Květen 2010

Les

30. května 2010 v 18:36 | najda |  Úvahy, věda a tak
1987

Les - ráj houbařů. Tak to asi chodím do špatného lesa, nebo co. Už když řeknu - žabina, tak cítím, jak se mě kolem všechno směje a posmívá. Oči se tady pasou - jsou-li zrovna zavřené. Mám ten dojem, že se státní zřízení odráží i v přírodě. Když chcete houbu, abyste si podali písemnou, kolkovanou žádost, čtrnáct dní předem. A ani pak nemáte jisté, jestli nějakou najdete. Ideální představa je, že přijdete do lesa, rozhlédnete se a vybíráte kterou. Pravda ale je, že vejdete do lesa, zakopnete a roští a vypíchnete si oči, nebo co, protože ať děláte, co děláte, houbu neuvidíte. Pak tedy ani není z čeho vybírat. Prostě musíte brát, co je. A pak se všichni diví, proč je tolik otrav houbami.
Les je prostě pastva pro oči, ale pouze slepcovy. I ten navíc i ohluchne, když ten les spatří. Barva skoro žádná, vůně spálené nafty a ztrouchnivělého dřeva. Někde v dálce slyšíte ševelení motorových pil a kolových traktorů, načež někde docela blízko padá strom. Zvěř zděšeně utíká, a já také.

Párování

30. května 2010 v 18:35 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
29.8.1987

Starosti
Už z hlavy vyprchaly
A radosti
Se hrnou ze všech stran
Při kávě
I při písničkách starých
Váhavě
Se blíží láska k nám.

Polibky
Než z nebe na zem spadnou
Zvlaží se
A získají svůj žár
Blýská se
Už květy neuvadnou
Jasní se
Já jsem jeden
Ty jsi jedna
Ale oba dva jsme
Pár.

Plot

29. května 2010 v 18:34 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
29.8.1987

A komu vadí
Že za něj nevidí?
Před kým tě schoval
A kam?
Malebné křivky tvého těla
Se ukryly do okolních kopců
Tvoji duši spasily květiny
Tvá krev je skryta v lupulinu
A láska vznikne
Když tě celou vypiju
I poznání přináší
Bolesti hlavy
I nárazem do zdi
Se probudí sen
I když tě nevidím
Vím, že jsi tady
Vím, že tě hledat mám
Za plotem
Jenom najít
V tom plotě
Díru.

Naše absolutno

29. května 2010 v 18:34 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
29.8.1987

Náš svět je ohraničen dobrem
A zlem
Láskou
A nenávistí
Pravdou
A lží
A naší schopností vidět
Blížíme se k absolutní pravdě
Máme strach z totální lásky
A respekt před absolutnem
Pouze relativita
Nás ujišťuje v tom
Že to taky všechno
Nemusí být pravda.

Otázky z chmelové zdi nářků

28. května 2010 v 18:33 | najda |  Moudra a srandy
1987

1. Co tě překvapilo
2. Na co se těšíš
3. Postřeh

A. Hana, VŠZ eko, t.č. izolace
1. Odolnost mého organismu proti nemocem, že pořád teče teplá voda, váží si tady marodů a starají se o ně.
                2. Na plnou vanu teplé vody a na pořádné jídlo
                3. Já jsem toho tak poznala, když ležím pořád v posteli.

B. Tereza, VŠZ mech.
                1. Nic si tam nepiš, já ti nic nepovim.
                2. Co tam píšeš?
                3. Už ti nic neřeknu!

C. Eva, VŠZ fyto
                1. Že furt teče teplá voda a je hodně jídla
                2. Až se naložím na dvě hodiny do vany a vyspím se.
                3. Já fakt nevim (klidně to napiš).

D. Dáša, VŠZ fyto
                1. Zima
                2. Na děcka. (Jako na kamarády, myslim)
                3. chmel je zajímavá rostlina

E. Pavel, VŠZ fyto
                1. Mě hned tak něco nepřekvapí.
                2. Jak se v klidu a pořádně vyspím
                3. Jiný prostředí, nové zkušenosti

F. "Maxim" VŠZ zoo
                1. Teplá voda a pokoje po šesti
                2. Budu v balíku a pojedu po šesti týdnech praxe a třech nedělích na chmelu na dovolenou.
3. Nikdo nám nevěří výkony, ale každém je línej se přijít na delší dobu podívat. Nepochopil jsem, co komu brání strávit jednu noc na česačce při pozorování.

G. "Miňa" VŠZ fyto
                1. Brzo vstávat
                2. Na syna
                3. Dobrá partie, dá se to.

H. Olga, gymnázium Ostrava, t.č. kydající stravu
                1. Se vším jsem počítala
                2. Na městský život
                3. Že vysokoškoláci a gympláci drží pohromadě.
(Pozn. Bodejť by nedrželi. Gympláci byly většinou holky a vysokoškoláci kluci. A v těsném obětí drželi pohromadě fakt dobře).

I. Elen, gymnázium Ostrava
                1. Tahle otázka
                2. Až se vyspím
                3. že jsme s VŠ dobrá parta, ale mohlo být víc společných akcí

J. Aleš, gymnázium Ostrava
                1. Ubytování a hygiena - nic moc
                2. Na svoji postel
                3. Neměl jsem sem vůbec jezdit

K. Tomáš, gymnázium Ostrava
                1. Teplá sprcha. Horší to je s ubytováním, a s tím, že se dělá i v neděli
                2. Až se vyspim a nebudu muset nic dělat
                3. Jsou tady i dobří lidi.

Z chmelové zdi nářků:

28. května 2010 v 18:32 | najda |  Moudra a srandy
1987

*             Chtělo by to seznamovací kancelář
*             Večer jsem vůbec neviděla, jestli meju sebe, nebo někoho jiného. Hrůza.
*             Všude špatně na chmelu nejhůř.
                Omyl - všude dobře, na chmelu nejlépe
                Zase omyl - všude dobře, v Oboře nejlíp.
*             Ráno mě vzbudila myš. Hleděly jsme si do očí.
*             Ráno nemůžeme spát, ruší nás ranní směna
                V noci nemůžeme spát, ruší nás odpolední směna
                Nás ruší taky, budeme muset něco vymyslet.
                Vystřídáme směny!
                Už se stalo!
*             Lidi na ranní usínají u strojů. Jsou tak málo vyspaní?
                No, jestli jsou tři hodiny spánku postačující, tak nevyspaní nejsou.
                To stačí. Je to vědecky dokázané.
                Tak proč nedělají?

Náhlá inspirace

27. května 2010 v 18:31 | najda |  Úvahy, věda a tak
13.9.1987

Každému se občas stane, že sedí na břehu Ohře, kouká na širé lány a úplně zákeřně, zezadu, ho přepadne Múza. Já teda proti ženským nic nemám, ale tohle je občas i na mě moc. Vždyť si to představte, vlahý letní podvečer, šumí Ohře, někde v dálce řvou děti, šílí disko, ptáci zpívají, stromy šumí, vy usínáte po celodenním vysilujícím nicnedělání zahleděni do sebe a do bývalých zlatých lánů, zeleného zlata, či kalné říční vody, a najednou vám nějaká potvora Múza skočí za krk. Na druhém břehu ržá Pegas a ožírá chmelové šišky z posledních ještě nestržených štoků. Ta ženská vás začne hladit, a to dost nepříjemně, nebo snad i příjemně, inspirovat a vám nezbývá, než skočit do řeky a ….
1) utopit se
2) zaplavat si, abyste se trochu zchladili po tom šoku
3) přebrodit se a osedlat Pegase, případně dle hloubky vody přeplavat za tímtéž účelem
Vyberete-li si bod 3, pak vám musí Múza dodat sedlo, protože se nesmíte spokojit s polovičatostí její práce. Musíte si u ní získat autoritu. Pak máte reálnou naději na úspěch, a možná že se vám podaří letos vysednout na toho nejlepšího Pegase. Jeho vedení musíte ale zvládnout sami.

Podzim

27. května 2010 v 18:31 | Iva Gregorová (VŠZ – FYTO, 1987) |  Autorská poezie 1987 - 1989
Stromy prokřehlými
Prstíky si zapínají
Kabátky na knoflíky
Ze všech koutů
Vylézá zima, voda.
Slunce se přestává smát
A pláče nad létem
Jeho horké slzy
Smáčí zem
Marně
Vše se ukládá k spánku
Jeho hořké slzy
Spálí poslední trsy trávy
Zkalí modré oči cest
Bláto se lepí na podrážky
Tisíce bot
Odnášíme si domů
Zbytky letních dnů
Holé stromy se stydí
Za svou nahotu
Anglická mlha je
Milosrdně obleče
Do svého šatu
Zůstane pouze smutek
Se slanou příchutí léta.

Dalibor

26. května 2010 v 18:30 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Text, na který mám i melodii

Několik variant refrénu: hraje se libovolně mezi jednotlivými slokami
1.            Dalibore, Dalibore
                ty seš teda pěknej frajer
                Dalibore

2.            Dalibore, Dalibore
                neulejvej se a zaber
                Dalibore

3.            Dalibore, Dalibore
                zvedni housle k svýmu krku
                Dalibore

4.            Dalibore, Dalibore
                makej, za co tě platíme
                Dalibore

5.            Dalibore, Dalibore
                je to hrůza, nechej toho
                Dalibore

A teď sloky:

Když Dalibor hrál rokenrol
Jo to vám byly časy
Zpíval ves i tichý dol
Až všem vstávaly vlasy

Když Dalibor hrál rokenrol
Jo tak to byly doby
Přestalo se bojovat
A prázdné byly hroby

Když Dalibor hrál rokenrol
To vám byla krása
Štěnice se rozlezly
A celý národ jásal

Když Dalibor hrál rokenrol
To vám bylo príma
Do Čech táhly devizy
Hned zlepšilo se klíma

Když Dalibor hrál rokenrol
A pivo ředilo se
To jediné nám zůstalo
Když hráti přestalo se

Když Dalibor hrál rokenrol
Tak dole stály davy
Byla to Dalibormánie
A ženským klesly mravy

Když Dalibor hrál rokenrol
Tak věděl, že je v rejži
Rejžovat ho nebavilo
Hrál na plejbek ve věži

Když Dalibor hrál rokenrol
A lidi na to přišli
Chtěli mu rozbít okno
Ale nebylo v něm sklo

Když Dalibor hrál rokenrol
A řek jim, vy jste blázni
Co blbnete s tím plejbekem
Při středověký kázni….ci

Když Dalibor hrál rokenrol
A pravda vyšla na světlo
Třepali mu pravicí
Četníci i myslivci

Když Dalibor hrál rokenrol
A zhasly všechny svíčky
Kovář měl fůru práce
Dělat od věže klíčky

Když Dalibor hrál rokenrol
A venku hustě pršelo
Tak pytlík zůstal prázdnej
A nevrlej byl strážnej

Když Dalibor hrál rokenrol
A rozednívalo se
Začal vrzat Dalibor
Svou ódu ranní rose

Když Dalibor hrál rokenrol
A dozrávaly lány
Hrál Dalibor protestsong
A pobuřoval pány.

Když Dalibor hrál rokenrol
A sníh mu k nohám zavál
Přilít novej hostinskej
A začal dělat kravál

Když Dalibor hrál rokenrol
A město mělo trable
Začal truhlář pomalu
Odměřovat rakve

Když Dalibor hrál rokenrol
A kat si brousil meče
Do žaláře vtrhlo náhle
Strašně pěkné děvče

Když Dalibor hrál rokenrol
To děvče prý ho svádělo
Tak hrál rychlý šestnáctky
A bylo tělo na tělo.

Když Dalibor hrál rokenrol
Pár hodin před popravou
Seběhli se Pražani
Dole pod šatlavou

Když Dalibor hrál rokenrol
Bakalář ukecal kata
Ten se preventivně oběsil
Jo doba byla zlatá

Nepoužívaný konec:

Když Dalibor byl z věže pryč
Tak začalo být smutno
Pán si uplet z hovna bič
Lidi z toho byli pryč
Zvítězili peníze
Velký obrat na burze
Pořád fůry chytrých řečí
Dalibor vzal do zaječích
Jeho housle už neječí….

Chvilkové štěstí

26. května 2010 v 18:29 | najda |  Úvahy, věda a tak
8.6.1987

Chvilkové štěstí není na nic. Ale i za něj by měl člověk poděkovat a ohnout hřbet až k zemi. Nejkrásnější je, když můžeme druhému člověku dopřát stálé štěstí. Mnohdy je to v našich silách, jenom si to neuvědomujeme, nebo si to nechceme uvědomit.

Nový svět

25. května 2010 v 18:28 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
8.6.1987

Cítím, že právě všechno začíná
Od zítřka tu máme nový svět
Jen mám strach
Že lidi budou pořád tejní
Jenom ty budeš jiná
Ale pak přijde poznání
Lidé jsou čím dál horší
A ty se k mé radosti vůbec neměníš
A když, tak k lepšímu.

Šílení básníci

25. května 2010 v 18:27 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
25.4.1987

Šílení básníci
Se ze svých citů
Vyznávají často
Nebývají vyslyšeni
Protože jsou básníci
A navíc ještě šílení
Prý se vyznávají často
Důvod je ale prostý
Vyznávají se tak často
Protože jsou stejně často
Odmítáni
Až budou vyslyšeni
Přestanou se vyznávat
Začnou psát
O realitě života
A o kráse svobody
Šílený básník
Se stále vyznávám
Ze svých citů.

Přátelství

24. května 2010 v 18:27 | najda |  Úvahy, věda a tak
26.5.1987

Milování není účel, ale prostředek lásky. Skutečná láska má oči otevřené. To, že je slepá, platí jen pro lásku, o které si jenom myslíme, že je skutečně pravá. Skutečná láska má jen krok k přátelství. A přátelství s kamarádstvím se nesmí zaměňovat! Kamarád vám klidně vyvede něco na potvoru bez výčitek svědomí, případně vám i ublíží, a když pro vás něco udělá, ptá se - co za to. Přítel je rád, že vy jste rádi, a mrzí ho, že když vám zařídil zájezd do Juginy, tak zrovna pršelo. Ani ve snu ho nenapadne, abyste mu to opláceli.

Schéma

24. května 2010 v 18:25 | najda |  Úvahy, věda a tak
9.12.1987
Schéma obsazení studentů LF VŠZ

Středoškoláci z gymplu buď nedělají nic, nebo jsou aktivní.
Středoškoláci z lesárny jsou buď alkoholici, nebo jsou aktivní a navíc ještě praktičtí.
Na lesárně je aktivní kolektiv. Těch co nedělají nic je relativně málo, takže v podstatě o ničem nerozhodují. Aktivní vymyslí akci a alkoholici zajásají. Je jim jasné, že se to bez bečky neobejde. V každém případě bude legrace, hudba se také zařídí. Zábava je sice stále stejná, jen vtipy jsou nové. Suma sumárum to je veselé, nepříliš střízlivé a z 90% končící zásahem VB. (Pro neznalé se jednalo o tzv. Veřejnou bezpečnost, dnes Policii).

Je spousta stoliček

23. května 2010 v 18:26 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
3.6.1987


Je spousta stoliček
Které byly ten den naše
Celkem tři
Neustávající debaty o životě
Tak mladí
A už tolik vzpomínek
A zkušeností
Chtěl bych tě milovat
Jen tak,
normálně
Bez závazků
I s tím rizikem
Že tě čas
Nechá zapomenout
Ale je v našich silách
Bychom nezapomněli.

Klanění

23. května 2010 v 18:25 | najda |  Úvahy, věda a tak
7.12.1987
Herec, když odchází z jeviště, uloží svoji paži na prsa a hluboce se ukloní, myslí si divák, ale mýlí se. Herec nedává ruku na hruď, ale podstatně níž a už vůbec se neklaní. Je to poslední křeč. Ano, on se svíjí v křeči. V jaké křeči? To už záleží na okolnostech. Někdo má křeč žaludeční, jiný střevní, další močové, jiný smíchové, onen je postižen loupáním v kříži. Nikdo z nich se však neuklání.

Doslov k princezničce

22. května 2010 v 18:24 | najda |  Úvahy, věda a tak
26.10.1987

Při psaní této básně jsem si naplno uvědomil, že by vlastně všechny milence měli zavřít do blázince. Protože láska je nejvážnější,nejhůře léčitelné a nejsnáze získatelné poranění srdce i ducha. Stačí zlomek vteřiny, okamžik, jeden pohled, jedno slovo, jedno gesto a všechno se vám nesmazatelně vryje do paměti a poznamená tak vaše další bytí.
I tehdy, když máte dojem, že je nějaká láska věc dávno prošlá, nemáte pravdu. Z každé té lásky, i malé v nás zůstane střep, který občas zabolí a přinutí nás vzpomenout si. Nejen na to hezké, ale i na to smutné, co bylo. Nezůstane-li tento střep, pak to, co jsme prožili, nebyla láska, ale jen něco povrchního a zbytečného. Spousta převleků, přetvářek a lží, které dnes bohužel slyšíme skoro na každém kroku. Začínám se bát, že i láska je lež.

V bouři svého života

22. května 2010 v 18:22 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
26.7.1987

Je nesmělá
Není
Pořád se otáčí
Shlédla v skleněné výplni
Dveří
Dětství jí utíká
Pod rukama
Naštěstí to netuší
Je zvláštní ticho
I vítr nefouká
Rozhlíží se po ulici
Nikdo nejde
Je tam prázdno
I v jejím srdci
Má také bezvětří
V duši
Nebo v ní bouří
Uragán?
V klidu jejích pohybů
Se odráží bouře v těle
Stačí malý okamžik
A navždy zmizela
V bouři svého života.

Princeznička

21. května 2010 v 18:23 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
26.10.1987

Ty moje hnědooká princezničko
Chytila's mě krutě za srdíčko
Ty moje princezničko hnědooká
Doufal jsem, že tě někdy potkám
Potkávala jsi mnoho jiných princů
Zavírali tě proto do blázinců
Ty moje princezničko hnědooká
Doufám, že tě snad ještě potkám
Ještě není tak pozdě
Ještě nám zbývá trocha času.

Tvoje nohy

21. května 2010 v 18:21 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
23.6.1987

Díval jsem se na zem
Pak jsem se dlouho díval
Na tvoje nohy
Začal jsem mít strach
Že nikdy neskončí
Ne proto,
Že by to byla hrůza
Ale proto
Že by jim pak chybělo
Ukončení.