Duben 2009

Zimní topičská

30. dubna 2009 v 12:02 | najda |  Autorská poezie 1990 - 2000
Chumelí se chumelí
padá bílý snížek
všechno je to v prdeli
neboť topí Čížek.

Chumelí se chumelí
bude zima krutá
partaje jsou veselé
topí mistr Buchta.

Chumelí se chumelí
není to však svízel
klidně ležte v posteli
topí topič Kozel.

Chumelí se chumelí
v květnu, čili v Máji
došel koks a to se ví
že je všechno v háji.
4.2.1992
(K tomu bych jenom dodal, že všechny tři topiče jsem znal osobně. Jeden z nich byl můj otec, a druhý tchán. Ten třetí nebyl nic do rodiny, ale bydlel v sousedství. Vzhledem k tomu, že jediný přežil, změnil jsem mu trochu jméno).

Morbidní kanibalská

30. dubna 2009 v 12:01 | najda |  Autorská poezie 1990 - 2000
Dumal jsem dnes z jitra
copak je v tom rendlíku
a naznal jsem - že zítra
uvařím v něm paštiku.

Paštičku namletou
z prdelky děvčete
což bude odvetou
za to že nechce tě.

Dumal jsem v poledne
copak je v kastrolku
myslím že toho dne
kápli jsme na holku

Nožíček sklouzl se
po ladném poprsí
on totiž zlobil se
že vůbec neprosí.

Dumal jsem k večíru
copak je v mističce
vzpomněl jsem na Jíru
s prstíky v mušličce.

Mušlička v mystičce
snadno se rozloží
kousky na vidličce
jí Jíra s rozkoší.

Dumal jsem do noci
co asi v díži je
jsme jako proroci
voláme - ať žije.

V díži už uzrává
kořením obložen
můj přítel Jíra
co snědl už mnoho žen.
20.9.1991 7:28 - 7:38
(To je fakt odporně morbidní. Vzhledem k tomu, že to pravděpodobně v tištěné podobě nikdy nevyjde, doporučuji stáhnout z webu. Musím však upozornit nadšené kriminalisty, že je to čistá fabulace bez jediného smítka osobní zkušenosti.)

Šumaři

29. dubna 2009 v 12:00 | najda |  Autorská poezie 1990 - 2000
Zvraceli šumaři
po nočním tažení
zpiti jak ohaři
blili do zemdlení.

Zvraceli pospolu
v divokém poryvu
vypili ze stolu
co páchlo po lihu.

Smrdělo lihem
a prašivou opicí
zakletým kruhem
tou zavřenou hranicí.

Ostnaté dráty
jim teď hrdlo stahují
jsou jako státy
skučí a bědují.
20.9.1991 7:13 - 7:26

Zabíjačka

29. dubna 2009 v 11:59 | najda |  Autorská poezie 1990 - 2000
Buřtík odjíždí
nabit do tlačenky
nezná potíže
prázdné peněženky.
Bije po hýždích
tučnou jitrnici
zcela bez tíže
leží na polici
poloprázdné spíže.

Tučná jelita
po libovém vysvědčení
malá záloha
jako osvědčení
slzy prolitá
nad výplatní páskou
plná výloha
oko jihne láskou
jak deštěm obloha.

Je doba oběda
žaludek pěje žalmy
je ticho - ó běda
a v baru rostou palmy.
8.10.1991 (13.3.1994)

(Tak první čtyři řádečky jsem napsal v roce 1991. Nicméně pokračování přišlo z důvodů nedostatku inspirace až po dvou a půl letech. Doba to zjevně nebyla lehká.)


O povinné četbě

29. dubna 2009 v 11:58 | najda |  Úvahy, věda a tak
Už nějaký ten pátek tady pobývám, abych měl už jistý názor a určité zkušenosti. Vždycky jsem četl rád a hodně. Ale s přibývajícím časem jsem přišel na jednu základní věc, kterou by mělo vzít v potaz naše školství, jinak bude i nadále spousta lidí řešit krizové situace neadekvátním způsobem.
Jde o jednoduchou věc, vždycky jsme se v literatuře učili autory pro autory, pro jejich přesvědčení vyjádřené mnohdy červenou knížkou, nebo občanstvím v SSSR. Ale těch autorů, které bychom měli probírat kvůli jim samotným je zatraceně málo. Já sám jich znám snad jen tolik, co by se jich dalo napočítat na prstech jedné ruky.
Zamysleme se nad tím, k čemu je člověku znalost životopisu, myslím tím znalost mechanickou. K ničemu. Život autora je pro nás prospěšný až tehdy, když si ho dáme do souvislosti s dílem. Pak člověk většinou pochopí i autorovy duševní proměny a změny obecného klimatu v jeho okolí.
Lidem není potřeba tlouct do hlavy jména autorů, ale jejich myšlenky. Nenuťme nikoho bezmyšlenkovitě číst knihy z jistého seznamu povinné literatury, ale vyberme z každé knihy pasáž, ať se nad ní čtenář zamyslí a zkoumá, co tím chtěl autor naznačit.
Zařaďme do učebního procesu Bibli. Ale ne kvůli Bibli, nebo kvůli slepé víře, ale kvůli těm nádherným myšlenkám a podobenstvím. Ať nemusíme i nadále znovuobjevovat to, co už dávno objevili naši předkové. Zadejme dětem, žákům, či studentům místo traktátu o VŘSR, nebo obrázku Aurory, nějaký citát. Ať si nad ním pořádně potrápí hlavu, ať přijdou věci na kloub. Vždyť máme citáty známé již dětem na prvním stupni. Stejně tak jsou citáty, pro které už člověk potřebuje jistou zkušenost. Lidé pak nebudou bezhlavě tlouct hlavou do zdi při objevování objeveného, protože pokud budou chtít nějakou myšlenku vyzkoušet a znovuobjevit, a budou ji znát, už to nebude objevování, ale pouze potvrzování pravdy a už to ani nebude tak bolet.
Učme se myšlenky lidí, kterým to myslelo a kteří psali o životě. Pak můžeme v každém jejich slově najít návod, jak jimi popsanou situaci řešit či neřešit, protože vlastně sehráváme roli nezúčastněného pozorovatele. Naučme se zkušenosti obsažené v dílech autorů aplikovat do svého života.
Když se totiž učíme autora pro autora zjišťujeme, že spousta autorů napsala vlastně totéž, i když každý po svém. To nejsou přínosní autoři, přínosní jsou jen ti, kteří dokáží sebebanálnější věc prošpikovat pravdou, moudrostí, poučením, myšlenkou.
Pan Exupery psal o stereotypním letu z Francie do Afriky. Dějově tu a tam popsal moře, pár světýlek, hory, ale hlavně s patřičným nadhledem rozebíral myšlení a jednání lidí. Využil minimálnosti děje k maximu myšlenek a udělal to poutavě. Stejně tak Remarque psal vlastně většinou o válce. O jedné a té samé, i o jiné. Vlastně to byla kterákoliv válka se svými mrtvými i živými, se svým ničením i budováním, se vším všudy. S myšlenkami optimistickými i černými, ale pokaždé to byla válka z jiného úhlu pohledu. Pokaždé byla viděna očima někoho jiného, vždy však toho, kdo s ní nesouhlasil a kdo k ní byl přinucen.
V takovýchto knihách najdeme mnoho věcí k zamyšlení. Zatímco v jiných najdeme pouze určitou duševní zábavu. Ale proč ne. Duše potřebuje i oddych. Čtěme tedy i knihy lehké, humorné, laskavé. Ale nenuťme nikoho číst. Doporučujme, ale neporoučejme. Nenuťme pak už vůbec nikoho číst spoustu těch "taky klasiků", které když člověk přelouská, tak mu jde hlava kolem a marně celé dny přemýšlí, o čem to vlastně bylo, protože mu to vůbec nic neříká.
Vybírejme to, co nám řekne něco do života, protože se pro život učíme. Ať nemusíme objevovat něco, co starší a zkušenější znají, a co znaly už celé generace před námi.
19.2.1991 14:12 - 14:40

Můj milý trpaslíku,

14. dubna 2009 v 1:42 | najda |  Trpaslíci
13.2.2005 - večer
Slohová práce pro mou dceru - 500 slov

Od té doby, co jsi se k nám nastěhoval, mám ve škole skoro samé jedničky. Kdyby tak táta a páni učitelé věděli, kdo za mě dělá úkoly, kdo mi v hodině napovídá a kdo mi píše ty vtipné omluvenky do tělocviku, ti by se divili.
Nicméně se ti ale musím přiznat, že když mi nenapovídáš, tak nevím vůbec nic a občas mám problém i se sčítáním a malou násobilkou. Zajímalo by mě, jak se do té tvé malé hlavy vejde tolik vědomostí. Do té mé se sice vleze hodně kluků a jiných skopičin, ale vědomosti jako by se z ní tu a tam zcela vytratily.
Tím si ale na spolupráci s tebou vůbec nestěžuji, právě naopak! Kdykoliv zmizíš kdoví kam, mám z toho trauma a v žákovské se začínají objevovat známky, za které by se nestyděli snad jen v Rusku, kde je pětka nejlepší známka. Dost mě to štve, protože tím chudne moje soukromé finanční konto. Víš, co mi to pak dá práce všechny ty špatné známky vyžehlit?
To pak musím doma několikrát vyluxovat, vytřít podlahy, umýt nádobí a jiné nepříjemné věci. Dobře víš, jak při své vrozené lenosti, nesnáším jakékoliv domácí práce. Vždycky z toho dostávám vyrážku, záchvaty kašle, migrénu, horečku a jiné tělesné slabosti.
Tím se dostávám k jedné malilinkaté prosbičce. Nemohl bys přivést ještě nějaké trpaslíky, kteří by za mě doma krmili psa, čistili králíka, stlali postel, utírali prach a dělali další drobné domácí práce? Dost by mi to pomohlo! To bych pak mohla pořád myslet jenom na kluky a nejenom, že bych se nemusela učit, nemusela bych ani nic dělat. To by teda byla paráda! I když uznávám, to bych asi nakonec nebyla jen úplně hloupá a líná, ale asi i pěkně tlustá a škaredá.
S hrůzou a lítostí musím tedy konstatovat, že budu muset přece jenom něco dělat sama. Ale raději bych zůstala u toho učení. Spolupráce s tebou se mi líbí a celkem se mi i vyplácí.
Co mě teď ale ještě napadlo, to asi neuhádneš? Člověče, trpaslíku, není tam ještě jeden takovej inteligent, jako jsi ty? Myslím, že moje sestra by ho potřebovala jako sůl. Její výsledky nejsou poslední dobou zrovna oslnivé, jsou spíš oslňující. Tolik pětek, co má ona ze jedno pololetí, jsem díky tobě nenasbírala za celou školu. Asi bys jí měl někoho doporučit, kdo jí s tím učením trochu pomůže.
Tím jsem ovšem nechtěla říct, že by mi ještě nějaký tvůj kamarád na úklidové práce nepomohl. Taky by se mi hodil nějaký detektiv, který by mi říkal, co dělají moji miláčci, když s nimi nejsem. Nemůžu jim pořád psát esemesky, protože to stojí moc peněz a táta mi nechce kupovat kredit. Říká, že ho potřebuji na hovadiny, a na to že nemá, že ty peníze netiskne. Až prý si otevře tiskárnu, tak si prý můžu volat třeba do Ameriky.
No nic. Už se těším, až zase přijedeš z víkendu v Trpaslíkově. Jen doufám, že mi zase všechno nezasviníš sádrou jako posledně. Takže jeď opatrně a nezapomeň vzít kamarády!
Ahoj!

Půjčování peněz

14. dubna 2009 v 1:39 | najda |  Dobré? rady
29.3.2009, 0:06
Před chvílí jsem dopsal stránku o ekonomické krizi a půjčování si z našich budoucích daní. Každý z nás prochází v pravidelných intervalech soukromými ekonomickými krizemi. Mají různé příčiny. Nejčastější příčinou je ztráta zaměstnání. Smutné je, že se o nás stát v tomhle momentě moc dobře nestará. Jinak řečeno - stará se o ty, kteří dělat nechtějí, ale na ty, kteří by klidně pracovali, ale prostě nemůžou nic sehnat se dívá skrz prsty. Je ponižující muset docházet na úřad práce a sledovat vlastní spoluobčany za přepážkou, jak se živí na vašem neštěstí. Když na vás otočí monitor počítače a snaží se vám předvést nabídku pracovních míst, kterou jste si sami doma několikrát pročetli a obtelefonovali. Kvůli této stupiditě vás úředníci obtěžují a nutí pravidelně a zbytečně docházet na úřad. Utrácet tak cenné peníze za dopravu na úřad jenom proto, abyste dostali další razítko a další termín návštěvy.
Ještě více ponižující je návštěva "sociálky". Chcete-li si zachovat zbytek duševního zdraví, nesnažte se od státu požadovat nějaké sociální dávky. První, co bude úředníka zajímat je to, jaké jsou vaše majetkové poměry. Místo aby se snažil zachovat jistou míru vašeho životního standardu, alespoň po určitou, byť omezenou dobu, snaží se z vás udělat nemajetného bezdomovce. Až už skutečně nemáte nic, pak teprve začne uvažovat o tom, že vám pomůže, ale to už zase většinou nemáte vy sami o pomoc zájem.
Další příčinou soukromé krize může být ztráta partnera. Je to sice smutné, ale stává se to. Rozumný partner má uzavřenu životní pojistku, která na určitou dobu pokryje náklady rodiny a příjem nahradí. Doporučuje se nastavit pojistku na trojnásobek ročního příjmu živitele. Je statisticky dokázáno, že je to doba postačující k tomu, aby pozůstalý partner situaci ustál a našel si partnera nového. Trochu jiná je situace v momentě, kdy ke ztrátě partnera dojde rozvodem. Tato situace často vede k nečekaným a mnohdy i nemalým výdajům, které mohou u obou partnerů způsobit dočasné finanční potíže. Lépe je na tom ten partner, který rozchod způsobil. Zpravidla už má i náhradu a ztráta pro něj není tak dramatická. Tato situace často vede k využití různých půjček a úvěrů, což zmíním později.
Další možností je nějaké nečekaná událost - porucha, havárie, živelní pohroma. Ty zpravidla způsobí majetkové újmy, které se nakonec opět řeší půjčkami, či úvěry. A to je nejčastější způsob, jak se ocitnout v soukromé finanční krizi.
Každý má pocit, že ví, co si může dovolit, na co má, co zvládne. Ale je to omyl. Každý má pocit, že si na trhu vždy bezpečně najde to, co potřebuje. Ale je to omyl. Nikdo není sám sobě dobrým finančním poradcem. Lepší je pohled zvenčí. Střízlivý, nezaujatý a především odborný. Mnoho lidí si půjčí víc, než na co má. Nepočítají s některými eventualitami, jako je třeba ztráta zaměstnání. Nebo naletí na zdánlivě výhodné nabídky půjček bez ručitele, bez prokazování příjmů, peníze ihned, půjčíme vám kolik chcete. A nastává problém.
Finanční poradce, alespoň ten dobrý, s dobrým zázemím, za nímž stojí nějaká renomovaná poradenská společnost, vám pomůže se těmto problémům vyhnout. Především vám spočítá, kolik si vlastně můžete dovolit půjčit. Na jak dlouho, a jaké budou úroky. Doporučí vám produkt od renomované firmy s pojištěním pro různé nepředvídatelné situace. Samozřejmě především v případě, že na tom nejste tak špatně, že vám už nepůjčí ani vaši příbuzní.
Pokud si chcete například koupit nějaký spotřebič na půjčku, sáhněte po takovém způsobu platby, který vám umožní snadno zjistit, kolik zaplatíte. Nejlepší je systém X splátek po Y korunách. Jednoduchým výpočtem zjistíte, kolik zaplatíte. Víte jakou máte výši splátky a kolik splátek budete platit. Ale pozor. Tento systém používají finanční společnosti k nalákání klientů. Očekávejte, že dostanete v brzké době poštou platební kartu s finančním limitem a stanovenou minimální splátkou ve výši 5% limitu. (20.000 za 1.000,- Kč měsíčně). To už ale tak výhodné není. Tyto karty mají vysoké RPSN. Za každé tisícikoruny se vám odečte pojištění, vedení účtu a úrok, což ze začátku činí více než tři stovky. Takže nebudete splácet dvacet měsíců, ale minimálně o pět měsíců déle. Celkový roční úrok na těchto kartách se šplhá včetně poplatků někam ke třiceti procentům. Je na to jedna dobrá rada. Každou takovouhle kartu ihned po obdržení rozstřihněte a pošlete ji zpět.
Další rady příště.

O ztrátě sebedůvěry a životních hodnot

13. dubna 2009 v 0:27 | najda |  Úvahy, věda a tak
19.2.1991 13:26
* Jak se projevuje u jednotlivých typů lidí
* Srovnání s jezdcem na trati
* Soužití dvojic dle typů
* O objektivním hodnocení třetí osobou
* Trhání bludného kruhu

Jsou okamžiky v životě, kdy člověk při nejlepší vůli nezvládá příval smůly a změn. Propadá pak do stavů apatie a tropí věci, které by nikdy nedělal. Rázem s ním nemluví ani ony pověstné dveře od chléva a člověk nenachází žádnou stálou hodnotu ani oporu pro svoji záchranu.Takovému člověku je potřeba podat alespoň to stéblo. Jedním z případů je třeba tato situace. Jeden člen rodiny je vážně nemocen, ale přece jen jisté hodnoty pro něj zůstávají. Zato druhý, ač je zdráv, neuvědomuje si tuto hodnotu, také proto že psychický stres bývá horší než nemoc. Veškerou psychiku podlamuje fakt vybočení ze zajetých kolejí, nejistota trvalosti zaměstnání a s tím spojená nejistota finanční. A tento člověk začne ztrácet půdu pod nohama, začne tápat a tonout v této situaci.
Nejhůře to prožívají melancholici a sangvinici. Flegmatikům je to totiž jedno a cholerici jsou upnutí na spoustu zbytečných drobností, které jim vadí a mnohdy přehlížejí věci podstatné. Zbývající lidé jsou víceméně závislí na víceméně zajetých kolejích a každé vybočení z optima je vede k názoru, že se blíží konec světa.
Je to jak s jezdcem na trati. Jede větší část závodu na rovné suché trati, má už zaběhlý rytmus, až bych řekl stereotyp. Pak však začne pršet a náš jezdec je v háji, protože zatáčku, kterou dřív jel naplno, může teď jet pouze pomalu, ale stereotyp jízdy ho přinutí v prvních okamžicích udělat hodiny a pak už jde všechno z kopce. Protože tento pilot se pak už neodváží ani na rovině přidat a zase mu dlouho trvá, než se dostane do tempa. Přitom však stihne nadělat zmatky na trati i mimo ni, které mají nejednou tragické následky.
Zajímaví je zamyšlení nad soužitím dvojic dle povahových rysů. Říká se, že stejní lidé se nesnesou, ale není to tak docela pravda. Dva flegmatici se snesou celkem snadno a čím jsou povahy lidí prudší tím méně se snesou. Takže naopak dva cholerici pohromadě, to je pohroma.Ideální dvojice lze těžko určit. Každému z nás jednou kalich trpělivosti přeteče (omšelá fráze), a když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí.
Velice dobře pak k sobě jdou dva opaky. Jeden klidný a rozvážný a druhý hrrrr. Takoví lidé se krotí i popichují navzájem. Když bouchne jeden, druhý je klidný.
Všechny eventuality povahy a okolností o nichž bylo psáno může posoudit pouze třetí osoba. A tak se můžeme jenom divit tomu, co člověk řekl v krizové situaci, i když nikdy před tím by sám s něčím takovým nesouhlasil. Rozdal by se z posledního, a najednou závidí a lituje, že pro někoho něco udělal. Neudělá tradiční krok k usmíření, ale ještě přilévá oleje do ohně a rozeštvává ty, kdo by měli držet pohromadě. Člověk, který se všemi vycházel, najednou nevychází ani sám se sebou a jeho blízcí nevycházejí z údivu, urážejí se a odcházejí. Jeden svádí vinu na druhého a uzavírá se bludný kruh.Ten je tvořený zpočátku jednou malou nitkou z nenávisti, nedůvěry, apatie a kdo ví čeho ještě. Ale s každým dnem se propast prohlubuje a z nitky se stává bludné lano a to už se trhá těžko. To chce pak prudký úder, chirurgický zákrok či oheň a bývá pro všechny velmi bolestivé.S takto rozpojeným bludným kruhem se hroutí vztahy definitivně, lidé se definitivně rozcházejí, osudy se hroutí, nastává apokalypsa vztahů.
Bludný kruh je nutno protrhnout už v jeho zárodku, dokud nenabude tak obludných rozměrů, aby nás pohltil. A to dokáže jen třetí, objektivní, nezúčastněná osoba.
Důležité však je, aby se přiznalo dokud je to možné, že chyba je na všech zúčastněných stranách. Že nikdo se nechoval ideálně, spíše naopak, a proto docházelo k zesilování bludného kruhu.
14:10

Pohádka o silnicích a autech?

13. dubna 2009 v 0:26 | najda |  Auta a cestování
S metronomickou pravidelností slýchám v rádiu výrok, že jakýsi řidič nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky. Jako červ mi tato věta vrtá hlavou. Co je to za nesmysl, aby se řidič přizpůsoboval vozovce?! Je tedy třeba vyřešit základní otázku - je zde vozovka pro auta, nebo auta pro vozovku? Především druhá varianta na Vaší tváři jistě vzbudí úsměv. Na mé ostatně taky. Pravdou je, že je zde vozovka pro automobily, nikoliv naopak. Pak ovšem nechápu, proč by se v tom případě měla přizpůsobovat jízda vozovce, když je tady, jak jsme se shodli, vozovka pro vozidla? Mělo by tomu být naopak.
Správně by tedy měl redaktor ohlásit, že vozovka nepřizpůsobila svůj stav rychlosti a stylu jízdy vozidla. V tom případě jsou řidiči z obliga a nemůžou za spoustu havárií. Uvážíme-li, že cesta vede v podstatě všude, i mimo vymezenou trasu, pak je to jednoznačné, ať jede řidič kam chce.
Jiná věc je, jak lze zodpovědět otázku, co bylo dřív, zda vozovka, nebo vozidla. Odpověď je vlastně úplně jednoduchá. Samozřejmě, že dřív tady byla vozovka. I když se jí říkalo pěšina, cesta či stezka, menší to předchůdkyně vozových cest, nebo-li vozovek. Teprve potom člověk přišel na to, že si lze cestu urychlit a jet koňmo, či oslmo, či volmo či nějak jinak. Ale to bylo nepohodlné, přepravilo se málo lidí a cesta se přitom dost zdupala tím stádem dobytka. A tak vznikly vozy, které se cestám přizpůsobovaly, ale nakonec se musela i cesta přizpůsobit vozům a tak to šlo pořád dokola - byly lepší povozy než cesty, tak se vylepšily cesty, pak se zase zlepšily vozy, tak se začaly vylepšovat cesty a tak stále dokola, až vznikly dálnice a přistávací dráhy a všechno bylo vyasfaltované a vybetonované a lidi jezdily v gumových koulích a země byla jak jeden velký biliár. A přece se nikomu nic nemohlo stát, leda že by z té koule vypadl rovnou na hlavu na ten beton, což bylo prakticky nemožné, protože z té koule se nikudy nedalo vylézt. Ale to už je děsně nudná historie.
30.1.1991 - 14:22

Kdo ovládá autobus?

13. dubna 2009 v 0:25 | najda |  Auta a cestování
22.1.1991 07:05
Nevím, proč nám řidič říká, že pojede tudy či jinudy. Koneckonců volantem točí on a ne my. A ten kdo točí volantem ovládá auto a auto pak jede tam, kam tím volantem točí. Tudíž pánem je zpravidla on. Ovšem i zde výjimka potvrzuje pravidlo. Stačí menší výpadek v řízení a přesto, že řidič točí tam, kam chce on, auto jede úplně jinam. Další možnost je, že řidič netočí vůbec, jelikož vůbec nedrží volant. Auto pak nejede ani doprava ani doleva, ani rovně. Jede tak všelijak cik cak a potom už ani nejde a tady končí vláda řidiče a začíná vláda spousty jiných okolností a lidí.

Z teorie a praxe budování socialismu u nás i jinde

12. dubna 2009 v 0:22 | lidová tvořivost |  Moudra a srandy

1) Proč budujeme socialismus?
Protože je to lehčí, než pracovat!
2) Jaké jsou základní principy socialismu?
Za kapitalismu je člověk vykořisťován člověkem, za socialismu je tomu naopak. Všechno spěje plánovitě a radostně k horšímu. Socialismus je sám sobě motorem i brzdou. Od nesmělých úspěchů k smělým neúspěchům!
3) Co je to socialismus?
Je to trest Boží za VŘSR. Je to společenský řád, který se dovede energicky a rozhodně vypořádat s omyly, které by v jiném řádu nikdy nevznikly. Je to naprosté a přesvědčivé vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Je to společenský řád, v němž se nedivíme, když je něco v nepořádku, ale žasneme, když něco funguje.
4) Kdy u nás bude vybudován socialismus?
Bude to tehdy, až budou mít všichni všude známé a všeho dost.
5) Jaké specifické znaky má budování socialismu u nás?
Socialismus u nás lze budovat pouze za velmi příznivého počasí. Nesmí mrznout ani mrholit, musí být bezvětří, teplo, ale ne zas horko. Chvílemi oblačno.
6) Není socialistická výroba u nás poněkud opožděna?
Ano, je. Socialismus mohl být již dávno vybudován, kdyby to pracující dostali jako melouch.
7) Existují v socialistické společnosti třídní nerovnosti?
Nikoliv. Třídní rozdělení znám= z kapitalistické společnosti bylo socialistickou revolucí zlikvidováno. V socialistické společnosti existuje naprostá a všeobecná rovnoprávnost. Je však pravdou, že někteří lidé, nebo skupiny, jsou rovnoprávnější, než ostatní.
8) Jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi za socialismu?
Náš lid buduje novou, spravedlivou společnost a statečně překonává všechny překážky. Kdežto lidi na to většinou serou.
9) Co víme o socialistickém plánování?
Plánování je nepřetržité narušování zdravé živelnosti. Co nelze splnit, to lze aspoň naplánovat. Plánování je soustavná činnost, zaměřená k dosažení alespoň náhodných výsledků. Před válkou jsme nevěděli, co bude za pět let. Dnes to víme, ale vůbec nevíme, ani netušíme, co bude zítra.
10) Jaký je vztah mezi mzdou a prací za socialismu?
Prostřednictvím mzdy jsou pracující trestáni za vykonanou práci. Pracující předstírají, že pracují, stát předstírá, že je za to platí.
11) Jaké jsou zákony socialistického trhu?
Člověk musí koupit to, co je a sám sebe přesvědčit, že to potřebuje, potřeboval a potřebovat bude. Úpravy cen se provádějí uváženě s ohledem na drobné spotřebitele. Zdražení toaletního papíru je kompenzováno zlevněním lokomotiv.
12) Budou za komunismu peníze?
Dogmatikové tvrdí, že nikoliv, revizionisté, že ano. Opravdoví Marx-Leninisté prohlašují, že u někoho budou a u někoho nebudou.
13) Existuje země, kde nelze budovat socialismus?
Ano. Například Lucembursko a Andora. Je vědecky dokázáno, že by se takový bordel do tak malé země nevešel.
Závěr: To že cesta k socialismu bude radostná, to předpokládali již klasikové Marx-Leninismu. Ale že to bude taková sranda, to nikdo nečekal.

Telefonování za dob krále Klacka kdovíkolikátého.

12. dubna 2009 v 0:17 | najda |  Autorská próza
Představte si, že si potřebujete nutně zavolat. Přijdete k budce, otevřete dveře, sejmete sluchátko z háčku, dáte si ho k uchu a vhodíte minci. Udiví vás ovšem nezvyklý zvuk - koruna padne rovnou do kasičky a sluchátko si i po vytočení čísla mele svou. Přístroj zřejmě nefunguje. Vypůjčíte si tedy od dalšího čekajícího zájemce 1 Kč a pokusíte se znovu o telefonát. Zkontrolujete, zda jste napoprvé někde neudělali chybu. Dáte sluchátko k uchu, vhodíte minci, ta padne opět přímo do kasičky a sluchátko stále mele svou i po vytočení čísla. Pověsíte jej, podíváte se do přihrádky, kam automat normálně vrací mince a opět nic. Automat je nenasyta.
Ti klidní, melancholičtí lidé mávnou rukou a jdou pokoušet štěstí k jinému automatu. Cholerici praští do přístroje, kopou do dveří, nebo strhnou sluchátko a hlasitě nadávají na všechno a na všechny, načež jsi jsou vybít zlost někam - kam, to vědí jen oni.
Flegmatici se s vážnou tváří pozastaví nad prací těch, kdo by měli automaty opravovat. Pak si povzdechnou a jdou dál, žít si svůj stereotypní život.
Sangvinici si zapamatují místo, kde budka stojí a jdou si ztěžovat na příslušné instance.
Najdou se ale i tací, kteří si v noci donesou paklíče a nádobíčko a jdou se nad problémem zamýšlet na místo samé. To jsou ti takzvaní vandalové a zloději.
V jednom ale mají všichni pravdu. Telefony jsou zde na telefonování, a ne na ničení nervů a ochuzování kapes. Když se ví, že telefon nefunguje, měl by se asi opravit, nebo uzavřít s nápisem - Mimo provoz, nebo Dočasně mimo provoz.

Zrcadlo

12. dubna 2009 v 0:16 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Jednu stranu vidíme v zrcadle
Druhá je k němu otočená zády
Ta strana co je malá
Se shlíží ve skle
A strana silnější nosí řády.

Kdo nenosí řády
Nemusí koukat do zrcadla
Může být škaredý
Uvnitř skrytá pravda
Kdo se chce líbit
Což není věc špatná
Nesmí zapomenout
Že jen lež je teď pěkná
Protože je v módě.

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je nejhezčí
Ptá se ta strana, co myslí, že vidí
Je zaslepená tmou
Svou vnější krásou
Však vevnitř je špinavá jak boty lidí

Ona nosí řády
A hruď drží vzedmutou
Navenek hezká je
Uvnitř je prohnilá
Navenek pravdivá
Ač lže jak když tiskne
Stále zapomíná
Že pravda je škaredá
Protože je z módy.

Ta strana co nedívá se do zrcadla
Není sice hezká, ale je pravdivá
Všechno to nekalé
Z ní rychle odejde
Tu stranu nosíte dole pod zády.

Moje maličkost

11. dubna 2009 v 0:15 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Vážím spoustu kilogramů
Ještě více dekagramů
Nejvíce pak vážím gramů
Víc než gramů - centigramů
K tomu nějaký ten miligram
A kdo chce můj autogram
Ten ať zpívá se mnou
Ram pam para ram pam pam

Norské dřevo

11. dubna 2009 v 0:14 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Moje vlastní česká verze písně Norwegian wood od Beatles.

Já měl jednou kost
Spíš bych říct měl
Ona měla mě.
Vzala mě do pokoje
Není to hezké
Dřevo norské.

Uviděla mě stát
A tak mi řekla ať posadím se
Já koukám kolem
A vidím že tady nejsou židle.

Sed´ jsem si na pléd
Mrhal časem
A víno pil jsem
Mluvili jsme ve dvou
A pak mi říká
Je čas jít spát.

Říká - pracuju do rána
A potom začla se smát
Já trochu jsem zbled
A raděj jsem s postele spad

Když jsem se probudil
Ptáček zmizel
A já sám tu byl.
Oheň jsem zapálil
Není to hezké
Dřevo norské.

KVĚTOSLAVA

11. dubna 2009 v 0:13 | najda |  Autorská poezie 2008
Kulak opustil své nezorané pole
Vyvedl voly ze stání
Ěn tak se opil samohonkou
Trochu se zalekl své nové role
Odteď je všechno k dostání
Sepjala selka vlasy sponkou
Lakotný šejdíř ocitl se dole
Amur mu zkřížil cestu k svítání
Vasil si krátil čas s heligonkou
A balalajka drnká do strání.
29.12.2008 22:41 - 22:45

JITKA

10. dubna 2009 v 0:12 | najda |  Autorská poezie 2008
Jelítka, jitrnice, tlačenka.
Iveta, Barborka či Kačenka
Tele, hádě a myšlenka
Kolikrát už rozsypala písmenka
A je ještě stále má milenka?
29.12.2008 22:37 - 22:40

BARBORA

10. dubna 2009 v 0:11 | najda |  Autorská poezie 2008
Balancujeme na ostří vidličky
Absorbujeme prazvláštní zprávy
Rozkládáme u ohně židličky
Bezelstně hazardujeme s právy
Obratně okouzlujeme rodičky
Rozmary fialové krávy
A růžového tanku na dně lodičky.
29.12.2008 22:34 - 22:37

BLANKA

10. dubna 2009 v 0:11 | najda |  Autorská poezie 2008
Bezmoc mnou zmítá
Lekám se lásky
Anténa chytá
Na tváři vrásky
Kolem už svítá
Apokryf krásky.
29.12.2008 22:32 - 22:34

IVA

9. dubna 2009 v 0:10 | najda |  Autorská poezie 2008
Igelit sbalit do ruličky
Vyrazit z bytu do uličky
A nezapomeň pytlík na kuličky.
29.12.2008 22:30 - 22:32