybný. Nebo platí totéž, ale do bible byly zařazeny mnohem starší texty na špatné místo. Třetí verze je, že konec doby ledové probíhal zpočátku pomalým tempem, ale vlivem odtávání a postupného oteplování došlo po určité době ke skokovému efektu, kdy ledovce již vzhledem ke zmenšené ploše nedokázali ochlazovat podnebí a došlo k prudkému, náhlému oteplení. To mohlo mít za následek náhlé odtání větší části pevninských ledovců, tím prudké zvýšení hladiny oceánů. Rovněž lze předpokládat s oteplováním i zvýšenou vlhkost a z toho plynoucí deštivé počasí, s možností prudkých a vydatných bouří, které mohly trvat i několik dní. Zvážíme-li jako pravděpodobnou tuto možnost, pak bychom se velice přiblížili vysvětlení biblické potopy a faktu, že ji někteří předpovídali. Což by ovšem znamenalo, že o existenci pevninských ledovců museli vědět. Rovněž museli znát zákonitosti počasí a z probíhajících změn museli odhadnout, kdy dojde k onomu bodu zlomu. Není to nemožné, ale předpokládá to, že museli umět a vědět víc, než si hodláme připustit.
Vraťme se ale k době, kdy byl na Zemi vysazen Adam. Pokud v té době ještě existovaly pevninské ledovce, a sahali někam do poloviny Evropy, dá se předpokládat, že v oblasti kolem Středozemního moře a v severní Africe bylo celkem příjemné podnebí. Dost možná v této době ještě na Sahaře i pršelo, a kam jinam vysadit nové pokolení, než do míst, kde je zajištěna hojnost potravy a vhodné podmínky. Podle Bible ani Adam nepotřeboval oděv, což předpokládá, že bylo v ráji celkem teplo, a to i přes noc. Dokonce to musela být oblast s celoročně stálými teplotami, protože bible neuvádí, jak dlouho Adam v ráji pobýval. Ovšem na druhé straně přiznejme, že jabloň je ovoce středního pásu, které na zimu shazuje listí a tuto zimu rovněž ke své vegetaci potřebuje. Pak je zřejmé, že Adam v Ráji moc dlouho nepobyl. Je také otázkou, zda zakrytí choulostivých míst bylo přímým důsledkem pozření ovoce ze stromu poznání, nebo spíše faktem, že mu začala být zima. Pak by ovšem vyhnání z Ráje bylo tragickým Božím omylem. Ale tím nechci nikoho urazit, neboť jsem věřící. Jenom spoléhám na to, že křesťané mají větší smysl pro humor, než příslušníci jiných náboženství, a tuhle m oji teorii pochopí a přejdou s úsměvem.
Vraťme se ale do Ráje. Je zřejmé, že se musel skutečně nacházet někde v oblasti severní Afriky, či blízkého východu. Je ovšem otázkou, zda to byla zrovna oblast dnešního Izraele. Spíše bych si vsadil na Egypt. Mohl být v té době skutečnou oázou, kterou však následné prudké oteplení a nastíněná klimatická "bomba" jednoduše smetla z povrchu světa. Je snad jasné, že písek není zrovna vhodným podkladem pro úrodnou půdu, a to především v okamžiku, kdy přijde velká voda. Navíc svojí nadmořskou výškou a relativní rovinatostí je Sahara ideálním místem pro velkou potopu a to už při pouhém vzedmutí hladiny o pár metrů a to nemluvím o možných přívalových vlnách, které dokážou zpustošit velké plochy a to i celkem hluboko na pevnině. Důležité je, že v této lokalitě nemusí po takovéto katastrofě zůstat prakticky žádné důkazy, protože je voda prostě z písku smete.
Jisté je, že v Egyptě kvete civilizace již velice dlouho. Ať se na mě egyptologové nezlobí, ale i zde se musím přiklonit k názoru, že Sfinga i pyramidy jsou mnohem starší, než si myslíme. Já tam byl, a viděl jsem to. Důkazy o tom, že by mohla být Sfinga postavena již v době, kdy v Egyptě ještě pravidelně pršelo, jsou dodnes patrné. Svislé erozní rýhy tvoří voda, nikoliv vítr a písek, a jsou na první pohled viditelné.
Rovněž je potřeba zmínit fakt, že v Bibli chybí knihy Henocha, což byl předchůdce Noeho. Přesněji tuším jeho dědeček. Ten žil zjevně v Egyptě a existuje možnost, že právě on byl stavitelem pyramid. Proč nejsou tyto knihy součástí Bible je otázka pro Vatikán. Byly z Bible vyřazeny, ostatně obdobně jako i jiné texty, které se kdysi mocným tak trochu nehodily do krámu, nebo jim zcela nerozuměli. U Henocha si troufnu tvrdit, že zafungovaly oba důvody. Za prvé jim vůbec nerozuměli, a za druhé se jim nehodily. Faktem totiž je, že podle těchto textů Henoch předal moudré knihy svému synovi, kterým nebyl nikdo jiný, než Metuzalém, a ten je měl předávat dál, a bylo mu výslovně kladeno na srdce, aby nic z těchto textů nezamlčoval. Zajímavé je rovněž, že se dožil 365 let, a místo zmínky o jeho smrti se dozvídáme, že si jej vzal Bůh. Což je v jiných textech popsáno tak, že nasedl do jakéhosi létajícího vozu a zmizel v nebi.
To je ale pro otázku Ráje vcelku vedlejší. Důležité je, že až do potopy žili všichni Adamovi potomci s největší pravděpodobností na území dnešního Egypta, a odtud je doslova a do písmene odplavila biblická potopa světa. Když se mám ještě vrátit k potopě. Z pohledu tehdejších obyvatel této oblasti by se jako potopa světa mohla zdát i jakákoliv povodeň přesahující do té doby známé Nilské záplavy. Vzpomeňme jenom na povodně u nás, které by lidem s menší znalostí velikosti lokality, státu, či světa, mohly připadat jako skutečně obrovské. Nakonec není tak daleko doba, kdy mnozí lidé znali pouze vlastní obec a její blízké okolí, a vrcholem jejich cestování byla návštěva nejbližšího města. Pro tyto lidi by jakákoliv pohroma na vcelku malé lokalitě čítající okruh jejich působnosti musela nutně rovněž připadat gigantická, protože by proměnila prakticky celý jejich známý svět.
Z pohledu předpokládaného kontaktu s jinou civilizací však mohlo jít, a pravděpodobně i šlo, o katastrofu vskutku nevídaných parametrů, která mohla zasáhnout podstatnou část obydlených území kolem Středozemního moře a mohla zasáhnout i hluboko do vnitrozemí.
Z uvedeného mi připadá jako nanejvýš pravděpodobné, že by se biblická Ráj mohl skutečně nacházet někde v oblasti severní Afriky, nejspíše dnešního Egypta, dost možná leží někde na dně Středozemního, nebo Rudého moře.
Otázkou nyní je, kam potopa skutečně spláchla Noeho s jeho archou. Faktem však je, že se jeho potomci nakonec složitě propracovali zpět do Egypta, což podporuje moje předešlé tvrzení. Proč by se jinak vraceli právě do Egypta? Jedním důvodem mohlo být to, že je to tam historicky táhlo, neboť se tam nacházel jejich původní Ráj. Potopa však učinila z Egypta poušť, kterou od naprostého konce zachránil pouze Nil, v jehož blízkosti bylo možné hledat obživu. Všechny ostatní, dříve jistě hustě obývané, lokality byly zcela zničeny. Navíc se do Egypta stáhli lidé z horního toku Nilu, kteří zde, zřejmě na troskách předešlého osídlení, vybudovali novou civilizaci. Dokážu si představit, co si asi o předchozí civilizaci museli myslet, když zde objevili obrovské pyramidy a další stavby, které pro ně byly zřejmě stejnou záhadou, jakou jsou dnes pro nás.
Dalším důvodem, proč se museli vrátit, mohlo být rovněž to, že zde něco zanechali. S velkou pravděpodobností to byly knihy a další cennosti, které byly zřejmě ukryté v pyramidách. Je možné, že se jim něco podařilo zachránit a ukrýt jinde (třeba v jeskyních u Mrtvého moře), ale spíše si myslím, že jim již nebyly známy způsoby, jak se k ukrytému bohatství v pyramidách dostat, nebo ústně předávanému poselství o tom, jak se k nim dostat, již dostatečně nerozuměli. Ostatně by to byl problém i pro nás, kdybychom měli například po několik generací ústně předávat návod na použití počítače. Troufám si odhadnout, že za pět nebo šest pokolení, by to bylo považováno za pohádku, prodělalo by to mnoho úprav, změnil by se význam podání natolik, že i kdyby některá z dalších generací počítač (pyramidu, svatý grál, archu úmluvy, či co jiného) našla, a byl by řekněme funkční, pak by pravděpodobně stejně netušila, co s tím. A i kdyby se jim nějakou shodou náhod podařilo tuto věc uvést do chodu, je otázkou, zda by dokázali pochopit, o co jde, jaké informace jsou tam ukryty a k čemu mohou být dobré.
Pravděpodobné jsou oba důvody. Je rovněž možné, že věděli, jak se k artefaktům dostat, ale situace jim po řadu generací nedovolila se k pyramidám ani přiblížit, natož pak z nich cokoliv odnést. Je dost pravděpodobné, že klíč k záhadě je přímo v Bibli, nebo v textech, které v ní z těch či oněch výše zmíněných důvodů, chybí. A/nebo nebyly dokonce ještě nalezeny.
Můžete namítnout, že je mohl všemocný Bůh k těmto věcem dostat nějakým zázrakem. Ale uvážíme-li, že to mohla být jenom jiná inteligence, je celkem možné, že artefakty skutečně z pyramid odstranila - spíše pro jistotu - a ukryla je na jiném místě. Svoje ovečky pak odvedla jinam. Z bible vyplývá, že sice čtyřicet let křižovali údajně Sinajskou poušť, otázkou je, zda je to skutečně pravda. Následné vpády okolních králů i faraonů však poukazují na to, že nijak daleko zřejmě nešli. Ovšem je potřeba upozornit na jeden fakt, a to ten, že země zaslíbená byla v té době zcela jistě velice úrodná a silně osídlená, což opět připomíná fakt, že tato lokalita mohla být klimaticky stále někde jinde, než je dnes. Nevidím totiž jediný důvod, proč by Bůh nechával svoje ovečky někde na okraji pouště, kde by jejich hlavní starostí bylo, kde vzít vodu. Toto místi bylo zřejmě dostatečně úrodné na to, aby zde mohla vcelku slibně sílící populace potomků Adamových řadu generací žít, bez nutnosti bojovat denně se suchem a neúrodou. Otázkou je, zda tyto podmínky byly skutečně v lokalitě dnešního Izraele, či zda již tehdy nebyly poněkud severněji, ale to je spíše otázka toho, kde je pro Izraelce skutečná země zaslíbená, nikoliv otázka toho, kde se zřejmě nacházel biblický Ráj.
10.3.2011 - 22.50

Prosím tě

31. března 2011 v 19:41 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
29.9.1987

Když jsem tě uviděl
Stála jsi jako kůl v plotě
A připomněla jsi mi moje vlastní já
Když jsme se na sebe podívali
Usmáli jsme se
Jako se usmějí lidé
Když se loučí
V srdci nám hořelo
Světlo zhaslých loučí
Prý obdivuješ můj optimismus
To je všechno krásné
Jenom prosím tě
Neztrať moji adresu!

Něco jo, a něco ne

30. března 2011 v 19:40 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
27.2.1987

Něco jo, a něco ne
Celkem rádi mineme
Zapomeneme
A pak to jednou přijde samo
Maminečko, mámo!
Už jsem dospělej
Nic si z toho prosím tě nedělej
I když to přišlo naráz
A to je vždycky náraz
Život se s člověkem nepárá
A všechno mu předhodí jak psovi
Bez ubrousku
A najednou se zčista jasna dovím
Že je to ona
Že jsem to já
Že jsme to my oba
Taková je doba
A tak něco mineme
A něco ne
Načež já tě neminul
Ani ty mě.


Další povědomá

29. března 2011 v 19:39 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
1987

Měsíčku na nebi hlubokém
Nestavěj se k dívčině bokem
Stavěj se k ní pouze čelem
V boji s dívčinou smělém
(Měsíc jednu vadu má, že
s dívčinou nemůže)

Povědomá

28. března 2011 v 19:38 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
1987

Ráno raníčko panna vstala
A s cigánem si zazpívala
Břicho má teď plné k prasknutí
Už ji nic k zpívání nenutí.

Jak se půlí vznik nové osobnosti

27. března 2011 v 19:37 | najda |  Autorská próza
20.11.1987

Předem bych chtěl upozornit, že se v žádném případě nejedná o rozpolcení osobnosti, jak by to mohlo vyznít. Rád bych zde napsal o půlení, tedy nikoliv o polcení. Specifikem mého pojednání bude to, že bude zaměřeno na moji dočasně domovskou fakultu lesnickou. Kdybyste tedy zjistili nějaké nesrovnalosti, nejedná se o špatnou informovanost, ani jste nic v průběhu školy nezaspali, ale prostě a jednoduše chodíte na jinou fakultu.
V životě studenta LF VŠZ existuje několik důležitých zlomů. Tím prvním je zcela bez debaty samotné přijetí na tuto školu. Druhým zlomem je imatrikulace, po níž jste již definitivně přijati do řad studentů a pouze některé nesrovnalosti vás mohou této cti zbavit. Za třetí bych zde uvedl na naší fakultě obvyklou slávu a tou je pasování do cechu mysliveckého. Někomu tato událost podlomí zdraví, jinému zlomí srdce a ten zbytek ji přežije zdánlivě bez zlomenin. Mezi těmito zlomy se vyskytuje spousta jiných, osobních i obecně platných, mezi něž neodmyslitelně patří i zdolávání zkouškových období.
Takto se osobnost studenta zalamuje a zaštipuje jako stromek, a najednou je tu půlení. Buďto je už všechno vejpůl, nebo se to teprve zlomí až v onen večer, v onen okamžik, kdy ruka zvoleného řezáče přefikne borovou kládu. Napadlo mě, jestli tohle praktické půlení provádějí i na jiných fakultách. Zajímalo by mě totiž, jak se asi půlí kolečka s hnojem, nebo kráva.
Tomuto slavnostnímu aktu, který se letos konal 18.11. v pohostinství v osadě Kníničky, však předchází mnoho starostí, z nichž ta nejdůležitější a největší je, sehnat upotřebitelný sál.
Organizátoři tedy sháněli pití, jídlo, nechali vytisknout vstupenky a lístky do tomboly, zajistili hudbu a výzdobu, dokopali několik jedinců k tvorbě programu, a mohlo se začít.
Zjišťuji však, že na to nejdůležitější jsem zapomněl. Zasvěcenci už vědí a ti co nic nevědí už asi tuší, že jsem zapomněl na půlící glejt, kterým, jak je na něm v našem případě psáno, můžu od nynějška kdykoliv zamávat nad hlavou a s hrdostí špatně skrývanou zařvat, co dech stačí: "Tady se podívejte - půl studia už jsem měl za sebou, a kdybych býval…." Doplnění už záleží na okolnostech.
Protože znám své spolužáky, znám i jejich způsob zábavy. Mohu však s potěšením konstatovat, že mě tentokrát mile překvapili.
Začalo se přesně v 19.00 slavnostní fanfárou. Vtipný úvod nás nejen přivítal, stejně jako vzácné hosty z řad představitelů naší fakulty a těch, kteří se nás - tu více a tu méně - snaží něco naučit, ale i pobavil. Pak přišla konečně řada na již zmíněnou borovou kládu, se kterou bylo nutno nejdříve navázat kontakt prostřednictvím srdečného rozhovoru, při kterém nám kláda musela s notnou dávkou pesimismu říct, že tak hrozný ročník v historii fakulty ještě nezaznamenala, a že je docela možné, že některé výjimky z našich řad dokonce dosáhnou kýženého titulu ing. Jalo se mě podezření, že kláda nemluví příliš upřímně a že totéž říká všem. Stejné pocity měl i uvaděč a v záchvatu rozčilení nad drzostí klády ji nazval dubovou palicí. Toto mu ovšem kláda lehce vyvrátila upozorněním, že jako student lesnické fakulty by mohl poznat borovici. Celá nedočkavá pak požádala, aby ji už konečně někdo přeřízl, v čemž jí bylo vyhověno. Řez zahájil děkan naší fakulty. Obě poloviny klády i se symbolickými pilinami byly uloženy na podiu tak, aby byly všem na očích.
Byl zahájen program, ve kterém jsme shlédli veršovanou pohádku o Karkulce a dvě soutěžní klání. První bylo limitováno jedním kriglem piva a za proměnnou byl zvolen čas. Ten se nejrychlejšímu borci zastavil na 5 sekundách. Ve druhé disciplíně tomu bylo naopak. Z původní minutovou se stala půlminutovka, to aby nedošlo k nějakým nečekaně očekávaným událostem. Proměnnou totiž byla celková suma piv vypitých za tuto dobu. Rekord nepříliš hodný následování byl utvořen v podobě 3 a ¾ piva. Vítěze ponechávám z čistě taktických důvodů v anonymitě. Také proto, že si po převzetí cen a povinném zkonzumování části jejich obsahu (půl litru kefíru) prožili svoje.
Za zvuků kapely se půlení přepůlilo a blížil se čas tomboly, jejíž ceny byly vskutku lesáků hodné. Vynechám-li zákusky a igelitové tašky s jablky. Namátkou mohu jmenovat kůži z divočáka, či pernatou, která zdobí snad všechny naše tomboly. Hlavní cena ovšem byla více než poetická a ještě více poetický byl její budoucí majitel. Tato cena v podobě skript do geodézie putuje do slunné Afriky.
Za všeobecného veselí se půlení chýlilo ke konci. Pilo se, tančilo se, zpívalo se, odcházelo se domů, půlilo se, lámalo se, až se dopilo, dotančilo, dozpívalo, čert ví, jak se došlo na koleje, ale hlavně se rozpůlilo. Vždyť to byl onen klíčový moment, onen zlom v životě studenta, po kterém může jenom s melancholickým úsměvem na rtech konstatovat: "Tak sakra, a už toho mám půlku za sebou." A s chmurou v myšlenkách se může oddat dumání nad relativitou času a jeho neúprosným a mnohdy až příliš rychlým během.
Závěrem bych s trochou nostalgie citoval z našeho půlícího glejtu slova, která nás přesvědčí o pravdivosti předešlých řádků.

"Roky se přesypou, vlasy prořídnou (to pánům), kila přibudou (a to i dámám), prožité události se najednou začnou ztrácet v oparu zapomínání… a co zbude? Ptají se malověrní."

Dopis segře

26. března 2011 v 19:36 | najda |  Autorská próza
Ahoj segra, jak se vede? Už se blíží konec roku, tak ti přeji hodně štěstí a hlavně pevné vervy. Jinak tě moc pozdravuji. Škoda, že jsem nebyl doma, když jsi byla v Brně. Doufám, že se ti vede dobře. Jestli ne, tak zase doufám, že se to zlepší, a to podstatně.
Abych nezapomněl, mamka mě říkal, abych ti napsal, co bude s tou slámou. Já se v současné době nudím na přednáškách. Není to nic moc. Jediná zábava je s děckama, co s nimi připravujeme pořady do klubu. To se alespoň nařechtáme. Doufám, že se taky hodně směješ. Smích je prý léčivý.
Dost mě štve to mizerné počasí. Už by mohlo být jaro. Příroda by se mohla začít probouzet. Naše zahrada vypadá jako jedno velké hnojiště - samé bláto a sračky.
Pokládám za důležité vám sdělit (všem), že babička byla přes týden v nemocnici. Už je to asi měsíc. Teď se o ni stará sousedka a mamka. Všichni jsme z toho na nervy a mamka nejvíc. Babička má asi arteriosklerózu. Mění se jí pořád tlak a nálada. Světlé chvilky se střídají s temnými. Všichni jsme se prý proti ní spikly. Nechce ani chodit, ani jíst. Je to s ní dost nedobré a prý to ani nebude lepší. Pořád se plete a hledá nějaké peníze, které ani nepotřebuje.
Chystám se, že budu na jaře podnikat výlety za poznání svého rodného města a okolí. Už mám naplánovaných několik tras - hrozně dlouhých.
Dost se těším, až tě uvidím. Budu se qám muset asi vypravit. Nevím ale kdy. Zatím to nehrozí.
Nejhorší za celý týden je čtvrtek, protože máme vojnu. To je ti taková otrava, že to výš nejde. Teď navíc máme jet do terénu. V téhle zimě. Bude to tam jako o žních - všichni budeme klepat kosu.
Promiň že píšu na takovouhle plachtu, ale dopisní papír s sebou bohužel nenosím. Navíc je to zřejmě hrozně naškrábané. Ale to už je moje profesionální deformace. Doufám ale, že to přečteš. Asi to ale není moc velká zábava louskat něčí hieroglify.
Moc tě pozdravuji.

Možná

25. března 2011 v 19:35 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Možná že jo
A nebo taky ne
No vlastně - já nevím
Ale to pomine.

Kde hledat život ve vesmíru?

24. března 2011 v 21:00 | najda |  Bůh a jiné záhady
Psal-li jsem o tom, co se stane, když se zpomalí oběh planety, a jaké úpravy by musely v systému nastat, je logické, že musí následovat i úvaha o tom, jaké další podmínky musejí být splněny, aby se v systému nacházel život. A není to jenom o tom, jaká je pravděpodobnost toho, že někde ve vesmíru je, a kolikrát. To mi přijde poněkud zbytečné, Jelikož předpokládám, že je-li na Zemi, bude zcela jistě i jinde. Jde spíše o to, jaké podmínky musí systém splňovat, aby se v něm mohl život vyskytnout, a kde tedy máme hledat.
Dá se podle mě i podle jiných totiž kvantifikovat, jaké podmínky musí daný systém splňovat, aby na něm byl možný život. Souhlasím, že každá hvězda má kolem sebe pás, ve kterém je možný výskyt planet s příznivými podmínkami k životu. Velikost a vzdálenost tohoto pásu od hvězdy závisí nejen na její velikosti, ale rovněž na její vydávané energii. Budeme-li v souvislosti s tím předpokládat, že by naše Slunce bylo při stejné velikosti mnohem teplejší, našli bychom pak život pravděpodobněji na Marsu, než na Zemi. Ta by byla příliš blízko a vypadalo by to tu jako na Venuši. Opačně, pokud by Slunce začalo pomalu vychládat, mohlo by se stát, že bychom se mohli pomalu přesouvat na Venuši, která by se postupně dostávala do obyvatelné zóny.
Další verze je, stejná energie, ale různá velikost. Bylo-li by Slunce při stejné energii mnohem menší, pak by se obyvatelná zóna dostala k Venuši, bylo-li by naopak větší, posunula by se k Marsu. Obecně vzato, čím větší a "zářivější" Slunce, tím by prostor pro život byl od něj dál, a byl by větší. Opačně, čím bude menší a "chladnější" tím bude tento prostor blíž a užší.
Další důležitou veličinou je i velikost samotné planety. Příliš malé planety nebudou zřejmě schopny udržet atmosféru a mohly by se přehřívat, pokud budou blíže, nebo rychle ochlazovat, budou-li dále. Příliš velké planety pak bývají nestabilní a navíc jsou i snadnějším terčem pro případné srážky s asteroidy a dalšími tělesy. Svoji roli sehrává i poměr mezi velikostí planety a její rotací, který udává následně její přitažlivost. Příliš rychle rotující planeta by byla zřejmě neobyvatelná, jelikož by měla příliš velkou gravitační sílu, její atmosféra by byla hustá a neumožnila by prostup dostatečného množství světla, což by znemožnilo vznik života. Naopak příliš pomalá rotace snižuje gravitaci, usnadňuje tak přehřívání povrchu a neumožní udržet dostatečnou atmosféru. Musí se prostě točit tak akorát.
Tak mě napadá, zda Země vždy tak akorát byla. Bohužel nejsme schopni říct, zda náš Měsíc je stálým a trvalým souputníkem Země. Dinosauři nám neřeknou, zda tady byl i za jejich života. Je totiž zřejmé, že Měsíc má na Zemi nemalý vliv a zřejmě pomáhá vyrovnávat kolísání rotační rychlosti a dalších sil. Jeho síla je obrovská, i když se zdá, že si tam jen tak visí. Ale on dokáže pohnout celým oceánem, a to už je nějaká síla. Dobře víme, že voda při rotačním pohybu funguje jako setrvačník, ale zároveň i jako brzda. Nahromaděním se na jednom místě dokáže působit velkou odstředivou silou, ale jakmile přestane pohon fungovat, rozlije se a začne celou soustavu silně brzdit. Měsíc dokáže oceánem pohnout a zřejmě tak vyrovnává rotaci, a pohybem vody v oceánech ji přibrzďuje. Pokud existovala Pangea a Praoceán zabíral celý zbytek plochy, mohla být Země v té době, pokud jde o rotaci velice nestabilní. Přesto však obyvatelná. Tak se ptám. Byl tady v té době Měsíc? Nebylo nutné Superkontinent tzv. rozstřelit, aby se vyrovnalo těžiště a na oběžnou dráhu do velice přesně daného místa umístit Měsíc, aby se ze Země stala stabilní soustava?
Aniž si to uvědomujeme, tak Měsíc má ve vesmíru jednu neobvyklou vlastnost. Prakticky nerotuje. Je k nám obrácen stále stejnou stranou. Přitom ve vesmíru rotuje úplně všechno. Těleso, které nerotuje, bychom hledali možná marně. Pakliže jej najdeme, pak je dosti možné, že se bude jednat o soustavu podobnou té naší, ve které bude život. Co když nám má tato vlastnost Měsíce napovědět, co máme ve vesmíru hledat?
Takže pro život potřebujeme jasně definovanou zónu závislou na velikosti a síle hlavní hvězdy, a dále v daném pásmu najít planetu, která je dostatečně velká a má v poměru ke své velikosti i vhodnou rychlost rotace. Zde opět musím upřesnit, že malá rychle rotující planeta, může udržet atmosféru za cenu vyšší gravitační síly, což zřejmě umožní vznik některých forem života, ale ne všech, protože rychlá rotace bude znamenat příliš rychlé střídání dne a noci a to ve svém důsledku bude znamenat prakticky stálou teplotu. A některé organizmy potřebují teplotní výkyvy pro svou existenci.
Pokud bude tato malá planeta rotovat pomalu, pak je ztracená, neboť atmosféru neudrží a bude se buď přehřívat, nebo ji pohltí vesmírný chlad.
U příliš velkých planet je to to samé. Při pomalé rotaci bude i při dostatečné gravitaci problém s teplotou. Přivrácená strana bude vždy neúměrně dlouho vystavena účinkům Slunce, což ji bude přehřívat, jako ve skleníku a strana odvrácená bude trpět mrazem. Rozdíly denní a noční teploty budou de facto jako rozdíl mezi zimou a létem a to rovněž spoustě organizmů nesvědčí. Rozvoj života by zde byl rovněž omezen. Při rychlé rotaci by pak zřejmě byla gravitace tak velká, že by rovněž omezila formy života jen na některé.
Přitom však nelze vyloučit odchylky od toho, co známe na Zemi. Přitažlivost obyvatelné planety může být i o něco menší, což by mělo maximálně za následek vývoj větších druhů. Z toho lze usoudit, že i na Zemi mohla být v některých dobách gravitační síla o něco menší, a znovu mě to vrací k domněnce, zda tady v těchto dobách byl náš Měsíc. Pokud by se v těchto podmínkách vyvinuli lidé, mohli by být klidně mnohem větší než my. Některé archeologické nálezy ukazují kostry lidí vysokých cca 4 - 5 metrů. Srovnáme-li tento fakt s ústně předávanými pověstmi a pohádkami o obrech, pak můžeme dospět k závěru, že se na naší Zemi mohli dostat obyvatelé podobné planety s menší gravitací, kteří byli nápadně velcí. Zmínky nejsou jenom v pohádkách, ale rovněž v náboženských textech a v dalších historicky doložitelných dokladech.
Když to pak srovnáme s pohádkovými údaji o těžkopádnosti obrů, o jejich dunivém a nemotorném kroku, a vezmeme si na pomoc fyziku, pak nám jednoznačně vyjde, že se tyto pohádky mohou zakládat na pravdě, a že se v historii lidstva mohly podobné bytosti objevit. Kde by jinak lidé před několika sty lety vzali podobné fyzikálně odpovídající údaje? Je totiž zcela zřejmé, že by tito obři měli na Zemi jisté problémy s pohybem, vzhledem k vyšší gravitaci. Museli by tak zákonitě vypadat velice nemotorně a jejich chůze by byla poněkud těžkopádná. Musíme objektivně uznat, že údaje v pohádkách zcela korespondují s tím, co říká fyzika, a vzhledem ke stáří těchto pohádek a bájí se dá rovněž připustit, že vycházejí z faktů a osobního setkání lidí s těmito obry.
Vraťme se ale k tomu, kde lze hledat život. Do rovnice nám přibyla velikost planety a přímá souvislost s rychlostí její rotace. Rovněž musíme přidat protizávaží - Měsíc, který zajistí rovnováhu sil a způsobí některé jevy, o jejichž důležitosti pro zdárný vývoj života můžeme spekulovat. Faktem však je, že kdyby Měsíc zmizel z oblohy, měla by Země velký problém. A tento problém by měla rovněž jakákoliv jiná planeta.
Další otázkou je, nakolik jsou pro stabilitu systému důležité i další planety v dané soustavě, a co by se systémem udělala přítomnost další hvězdy. Já osobně si myslím, že kdyby byla pro život potřebná a vhodná, či dokonce nutná další hvězda, určitě bychom ji tu měli. Ale nemáme. Vrátíme-li se oklikou k Bibli a vezmeme v potaz její pojetí vzniku světa a vesmíru, pak tam o druhé hvězdě není ani zmínka a lze tedy s úspěchem předpokládat, že hledat život v systémech s dvěma hvězdami je plýtvání časem. Důležitým problémem tu totiž bude nalezení onoho pásu vhodného pro život, neboť najít tento prostor na průsečíku drah dvou hvězd bude mnohem komplikovanější. Budou totiž muset být v rovnovážné poloze vůči sobě, jinak by hrozil kolaps systému, a planety budou tudíž obíhat po celkem složitých drahách kolem nich. Jsem si jist, že i stvořitel si nakonec přece jenom hledal jednodušší varianty. Koneckonců i v systému s jedním sluncem a jedním Měsícem došlo jistě k řadě tragických omylů vedoucích ke kolapsu a k nutnosti přestěhování života jinam. Věřme tomu, že my již žijeme v systému, který stvořitel takříkajíc vychytal.

10.3.2011

Měsíc

24. března 2011 v 19:34 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
10.12.1987

Chtěl jsem fotit Měsíc
S parukou kouře
Zapamatoval jsem si tu paruku
A Měsíc upadl v zapomnění
Zapadl za mrak
Změnil se v neviditelný

Dohoda

23. března 2011 v 19:34 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
10.12.1987

Dohoda byla podepsána
A život jde dál
Sedm let jsme prokecali
Zbytečně zemřeli lidé
Teď jásáme
Ale život jde dál
Lidé se nezměnili
Jenom se dohodli
Myslím, že by měl John radost.

Střih

22. března 2011 v 19:33 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
1.12.1987

Právě, když se ze tmy vynořila ruka
Úsměv tvůj se do tmy propadá
A v mlze zamrzlý měsíc
Se směje skřehotavým smíchem žab
Přijde střih
Přetrhla se nit.

Světlo

21. března 2011 v 19:32 | najda |  Autorská próza
Světlo
10.11.1987

Svítí, nesvítí…světlo, tma, záře, temno, tma. Tma, která nás obklopuje, která nás doprovází, která je v nás. Tma v duši, v srdci, v životě, v noci, tma mezi lidmi. Tma mezi mnou a tebou. Tma ve snu. Tma ve všem, všude a nikde. Tma, které se bojíme, kterou nenávidíme, kterou milujeme, před kterou utíkáme, které jdeme v ústrety, kterou obdivujeme, kterou zavrhujeme, kterou vnímáme, cítíme, hledáme a zase ztrácíme. Tma, která vyplňuje vesmír, která hledá světlo. Světlo v nás, mezi námi, v duších, v srdcích, v mozcích. Světlo v noci, v lese, v očích, které máme rádi. Světlo, které se rozhostí po smrti v nás. Proč světlo po smrti? Protože tma vyplňuje vesmír a kdybychom splynuli s vesmírem, byla by to pro nás vlastně odměna. Ale za co? Za nás, za lásku, za živé, za mrtvé, za přírodu, za vesmír, za mě, za tebe, za naše slabosti. Za co tmu? Dostaneme do vínku světlo, které nás oslní. Osvětlí všechno, co jsme kdy prožili a spáchali. Všechny naše hříchy, chyby a prohřešky. Raději žít, než zemřít. Než vidět znovu všechnu tu hrůzu. Raději milovat, než nenávidět. Raději cítit, než být apatický a bezohledný a z pocitu tmy nás najednou vytrhne světlo.

Dospávání

20. března 2011 v 19:30 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
20.10.1987

Dospím
Ještě posledních pár lásek
A pak se vzbudím do bláta
Všedního dne a pitomých řečí

Dočtu
Posledních pár stránek
Z hloupého románku o životě
Abych zjistil, že je všechno na hovno

Dožiju
Posledních pár řádků historie
Které mi jsou připsány
A pak se na všechno tady vyseru.

Zákaz handsfree? – Blbost na entou!

20. března 2011 v 18:59 | najda |  Auta a cestování
Někdy na začátku nevím, do které kolonky budu moci to, co napíšu, zařadit. Tak je to i u tohoto tématu. Pravděpodobně jej najdete i na http://najda.blog.cz v kolonce o autech, ale i na http://najda-zemanovec.blog.cz jako žhavý problém současnosti.
V týdnu mě nadzvedl náš pan ministr dopravy. Toho nám byl čert dlužen. To co mě dostalo tentokrát, nebyly jeho slovní výrony, pardon - výkony, ve sněmovně při slovních přestřelkách s panem Rathem. Tam se opravdu sešli dva patroni, kteří by se měli zřejmě spíš zajímat o angažmá v nějakém divadle, nebo do zábavného pořadu Na stojáka. Byla by z nich zajímavá komická dvojice.
Tentokrát vymyslel, že by úplně zakázal za volantem telefonovat, a to i s handsfree. No popravdě jsem větší blbost už dlouho neslyšel. Jak to komentoval kdosi již v televizi, tak nám za chvíli zakáže používat i navigaci. Já bych k tomu přidal i alternativu osazení kabinky řidiče do osobních vozidel s povinnou cedulkou - Nemluvte za jízdy s řidičem.
Jsem přesvědčen o tom, že člověk k bezpečnému ovládání auta potřebuje ideálně mít volné všechny končetiny, a oči. Končetiny jsou jasné - nohy potřebujeme mít v pohotovosti kvůli akceleraci a ruce mají držet volant a být připraveny řadit, případně ovládat funkční tlačítka a přepínače. O očích snad nemusím nijak obšírněji hovořit. Zkuste si zavázat oči šátkem a někam dojet - bezpečně.
O nutnosti mít plně v pohotovosti další části těla a smysly se již dá polemizovat. Nakonec ani oči se běžně nevěnují stoprocentně jenom situaci před námi. Jistě všichni řidiči budou souhlasit s tím, že mimo pohledu dopředu sledují i situaci v zrcátkách, kontrolky na palubní desce, okolí, a mnohdy i situaci ve voze.
Naprosto však souhlasím s tím, že držet za jízdy v ruce telefon je hazard. Především, pokud jedete ve městě, nebo v neznámém a/nebo nepřehledném terénu. Tam potřebujete obě ruce. Pokud pak narychlo hledáte, kam umístit telefon, odvádí vás to od situace na silnici. V lepším případě vám telefon vypadne na zem. Ačkoliv nevím, zda je to lepší, neboť většina sebevrahů jej automaticky začne hledat, místo toho, aby zastavili na krajnici, a pak to teprve řešili. Znal jsem dokonce paní, která se ke zvonícímu telefonu, který měla v kabelce na zadním sedadle, otočila celým tělem, a to klidně i v momentě, kdy projížděla zatáčku. Že přitom musela pustit volant, snad nemusím říkat. Ta lepší varianta je spíš v tom, že si mobil nacpete pod ucho. To však zcela nepochybně snižuje vaši akceschopnost, a to mimo jiné i tím, že se vám změní horizont a úhel pohledu na situaci, což může mít fatální důsledky. A často také mívá. Tady tedy nemám problém. Telefon v ruce nemá co dělat. Ale proč handsfree? Proboha!
Už jste si někdy všimli, když hovoříte po telefonu s někým, kdo řídí, a má handsfree? (Nadále předpokládejme, že všechny telefonní hovory budou s handsfree). Najednou třeba přeruší hovor v půlce věty. Logicky to nebude proto, že vidí policisty. To by nemělo vadit. Zeptáte se jej, co se děje a on vám po chvíli odpoví, že projížděl křižovatku, nebo řešil, nějaký jiný dopravní problém. Je to dáno tím, že člověk je schopen bez problémů komunikovat během jízdy s někým jiným, aniž by to mělo vliv na kvalitu jeho řízení. Naopak v momentě, kdy je situace složitější automaticky přepíná na řízení a nevěnuje pozornost hovoru. Funguje to i při poslouchání rádia. Pokud budete řešit složitou situaci v dopravě a někdo se vás zeptá, co přitom vysílali v rádiu, asi mu to nepovíte, protože zjistíte, že jste rádio vůbec nevnímali. Mnohokrát se mi stalo, že jsem si musel kus CD pustit znovu, protože jsem vůbec netušil, kdy ty zbylé písničky hrály.
Opačně to platí stejně. Pokud se budete zabývat například ladění rádia, nebo manipulaci s telefonem, nebo navigací, tak asi úplně ignorujete situaci v dopravě a když se vrátíte pozorností zpět na silnici, nebudete vědět o předchozí části cesty vůbec nic. Naše pozornost se musí prostě alespoň očima směřovat k silnici.
Důležité je, že naše myšlenky nemusejí být stoprocentně upjaté k řízení. S lety řízení se zvyšuje automatika v řadě základních úkonů. Nemusíme tak sledovat kdy, a co řadíme, zda šlapeme na nějaký pedál, a kterou páčku máme použít při stírání, nebo ukazování směru. To snad uznáte, že jsou úkony, které se postupně dostávají do krve, a tak po určité praxi není potřeba se jim plně věnovat. Mnozí z nás tak mohou při řízení komunikovat se spolujezdcem, sledovat okolí, případně mapu na navigaci, nebo i hovořit s virtuálním přítelem po telefonu. Herci se učí svoje role, zpěváci si opakují texty, politici si pilují projevy. Chceme jim to snad zakázat?
Dokonce bych konverzaci přes handsfree považoval za bezpečnější, než komunikaci se spolujezdcem. Máme totiž vžitý, řekl bych, že podmíněný, reflex, abychom se při konverzaci na druhého dívali. Znamená to, že se spíše budeme otáčet na přítomného spolujezdce, nebo na děti řádící na zadním sedadle, což je zjevně mnohem nebezpečnější, protože musíme svoje oči nutit k mnohem rychlejšímu sledování všech potřebných dějů, což vede k rychlejší únavě. Naší i našich očí.
Handsfree nás k tomuto nenutí. Tam si dobře uvědomujeme, že debatér je de facto virtuální a tak se na něj nemusíme obracet, což znamená, že se naše oči neustále plně věnují sledování toho, co je důležité. Pokud má někdo problém s tím, že nedokáže včas přepnout na silniční provoz při složitější situaci, měl by se nechat vyšetřit. Má zřejmě problémy s dělením pozornosti a to může být všestranně nebezpečné, neboť jej nemusí vyrušit mobil, ale třeba i to, že se mu rozsvítí nějaká kontrolka, nebo mu někde začne něco klepat, nebo pískat, a on nedokáže od tohoto děje odpoutat pozornost.
Popravdě jsem přesvědčen o tom, že za jistých okolností je takovéto dělení pozornosti pro bezpečnost dobré. Například sledování situace simultánně se sledováním navigace, může zjevně snížit riziko, neboť je snížena pravděpodobnost, že najedeme do špatného pruhu, nebo začneme pozdě odbočovat a způsobíme tak mnohem dramatičtější situaci. Jde jen o to, umět včas a správně rozdělit pozornost. Asi nebudu při cestě po městě, které neznám, zároveň se sledováním navigace ještě hovořit s někým po telefonu. Logicky bych se mu měl omluvit, že zavolám později, ale teď se potřebuji věnovat řízení a navigaci.
I volání může mít kladný vliv na bezpečnost. Vezměme si řidiče, kteří jedou sami, a nemají možnost se nijak odreagovat. V tom momentě, především při delším řízení může vést hovor ke zvýšení pozornosti a zabránit tak mikrospánku. Tady bych naopak zakotvil povinnost dispečerů pravidelně kontaktovat řidiče, třeba každou hodinu, aby je zkontrolovali, případně upozornili na bezpečnostní přestávku apod.
Základem je neodsuzovat hned všechno, ale zvážit i možná pozitiva. Prostě, kdo nezvládá dělit pozornost mezi více podnětů a vyhodnocovat jejich důležitost, ten by měl zvážit prohlídku u doktora a následně i to, zda řízení vozidla je v jeho případě to pravé ořechové a pro všechny bezpečné. Pokud má pan ministr s tímto problém, neměl by ho přenášet na ostatní, ale měl by jej řešit soukromě.
20. 3. 2011, 18:30

Hry tupců

19. března 2011 v 19:31 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
20.10.1987

Hry tupců
Puberťáky zbarvené
Pohled na debila
Typu Neználek super
Stezky posrané
S otisky tuzexových lodiček
Rozbitý autobus
Který nejede
Protože nemá zpětné zrcátko
Zkurvený život
Protože má zpětná zrcátka
Ale nemá zřejmý cíl
A tebe.

Panta rhei

18. března 2011 v 19:29 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
8.10.1987

Panta rhei
Řekla a zmizela z mého života
Tempus fugit
Řekl jsem a zestárl o sto let
Mnoho nám chybělo k dokonalosti
Hlavně ars vivi
A ars amandi
Přesto ale můžeme říct
Že jsme byli dokonalejší, než jiní
A proto jsme se museli rozdělit.

Teorie pomalu obíhajících planet

17. března 2011 v 21:00 | najda |  Bůh a jiné záhady
V článku o měrných jednotkách jsem nastínil teorii, že Adam přišel z planety, kde rok trval desetkrát déle. Může to vypadat jako přitažené za vlasy, ale já jsem toho názoru, že doba oběhu kolem hvězdy (slunce), není tím podstatným prvkem v rovnici, která by stanovila, zda daná planeta může či nemůže hostit život. I když uznávám, že svoji roli to samozřejmě hraje. Ale při vyrovnaných podmínkách je samotná délka roku jenom otázkou nastavení biologických hodin.
Pro jednoduchost si představíme soustavu totožnou s tou naší. Stejně velká země, stejně velké a výkonné slunce, stejná dráha. Zpomalíme li oběžnou dobu, nastane problém. V létě se země dostává vcelku blízko ke slunci, a při déletrvajícím oběhu by se mohla země přehřívat. Znamenalo by to vyšší průměrné teploty v létě, silnější bouře a zřejmě i větší teplotní výkyvy mezi dnem a nocí. Suché oblasti by pravděpodobně zabírali mnohem větší plochu země. Déle by ale trval i podzim a jaro. Otázkou je, zda by to stačilo na vyrovnání problémů vzniklých extrémními letními teplotami. Spíše ne.
Dalším problémem by ale byla rovněž zima. I tato vzdálenost země do slunce je vcelku extrémní, a prodloužením této periody by pak nastala delší a zřejmě i krutější zima. Dá se tedy říct, že Země si extrémní polohy vůči Slunci v létě a v zimě vynahrazuje vcelku svižným pohybem kolem své hvězdy. V podstatě je to pěkný kalup. Dráha je parabolická, přičemž Slunce není ve středu paraboly, ale blíže k její letní úvrati. Je tedy zřejmé, že pokud bychom chtěli tento systém zpomalit, museli bychom něco změnit na dráze Země, a zřejmě i na poloze Slunce uvnitř této dráhy.
Odhadem se dá říct, že pokud by měly zůstat podmínky na Zemi zachovány při zpomalení oběhu, pak by se musela elipsa úměrně zpomalení postupně otevírat, a Slunce by se muselo přesouvat směrem ke středu elipsy. Přitom z praktických důvodů je nutno vyloučit dráhu zcela kruhovou se Sluncem uprostřed, protože by neumožňovala střídání ročních období, které je pro fungující ekosystémy vcelku důležité.
Při desetinásobném zpomalení bychom pak zřejmě měli dosti otevřenou elipsu, jejíž kratší poloosa by mohla měřit tak 75 - 90% poloosy delší, přičemž slunce by bylo téměř ve středu tohoto systému. Bystří teoretikové již jistě hloubají, nad možnými důsledky na sled ročních období, neboť je zřejmé, že bude-li Slunce téměř uprostřed, bude Země dvakrát v jeho blízkosti, a dvakrát na vzdálenějším konci paraboly. To je správná úvaha. Zřejmě by to znamenalo jednoduchý fakt, že by se během jednoho cyklu (roku) vystřídala roční období celkem dvakrát, přičemž jedna zima by byla poněkud delší a druhá o něco kratší. Podle toho, na které straně od středu elipsy by se nacházelo Slunce. Ale zřejmě by to nebylo tak dramatické. Jistě méně než fakt, že by jedno roční období trvalo cca jeden a čtvrt roku. Bráno samozřejmě v současném stavu.
Jsem přesvědčen, že by podobný systém mohl v pohodě fungovat, pokud by se zachovaly teplotní charakteristiky. Tj. Země by byla při delším létě zahřívána vzhledem k větší vzdálenosti, zhruba stejně, jako nyní. Pouze náběh ročních období by byl logicky pomalejší. Ohřívání i vychládání povrchu by trvalo déle. Ale jak jsem již uvedl, je to jen otázka nastavení biologických hodin.

10.3.2011

Věnováno Ance

17. března 2011 v 19:28 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
9.6.1987

V příšeří kavárenských závěsů
A úplně přírodních mračen
Jsme se zděsili nad moderním uměním
A pobavili na účet lidí
Na náš účet pak připsali
Nějaké ty zavlažovací prostředky
A pár hříšných myšlenek
Prostě - bylo to príma.
(věnováno Ance v hotelu Internacionál v Brně, aby si občas vzpomněla).

Řidič a chodec

16. března 2011 v 19:26 | najda |  Autorská próza
21.4.1987

Řidič                       řítí se ve svém dvoutaktu. V očích smrt, na tachometru 20km/h. náhle vidí lítého chodce blížícího se ke krajnici. Ještě více vypoulí již tak dost vypoulené oči a vlasy se mu zježí hrůzou na hlavě.
Chodec                  jde ke kraji silnice. Náhle ucítí řítící se dvoutakt. Prudce zabrzdí. Vyvalí oči a vlasy se mu na hlavě hrůzou postaví.
Řidič                       přibrzdí, ani nedýchá. Tuší infarkt.
Chodec                  zcela zastaví a trochu couvne. Je mu jasná převaha několika desítek kilo papundeklu.
Řidič                       vidí, že to chodec vzdal. Oddechne si a prudce šlápne na plyn. Motor zařve. Auto pokračuje tou samou rychlostí. Řidič zařadí a auto nečekaně rychle vyrazí kupředu. Je mu jasná jeho převaha nad chodcem.
Sloup                      stojí jako sloup. Je mu jasná jeho převaha nade všemi.
Řidič                       není mu jasná převaha sloupu, ale je mu jasná jeho přítomnost. Tím spíš, že už je návštěvou v jeho kabině v oblasti místa pro spolujezdce.
Chodec                  si oddech a vypařil se.
Sloup                      zahučel a ještě mohutněji se vypnul nad okolím.
Řidič                       zemřel.