Září 2008

KLAPKA 262

27. září 2008 v 12:11 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Kdesi se rozezněl telefon

Lapal jsem chvíli po dechu
A za chvíli přerušen byl tón
Paprika mi tropí v krku neplechu
Krk proto má hlas jako rána do plechu
A z toho všeho je mi do breku

Dal jsem si doping
Vajíčka ve skořápce
A teď z toho mám vnitřek na ruby
Šest kusů času jedu na tři válce
Embargo mi vpálil do zad mozek
Stepuji a volám Tri duby
To už pak není třeba otázek.
Domluvím se zuby za zuby
Ve čtvrt na čtyři jí svlíkám podvazek
A ona mi dá ránu do huby.

(17.7.2008 - v době mobilní komunikace už to není takový problém. Nejprve vše vykomunikujeme a pak už nedochází ke zbytečným nedorozuměním.)

TŘINÁCTKA PRO ŠTĚSTÍ

27. září 2008 v 12:10 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Tropická vedra zchladila žár zimy

Říká se, že bude perný rok
I slunce chce říct stupni svými
Najděte sobě stinný kout
Ách, jak lehce skládá jaro rýmy
Co slovo to touha světem plout
To touha milovat
Krásně milovat tu svou
A být jí oporou

Parní lázeň vzbuzuje dojem kotle
Rozum ale dojmy zatratil
Odpusťte, já už vstupné zaplatil

Šatnářka obere nás o to nejcennější
Ťulpasovi neradno se smát
Epilog, co naše srdce ukonejší
Slovy, jež chtějí rozplakat
Třináctka pro štěstí z těch nejskvělejších
I'm in love with you - chci ti říkat.

(17.7.2008 - slov začínajících na některá písmena je dramatický nedostatek.)

SESTŘE

27. září 2008 v 12:10 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Staň se půlkou mého já

Etika je věda zlá
Staň se mojí hybnou silou
Táhnem oba jednou pilou
Řeka života, ta nemá most
Eva, Adam - cizí zlost

(17.7.2008 - škoda že to nikdy nečetla.)

BOUŘE

27. září 2008 v 12:09 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Tak jako pokaždé,

když má přijít bouře
se těžko dýchá
dusno se valí,
s ním oblaka kouře
všechno se smíchá
Čekáte potichu,
až uhodí
a stále víc
k tomuhle tichu
se ledacos nehodí
to vám však nemůžu říct
tak jako pokaždé,
když má přijít bouře.

(17.7.2008 - ale jak to pak pročistí vzduch.)

GENERÁL

26. září 2008 v 17:08 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Impotentní generál

otevřel okna své
dvoupatrové
vilky
je vedle,
a proto
oblbuje pionýrky
oni přičtou mu to k dobru,
vždyť co kdyby
je oblbnul
nějaký ničema
něco se porouchá
a srdce jsou zničená
Ten generál
je přece král
král nad světem
a nad životem
nechtějte,
abych se rozesmál
ten generál
je jenom totem
který svůj život
dávno prohrál
a tváří se,
že žije dál
ač přitom hodně
páchne potem
král už je mrtev
ať žije král.

(17.7.2008 - nemám rád armádu, natožpak generály.)

DEGENEROVATELNOST DUCHA

26. září 2008 v 17:08 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Dal jsem si schůzku s časem

Enormě jsem toužil být chvíli svůj
Generační problémy jsou passe
Evoluce musí vyhrát stůj co stůj
Nebo se něco stane
Ecce homo nám krátí dlouhou chvíli
Rozumíte tomu? - Já ne
Opožděn jsem a hrozně vzdálen cíli
Volám o pomoc ve svém nitru
A je jen jeden člověk, který slyší
To jsem já a volám svoji sestru
Exkurze v mých myšlenkách mě na chvíli jen ztiší
Lodička spánku vyplula do moře tmy
Nevidím zem a zdá se mi
O ní, už zítra ji uvidím
Sen divoký zdá se mi
To já Však jenom bdím

Domýšlím sen, který nezačal
Udýchané myšlenky nestačí tempu těch nových
Co teprve přijdou
Hodím na sebe oblek věrných
A budu dál trápit všechny hudbou

(17.7.2008 - opět moje oblíbené variace na počáteční písmena. Jde jen o to vymyslet nějaký krkolomný slogan.)

CO JE TI?

26. září 2008 v 17:07 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Co je ti?

Trápí tě zánět okostice?
Máš lepru?
Nebo tě chyt' světobol?
Možná, že tě dusí dav,
zajíkáš se kouřem z cigaret
sžírá tě smog,
Který tě všude obkličuje
lepí se ti na paty
kysličník uhelnatý
mračna popele se ti usadila v plících
Možná také, že máš leukémii
krvinky se rozpadají
vlivem zvýšeného záření
Radioaktivní spad tě prokoukl
už nemáš co skrývat
ostatní trápí lachtaní nemoc
neodnaučíme se plivat
játra si necháme rozežrat lihem
plíce si zničíme tabákem
žaludek spravíme kostním klihem
a oči zbroušeným bodákem.
Máme smogovou slepotu
nebo snad slepotu z pokroku
atomové katedrály se tyčí u plotu
tisíce lidí jsou tisíci proroků.
Sžírá nás nuda
a zároveň přebytek práce
myšlenky nám leptají mozek
létají letadla
kyslíkový dluh nelze splácet
jsme jedna z tisíce sázek
Žít, nebo nežít
to já vám nepovím
já osobně bych raděj žil
Jenže život mi ubírá dým
a vím,
že kdekdo chce, abych nepřežil.

Co je ti?
máš strach z příštích minut
ta nemoc století
kterou zažíváme
už nejmíň potřetí?
Ne já, ne vy
ale my
my co jsme tu jenom jednou
my co prý jsme prokleti
o nás říkají. "Ti ať si zhebnou"
Ale co oni, žijí snad víckrát?
Ne, mají taky nemoc
kdekterý byrokrat
souží se pro moc
jemu to nedá spát
teď
a nám to nedá spát
potom

Co je ti?
neboj, život, ten rychle odletí
ať už je pryč tohle prokleté století
Válka je nemoc
Holka vstávej!
Co je ti?

(17.7.2008 - no v minulém století jsme si fakt užili. Vlastně jsme do jednoho pamětníci.)

SMOG SE NAD NÁMI VZNÁŠÍ JAKO STÍN SMRTI

26. září 2008 v 17:06 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Skutečná pohroma

Modré nebe
Odřela letadla
Gaugin kreslil sebe

Samostatnost opadla
Erupce na slunci mne zebe

Nové dřevo na oheň
Ať rám neuhasne
Dejme kotlík nad plamen

Nám už je to jasné
Ámen
My už všechno víme
I to, co prý někdy smíme

Víme, co smíme
Známe co nesmíme
Na co nám to je
Á možná že vím
Šťastně si spím
Izolovaný na dně orloje

Jsem nevinen
A koho to zajímá
Kdo není ozbrojen
Odpusťte paní má

Stojím zase sám na ulici
Ticho je kolem jako přízrak spící
Ironií je, že nejsem v kleci
Nevím dokonce, zda nejsem skica

Sražené prádlo skončilo svou cestu
Mražené ovoce se rozpustilo
Rezavá hlava oblíkne si vestu
Ticho s tichem v rámusu se slilo
I když vím, tak přece fandím městu

(17.7.2008 - bejvávalo. Město je nutné zlo. Není nad venkov.)

DOUFÁM DRAHÁ

25. září 2008 v 18:06 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Doufám drahá,

že tě nepřežiju víc než o vteřinu
každou z nich bych nesl těžce
byl bych kůň, jenž ztratil jezdce
nevíš, co je život za dřinu
a přece člověk s žitím váhá
vzpomínkou, když u tě spočinu
je to pro mou mysl vláha.

Potřebuji vláhu
bez tebe jsem stromem bez vody
byl bych poutník ve vyprahlé poušti
prst na spoušti
mi ránu k srdci spouští
a v hlavě dravé pochody
se hádají o odvahu
lež s pravdou vede obchody
jimž nezáleží na obsahu.

Já chci obsah
toužím po smyslu života
a tím jsi pro mě ty
má krev mi v žilách klokotá
jsem závaží na misce vah'
jenž váží divné předměty
utkané z myšlenek a snah

Mám stále snahu myslet
vidět tebe, vidět svět
poznat tě a poznat sebe
prokouknout život i svět
a nad hlavou mám stále nebe
prstů na ruce mám pět
a v myšlenkách i teď - mám stále tebe.

(17.7.2008 - kdyby ty baby nebyly, nevím o kom bychom se bavili.)

DISKRIMINACE

25. září 2008 v 18:05 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Hory, doly, lesy a pastviny

to je země
lidi, zvířata, opice a rostliny
to je plémě
Hory zdobí
dolů kde kdo sletí
v lese se kdeco ztratí
na pastvině se nažerem
lidi - to je smetí
zvířata vládnou nad světem
opice jsou nejinteligentnější tvoři
ukazují nám, co děláme špatně
ale vzhledem k tomu, že jsou to opice
je nebereme vážně
což je špatně
rostliny se množí
to jim přejeme
ale bránit jim v tom stejně dále budeme.

(17.7.2008 - chcete-li nějakou rostlinu spolehlivě vyhubit, začněte ji pěstovat.)

DUMKA

25. září 2008 v 18:04 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Vymýšlíme ztřeštěnosti

snažíme se býti k zlosti
vyrvat se z té lhostejnosti
s jakou pojídáme kosti
a nemáme furt dost
co je to jedna kost
jen tak pro radost
jen tak pro zábavu
zchlaď si chlapče hlavu
jsme silní jenom v davu
a sám jedinec je nic
to je pěkná suma
nebude nás víc
dnes na všechno je guma
a kdo ještě dumá
nemá z toho nic...
... a já stále dumám.

(17.7.2008 - a produmal jsem se s drobnými rýhami na duši až k dnešku.)

Sen o čtvrté princezně - 11.díl

25. září 2008 v 17:58 | najda |  ČTVRTÁ PRINCEZNA
Utíkali jsem ospalým parkem a někde za námi vyli vlci, kteří na chvíli ztratili stopu. Vyběhli jsme na silnici a mávali jsme si na auto. Asi jsme vypadali dost zoufale, protože nám zastavil plně obsazený velorex. Po ránu má málokdo náladu na turistické pochody, ale osazenstvo vozidla nic nenamítalo. Jiní milenci šli teď po silnici. Vypadalo to věrohodně. My jsme se vměstnali do vozítka a řidič s námi vyrazil vpřed. Vlci ztratili stopu. Minuli kulhavou myšku a hnali se za rychlejším vozem, který nás před chvíli minul. Teď jim bude chvíli trvat, než zjistí, že tato stopa nikam nevedla. Opustili jsme kulhavou myš a zmizeli v lese. Naše místo opět zaujali milenci. Všichni dobře věděli, že nás v životě neviděli. Koneckonců to byli taky svým způsobem uprchlíci. Vztah mezi mužem a ženou je vždycky svým způsobem útěk. Někomu se to ovšem taky nepovede. Na štěstí byly zatím všechny vysoké karty na naší straně.
Zatímco třetí kolo skončilo remízou, toto čtvrté jsme vyhráli opět o pověstný chloupek.
Ukryl nás les, pohltila nás příroda, která ze sebe udělala neprostupnou bariéru. Zatím vítězíme, ale vůbec nevíme do bude dál. Moje princeznička je zatím statečná, ale bojím se. Jak dlouho můžou princezny vydržet toto zběsilé řádění líté saně, kterou každá nová rána ještě více rozzuří. Zdá se, že moje princezna začíná být unavená. Fyzicky vítězíme, ale psychicky získáváme nové šrámy. Nebýt našich duší a srdcí, asi bychom už dávno podlehli.
Zvítězit je však tak jednoduché, stačí utnout Sani její hlavu. Ale jak? Musíme využít naší morální přesily. Na naší straně je to pravé a čisté cosi, čemu se lidé neúnavně snaží dávat jména.
Znovu jsme žili jako divoši. Čas pracoval pro nás, nervy se uklidňovaly. Příroda hrála relaxační hudbu. Rány se hojily, po zraněních duše i těla nezůstala ani stopa.
Zato v táboře nepřátel se mísy s nervy přelévaly po vzoru čarovného hrnečku. Jejich pavouci vyčerpali zásoby vláken a díry v sítích se časem neustále zvětšovaly.
Naši pavouci se pustili s chutí do práce. Kolik asi pavoučích nití je potřeba, aby vzniklo pevné lano vítězství? Jak dlouho trvá mravenčí práce na tomhle divu světa? Jak lze vůbec postřehnout nepatrné, ale zato velmi pevné lano psychické převahy nad nepřítelem?
Páté kolo bylo nepochybně poslední. Nepřítel vyplýtval fyzické prostředky, a psychologická vlákna nebyla jeho silnou stránkou. Na klidu mu nepřidávalo nic, natož ta hrozná myšlenka, že jsou pošlapány jeho prohnilé tradice a zapšklý přístup k morálce. Hryzal ho fakt, že se jim nějací odvážlivci postavili na odpor, a navíc dokázali i s úspěchem vzdorovat. Nedokázali si přiznat svoji porážku. Pro zachování čehosi, co bylo spíše diktaturou a tyranií byli schopni čehokoliv, ale to cokoliv naprosto selhalo. Ve svých kartách nenacházeli již žádný trumf. Nemohli ho najít, protože karty jsme rozdali my. V opačném případě by to dopadlo opačně. Přesto však měli šanci, protože my jsme hráli vždy s otevřenými kartami a zvednutou hlavou. Riskovali jsme daleko víc než oni. Od začátku o nutnosti své prohry věděli, zoufale se jí však snažili zabránit. Jenomže účel tentokrát světil naše prostředky.
Psychologickou válku jsme vyhráli. Rodinný klan opustil arénu i přilehlé kouty a zmizel někde daleko z podvědomí zdejší široké veřejnosti.

SEN

22. září 2008 v 17:49 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Jaká to víla čarovná
mi dnes vletěla do okna
nebylo ji vidět
a přece tady byla
nebylo ji slyšet
a přece vím, že žila
zavlnila se záclona
když vešle ke mně do okna.
Jen mráz mi přeběh' po zádech
ten mráz byl jistě její dech
venku je jaro
slunce si svítí
něco se stalo
s pavoučích sítí
vykouzlil pavouk jemný mech
viděl jsem stíny na holých zdech
Bylo to krásné, něžné jen k pláči
proběhnout kolem, tož to jí stačí
hlava mě bolí
oči mě pálí
záclona svolí
a smysli mě šálí
to vítr byl ten její dech
to mrak byl stín na holých zdech
(17.7.2008 - být stará bába řekl bych, že na mě sáhla smrt. Pro mladého básníka je to ale Můza.)

ZDÁLO SE MI

22. září 2008 v 17:48 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Zdálo se mi o ženách
a o množení
zdálo se mi o něčem,
co není
Sny jenž vyburcují
realitu
sny jež přesvědčují
- jsi tu
a zatím nejsi
Nemůžeš být
protože neexistuješ
nemůžeš žít
což je totéž
taktéž
nemiluješ
protože nežiješ...
Proč pláčeš?
(17.7.2008 - to je jak promlouvání k Madoně.)

VÝVOJ

22. září 2008 v 17:48 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Oblé boky tanečnic
štíhlý plamen hrobních svíc
nic víc
a nic méně
teplo stále stoupá v ceně
tanečnice končí v seně
boky už má ohlazené
vývoj kupředu se žene
a leccos je už z módy
i pohyblivé schody
honosné vchody
zdobené sochami
dělíte ženy na dámy
a nedá mi
Procházím tiše řadami
odhozených nul
jdu a přece jsem se nepohnul
fantazie sklíčeně konstatuje
že co už bylo, zase tu je
oblé boky tanečnic
štíhlý plamen hrobních svíc
nic víc
a nic méně
všechno klesá
a zas' stoupá v ceně.
(17.7.2008 - erotická ekonomika.)

... JE LIDSKÉ

22. září 2008 v 17:47 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Plesat je lidské
klesat je úděl
a stoupat štěstí
stejně tak,
nedostat pěstí
spát v rodné půdě
kde se cosi pěstí
Kecat umí jen lidi
zatímco slepice kdákají
pes štěká
a vrány krákají
kdo by řekl do člověka,
že se dnes nenají
když na autobus čeká
Lidi umí čekat
ale neradi čekají
ti co nic nemají
chtějí mít vše na počkání
rychle se svlékají
rychlé je milování
dejme se na pokání
rouhat se je lidské
(17.7.2008 - s lety mám dojem že lidské je všechno, co něčím vybočuje a porušuje přikázání. )

MILODARY

22. září 2008 v 17:47 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Kašlu vám na vaše milodary
jsem ještě mlád,
a zároveň už starý
cítím těch darů chlad
jenž víří za kočáry
smrtonosný prach,
dalekonosné žáry
létající kolem hlavy
jenž je bez těla
střela
přiletěla
jako včela
dnes?
včera?
proč?
Na co dávat dary?
Dar je nový
a přitom už je starý
rozhoduje datum výroby
a zda jsou pevné sváry
(17.7.2008 - dary nebyly nikdy moje silná stránka.)

VYZNÁNÍ LÁSKY

21. září 2008 v 9:46 | najda |  Autorská próza
Řeknu-li dívce, že bych ji SAMOU LÁSKOU SNĚD', není to z lásky, ale proto, že bych od ní chtěl mít pokoj. Leze mi na nervy apod. Navíc to značí, že jsem sadista, který má radost z cizí bolesti.
Několik dalších "vyznání" pojednává o nenávisti k partnerce, kdy partner nemá tolik síly, aby ji utratil, a tak se rozhodne pro sebevraždu, čímž se zbaví nepříjemné ženštiny. Např.: Z lásky k tobě - skočím třeba z okna...
- se nechám i zabít.
Tato vyznání neberou v úvahu chudáka ženu, která vlastně na vlastní oči uvidí smrt svého milého. Někdy může tato předtucha, při správně zvolené taktice, způsobit změnu postoje partnerky, která partnerovi dosud znepříjemňovala život.
Vyznání jako - chtěl bych být tvým spodním prádlem, tvojí vložkou, vodou v tvé koupeli... nám oznamují přítomnost sexuálního maniaka, kterému nejde o nic jiného, než o to....
Ke správným vyznáním by mohla patřit: "Chtěl bych být srdcem ve tvé hrudi." Nechtěl by nikdy zklamat, ale mohl by zase zapadnout do stereotypu. - "Chtěl bych být mozkem v tvé hlavě." Chtěl by vlastně ženě číst myšlenky, chtěl by jí vnuknout tu a tam spásný nápad, být pro ni v hodině dvanácté vysvobozením... To čtení myšlenek by ho ale brzo zruinovalo. Myslet za ženu je nemožné a náročné a tak různě. Takže zde by se ukázal muž oddaný, ochotný pro ženu udělat cokoli, aby byla šťastná a spokojená.
A nyní dialog: "Chtěl bych být tvým snem"
"Ale já se v noci bojím."
Tak tedy, alternativa snu se nedoporučuje, leda snad velmi zamilovaným milencům, kteří si ještě nelezou na nervy. Jinak se nám o partnerovi zdává buď ve snech hrůzných, nebo ve snech nejkrásnějších (dovolená u moře). V ostatních má náš partner většinou nejasný obličej, bývá mlhavý. Pokud si tedy partner přeje být snem své vyvolené, pak buď proto, že ji chce strašit, nebo proto, aby jí přivodil hezké sny. Někdy se to ovšem nezdá, a pak jsou problémy. Chce-li být muž myšlenkou své ženy, chce být také letmým pohledem v jejím životě, protože myšlenka je věc prchavá. Chce-li být dárkem, čímž se může snadno stát a dárky jsou jak známo různé, což ovšem záleží už od těch dvou, jaký dárek to bude.
Nejkrásnější a nejúčinnější vyznání lásky je a bude vždy ono klasické: "Mám tě rád" či "Miluji tě". Pokud mají partneři tyto pojmy světonázorově ujasněné, a slova jsou myšlena od srdce, vážně a upřímně, řeknou toho mnohem víc, než když se muž snaží vpěchovat do života ženy prostřednictvím snů, myšlenek, spodního prádla apod. ...
Nejlépe tato slova podpoří nějaký slavnostní okamžik, či jiná vhodná příležitost, a samozřejmě kytička. Pak si myslím, že je jedno, kterou z těch dvou vět zvolíte, ale vždy vyjádří přesně to, co vyjádřit má. Což je vlastně účelem vyznání lásky své partnerce. Řiďte se tedy asi tímto: slavnostně, v pravý čas a krátce. Lepší je slova nadbytečná nahradit slavnostní chvilkou, kytičkou, pitralónem a polibkem. Tak tedy
Hodně úspěchů.
(17.7.2008 - vcelku to funguje. Jenže některé ženy jsou přímo notoricky romantické, jiné zase nechutně praktické. Ale zkuste takovou hovadinu říct jinýmu chlapovi.)

GULÁŠ

21. září 2008 v 9:45 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
David nepotkal Goliáše,
a Fifinku vaříme do guláše
toto všeobecné veselí
ňáký smysl - nese-li?
No nese!
Zase jednou najíme se!
(17.7.2008 - já bych gulage z Fifinky asi nepozřel.)

NO PŘEDSEVZETÍ

21. září 2008 v 9:45 | najda |  Autorská poezie 1987 - 1989
Dali jste si zase
spoustu předsevzetí
já nechal zase
všechno osudu
co budu dělat
kolik budu mít dětí
zda budu pít,
či nebudu
Budu-li slavný
nebo ne,
vezmu-li si ji
či ona mně
to všechno ponechám osudu
Říkat si, že něco udělám
(kromě toho, co musím)
to já nebudu.
(17.7.2008 - všechny novoroční sliby jsem splnil, poněvadž jsem nikdy nikomu nic neslíbil.)