Prosinec 2008

PF 2009

31. prosince 2008 v 23:59 | najda
Dovolte mi abych Vám tady a teď popřál všechno nejlepší do nového roku 2009. A nenechte se prosím rozhodit mými texty. Užívejte si života ve zdraví. Starosti řešte s klidnou hlavou a nadhledem. Nenechte se rozhodit hloupostí našich politiků, ani finanční krizí. Neboť vězte - Nikdy není tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.

Žalm 2004

31. prosince 2008 v 23:53 | najda |  Autorská poezie 2004
3.9.2004 12:35
Kainovy děti vylézají z hrobů
v blátě jsou po nich vidět otisky
přišli si tajně obhlédnouti dobu
kdy místo k Bohu táhnem za zisky.

Ábel se v dáli uštěpačně směje
marnost je marnost, pryč je naděje
Ježíš se v chrámu celý hrůzou chvěje
jak rád by znovu vstoupil do děje.

Noe zas shání zpráchnivělou archu
a paní Lotová se zády obrací
namísto vraha sťali patriarchu
a grázl užívá si ovací.

Na čele davů prasopsi se vezou
jak stáda oslů je nesem na rukou
stupidní blbci do řiti jim lezou
a lysou lebku kryjí parukou.

Nejvyšší soudce nestíhá se divit
Ďábel je smíchy celý zesláblý
Chlupaté hnáty začly se mu křivit
a všichni svatí rázem omládli.

Ježíše zdá se čeká málo práce
vždyť ovečky se k bráně nehrnou
To Ďábel musí hledat správce
rozšířit peklo
zalátat kotle
nebo mu je hříšníci
v návalu protrhnou
a to bude ta pravá pekelná apokalypsa

děste se, blíží se konec PEKLA!

Poučení

31. prosince 2008 v 17:52 | najda |  Autorská poezie 2004
2.9.2004 13:36
Každý den nám skýtá poučení
že osud rád nás tluče do hlavy
však ač jsme lety řádně potlučeni
vždy zvládáme se znovu postavit.

Ač znovu krvavé jsou naše obličeje
jak tupě tlučem hlavou do kříže
a stává se již téměř obyčejem
že dav se nám hrubě směje
zpod kříže.

Nemoudří chybami
a proudy potu křtěni
ženem se do tmy za ziskem
Němými rybami
přečasto překřičeni
jsme vlastním zplihlým otiskem.
13:46

Šťastná náhoda

30. prosince 2008 v 17:52 | najda |  Autorská poezie 2004
13.4.2004 13.26
Jak šťastná náhoda
nás přiblížila k sobě
život je nádoba
ač lety oprýskaná
a vždy poplatná době
jak výhra nezískaná
Nás zachránilo štěstí
pak nevěř na osud,
pohádky, na pověsti,
odmítni věštbu z koule,
čáry v dlani
či slova kartářky.
Nevěřil's doposud?
Ač zůstaly ti boule
a v uších lhaní,
zloba a přetvářky.
13:35

Jaro

30. prosince 2008 v 17:51 | najda |  Autorská poezie 2004
19.3.2004 13:56
Vypuklo jaro bez pardonu
truchlivo vypudilo z domu
ze sněhu jenom louže zbyly
už stejně dávno nebyl bílý.

Štěněčí tlapky ťápou po předsíni
beránek zavoněl nám po kuchyni
kvapem se blíží příští Vánoce
roztáté ledy plynou v potoce.

Sněženky svítí v rozbahněném lese
zazpívá skřivan, havran ukryje se
slunce a kytky pěkně k sobě ladí
a jarní vítr lehce tváře hladí.

Všechno to kolem chvíli zavoní
nežli nás léto žárem dohoní.
14:04

BUSTA

30. prosince 2008 v 17:50 | najda |  Autorská poezie 2004
29.1.2004 14:33
Je vzteky zelená
když jí hladím vemena.
Smrtí mi hrozí
když jí hnětu kozy.
Budí se v ní pudy
když jí líbám dudy.
Hodí po mě necky
když jí vážím cecky.
Je hrůzou rusá
když jí laskám prsa.
Háže po mě valouny
když jí zkouším melouny.
Čeká na mě sádra
cucám-li jí ňadra.
Přepadaj' ji mindráky
když jí zvedám věšáky.
14:43

Záludnosti:

29. prosince 2008 v 17:50 | najda |  Moudra a srandy
* pliž se myš x plyš, semiš
* ta žena je tažena
* hartusí x hard to see

Nevěrná Lucie

29. prosince 2008 v 17:48 | najda |  Autorská poezie 2003
5.11.2003
Nevěrná Lucie
s vlasy jak havrani
procitá
ze spánku.
Čaje se napije,
oslaví svítání.
Uvítá
pozvánku

na ranní projížďku
v hrnečku na kávu -
na lžičce
skleněné.
Parfém jí zavoní na bříšku.
Dlaň schová v rukávu -
v uličce
vlněné.

Zásady klubu přátel „UZENÁŘŮ PLIC“

29. prosince 2008 v 17:48 | najda |  Moudra a srandy
listopad 2003


1. Nekuř ráno před osmou (neplatí pro ty co stávají po osmé. Čas lze ovšem individuálně upravit)
2. Nekuř na veřejnosti (někde je to dokonce zakázané, ale měla by to být základní slušnost)
3. Nekuř když řídíš (je to někdy nebezpečnější než telefonování)
4. Nekuř na WC, v koupelně a v ložnici (především v ložnici je to nebezpečné)
5. Nekuř při práci (je to minimálně nepříjemné, aspoň mě to vadilo)
6. Nekuř při jídle (leda že byste si chtěli kromě rakoviny plic vypěstovat i rakovinu žaludku)

Zásady lze postupně přidávat. Přestanete-li se v nich orientovat, zredukujte je na jednu zásadu - NEKUŘ.
Pokud Vám tento systém pomůže budete mít pocit, že mi chcete z vděčnosti ušetřené peníze poslat, nedělejte to. Pošlete je raději na konto Charity, nebo UNICEF.

Editě v sedmi pádech + dvě sloky navíc

28. prosince 2008 v 17:47 | najda |  Autorská poezie 2003
4.11.2003
Spí moje milá Edita
v ložnici peřím pokryta.
V příšeří světel z diskoték
mám její hlavu na dotek.
Líbám ji zmámen na vlasy
smáčené vlivy počasí.

Bez svůdné, mladé Edity
mám vrásky v tváři vyryty
a je mi těžko na duši.
Mou psychiku to naruší.
V hlavě mi tančí myšlenky
na půvab ladné milenky.

Vyznávám lásku Editě
Otevřeně i ukrytě
A přiznávám jí nesměle
že je mi krásně po těle,
cítím-li zblízka její dech
a její prsty ve vlasech.

Sleduji v tanci Editu.
Tvář svoji v dlaních ukrytu.
Jak její tělo rytmem zní,
a její parfém zavoní,
když projde ladně kolem mne
a na svou židli usedne

Říkám jí: Drahá Edito
v číši je lásky nalito.
Připij si se mnou na zdraví
čas běží rychle ces't la vie.
Uchopme šanci za vlasy.
Vidíš - blýská se na časy.

V noci mám sny o Editě
vznášející se po bytě
jen v pavučinách oděna
ač průzračná je viděna
nalévající po ránu
náš nápoj lásky do džbánu.

Chtěl bych žít život s Editou
na lůžku duhou přikrytou
Sdílet s ní denní starosti.
Dá-li Bůh, tak i radosti.
Dát jí své srdce na dlani
Berte to jako pokání.

Láska vždy šrámy způsobí
tváře se růží ozdobí
pročistí krev i myšlenky
milence, ba i milenky
růžové brýle nasadí
tudíž jí chyby nevadí.

V krvi mám, což je nemilé,
lásky už tisíc promile.
Však moje milá neví nic
že nablízku je její princ
Trápí se láskou věrnou
a budoucnost má černou.
13:05

Hledám...

28. prosince 2008 v 17:46 | najda |  Autorská poezie 2003
4.11.2003
Hledám jasnou definici
pro svůj postoj k Juditě.
Leze mi to na palici,
bez respektu, střelhbitě.

Nabízím jí kamarádství.
Reakce je nulová.
Co k ní cítím asi líp ví.
Čekám jak se zachová.

Udělat z ní mladší sestru.
Být jí stále na blízku.
Popíjet s ní kolu v bistru.
Citovat jí z notýsku.

Nebo jí říct na rovinu,
že bych ji chtěl milovat?
Jen nespáchat volovinu
a pak toho litovat.
10:55

Výběrové řízení

28. prosince 2008 v 17:46 | najda |  Autorská poezie 2003
4.11.2003
Potřebuji konzultanta
pro básnickou sbírku.
Nemůže to býti Franta,
neoslovím Jirku.
Vhodný není ani Kamil,
Lucie či Zita.
Půlku z nich bych raděj zabil
zbyla mi Edita.
10:00

Když

27. prosince 2008 v 17:45 | najda |  Autorská poezie 2003
3.11.2003 22:37
Když jsem tě spatřil poprvé
vryla jsi se mi do krve.
Když mne tvůj pohled pohladil
slabostí jsem se posadil.
Když mne tvá slova objala
v duši se touha ujala.
Když se má dlaň k tvé vinula
věčnost jak chvíle minula.
Když jsi mne k sobě přitiskla
krev z mého srdce vytryskla.
Když mne tvá ústa zranila
duši mou jak bys vypila.
Bez krve jsa a bez duše
marně tě volám Venuše.
Marně ti píšu - jelito
je dotančeno? Dopito?
22:46

Zadumán

27. prosince 2008 v 17:45 | najda |  Autorská poezie 2003
4.11.2003 9:19
Zadumán nad vztahem k Editě
nevnímám víření času
duše má vznáší se v blankytě
hledaje kousíčky jasu

Proč mne ta
Edita
odmítá?

Přemýšlím jak dál s tou kráskou
v duši to poněkud bouří.
Mohu ten žár nazvat - láskou?
V sdrdci to pálí a hoří.

Proč mne ta
Edita
odmítá?

Říkají že prý mám na lepší
že nejsi pro mě ta pravá.
co tě však - myslím si - potěší
neříká to moje hlava.

Tak už má Edito
pochop to.
9:36

EDITĚ

26. prosince 2008 v 17:44 | najda |  Autorská poezie 2003
3.11.2003 14:45
Sedíce u stolu
krotíce patrolu
slovíček
pro krásnou Editu
oděnou v blankytu
z peříček

Píšu jí psaníčka
skládaje slovíčka
do řádků
po vlnách naděje
píšu jí z krůpěje
pohádku

Duha ji vypije
potom ji rozlije
do duše
sedmero odstíny
smutek jí odstíní
netuše

že moje Edita
bezhlavě odmítá
přátelství
jež jsem jí přislíbil
když jsem ji políbil
Poselství

vyryté do smutku
z nicoty zármutku
marného.
Opusť svůj marný sen
a radši zapomeň
na něho.

Edito půvabná
láska svůj půvab má
nesmělý.
Po tváři hladit tě
jak nástroj ladit tě
zardělý.

Od hlavy po duši
co to je netuším
bělásku
Hladit tě po vlasech
zatajit chvíli dech
pro lásku.
15:40

Vážená XXX

26. prosince 2008 v 17:43 | najda |  Moudra a srandy
25.9.2003 9:07
Vážená ….. Při pohledu na Váš zdrátovaný obličej, obtěžkaný tíhou make-upu, a na vaše povislé kozy vycpané silikonem mne přechází chuť na styk s jakoukoliv ženou. Měl-li bych se přiblížit k Vašemu lůžku za účelem sexu, pak bych potřeboval voperovat pyjovou kost. Nehledě na to, že bych se k Vám přiblížil pouze v kompletním neoprenovém obleku s pěti vrstvami prezervativů a resuscitační rouškou pro případ, že bych musel....

Pár poznámek k horroru ze života 1. díl

25. prosince 2008 v 17:42 | najda |  Něco o mně
11.7.2003
V noci jsem spal dvě hodiny a možná ani to ne. Jinak jsem byl v polospánku, ale v klidu. Jsem nervozní, žaludek nebere, ale hlava funguje dobře. Postupně do sebe cpu buchtu.
Sny? V zásadě pozitivní. Konfrontace světa peněz se světem lidí, kteří si žijí podle svého a peníze ani neznají. Realita světa peněz je nadneseně krutá - peníze, alkohol, děvky. Na poslední chvíli zachraňujeme novomanželku jednoho z pracháčů, která při svatební slavnosti zjistí, že to na ni hrál, a že to byl podfuk. Nevěstu unášíme jakýmsi vznášedlem podobným vrtulníku. Visíme přitom pod ním na laně. Letíme vesmírem do bezpečí druhého světa.
Ve snu je dost sexu. Promíchává se s jakousi historickou freskou, kde hrdina prchá ze světa pracháčů a zachraňuje ho ve vlaku na poslední chvíli kněz, který z fotografie, kterou má hrdina u sebe pozná pravdu a jejím vyřčením se zlo mění v dobro.
Svět pracháčů byl ve snu vždy pojat jako noční scéna, temná a ponurá. Z druhého světa, který vypadal na pohled stejně byl však slunečný a světlý, dýchal klid. Lidé tam žili normálně. Budovali si domovy, a domy ukazující druhý svět tam byly vystaveny k nahlédnutí. Bylo to jako pohled do ponuré sněhové koule, kde místo sněhu padal smog a saze.

Spojené nádoby - tělo a duše

25. prosince 2008 v 17:41 | najda |  Moudra a srandy
10.7.2003
Lidský jedinec, to jsou dvě spojené nádoby - tělo a duše. Když se kamkoliv přileje pohody, přibude i na druhé straně. Když se ubere, ubude i na druhé straně. Někdy život do té nádoby drcne a záleží na její stabilitě a těžišti, jak si s tím poradí. Slabé drcnutí znamená jen malé rozkolísání hladiny a rychle se ustálí. Silné drcnutí může narušit stabilitu tak, že to trvá mnohem déle, nebo dojde ke svržení nádoby. To se pak dějí věci. Příliš silné drcnutí znamená rozbití nádob a zhroucení systému.

Žít, ne jenom přežívat

24. prosince 2008 v 17:40 | najda |  Moudra a srandy
10.7.2003
Nejhorší je když člověk zjistí, že začal brát život příliš vážně. Nelze jej brát na lehkou váhu, ale je ho potřeba prožít a ne přežít. Je ho potřeba prožít s otevřenýma očima, otevřenou duší, otevřeným srdcem.... a ne protrpět ve věčných mukách, jestli něco ztratím, o něco přijdu, něco nestihnu, jestli na něco budu mít peníze nebo ne.
Pakliže něco ztrácím, něco jiného nalézám. Nemůžeme věčně hledat ztracené věci, musíme se těšit a využívat těch, které máme. A když občas nalezneme ty ztracené, je to dobře. Hlavně nesmíme nikdy ztratit naději a sebevědomí.

Deprese

24. prosince 2008 v 17:39 | najda |  Něco o mně
Někteří lidi o tom neradi mluví. Ale myslím, že deprese jsou civilizační chorobou dneška. Pokud se s nimi nic nedělá, může to skončit špatně. Já v žádném případě špatně skončit nechtěl a nechci, tak jsem se rozhodl s tím něco dělat. Kupodivu mi občas pomohlo i to, že jsem si svoje pocity napsal na papír. Uveřejňuji to proto, aby si lidi uvědomili, že to není žádná legrace. Deprese jsou vážný problém, se kterým člověk nemůže bojovat sám. Pokud si myslí že ano, pak boj zpravidla dříve nebo později prohraje.

mezi 7.7.2003 a 10.7.2003
Od té doby co znám Raracha je nálada lepší. I když nemá zájem se mnou vegetovat, aspoň spolu pokecáme. Je to fajn holka, která by taky měla konečně uspořádat svůj život. Někde uvnitř to ví, ale ještě se s tím pere. Pomáháme si navzájem i když jenom po telefonu.
Jedna známost ve Znojmě mi zkrachovala, ale aspoň to řekla na rovinu. Na nic si nehrála. Od pondělka mám zmenšené dávky prášků. Ve středu jsem je nevzal vůbec. I podle písma jsem ještě pořád rozhozenej, ale lepší se to. Dcera toho trochu zneužívá, ale má i záchvěvy poslušnosti.
A sny? - Když jsem bral Neurol, tak nebyly. Z úterka na středu jsem měl sen poněkud katastrofický, ale ne zrovna hrozný. Zničená města, ale žádný krvák. Tím myslím, že tam nebyly žádné mrtvoly a tak. Byl jsem tam s dětma a kolem byla spousta lidí, kteří si navzájem pomáhali. Nebylo koho zachraňovat, šlo jen o to přežít. Byly tam i ženy - a pěkné. A nebyly nepřátelské. Prostě sen nebyl hrozný. V zásadě spíš pozitivní, i když tam to zbořeniště bylo. Všichni jsme si hledali místo pro přežití a byli jsme spolu.
Ze středy na čtvrtek - Normálně když se proberu aznovu usnu, zdá se mi něco jiného. Tentokrát jsem se probral pokaždé, když jsem se chtěl otočit, ale sen furt pokračoval. Tady už jsem kolem sebe měl spoustu pozitivních lidí s nápady a obrovskou energií, jejichž jsem byl součástí. Dokonce se tam i rodily děti. I já tam čekal rodinu s jednou velice pěknou dívkou. Lidi tam žili spolu v jednom domě (něco jako hippies, nebo sqoteři). Ale vztahy byly jasné. Ve snu byla spousta nástrah a překážek, které jsem však za pomoci těchto lidiček snadno zdolával. Společně jsme tam všichni tvořili vlastní svět a prostředí, které se nám líbí.Prvkem katastrofy byl jen pád jakéhosi vojenského letadla, zakrývání pravdy, která nakonec vyšla najevo.. Bylo to něco v tom smyslu, že tam byl nějaký požár, déšť a živly, a že letadlo údajně spadlo kvůli tomu. Ale fakt byl ten, že letadlo spadlo dřív a ty živly začaly řádit až potom. Ve snu jsem rovněž svlékl vojenskou uniformu (moje věčná noční můra) a odevzdal jsem ji s tím, že ani frčky neochrání vojáka pře osudem. Že v poli bojujeme spolu a soupeř nedělá rozdíly.
Byl to krásný sen plný krásných žen, spokojených lidí a dětí. I když tam furt cosi číhalo. Ve snu jsem dokonce mluvil se svou budoucí bývalou ženou, ale jen po telefonu. Potřeboval jsem asi s něčím poradit. Neodmítla, ale bylo jí špatně rozumět. Domluvili jsme se až na potřetí, ale domluvili.

Bolesti v zádech - myslím, že mi to trauma vylézá zevnitř ven, na povrch a začne pomalu odpadávat jako lepra