Leden 2009

265 (8.1.1990 21:15 hod)

31. ledna 2009 v 21:11 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Free style

Osvobozené sběratelství
je také moje hobby
Svobodně sbírám tvé polibky
Úsměvy a doteky.
Svobodně dáváme si
Dárky
Cenné
Cennější
I ty nejcennější
Já dávám ti do rukou své srdce
S ním svoji krev
Je tvojí krví
Svůj dech
Je tvým dechem
Svůj život
spojí se s tvým životem
a vytvoří Galaxii.
Velký třesk života
a zrodí se znovu
celý vesmír v nás dvou
a nové planety
Poteče láva našich citů
Ozve se pukání skal lásky
Posunou se obrovské kry věčnosti
A komety našich nohou
poplují oceánem Mléčné dráhy
vstříc nekonečnosti Vesmíru
dvakrát nekonečnější
tvořené nekonečností mou
i nekonečností tvou
Do černých děr nenávisti
svrhneme tyrany a lži
Do obrovských smrští záhuby
odsoudíme zlo a nenávist i lež
Očistíme koronu
Dáme nové barvy duze
Novou náplň pravdě a lásce i přátelství
Když budeme se jako čistí lidé
Navěky milovat.

264 (9.1.1990 9.15 – 9.20 hod)

31. ledna 2009 v 21:11 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Láska a přátelství dostali amnestii
Po čtyřiceti letech útrap
Se octli na svobodě
A teď řádí
Úplně nám rozervali srdce
(Teda mě určitě)
Nadále zraňují další srdce
A spojují další osudy
Vloudili se do míst
kde po nich dřív nebylo
ani vidu ani slechu
(Rozhostili se i v tobě?)
Jsem možná trochu sobecký
ale chci, aby se tvé city
rozvíjely směrem ke mně
Hlavně proto, že moje city jdou k tobě
Bojím se dalšího bolavého míjení
Těším se na nádhernou a tragickou srážku
Těším se na Velký třesk
Kdy se obrovské mraky našich citů srazí
A splynou v jednu obrovskou bouřku
(Navěky)
Zatím se protínají jejich okraje
Snažím se vyvinout silný magnetismus
A přitáhnout k sobě tvoje jádro
Buď se brání
Nebo je ještě stále tak daleko
Možná, že už přeladilo
na stejnou frekvenci
a začíná přistávací manévr
na planetě Mé Duše
Jsem připraven tě přijmout
takovou jaká jsi
Ať žije sametová revoluce našich citů.

266 (7.1.1990 18:51 hod)

31. ledna 2009 v 21:10 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Modlitba


Snad svítat má

když končí se snář

a já jsem zasnouben s vládkyní svou

zní z kouta píseň

nekonečná

a sen si hraje s podobou.


Krev zná tok svůj

Jde v kolejích víl

Nad tichou hladinou proletěl čáp

Milion snů

Zná milion chvil

A na cestu oheň nám plá.


Hrá půlnoc na struny z hedvábí

Svou píseň pro srdce upřímná

I naše srdce tu píseň sem přivábí

Já budu šťastný, když ty budeš má.


Už vánek ví,

Že nekončí děj

Dva prsteny spojí svůj kruh

A vládce světla

neodpoví

Čímž splatí svůj odvěký dluh.


Má spoustu snů

A snít je nesmí

Netuší jak skončí děj

Máš v rukou svých

Ten osud svých dnů

Prosím tě společný

se mnou ho měj.


Hrám dál na ty struny z hedvábí

Svou modlitbu pro srdce tvé

A vítr ví jen jaká má být

K té prosbě mé melodie.


284 (20.12.1989)

30. ledna 2009 v 21:09 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Proč je na obrázku sníh?
Když bez tebe je smutno!
Já radost cítím z řádků Tvých
Plamínek zahořel v duši
A vím, že je teď nutno
Přiložit ucho k mušli
A nechat se společně unášet
Po našem soukromém moři
Na soukromých vlnách
Na frekvenci jež nezná svět
Po lásce, jež hoří
A přesto spíše přibývá
Plameny nás posilují
Víra spojila své síly
Spolu s námi plují
Nezaspíme chvíli
Nepropásli jsme příležitost
Život nahrává nám do karet
Postavili jsme most
A překlenuli celý svět.

294 (10.12.1989)

30. ledna 2009 v 21:08 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Dnes zazářilo zase světem Slunce
V mé duši rozhostil se klid
Mám jednu jistotu a klidné ruce
Mám jednu touhu - Vedle tebe žít.

Tenhleten svazek nám nesvazuje ruce
Naopak
Kdejaká pouta zpřetrhá
Tuším, že Láska to je revoluce
Vztahu dvou lidí - a přetrvá.

Můj vnitřní hlas mi praví
Tohle je ta pravá
Tato záležitost všechno přetrvá
Náš život, co byl dodnes - byl dost tmavý
Teď dostal barvy zdravé
Jsem celý tvůj a ty jsi celá má.

285 (19.12.1989 02:36 hod.)

30. ledna 2009 v 21:08 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Dva romantické samorosty
spojily své životy
Staré trable
Lásky s prošlou zárukou
Odletěly jak mraky
A obloha se vyjasnila.

Znovu se objevily letorosty
Ztratily se samoty
Opony na divadle
Zvedli jsem na rukou
Oblékli jsme fraky
Přání se vyplnila.

Naše vrcholy se tyčí v dálce
Jsou jasné
Přesně se rýsují
Na obzoru jak vztyčené palce
Tvé prsty krásné
Si v něze libují
Jen ve dvou - tam je síla.

295 (9.12.1989)

29. ledna 2009 v 21:07 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Na stůl mi usedla beruška
Červená jak tvoje srdce
Svítíš mi v srdci jak světluška
Já stále cítím tvé ruce
Jak běhají po mojí šíji
Tvůj dech mi zalezl pod kůži
Jenom z tvé jsoucnosti žiji
ty voníš i pícháš mi po růži.

Začátky nejsou vždy lehounké
Nelekej se tudíž faktu
Že tělo tvé nádherně hebounké
Nevzalo zavděk ni taktu

Jež našli jsme v sobě i k sobě
Vždyť ani já nebyl suverén
A nejsem jím - tváře se hloupě
Padám vždy nosíkem na terén.

Já tě mám prostě rád
A začátek je těžký
Však máme povinnost začínat
ač budeme muset ŽÍT PĚŠKY.

297 (7.12.1989)

29. ledna 2009 v 21:06 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Za oknem svítí lampa
Houpe se špínou noci plné nejistoty
Vzbuzuje vzpomínky na minulost
A ani trochu se jí nechce
Odkrýt budoucnost.

Proč nejsme už dávno vševědoucí?

Znát svůj osud by nebylo správné

Jakýkoli osud je však nutno
naplňovat prací.

Nečinnost člověka většinou
Pak dána jest jeho leností.
Ty krásné okamžiky s tebou
Jsou však velmi krátké
Lenost tvora jménem Já jde stranou
Avšak jakákoli činnost popohání čas
A tak se často stane, že jsme spolu
A pak najednou už nejsme.
Lampa se houpe ve tmě
Nad ulicí zašpiněnou přiroztálým sněhem
Sníh a něha k sobě mají blízko
Sníh je bíle hebký
Něha hebce bílá
Tvé tělo chtivé trochu ustrašené
Mé tělo chtivé trochu roztřesené
Naše duše příliš blízko sebe
Aby se snad někdy dokázaly rozejít.

Duše jsou dávno obě jedna
Těla jsou chvíli jedno tělo
Měsíc nám svítí na Anděla
Měsíc je patron noci temné světlo
Láska je patron Měsíce
A v duši příjemně je teplo
V duši hoří plamínek nás dvou.

302 (2.12.1989)

29. ledna 2009 v 21:06 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Teď vím už, že dám hlas jen Občanskému fóru
Proto připjal jsem si k hrudi trikolóru
Nosím ji hrdě, ač mi cosi brání
Snad je to vojna, snad jen myšlenkové zrání.

Tři barvy trikolóry znamenají mnoho
Tři byly Gracie, co za to všechno mohou
Trojice boží nám nad hlavami brojí
Tři lístky jetele, tři nohy pevně stojí.

Tři hvězdy v pásu Oriona
Tři oříšky pro smutnou Popelku
Tři zuby Neptunova bodce

Teď v duši mé se skví jen ona
Jen třetí bytost chybí do celku
a život volím za porotce.

303,5 (1.12.1989)

28. ledna 2009 v 21:05 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
V posledním čase

zvyk' jsem si na pověry

Tlumeným hlasem

vzýval jsem podvečery

Jaro se v Praze

v podzim proměnilo

Nebraňte snaze,

aby se vyřešilo

Zda bylo správné

ve džbánu vodu nosit

Vzpomínky dávné

sypat jak písek do sít

A třídit, co se nehodí,

ač byla by to pravda

Jak matka dítě pohodí,

už teď se děje zrada

To ale bylo na jaře,

na Pražském jaře republiky

Teď podzim dýchá do tváře

pryč s prolhanými politiky

Teď matka dítě bere zpět,

dítě jí dává díky

A mohlo stačit jen pár vět,

několik vět polemiky

Teď dítěti je přes dvacet,

tátovi šedesát osm

Nesmíme teď utrácet

a dávat život v sázku bossům

Kteří dvacet let nás klamali

jen v zrcadle je vidět zpět

Ten datum, kdy jsme plakali.


Jaro se v podzim proměnilo

Šedesát osm v osmdesát devět

Chcem' aby se nám lépe žilo

Chcem' změnit význam té z vět

Ve které zlo se všechno skrylo

Aby se všechno vysvětlilo

I to, co se "nenápadně" skrylo

co se utajilo

co se neřešilo

Abychom byli jeden člověk

jeden národ

jedna láska

A žádný obušek a vodní dělo.

303 (1.12.1989)

28. ledna 2009 v 21:04 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Když král se vzdává vlády
padají hlavy, lesy i hrady
Nadšení davu úměrně roste
Kdo jste? vy pánové nahoře
Kdo jste?
Jste vy snad Bozi, že berete práva
Všem lidem kázat, ať volají sláva?
Jste snad tak mocní? že šíříte strach!
A všechno krásné se rozpadá v prach.

Když krále davy vypískají
Když, co je pravda, malí znají
Tak nad krajinou slyšet zpěv
A v duši naší teče krev.

Teče krev v duši a málo to bolí
Jako když chleba posypeš solí
A kdesi uvnitř našla se srdce
A tady venku se setkaly ruce.
LÁSKA ZVÍTĚZILA!

305 (29.11.1989)

28. ledna 2009 v 21:03 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Krajina zapadla sněhem
rtuť schoulila se do klubíčka
srdce se zahřála během
nějak ti má milá rudnou líčka.

Hloupé jsou veršíky, co ruka píše
myšlenka chybí i nápad
být tak teď s tebou, tak mohl bych spíše
tuhle tu nádheru chápat.

Být tak teď s tebou v úkrytu
držet tvou dlaň i tvou hlavu
Tím víc však touha má sílí tu
Sílím jak nadšení davu.

Mé nervy naplno pracují
čekám kdy velký třesk zazní
Zatím co ostatní budují
My tady blbnem jak blázni.

Blbneme pod tlakem násilí
K ničemu je naše úsilí.

307 (27.11.1989)

27. ledna 2009 v 21:03 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
... a nikdo nás nenutil
má zlatá rybko
plout do nejisté vody
blízkosti dvou srdcí.
... a nikdo nás nepřinutí
k revizi té volby
má zlatá štičko -
máš právo na připlutí
chci ti být blízko
nechci to odbýt
přišel čas na splynutí.
Dnes vlny pod jezem
živěji než jindy hučí
my úkryt naleznem
znovu se všechno učím
co dodnes platilo
v popel se obrací
staré se ztratilo
beze všech ovací
a voda je hned čistší.

Kein Irrtum

27. ledna 2009 v 21:02 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Kein Irrtum
No Mistake
Éto nět ašíbka
Tohle není omyl
já ti vskutku píšu
a ač je to kupodivu
jsem živ
a ještě dýšu.

Zapomněl jsem tě pozdravit
Hallo
Tschüs
zdrávstvuj
Ahoj!
A máš to
já na nějaký to slovo nehledím
a jak vidíš
tak s múzami si sousedím

Today
Heute
sevódňa
Dnes
je přesně 15. dubna
je pondělí a svátek má Anastazie
A taky já
Že tě to moc udivuje?

Obrať!
Wende!
obratí
Turn!

Mám svátek
Because
Patamů što
Weil
protože
jsem tě dnes ráno viděl
dnes ráno v 7:30 našeho letního času
sis dávala na čas s příchodem do školy
držím basu -
mělas' dost času.

Zítra
závtra
Morgen
Tomorrow
Píšeme písemku z češtiny
přesněji maturitní písemku
ve středu z ruštiny
v pátek z matiky
a já jsem ve stádiu skleněné hory
věda je kluzká skleněná hora
a já po ní kloužu.

Promiň!
I'm sorry
Entschuldigung
Izviní meňá
že to nemůžeš přečíst
víc ze sebe nevydám
musím se šetřit na zítra
bude mi dobrý každý listopad
a každý držený palec.

Meine
My
majů
Mou
adresu znáš
můžeš napsat
můžeš přijít
možná, že přijdu já
když nejde hora k Mohamedovi
musí Mohamed k hoře
Nebojím se zítřka
nemám proč
nic neumím
tak jaký strach
(a mě se to nerýmuje)
nevadí
to není účel
účel je, aby to sypalo
a bylo hodně řádků
Jenže mě všechno bolí
lýtka jsou v křeči
brání mi v zteči
záda mě bolí
nápravu holí
mám od doktora bohudík zakázanou
Teď už zbývá jen
abych se dal na chlast
přesněji napsáno
abych sedal na chlast
líh prý bolest vytáhne
nějak tady táhne
nevím jak ty,
ale já na tebe nezapomněl
Teď víš jak já
tys' na mě zapomněla
Vy holky jste takový
nepárový
Nejdete do páru
nezáleží vám na člověku
říká se sice, že si chlapy namlouvají ženský
že vedou veškerou zábavu
ale to neznamená
že vy nic neděláte
snaž se taky trochu
ty líný hrochu
vlastně hrošice
rozčílil jsem se teď velice
tak raděj

Ahoj!
Tschüs!
Good bye!
dasvidáňja

P.S. Jak bylo na horách?
15. duben 1985

ROZHODČÍ

27. ledna 2009 v 21:01 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Útočník má hokejku mezi bruslemi
nutno říct, že ne svou
vzápětí padá a hledá rozhodčího
a ten zas' dělá, že nic nevidí
kouká se do stropu
a píská si

Jenže ne na píšťalku
ale na rty,
píská si Kaťušu
a chce nás naštvat
nechává hrát dál - jen se nezlobte
proti vám pískám spolehlivě

(23.6.2008 - rusům nado zatopiť. Takoví rozhodčí se při našich utkáních objevují se železnou pravidelností.)

SEDÍŠ JINDE...

26. ledna 2009 v 21:00 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Sedíš jinde
než patříš -
tak mlč.
Ještě to nemáš
vyhraný.
Nikdo nic nemá
vyhraný.
Dohromady ne.
Radši začneme znova
ty máš rád second
tak to musíš změnit.
Vyber si,
buď jedno,
nebo druhý.
Musíš vědět co chceš,
jinak nikdy nevyhraješ.
To bys měl vědět.

(23.6.2008 - otázka osídlování židlí byla vždycky palčivá.)

FILOZOFICKÉ NEBE

26. ledna 2009 v 20:59 | najda |  Autorská poezie 1982-1986
Je-li nebe na zemi
pak musí být v přízemí
u nás ale není.
Pak tedy bude ve sklepě
pokud však vím
jsem zaražen tím,
že tam taky není.
Doufejme tedy
že bude v některém
z vyšších poschodí
bude to tím
že čím výš si člověk žije
tím víc má nebe na zemi
čím je ale níž
tím má k nebi dál
daleko má k nebi chudák
blízko zase král.

(23.6.2008 - to se to filozofovalo v tomhle věku. Prakticky žádné problémy. Jenom velké ideály.)

GABRIELA

25. ledna 2009 v 23:58 | najda |  Autorská poezie 2005
Galapágy lákají turisty
Archaičtí ještěři se pasou
Balon je prostředek nejistý
Rytíři chlastají s chasou
I král je tentokrát pod obraz
Ethyl bych já radši nepil
Láme se v pase a zlomí vaz
Amforu rozbitou slepil.
2.3.2005 8:32 - 8:37

ANEŽKA

25. ledna 2009 v 23:57 | najda |  Autorská poezie 2005
Arménští povstalci
Nalezli munici
Ebonit vyvinul náboj
Žhavící svíčka se
Knotem svým napase
A vzplane nevěstin závoj.
2.3.2005 8:25 - 8:28

STELA

25. ledna 2009 v 23:57 | najda |  Autorská poezie 2005
Stinný ráj sprejerů
Tonoucí v údivu
Expanzní nádobky zmačkané
Lstivý lesk frajerů
Aranžmá odlivu…
2.3.2005 8:29 - 8:31