Únor 2010

Stačí málo

28. února 2010 v 11:52 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Stačí málo,
Pohádaní rodiče
Otec, kterému je to jedno
Matka, kterou to nezajímá
Kamarádi, které to zajímá
A kteří ti chtějí pomoci.

Padne na to pár výplat
Několik změn zaměstnání
Tři policajtské zuby
Několik let v kriminále
Kamarádi tě podepřou
-ano, to byl on-

pak, až se vrátíš, ti poděkují
dík, žes' to vzal na sebe
my s tím stejně neměli nic společného
nikdo z nás není takový mamlas
aby mlátil chlapa v uniformě

padneš jim kolem krku
seš' slepej
nebo spíš blbej
říkáš si
vždycky se budu mít
kam jít vybrečet
budu mít s kým
utratit manželčinu výplatu
budu mít komu
rozbít hubu…
11.3.1987

Nálada

28. února 2010 v 11:52 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Nálada hodně poklesla
Kapitán půjde od vesla
Vzápětí nálada stoupla
Politika se v oprátce zhoupla.
18.3.1987

Revizor 10.3.1987

27. února 2010 v 11:51 | najda |  Autorská próza
Já vím, že je to mor a otrava číst pořád jenom o revizorech, ale když mě to nedá. To setkání s nimi je vždycky něčím nové a jiné. Buď samotným revizorem, nebo revizními postupy. Teď bude nové obojí. Revizor - starší pán, vypadající jako vesničan, nebo důchodce, spěchající tramvají na další zastávku, na kterou mohl za tu dobu, co tu čekal dojít třikrát pěšky. Chvíli se tam motal, pak si vytáhl s notesu papír s jízdním řádem trolejbusů. Když zjistil, že teď nic nejede, tak nevystoupil.
Těsně před další zastávkou se otočil na vedle stojící paní a pravil - revize jízdenek. Paní mu podala jízdenku a on na to - no, jo. Hlaďoučká, čisťoučká. Já vás totiž pozoruji od té doby, co jste nastoupila. Furt ji držíte a nejdete si cvaknout. Takže buď stovku, nebo občanku.
Občanka namítla, že ještě neviděla strojek. Ale revizor konstatoval, že se po něm vůbec nedívala, a že za těch pár let co jezdí, si asi ještě necvakla. Na zastávce spolu vystoupili a o něčem pak na ostrůvku debatovali. Tramvaj odjela.

Od začátku

27. února 2010 v 11:50 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Průzračná hmota tvých myšlenek
Se rozzářila světlem nápadu
Tu a tam probleskly jasné paprsky
Většina jich však byla zastřena
Mračnem pochybnosti
A nezkušenosti
Právem ženy jsi mi navrhla
Abychom byli kamarádi
Teď
Když už jsme byli někde jinde
Lekla ses?
Tak brzo.
Brzo?
No prosím.
Máš to dobře promyšlené
Takže si to probereme znovu
Od začátku.
10.3.1987

Co asi bude v pondělí?

26. února 2010 v 11:49 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Vím, že ze srdce nenávidíte lásku
Tu čistou vzpouru nad světem
Ten žár studených kamen
A hebké tělo panen
Ten jasný cíl, jenž zvete úletem
Protože sami nenašli jste cíl
Který by za něco stál
Nač kout plány x let dopředu?
Když žádný král
Neví co bude za pět minut
V úterý neví, co bude ve středu
A touto nevědomostí je krásně napnut.
Co asi bude v pondělí?
7.3.1987

Proč jsi mi ustřihla křídla?

26. února 2010 v 11:48 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Proč jsi mi ustřihla křídla
Ještě než jsme se stačili vznést?
Proto, aby se mi nezalíbil let?
Nebo's nechtěla, abych se vznášel
Na křídlech naší lásky?
To raději kámen hodíte
Když cizí štěstí cítíte.
Proč mi vždycky dáte naději
A pak ji vytrhnete i s kořeny?
Vždyť to bolí.
S kořeny odejde i kus země
I kus ze mě
A naděje vám zvadne v náručí.
Jako leknín vytažený z vody.
Proč's mi ustřihla křídla?
Když jsem se chtěl učit létat?
Proč's mi vzala naději?
Když jsem chtěl mít klid
V duši.
Proč's mi ta křídla vůbec dávala?
Jen proto, abys mi je mohla vzít?
A proč's mi dávala tu naději?
Jenom proto, abych mohl chvíli chtít?
Chviličku být šťasten?
A pak ve vteřině přijít
Zase na mizinu?
Proč's mi ustřihla křídla?
Proč mi bereš naději?
Proč mi to všechno děláš?
Proč mě raději
Rovnou nezabiješ?
Máš ráda pohled na utrpení?
To snad ne?
Proč mi bereš moje křídla?
A kdy mi vyroste nová naděje?
Kdy mi narostou nová křídla?
Chci se učit létat.
Chci pocítit slast letu
A hořkost pádů.
Proč mi bereš moje křídla?
Když jsem nevzletěl?
Chtěl jsem ti pro kus duhy doletět,
Ale nemůžu
Chtěl jsem tě z výšky štěstím zasypat
Ale nemůžu
Chtěl jsem…
Ne, nemůžu.
Křídla leží v prachu u tvých nohou.
Rostlinka naděje vadne opodál.
Cožpak se lidi takhle trápit mohou?
Budu zas chudák
A chvíli byl jsem král.
Proč jsi mi ustřihla křídla?

6.3.1987
(Poněkud depresivní. I po těch letech. Nemluvě o tom, že jsem to psal téměř dvacet let předtím, než jsem se rozváděl, ale přitom to přesně odpovídá danému stavu. Brrr ještě teď mi běhá mráz po zádech.)

Zrození

25. února 2010 v 11:46 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Je to z lásky?
Ne není to z lásky.
Je to z hlouposti.
Ale vždyť láska
Je přece
Taky
Taková
Malá
Hloupost.
1.3.1987

Revizor

25. února 2010 v 11:45 | najda |  Autorská próza
Stál jsem na zastávce ještě s pár známými. Celé naše bytí bylo poznamenáno očekáváním naší tramvaje. Dnes už vím, že člověk čekající na jednu jedinou tramvaj je naivní snílek. Stáli jsme tedy na chodníku a pozorovali jiné, ty šťastnější, jak se tlačí na ostrůvku, vystupují a nastupují. Náhle jsme mezi nimi spatřili dědu mávajícího složenkou a mladíka, který byl z těch šťastnějších, ale spíše nešťastných šťastných. Ano ten děda byl revizor a ten mladík černý pasažér. Dopravní podnik by měl situaci obrátit a do role revizorů najímat mladší lidi, kteří ještě zvládnou uběhnout sto metrů. Tenhle nějak nestíhal.
Stále jsme ho pozorovali. Přejelo několik tramvají a on nic. Že by čekal na tu naši? Říkali jsme si. A také že ano. V zatáčce se objevil čumák naší tramvaje a ostrůvek se nepříjemně zaplnil. Naštěstí jsme stáli celkem dobře jak co do místa, tak do polohy předpokládaných dveří.
V tramvaji si všichni cvakli lístek, i ti co ho neměli a sledovali s napětím vzadu se pohybujícího revizora. Jakmile se pohnul, v tramvaji nastal shon. Lidé si kupovali jeden od druhého lístky, štípačky cvakali jak o závod. Děda se smutně rozhlédl po tom shonu v tramvaji, pochopil marnost svého snažení a na další zastávce raději vystoupil.
25.2.1987

28.2.1987 - III

24. února 2010 v 11:44 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
kalendář mi řek
že ti mám vyřídit všechno nejlepší
ke dni žen
tak to dělám
a vyřizuji ti to
až to přečteš
tak se měj
a užívej
zdraví ve zdraví.

28.2.1987 - II

24. února 2010 v 11:44 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
přeji vám všechno nejlepší
k vašemu svátku, který
nevím proč oslavujeme my
jinak to vyřiďte pocestným
a užívejte zdraví
a života, dokud slouží
protože pak už bude
něskoro.

Brána

23. února 2010 v 11:42 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Mám dalekosáhlé plány
Týkají se i tebe
Tvůj rozkaz stává se mým přáním
Tvé tělo je hmotné nebe
Když tě držím v objetí
Zajatec hořlavé duše
Planoucí fantazie
Kvetoucí květ života a lásky
Uvadající hrozba války
Nesmrtelná touha po svobodě
Vidět tvé oči
Líbat tě
Usmívat se na svět tvými ústy
Dívat se na lidi tvýma očima
Je krásná vteřina
Kdy se nedočkáme rána
Vždyť tvoje tělo je k věčnému ráji
Brána.
28.3.1987

Z denníku oběti dopravní revoluce

23. února 2010 v 11:41 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Jezdil jsem ve druhém voze tramvaje
Pak se s námi vůz odpojil
Od té doby jezdím v prvním voze.
Jezdil jsem v prvním voze tramvaje
Než s námi řidič vykolejil
Teď jezdím trolejbusem.
Jezdil jsem trolejbusem
Než s námi řidič udělal inventuru v elektru
Raději jezdím autobusem.
Jezdil jsem autobusem
Než provedli likvidaci našeho autobusu
Teď jezdím vlakem.
Jezdil jsem vlakem
Jednou jsme se vydali na bližší prohlídku nádraží
Teď jezdím autem.
Jezdil jsem autem
Než mě slisovaly kamiony
Teď jezdím na motorce.
Jezdil jsem na motorce
Dokud jsem měl přednost v jízdě
Teď chodím pěšky.
Chodil jsem pěšky
Dokud svítila všude zelená
Teď létám letadlem.
Létal jsem letadlem
Ale zázraky se dějí
Takže jsem raději zvolil
Pojíždění na invalidním vozíku
V jednom nádherném sanatoriu
Teď se jen modlím
Aby někoho nenapadlo
Srovnat tento ráj na zemi
Se zemí.
22.2.1987

28.2.1987

22. února 2010 v 11:40 | najda
všechno nejlepší ti k svátku žen
přeje brácha, přemožen
tou starou pravdou v kalendáři
tak ať se ti vždy dobře daří.

Bortí se most

22. února 2010 v 11:40 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Bortí se most mezi člověkem a zvířetem
A je to zcela naše vina
S magickou touhou vládnout nad světem
Se utápíme v beznaději vína
Ve kterém hledáme domnělou pravdu
Tak jako čarodějnice hledala Sněhurku
Sami na sobě pácháme zradu
Žijeme v zajetí přeludů
Které nám lžou o naší převaze
Jež je ve skutečnosti stále markantněji menší
Protože pravda visí na provaze
A lež nás záhy ukonejší.
20.2.1987

Na pravou míru

21. února 2010 v 11:39 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Nakonec je vždycky třeba
Uvést vše na pravou míru
A kdo nezná
srdce básníkovo
Může leccos
špatně pochopit
Co mě zacelit
To jenom zvětší díru
Co mělo zocelit
Rozemele v prach
A na nic
je pak
každé
slovo.

Nazval-li jsem tě
svojí holkou
Nešlo to jinak
Protože jsem kluk
Spříznění duší
je mnohem větší dřina
Než nazývat láskou
Myšlenkový
shluk

Ano, i o lásce zde padla slova
Však copak nesmí
bratr sestru milovat?
Neberu příklad
z konání Borgiova
Já tě mám prostě
jako sestru rád.
Jsem rád, že tě mám
A že ty jsi ta pravá
Bratrská láska
je mnohem hezčí cit
Než desítky koní
jež v motoru JAWA
Touží tě
kdesi povozit.
Nazval jsem tě i milenkou
A myslel jsem
na spříznění duší
Dával jsem ti lásku svou
Ta totiž milenkám sluší.
Netajím svůj cit
jež k tobě
v srdci chovám
Neskrývám se
s odvážnou myšlenkou
Já prostě často
v mysli tě mám
Ve snech spřádá
pavouk
nitku přetenkou
Kterou jinak neuvidíš
Jen když si na něj lehneš
A podíváš se
přírodě a pravdě
Zblízka do tváře
Vždyť cílem lásek
nejsou jenom oltáře
Ale i chvíle štěstí
Kdy si dva rozumí
A smějí být spolu
Jak spadané listí
Jen co zima zavoní
Sletí si dolu
A zakryje místa
Kde byly lásky šťastny
Kde zdál se jim
sen krásný
Jak bez předtuchy oltáře
Dívaly se do záře
Tisíců hvězd
A uváděly na pravou míru
Omyly všech
Kteří si myslí
Že láska
musí být nutně
jenom jedna
Ta láska bez tváře
Kde jsou dva
Pak dva plus jedna
Ale láska je jiná
Láska s tváří
Kterou poznávají
jen ti dva konkrétní lidé
Ono spříznění duší
Sblížení myšlenek
Z čehož plynou
krásné
vzpomínky
na mládí
A které nezatěžuje
mysl hříchy
I lásku je třeba uvést
na pravou míru
Vždyť milenka
není jen ta
kterou miluji
Ale i ta,
která je mi milá
Vždyť láska
to je taky víra
Že ať jdu kamkoli
Vždycky tady najdu
člověka
Který mě rád vidí
A to je asi správná míra.
15.2.1987

Lásku v lihu neutopíš

21. února 2010 v 11:38 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Lásku v lihu neutopíš
Lásku utopíš jen v krvi
Nevěřil's mi a teď to víš
Však nejsi poslední, ni prvý.
Krev lásek ti stéká po tvářích
Ty slané a červené slzy
Mrhati láskou byl vždycky hřích
Vzpomeň si - že tě to mrzí.

Slibovat lásku a naději krást
Prý v odlesku jakési víry
Tvrdit, že žiješ a jenom brát
Pak zbudou z života díry.

Něco se může ošidit
Jindy zas musíš jít naplno
Člověk se nedá přecedit
Ani čas nelze zastavit
A smrt ti tluče na okno
Žes zapomněl na plno žít?
Pozdě, pozdě sis vzpomněl
Teď už je ti to na h…
11.2.1987

Stínáme hlavy květinám

20. února 2010 v 11:37 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Stínáme hlavy květinám
Ó jak jsme krutí
Kéž bychom dávali psí hlavy tam
Kam dáváme kočiček pruty
Bolest, to je jen sebeklam
A ironie krásy zasedla
Tam
V jícnu vázy
Srdce růže plá
A v stonku pod listy
Jí zapraskaly vazy.
11.2.1987

IVONA, neplatný pokus

20. února 2010 v 11:36 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
I krásou opletené zboží
Voní čímsi
Obyčejným, co mě láká
Natáhnout ruku
A utrhnout to ovoce

Ibišky sladce na pasece
Voní
Odněkud hrnou se závany lásky
Na tvoje tělo, na ruce
Yes to sladké ovoce

I tvoje rty - to všechno chci utrhnout
Vlající vlasy, jak tráva na louce
Odvážně chtěl bych se kouknout
Na tvoje tělo, na ruce
vĚř, chci tě líbat, ne polknout.

....

Krása hor

19. února 2010 v 11:34 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Je zbytečné opěvovat krásu hor
Když o ní mluvili již jiní
Mě hory zaujaly právě svojí krásou
Strmostí svých štítů
A závratností výšek
No a právě tady se mi i odcizily
S výškami je spojeno nebezpečí pádů
Stačí hloupost
A údolí je najednou zatraceně blízko.
Viděl jsem záběry těch
Kterým se údolí zdálo bližší
A zde se mi hory odcizily
Nemám totiž tyhle snímky rád
A asi právě proto se stále vracejí
Trpím pak utkvělou představou
Že na každé cestě v horách
Musím vidět i tyto obrazy
Což mě od hor silně odpuzuje
Nebýt krásy hor
Nebýt čistoty vzduchu
Nebýt více krás než přeludů
Kdoví, jestli bych se do hor vrátil.

8.2.1987

Něco málo o psaní

19. února 2010 v 11:33 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Píši jim
Píši, jím
Píši a jím
Píši s ním
Píši sním
Sním a píši
Napíši zprávu a sním ji.