Květen 2009

Český člověk

31. května 2009 v 0:21 | najda |  Autorská próza
3.9.1989
je zajímavé stvoření. Na jedné straně by si pro prachy a majetek nechal vrtat koleno, a na druhé straně používá vesele české granáty do omítek, asfaltu a kdoví k čemu ještě. Ne že by jejich sbíráním získal nějaké jmění, ale přece jenom jsou to drahé kameny, a jsou pravé.
Pak začalo pršet a neměli máslo. Akorát mouchy byly neodbytné a já jim už tisíckrát slíbil, že je vyzabíjím jako koťata. Ve vařiči tikala časovaná bomba, polévka se rozehřála, až se úplně rozpěnila, což byl příhodný okamžik k ukrojení chleba.
Problém byl, dát všechno do původního stavu. Lidi koukali jak blbci, protože nic nevěděli. To je u nás celkem běžné, že lidi nic nevědí. Kdoví co by dělali, kdyby věděli.Ještě teď mám spálený jazyk - od polévky. Nachystal jsem si jídlo na večeři a teď čekám, jestli třeba někdo nepřijde na návštěvu. Vařič mezitím úplně vychladl. Já civím na tři dny starý chleba a uvažuji, jak to že se dá ještě jíst, když jinde se nedá jíst už ten první den. To bude asi počasím. Venku totiž ještě pořád leje a mě ne a ne někdo potěšit svojí návštěvou. Že bych se šel vnucovat sám? Raději ne. Asi si půjdu spíš lehnout a bude pokoj.

Revizoři

31. května 2009 v 0:20 | najda |  Autorská próza
Jedouce v prostředku, stojím vzadu na zemi nepříliš stabilně, spíše labilně a tvářím se debilně. Bodejť ne, vždyť jde o hromadnou dopravu, a já mám rád tak nanejvýš hromadný sex, a i ten jen teoreticky.
Do zastavivšího prostředku nastoupila dveřmi čísi babička a hnala se do fronty na místo k sezení. Nemáme, snad příště. Uvázla v davu, strojek pro označení jízdenky nikde, či spíše daleko.
Bábi popatřivši po okolí zmerčila mladého juhana, který stál opíravše se o oranžovou mašinku, jako by byl její ochránce.
Mladíče - narazíš?
Už jsem narazil a na vás ani nemám valné chutě (natož vilné).
Myslím jízdenku - nezbedníče! (Na co ta mládež dnes myslí? To my jsme se ani nezeptali a …)
Ach, to je jiná káva, to jo.
I narazil mladík stařence jízdenku, a ta ho za to obdarovala propiskou, bločkem a odznakem revizora MHD. Rééééééééévizééééééééé jíííííííízdenéééééééék!
Napsáno s křížkem po funuse podle téměř skutečné události ve Vranově nad Dyjí dne 3.9.1989 ráno v 9.49

Bezmyšlenkovité myšlenky 621. - 630.

31. května 2009 v 0:19 | najda |  Moudra a srandy
621) Já jmenuji doktor Mengele a budu vás až k smrti léčit!

622) Jak dobře budete vy pracovat, tak si budeme my žít. Aneb - vy budete socialisticky pracovat, my budeme socialisticky žít.

623) Socialismus by měl být zapsán do historie zlatým písmem. Je to jediný hospodářský systém v historii lidstva, který dokázal z maxima vytěžit minimum. To se ještě nikdy nikomu nepodařilo a asi ani nepodaří. A to si představte, jak by to vypadalo, kdyby se podařilo vybudovat komunismus.

624) Reálné možnosti existence Dr. Jekylla a pana Hydea v normálním životě:
Gynekolog gynekoman
Pedofilní pediatr
Chirurg rozparovač
Patolog kanibal

625) Já se nechválím, pouze vyzdvihuji svoje přednosti.
Ty nějaké máš?
Ano, jsem šetrný ve spotřebě a velkorysý v čistotě.

626) Nechápu, jak může být jeden jedinej člověk takhle blbej!

627) Tolik blbosti se snad do jedné kůže ani nemůže vejít.

628) Používání účelných nesmyslů k dosažení kýženého cíle.

629) Myslivce rozemletého do salámu analyzuje i jeho vlastní pes pouze jako kus žvance.

630) My jsme úplně někde jinde. Jo - v prdeli (v Kocourkově)

Jsem

30. května 2009 v 0:18 | najda |  Něco o mně
Jsem ateista věřící v nadpřirozené síly. Čím exotičtější náboženství je mi předloženo, tím víc věřím v jeho pravdu. Lidé nechápou metafyziku a parapsychologii, nevěří v geomagnetické proudy a tváří se, že žijí v reálném světě. Ale co když oni sami nejsou pravda?
Jsem muž, který to absolutně neumí se ženskými, a přesto mi sudička řekla, že mě čeká velká láska. Takových už bylo. Když se tak dívám na lidi kolem, začínám mít dojem, že láska zemřela. O to těžší bude přivést na svět novou. Lidi stejně zase přijdou na to, jak ji zničit.
Jsem moderní člověk vyškolený moderními vyučovacími metodami k modernímu myšlení, a přesto, nebo právě proto věřím na osud. Kupuji si talismany, hledám drahé kameny, čtu horoskopy, hledám na nebi padající hvězdy, hledám štěstí v šestácích ztracených na chodníku, v jeptiškách (ačkoli nevím, kolik jich přináší štěstí, a kolik smůlu), v kominících. Piji bylinkové čaje, a až na věc přijde, stane se ze mě vegetarián. Sbírám všechno, co zavání starožitností, drahokamy, hřebíky a rezavé šrouby, prostě kde co, co by mohlo mít nějakou cenu, nebo co by se dalo ještě někdy upotřebit. Schoval jsem si peníze, které za mého života zrušili.
Jsem zřejmě člověk, ale nemám lidi zrovna v lásce. Mnozí mi tady připadají navíc. Mám chvílemi dojem, že jsem tady jediný, a oni tady tvoří jakési kulisy, jakousi výplň.
Jsem mladý muž se spoustou ujasněných názorů a spoustou ujasňujících se názorů. Další spousta názorů teprve vznikne, až dostanou podnět, až vyvstane příčina jejich vzniku. Pak budou následkem těchto příčin.
Moje názory nejsou ani zdaleka Marx-Leninské, o vědeckosti by se taky dalo debatovat. Ale jsou moje a to je asi to hlavní. Důležité je, aby názory patřily tomu člověku, který je v sobě nosí, a ne někomu jinému. Lze samozřejmě přijmout i cizí názor. Musí se ovšem shodovat s mým původním názorem, nebo ho opravit tak, aby se nepříčil mému přesvědčení. Příčí-li se názor, není můj, nechci ho. Vyhovuje-li, proč ne. Beru, souhlasím, přepínám.
Takto názorově vybaven jsem zakončil studium a rozjel se do svého budoucího působiště. Přes neviditelnou stěnu jsem se domluvil, po posledních dnech života jsem nastoupil a stal se ze mě robot. Všechno kolem bylo cizí a mimo. V budce telefonoval kdosi pivní, že pivo ještě je, a dokud bude, že se žije, a že to je príma, když může pivo, a jiné pivní světové názory. Ahoj, čéče! A pivo piješ? Ne? To pij, to je bezva, to můžeš! Piješ pivo? To je prima, tady je piva dost. My furt pijeme pivo! Pivo, pivo, pivo. Bez piva to asi nejde.
Zašel jsem na pivo. Břečka. Bez piva to bude muset jít.
Málem mě srazila z okna na motorce. Šílenec v modré sukni a prodávala jízdenky na parník. Seděl jsem na římse a díval se na auta jak frčí chvíli tam a pak zase zpátky. Jiná města se stěhovala na víkend sem. A Sem se stěhoval na víkend Tam a všichni furt někam jezdili. Vozili s sebou lodě, kabele, kufry, dcery a žádnou mi tady nechtěli nechat. Se ženskými se roztrhl pytel, žádnou jsem nepotkal. Po dvoře běhaly slepice, v chlívku mlaskala prasata, v hospodě se pilo a kecalo. Za drátama bylo živo. Někdy se to tak namane, že člověk maje všechno, chce mít buď ještě víc, nebo úplně něco jiného, a pak je za drátama většinou veselo.
V řece stoupla voda. Bylo v ní taky veselo. Ryby plavaly radostí břichama nahoru a labutě odletěly do teplých krajin. Vlaštovky si popustily uzdu a létaly těsně při zemi. Mě bolely nohy a granáty na stole se ne a ne odmočit.
Odpoledne jsem byl nahoře. Můj kámen je tyrkys. Shora vypadalo to dole jak na dlani, jenom skočit. Do věže se prý čepovala voda a cizinci chtěli odklonit tok řeky. Kostel začal po válce děsně chátrat. Řeka meandrovala kolem dokola a s kanálu to šíleně smrdělo. Že by na mě zase lezla rýma? Taky ženská, akorát trochu nepříjemná.
Venku blikalo světlo. Chvilku svítilo a pak zase šetřilo. Freska na zdi byla ledabyle orámována novou omítkou a náhrobky u zdi ohlodal zub času. Nezemřu v osmadvaceti jako ta dívka, sudička mi předpověděla, že mě budou asi muset nechat zabít, aby se mě zbavili.
Někdo zabušil na dveře. Venku se rozbrečelo dítě. Za dveřmi nikdo nebyl, jen dvě ženy. To já ne, to ona. Já taky ne. Měl jsem asi vlčí mlhu. Alespoň že mám konečně na čem ohřát čaj, uvařit kafe a ohřát konzervy. Jenom ty granáty se ne a ne odmočit.
U splavu bylo hlučno. Smetana tam skládal Dyji. Ve vodě se čvachtali pstruzi, víly, vodník, Divá Bára a já. Byl to otřesný pohled na ty orgie co jsme tu prováděli s vodou. My jsme se s ní sprostě myli. Vzpomněl jsem si na konev, tu jsem nabral plnou. Čaj měl chuť po rybím tuku. Chleba s marmeládou už jsem dneska měl. Chleba je naštěstí už dva dny skoro čerstvý. Když jsem ho přinesl, byl ještě měkký. V lese neměli toaletní papír, tak jsem to vykonal do Aceru campestre, ale dost možná to byl i jiný. Pro sichr jsem použil i plavenky a teď hledám koupelnu. Asi ji najdu nejdřív za týden, protože mi vychladl čaj. V propisce klesla hladina pod bod mrazu. Sleduji, že myslím dopředu, takže píši, a najednou píši něco úplně jiného, co jsem měl napsat až potom, takže to zase většinou škrtám a píšu znovu. Mezitím ale zapomenu, co jsem chtěl před tím, i to, co jsem chtěl potom, a tak mi nezbývá, než se jít vyspat, abych se na to mohl ráno podívat čerstvýma očima. Jestli je ale někde seženu. Je totiž neděle a všude, kromě hospody mají v tu dobu zavřeno.

19.8.1989, Slovo na sobotu, – A je to!

30. května 2009 v 0:16 | David Smoljak |  Moudra a srandy
- Posaďte se. To vy jste napsal tuhle špínu?
- Nerozumím.
- "Na vedoucích místech ještě stále sedí lidé bez umu a charakteru." Napsal jste to?
- Ovšem!
- Kdo vám dovolil, takhle očerňovat naše vedení?
- Z čeho usuzujete, že jde o vaše vedení?
- No to je přece,….A koho chcete říct, že jste tím jako myslel?
- Všechny hloupé, nekompetentní a bezcharakterní vedoucí pracovníky.
- No prosím…. Totiž, koho - všechny? Konkrétně! Jména, funkce, adresy!
- Já jsem spisovatel, ne prokurátor.
- Aha! To se píše, co? Blbci, volové…. Ale ukázat prstem a říct: "Novák je darebák, protože nedodržuje pracovní dobu!" - k tomu vám chybí odvaha, co? Spisovateli!
- Já jsem si říkal, že se ti dotyční přihlásí sami, jak si na mě budou stěžovat.
- To si pište, že se ozvou! Samí čestní, spolehliví soudruzi. Váš článek je pochopitelně nesmírně rozhořčil. Žádají omluvu, dementi!
- A jak byste si to představoval?
- Musíte zdůraznit, že jste je v žádném případě neměl na mysli.
- Můžete mi dát jejich seznam? Těch soudruhů, co jsem je neměl na mysli? Abych mohl jmenovitě….
- Samozřejmě. Totiž, Bůh ví, co byste zase sesmolil. Nic. Uděláme to takhle. Všechny články týkající se našich soudruhů budete ode dneška předkládat u nás ke schválení… Anebo raději všechny články, všechno, co napíšete…. Anebo raději - pište jen to, co vám zadáme…. Anebo raději - nepište vůbec nic, to bude nejlepší. Budete mít klid vy, i my. A je to!

2.9.1989

Bezmyšlenkovité myšlenky 611. - 620.

30. května 2009 v 0:15 | najda |  Moudra a srandy
611) Dneska je Kalamita s Polívkou. Kdo bude mít teplou televizi, toho zjebu!

612) Když se jídlo nehýbe, je to dobrý.

613) Dekadentní demagogismus.

614) Spala jsi sama, nebo dobře?

615) Nic se neděje, to jenom katolík sere na kolík.

616) Nevědí, čí jsou. Oni jenom vědí, že slouží socialistické vlasti.

617) Nejhorší je přesvědčit organizmus, že to co dělám je důležitější, než spánek.

618) DEMENTIA PRECOX - předčasná zblbělost

619) Předlistopadový citát: Československá ústava zajišťuje svobodu projevu, Švýcarská ústava zajišťuje svobodu i po projevu

620) Karel klátí koulemi
Káti mezi koleny

Ing. a Dr.

29. května 2009 v 0:14 | najda |  Moudra a srandy
ING

Ikarův pád
Na dlažbu
Gramotnosti

DR

Do
Roka a …

In my life

29. května 2009 v 0:14 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Přebásněná písnička od Beatles - In my life

Známá místa ve vzpomínkách
Život můj - věčná proměnná
Někdy stálá, nikdy vlídná
Jiná dávno pryč, anebo trvalá.

Všechna místa mají svoje chvíle
S milou kamarádkou mohu vzpomínat
Ať jsou mrtví nebo živí
Život můj, mám je všechny rád.

Ale všechny svoje známé
Nesrovnávej nikdy navzájem
Vzpomínky hned ztrácí význam
Myslím-li na lásku, jako na neznámou.

Ač vím, že nechci nikdy ztratit lásku
K věcem i klidem co spějí kupředu
Vím, chci často stát a přemýšlet jen o nich
Chci je mít rád víc, v mém životě

Chci je mít rád víc, celý život svůj.

Bezmyšlenkovité myšlenky 601. - 610.

29. května 2009 v 0:13 | najda |  Moudra a srandy
601) Nalejte do mě dvě piva a já vám zahraju opilce, jak živýho!

602) Není umění si v životě užívat, ale užívat si života.

603) Komunismus nebude, dokud tady budou komunisti

604) Časy se mění, podpisy taky. Jednou to podepíše ten, podruhý zas jinej. Ten podepíše to a ten zas tohle.

605) Pidiscénář: pár záběrů ze současnosti (1989) - fronty, tlačenice…. Následuje dialog:
- Já už se na ten bordel tady nemůžu dívat!
- Já taky ne.
- ….mám nápad!

- Sem sním!
- Zavřeme oči!
- Nejlíp navždycky.
Následují idylické záběry.

606) Lenin - nikdo vám nemůže dát to, co my vám můžeme slíbit.

607) Město pod námi svítilo jako bludičky na příbytcích našich předků.

608) Jak se do lesa salám, tak se z lesa pakárna.

609) Do prdele, ten orloj už se nám nikam nevejde. (maršál Malinovskij, Praha 1945)

610) Zítra si bereme hned ty černé obleky! - Vy jdete do divadla?

SPOLEČNÝ VÝLET

28. května 2009 v 0:11 | ??? |  Něco o mně
Monolog kulturního referenta

Hlášení v místním rozhlase: Pozor, pozor! Příští sobotu uspořádá závod pro naše pracující společný výlet za město. Přejeme vám příjemný odpočinek, soudruzi!

Referent (do megafonu)

Soudruzi, soudruzi! Navštívili jsme společně jedno malebné místečko v moskevském okolí. Je tu řeka, les, loučky, kopečky a další přírodní jevy. A to, co příroda neposkytuje, to jsme si přivezli s sebou. Jak se říká - co není na světě, najdeme v bufetě. Tak tedy: rychle si rozebereme aprovizaci a pak - všichni odpočívat!
A teď si honem zpravíme náladičku! … Hezky pohodlně se usaďte… Otevřeme lahvičky, vytáhneme zátečky … Ale já neslyším cinkot pohárů! .. Neslyším! …Ó ano, už slyším! … Výborně, výborně soudruzi! První přípitek - na práci, druhý - na legraci, třetí - jen tak, čtvrtý - všelijak! Promiňte mi ten žert, to už patří k mému povolání! … Tak a teď papejte, přátelé! Dobrou chuť!
No a teď bych vás prosil, abyste se rozhlédli kolem sebe… Vidíte, jak je tu nádherně? Travička se zelená, sluníčko nám svítí…. Mimochodem, nalézáme se zde na historickém místě! Před tatarsko-mongolskými hordami. Nevzpomínám si už, kdo tenkrát vyhrál, ale příroda to, jak vidíte, vydržela… Ani jediný strom není zlomený. Také my bychom si měli vzít příklad z našich předků a chovat se slušně… Říkám to proto, že někteří soudruzi už Bůh ví proč, lámou větve!... Ale k čemu to? Vždyť je tu světla dost! A hřát se taky nepotřebujeme! … Hřát se musíme zevnitř! Neslyším cinkot pohárů!.. Neslyším! … Ó ano, už slyším!...Výborně, slyším,!... Ale to ne, sklenice byste rozbíjet nemuseli. Sklo se rozbíjí pro štěstí, jen když je vlastní a ne erární! Ale, ale! Kdo po mě hodil rajče? To je hloupý ftip přátelé! Kdybyste si radši zahráli odbíjenou! Kdopak nám sebral síť?... Ale, proč s ní chytáte ryby, soudruzi? … K tomu účelu se přece nevyrábí! … A kdepak je míč?... Kde je míč? .. Ale, ale, soudruzi, proč tohle děláte? … kdo ten míč prokopnul?... Ptám se vás, kdo ho prokopnul!... To jsou hloupé vtipy!... Vy tam, proč hryžete tu břízu? … Prosím vás, jakápak březová šťáva? Snad máme dost piva, ne?... A kdo to tam leze na tu borovici? Proč na tu borovici lezeš? Jo ty jsi jako havran? Jakej pak ty seš havran? Vždyť seš starej kozel! Okamžitě slez! Dyť spadneš! Spadneš…Spadneš… Ach, jo co jsem ti říkal? To bude zlomenina… Teď se na to musí dát obložení. Co to montuješ? Na to potřebujeme něco jiného!... Soudruzi, prosím vás, bavte se trochu organizovaně, ano? Takhle to nejde! Doopravdy… Já přece mám za vás zodpovědnost! … Kam zase jdeš?... Kam to jdeš?... Jak se chceš jít koupat, když sotva stojíš!.. A to ještě na rukou!... Rychle ho převraťte soudruzi! … Ale, ale! Copak je to tam za rámus, když se nikdo nepere!?... Jo, pere!... Soudruzi, odtrhněte je od sebe!...Moment, co to tam děláte s tou puškou?... Kde se tu vzala puška?... Halo! Dejte tu pušku pryč! Na koho to míříš, ty nemehlo!... Jakémpak zajíc! Vždyť je to náš účetní!... Ježišmarjá, co se zase děje? Moment, kdo to tam bouchá dynamitem?... Proč bys omračoval ryby? Když stejně plavou břichem vzhůru!... Tak prosím, konec odpočinku! …Kde je šofér? Ptám se - kde je šofér?... Proboha! Kdo ho takhle opil? Já vám přece říkal, že se šofér opíjet nesmí! Vždyť on přišel teprve nedávno z nemocnice!... Tak už ho strčte do kabiny! Vrazte ho tam!... Ale, ale… Nedovolte mu pít z chladiče!... Ty blázne, to není k pití!... Rychle ho přivažte… Ale, ale… takhle: jednu nohu na plyn, druhou na brzdu… Hotovo?... Tak!... A teď ho pošimrejte, ať začne hejhat nohama… A jedem!

Absolutně nevím, kdo to napsal, ale já určitě ne.

Meditace o prázdninách a škole

28. května 2009 v 0:10 | najda |  Úvahy, věda a tak
Zatímco je škola základ života a podobně, je přece jenom většina těch, kteří chodí do školy jenom proto, aby jim uteklo čekání na prázdniny. Prázdnin je naštěstí během roku dost a to do nich nepočítám soboty a neděle.
Vezmu-li zimní prázdniny, na ty je myšleno dobře, ne-li výborně. V televizi se hraje doslova od rána do večera a samé dobré věci. Na stole voní cukroví, v pokoji stromeček a hlava je plná dárků. Z počátku "co asi dostanu?" a nakonec radostí z těchto dárků. Motivace je jednoznačná - televize, Ježíšek, Silvestr. Plno srandy, lásky, pohody atp.
Na návštěvu přijdou i ti známí, kteří normálně nechodí a to není návštěva bez ratolestí. Nastane všeobecné veselí, rej a jekot, smích, prostě všechno to, co patří v těchto chvílích k dětem i k dospělým.
Záporným jevem ovšem bývají sexuální dýchánky, do kterých se tu a tam děti při své cestě na onu místnost nechtěně připletou. Tu a tam se stanou vítaným zpestřením, jinde jsou rozmrzele odvrženy. Některé děti nic netuší, ale nedá jim to a nakouknou. Když vidí to, co vidět neměly, začnou svým dětským rozumem uvažovat co to, proč to, nač to a tak všelijak podobně. Načež, mají-li již odrostlejšího přítele či sourozence, tak se mu s tím svěří, a není lepšího projevu, než že by to chtěly zkusit taky. Za rodiči se bojí jít, protože jim vynadali, že se dívaly, což je chyba rodičů. Svolí-li starší sourozenec či přítel k tomuto praktickému zkoumání, může nastat spousta nepříjemností. Proto, rodiče POZOR!
Ale opusťme tyto záporné jevy a vraťme se k těm lepším. Normálně chodí dítě do školy a najednou jsou prázdniny. První reflex bývá, že se dítě vzbudí a lekne se, že zaspalo a že dostane poznámku. Později si uvědomí, že tomu tak není a nastane odlehčení a uvolnění. Dítě pak spí celé dopoledne, a pokud není nic v televizi, a rodiče jsou špatnými pedagogy, začne se nudit. Neví, co má dělat, s čím si hrát. Není to proto, že by mělo málo hraček, nebo málo fantazie, ale proto, že si z té spousty možností nedokáže vybrat. Zde by měly rodiče zasáhnout a zaujmout něčím dítě sami, čímž by ho vyvedly ze slepé uličky a ukázaly mu alespoň dočasně cestu, jak dál. I nadále však musejí být bdělí, protože dítě většinou dlouho u jedné činnosti nevydrží a je nutno umět rychle navázat ukončenou nit na další a to pokud možno nenásilně.
Výhodným řešením této situace jsou cesty do přírody, na chatu, na rekreaci, na hory. Dítě se octne v novém světě. Je-li na místě sníh, nebo moře, je tento svět tím novější a zajímavější, a dítě "zabije" spoustu času jeho poznáváním a objevováním, což ho baví relativně nejdéle. Je-li dětí více, je to ještě lepší, protože víc hlav víc ví. Ideální je, když se dostanou dohromady děti z více rodin, případně i děti z okolí. Nastává vzájemné oťukávání se a poznávání, což znamená několik dní bez starostí o zábavu dětí. I když už by neměly děti teoreticky co dělat, vždycky se najde někdo, kdo má spásný nápad. Neviděl jsem ještě větší množství dětí pohromadě, které by se nudily. Zaujme je totiž kdejaká blbina. Dospělí jsou v tomhle ohledu bohužel vybíravější. Proto také hrozí u dospívajících dětí riziko, že se tu a tam objeví den, kdy je kdejaká blbina nezabaví, a mohlo by dojít k tomu, že by chtěly vyzkoušet něco z oblasti dospělých - kouření, pití, sex… Zde však musí být opět nablízku někdo z dospělých, kdo dá dětem další motivaci. Na chatě stačí říct - ukliďte ve stodole - a děti mají ihned o zábavu postaráno. Zase objevují a mají zase pocit, že jsou dospělé, protože doposud stodolu uklízeli výhradně dospělí. Rodiče pak ale nesmějí zoufat nad tím, že se děti ušpiní, nebo z toho mít dokonce předem strach. Naopak s tím musejí počítat a brát to jako nutné zlo. Prach a saze se vyperou, či umyjí, ale návyk kouření, pití, nebo děvče v jiném stavu se napravují velmi těžko. Je to vpravdě horší, než u dospělých.
I rodiče by se měly někdy zapojit do hry, která je naprosto hloupá a ukázat dětem, že i ty blbosti, které se jim zdáli být jen pro mimina dokážou zaujmout i dospělé. Tak proč by nemohly chytit i dospívající.
Děti většinou vědí, kdy při svých hrách končit, hrají-li ovšem něco poprvé, nebo něco, co je baví, je třeba jim konec přivodit násilně, ne-li okamžitě, především pokud sklouzli do propasti her sexuálních, jako je flaška, fanty a.j.
Rodiče musejí být stále ve střehu.

Bezmyšlenkovité myšlenky 591. - 600.

28. května 2009 v 0:09 | najda |  Moudra a srandy
591) nádherná věta z učebnice Řízení lesního hospodářství:
Jak vyplývá z příčin jejich vzniku, mají proporce za socialismu jen dílčí a přechodný charakter a je možno jim proto většinou předcházet. Pokud to není možné, vytvářejí se rezervy, využívané v územích, ve kterých proporce vznikne.
(Zajímalo by mě, o čem to vlastně je…)

592) Logika v tom je. Ovšem vojenská, a v té já se nevyznám.

593) A soudruhu honorovanej, to když mě odvelej na vojnu, to vám taky musím hlásit změnu bydliště?

594)
- plukovníku,
- jsem - pplk
- ano soudruhu poručíku, samozřejmě!
- PPLK!
- Ach promiňte soudruhu podpraporčíku, promiňte.

595) Je-li pro někoho vrcholem vkusu smrková monokultura, je to schematik.

596) Zopakování, že? Níže!

597) Zoberiem pílu a budem pílit.

598) Teraz už je to brnkačka.

599) Vyřezávali si tanky, kanóny, zákopy a hráli si na válku.

600) Jsem divokej jak zpěněnej slimák

Dovolená

27. května 2009 v 0:05 | najda |  Úvahy, věda a tak
Kdo by se na ni netěšil. Je to doba, kdy nemusíme do práce a můžeme se věnovat rodině, zálibám, nebo nedělat vůbec nic. Většinou ovšem shrneme všechno do jednoho a snažíme se vynahradit si, co jsme během roku, zavaleni prací, nestihli.
Na dovolenou si většina z nás vybere dobu letních prázdnin. Můžeme si užít svých potomků, slunečních paprsků, čerstvého vzduchu… Všechno má však svá ale. Tak třeba - co když zaprší. Chtěli jste jet zrovna na výlet a venku se čerti žení. Někdo jde spát, jiný nadává na zákon schválnosti, další si pustí televizi, nebo si čte. Úplná smůla je, když prší celou dovolenou. Do práce jdeme ještě více zdeprimovaní, než jsme z ní před dovolenou vyšli.
Jiná situace je na horách. Tam nějaké to sněžení (v zimě) nevadí. Tedy pokud to není zrovna sněhová bouře. Dokud není zákaz vycházení a vycházet se alespoň trochu dá, tak si ti nejotužilejší užijí svoje. Smůlu mají zase ti, co se jeli na hory opalovat. Ale pokud já vím, tak se většina lidí na horách opaluje jen příležitostně. A i když není slunce, stejně každý vypadá, jako by byl u moře. Tváře ošlehané větrem a zarudlé mrazem udělají rázem z každého, téměř Sněžného muže. A ten kdo přijel z tůry na běžkách s namrzlými vousy se opravdickému Sněžnému muži vyrovná.
Jak je vidět, každý si pod pojmem dovolená vybaví něco jiného. Hory, moře, opravu chaty, les, kutilskou dílnu, postel a tak dále. Snem každého ale je, vměstnat tohle všechno do jedné dovolené. Ale zatímco dva roky prázdnin jsou již celkem známé, dva roky dovolené ještě nikdo nevymyslel, ani nenapsal. Takže musíme považovat za dovolenou i neděli a prázdniny a na skutečnou dovolenou odsunout to moře. Zbytek se dá přece stihnout i v osobním volnu.

Životní prostředí

27. května 2009 v 0:05 | najda |  Úvahy, věda a tak
Téměř všichni si pod pojmem životní prostředí představí parky, řeky, přehrady, lesy a jiné přírodní vymoženosti, ale málokoho napadne, že do životního prostředí patří také kultura bydlení, možnost kulturního vyžití, vzezření domů, vnější úprava všeho, s čím člověk přijde do styku.
Tedy shrnuto, životní prostředí je bez výjimky všechno, co nás obklopuje a dá se říct, že tam patří i ostatní lidé. Je to prosté. Když budete v lese, řeknete si - nádherné prostředí. Ale jakmile se vám připlete do cesty jiný člověk, který se chová jako vandal, pak už jen jeho přítomnost zkazí váš dojem, ač je okolí opravdu přepychové.
Do intimnější části životného prostředí se řadí i vybavení bytů. Jsou-li v nich toalety, koupelny, jak je zařízena kuchyně, zda není v bytě průvan. S tímto se pak počítá při kategorizaci bytů, ale i kulturních a rekreačních zařízení. Bylo by nepěkné se nezmínit o tom, že každá roční doba vytváří své životní prostředí, nebo na něj má alespoň vliv.
Jaro přináší novou svěží zeleň, oživuje přírodu, ale také města, vesnice a příbytky lidí. Snad nejkrásnější měsíc v roce je máj. Mnohdy se ovšem poněkud protáhne apríl, a tak i máj nám pak připadá obyčejný a všední.
Léto přinese dobu dovolených a ze zakouřených, přelidněných oblastí se davy přesunují na místa, kde je to přirozené životní prostředí o něco lepší. Ale čím více lidí, tím je víc práce s udržováním té krásy.
Podzim pak zabarví přírodu do tolika barev, kolik jich vidí malíři v těch nejfantastičtějších snech. Příroda je krásná pro oči, ale pocity jsou spíše nepříjemné. Není ani teplo, ani zima.
V zimě se mnohobarevnost mění v barevnou monotónnost. Sníh, který nám celý rok chyběl se zde na krátký čas objeví a ani nám nevadí, že proto, aby se udržel musí klesnout teploty pod nulu. Ale je to období tak krátké, že nám to mnohdy v komfortních, vytápěných bytech ani nedojde, pokud se instituce, které se o teplo mají starat, opravdu starají.
Jak je vidět, část životního prostředí si člověk tvoří sám, je tedy na něm, aby se začalo čím dál víc vylepšovat.

Bezmyšlenkovité myšlenky 581. - 590.

27. května 2009 v 0:04 | najda |  Moudra a srandy
581) …pokud na křižovatce svítí příslušník.

582) petici podepsali všichni psi (obechcanej papír)

583) - Noci trávím na rybách.
- Proč je netrávíš doma v klidu?
- Tam už jsem všechny otrávil.

584) Socialistický stát = několik kolektivních vlastníků a miliony těch ostatních.

585) Řídit se zákony dialektiky x řítit se zákony dialektiky

586) Japonština: hašeni na kaši

587) V domově důchodců:
- Holkýýýý!
- Ale dědo!
- Je to holký!
- Aha, vy nemáte zuby!

588) po skončení výuky obraťte oči v sloup.

589) néni to cheske třefo norske?
Je to cheske třefo česke! Třefotřiska.


590) něco je širším pojmem
my toho hodně pojmem.

Tělovýchova a sport

26. května 2009 v 0:03 | najda |  Úvahy, věda a tak
jsou odvětví velmi blízká a v našem státě hodně proklamovaná. Pravidlem se staly tyto pojmy na všech stupních škol, a daří se je zavádět i do běžného života, jako příjemné a užitečné zpestření a náplň volného času. Naskýtá se však otázka - je vůbec sport ve velkých průmyslových aglomeracích zdravý? Vždyť ovzduší je zde plné zplodin, které lidskému zdraví škodí a neubráníme se tak při sportu jejich větší spotřebě, protože je málo sportů, při kterých se nezadýcháme.
Komu se do sportu moc nechce, může přestat kouřit. To zdraví, které by sportem nabral coby kuřák, nabere coby nekuřák i bez něj a navíc bude mít čisté plíce, které pak budou schopny zareagovat i na náhlý sportovní výkon, jakým je třeba dobíhání tramvaje. Jak je vidět, nebýt dopravy, tak si ani nezasportujeme. Mnohdy i jízda v nějakém dopravním prostředku vydá za několik hodin tvrdého tréninku, ale přece jen se zde poněkud vytrácí organizovanost, která je ku prospěchu věci. Trenéři totiž přesně vědí, co vydrží organizmus začátečníka, a co výkonného sportovce, a může proto spolehlivě určit tělocvičné dávky. Kdybychom to zkoušeli sami, mohlo by se stát, že bychom se hned napoprvé přetáhli a to by byl přesně opak toho, čeho bychom měli dosáhnout.
Stát dělá pro organizovanou tělovýchovu hodně. Máme bazény, hřiště, parky, tělocvičny. Ale to všechno nestačí pojmout tak velké masy lidí, a tak mnoho zájemců o sport a tělovýchovu, a mnoho nadějných talentů zůstává ukryto v davu, a to si myslím, není vůbec dobře.

Školení z vyhlášky o jedech

26. května 2009 v 0:01 | najda |  Autorská próza
Říjen 1988,
8:00 - 8:45 - málem jsem usnul.
Organizace na povolení toho a toho vydávají na dobu pěti let.
Jedy pověřené organizací se nesmějí ani ukrást.
Likvidace evidence pověřeným vedením.
Formulář má spoustu kolonek na hovno.
Kdo se chce otrávit, svůj jed si vždycky najde.
Organizace činnost jedů hygienicky ohlásí.
Najdeme pitomce a obalíme ho v jedu dostatečně pevně.
S jedy se dobře vyprázdníme.
Na první pohled to brčkem neotevřeme, ale utrhneme.
Jedy balíme do obalů od potravin.
Pokyny pro příznaky otravy v hebrejštině.
Pytel se mu roztrhne a vyteče.
Hlavně se pod to nepodepisujte.
Hygienika předložíme k dokumentaci.
TIS sedí ve dne v noci a léčí radou. TIS všechno ví.
Mám už příliš starou způsobilost.
Nesmíme během jídla jíst a potom čůrat.
Pravidla slušného chování k jedům.
Došlo k samovznícení notorického alkoholika a kuřáka.
Proběhl záruční lhůtou v rekordním čase.
Ve skladu se motají orgáni.
Odejmout povolení, nebylo-li vystaveno.
Dokola nalili hovna, aby jim to smrdělo.
Nebudu jmenovat řídící strukturu, která naházela sajrajt do studny.
Párkrát zasoudruhovala a tak jí to prošlo.
Než poletí, dáme mu to písemně.
Formulář má ještě víc kolonek na ještě větší hovno.
Orgán stanoví, že u práce bude pršet.
I kdyby Jakeš na praseti jezdil.
Od jedu k hladomoru.
Raději jsem odešel, abych se úplně neotrávil.

Bezmyšlenkovité myšlenky 571. - 580.

26. května 2009 v 0:00 | najda |  Moudra a srandy
571) Festivaly

POLKA FEST - FEBIO FEST - KUŘ FEST

572) Comperdel skihandschuhe - přeloženo podle vzoru čistoskvoucí to znamená - komprdel, lyžařské ruční boty.

573) Krása češtiny
Časování sloves
1. dojíst
já dojím, ty dojíš, on dojí, my dojíme, vy dojíte, oni dojí

2. dojit
já dojím, ty dojíš, on dojí, my dojíme, vy dojíte, oni dojí

574) Přírodovědné názvosloví:
· degenerovaný krávojelen s parukou
· vlkomyš upírozubá
· prasopes Římský
(ke všem existují v mém archívu i příslušná zobrazení. Tedy alespoň doufám)

575) Ten češtin: 1) teď se bylo v Prostějově.
2) přeryvy?

576) Neexistující opozita
Negližé x gližé
Neprodleně x prodleně
Nevrlý x vrlý
Nezdvořák x zdvořák
Nehoráznost x horáznost
Neduhy x duhy

577) Sociální sektor socialistického státu stoprocentně selhal.

578) Až když člověk musí sám plnit příkazy, které kdysi sám vydal zjistí, jak byly bezduché, zbytečné a absurdní.

579) Za každou násilnou změnu osudu jsme odměněni příjemnou skutečností, avšak platíme mnohdy velmi nepříjemnou daň.

580) Perské přísloví:
Ten kdo neví, a neví, že neví je hlupák - vyhni se mu!
Ten kdo neví, a ví že neví, může se naučit - uč ho!
Ten kdo ví, a neví že ví, spí - vzbuď ho!
Ten kdo ví, a ví že ví, je prorok - následuj ho!


Slepice, nebo vejce?

25. května 2009 v 10:59 | najda |  Úvahy, věda a tak
Právě začínáte číst rádoby vědecký článek o problematice, kterou stále někdo řeší a přitom je zjevně zcela jednoduchá. Je vidět, že vědci asi nemají nic lepšího na práci, když vedou debaty o takovýchto hovadinách. Připomíná mi to středověkou debatu, kolik se vejde andělů na špičku jehly - nebo nějaká podobná hovadina to byla. Řešili to tenkrát na mnoha koncilech a kdo ví zda to neřešili i v Kostnici. Nějak mám pocit, že Husa vůbec neposlouchali. Protože se bavili o blbostech. Ale podíváme-li se na náš parlament, zjistíme, že se situace za ta staletí vlastně vůbec nezměnila.
Ten problém, který mám na mysli je otázka, co bylo dříve, zda slepice, nebo vejce. Mě se to zdá jasné. Kdo se trochu zabýval evolucí, snadno odhadne, že nejdřív muselo být něco podobného slepici. Už v tomhle ohledu je otázka v zásadě nesmyslná, protože v době, kdy se vyvíjeli první živočichové, neměla ještě příroda o slepicích ani ponětí. Ty přišli na řadu až mnohem později, a to už zcela jistě existovali ptáci, kteří snášeli vejce.
Nicméně pomineme-li první jednoduché živočichy a rostliny (dalo-li se to zpočátku od sebe rozeznat) množící se dělením, musela nutně další vývojová stadia živočichů řešit problém rozmnožování zcela jinak. Především šlo o to, aby jednotlivé druhy nabyly rozmanitosti, aby nedegenerovali, aby bylo možné křížení. Příroda je mocná čarodějka a vyvinula tedy různé formy pohlavního rozmnožování. Dokud byli živočichové ve vodě, bylo to celkem snadné. Původně se pravděpodobně mohlo jednat o rozmnožování podobné, jako mají ryby. Samice nakladly "jikry", samci je oplodnili a víc se o to zpravidla nestarali.
S přechodem na souš se ale situace zkomplikovala. Hledání vody po každé, když došlo k rozmnožování první zřejmě obojživelné živočichy omezovalo. Měli-li osídlit rozsáhlé plochy pevné země, musel se způsob rozmnožování změnit. Kladení jiker jako základ zůstalo, nicméně k oplodnění muselo dojít už uvnitř těla matky, a jikry postupně dostávaly tvrdší a tvrdší obal. Rovněž se postupně zvětšovala zásoba živin pro vývoj plodu, takže se mohla snůška čím dál více vzdalovat od vody. V rámci bezpečnosti potomstva se časem přesunula i na místa vodě zcela nepřístupná. Rovněž se ale snižoval počet zárodků, což vedlo k tomu, že se rodiče museli začít o potomstvo starat, a to už od okamžiku nakladení vajec, někdy i dříve, pokud bylo nutné postavit hnízdo. Dodnes jednotlivá stadia v přírodě vidíme. Ryby kladou miliony jiker do vody, která skýtá potomstvu vhodné prostředí i živiny. Je zde ovšem nebezpečno a jikry se stávají potravou jiných živočichů. Želvy a jiní na vodě závislí plazi, kladou svá kožovitá vejce do hnízd nedaleko vody. Mláďata se vylíhnou, ale musejí spěchat do vody, která jim poskytne potravu a útočiště. Vajec ke již méně, ale i tito tvorové jsou v mládí kořistí dravců, o vejcích ani nemluvě. Ještěrky a hadi kladou rovněž zpravidla vejce někam do tepla do písku, ale mláďata nejsou na vodě příliš závislá, a tak je vajec ještě méně a jsou ještě dále od vody. No a vrcholem této metody jsou ptáci. Ti si musí hnízdo zpravidla postavit. Vajec je poskrovnu a mladé je potřeba vysedět, chránit a krmit. Slepice je jenom nebohý produkt konzumu, neboť snáší vejce dostatečně velká, aby se je vyplatilo sbírat na jídlo. Navíc je schopná snášet vejce dlouhodobě bez nutnosti oplodnění a bez většího zájmu o výchovu potomstva. Ale to už je zřejmě vyšlechtěná ztráta pudu sebezáchovy.
Nakonec si tedy říkám, že pokud bychom skutečně otázku konkretizovali na druh - slepice, zřejmě by mohla být správná odpověď, že nejdřív bylo vejce, neboť logicky vejce zde u jiných druhů ptáků byla mnohem dřív, než slepice, jako druh. Ovšem ani v jednom z těch vajec slepice nebyla. Pokud to vezmeme obecně, a pojmeme slepici pouze jako druh ptáka, pak zde byl nutně jakýsi prapták, který postupným vývojem začal klást vejce.
Vrcholem v rozmnožování je živorodost. Ta však není jen výsadou savců, živorodé jsou i některé ryby, i jiné druhy živočichů. Savci ovšem tuto část svého života dovedli k "dokonalosti", dá-li se to ovšem tak nazvat. Především lidé dovedli k dokonalosti sám akt zplození, i když se mu většinou zdárně vyhýbají (myslím zplození) používáním různých druhů antikoncepce. Ale i toto je zřejmě otázkou vývoje, neboť pokud bychom tyto metody neznali, tak bychom se jako druh brzo přemnožili. I když popravdě - příroda si vždycky našla způsob, jak se přemnožených tvorů zbavit. V našem případě tomu pomáhá kde může - nemocemi, přírodními katastrofami, ale především tím, že nás obdařila mozkem a celou škálou špatných vlastností. Z toho plyne, že u lidí dochází k autoregulaci, ač to zní poněkud morbidně. Lidé si často sami najdou způsob, jak regulovat svoje počty. A tak létají, jezdí v rychlých autech, vymýšlejí nové adrenalinové sporty, pomalu se tráví různými jedy, v horším případě vymýšlejí zbytečné konflikty, aby se mohli pobít navzájem. No kdo ví, možná že se příroda sama nestačí divit, co všechno dokážou lidé vymyslet. A tak polemika o tom, zda byla dřív slepice, nebo vejce patří k těm nejmírumilovnějším zábavám.

14.5.2009 10:58

Chtěl bych bavit lidi

24. května 2009 v 12:41 | najda |  Autorská próza
A to je práce zodpovědnější a těžší, než spousta dalších. Ten, kdo ji bere vážně, nemůže být nikdy špatný. Lidi, kteří berou svou práci vážně, nelze uplatit. Proč by mě měli uplatit? Proto, abych zpíval líp, než včera, když pokaždé zpívám naplno? Proto, abych po cestě do Bratislavy, přijel i do Malacek, když tam pozítří stejně pojedu?
Chtěl bych lidi bavit. Ano, přesně ty lidi, kteří uplácejí a nechají se uplácet. Kteří lžou i když mluví pravdu, jsou podlí, zlí a hrubí. Všechnu tu špínu chci bavit. A jenom pár lidí se nebude smát. Těch pár, kteří mě pochopí, nebo se budou smát upřímně, protože budou chápat. A ti ostatní, ti se budou smát, protože se smějí ti kolem, a ti kolem se smějí proto, aby zakryli svou hloupost. A těmto lidem já chci zpívat a chci je bavit.
A sotva vyjdou ven, tak ta trocha špíny, kterou jsem z nich smetl, se na ně vrátí v kvadratických nánosech. Vzpomenou si na kdejaké pomluvy a lži. A jen ti, co pochopili si řeknou, že každý má právo na hříchy, každý se jednou splete, ale navíc zná své povinnosti. A já si svoji povinnost odbydu beze zbytku na jevišti, veřejně. Ale co ta bezejmenná veřejnost? Jak ta si plní své povinnosti? Navenek se pyšní řečmi, že je plní, a když pak jde člověk hlouběji pod povrch zjistí, že mnozí z nich ještě v životě vůbec nic neudělali.
A před těmito lidmi si chci plnit svoji povinnost. Tyhle lidi chci bavit. Jim chci zpívat. Já budu mít svědomí čisté. Ale co oni?