Martině - indiánská balada

Dnes v 12:06 | najda |  Autorská poezie 2012




Marťa žije v tee pee

Kolem kvetou lípy

Vetkne péro do čelenky

Nabrousí si šípy.


Na svém bujném oři

Jede jak když hoří

Vítr fouká do halenky

Cvalem míří k moři


Osedlám si oře

Vyhledám to moře

Skolím pro ni medvěda

Dotáhnu ho k hoře


Kleknu před ni na čéšku

Utrhnu jí macešku

S vlasy děda Vševěda

Zahledím se na Češku


Pak mám ještě vizi

Že mi není cizí

Zazpívám jí love song (čtěte foneticky)

Jako v televizi


Ona řekne - klacku!

A vlepí mi facku

V obou uších zazní gong

Jak urazí mi pracku


Na tyhle hloupé vtipy

Zrovna když kvetou lípy

Nemám teda náladu

A začne chystat šípy.


Vezmi si svou zbraň

Co má stát se staň

Prožeň šípem moje srdce

Před láskou se braň.


Tam ve stínu lip

Mně v chládku bude líp

Nad sebou pár inchů země

V srdci ostrý šíp.


Před barevným tee pee

Marťa brousí šípy

Kdyby se zase objevil

Nějaký blbec s medvědem.

Co zmámily ho lípy.

21. 5. 2012 11:30 - 12:00
Přidat komentář
 

Fiktivní rozhovor

23. dubna 2012 v 17:39 | najda |  Moudra a srandy

23. 4. 2012 17:05



R - redaktor bulvárního plátku

VIP - známá osobnost


R: Vy jste si prý přivezl manželku s Číny?

VIP: Nechápu, co je na tom bulvárně zajímavého. Možná kdybych si přivezl chlapa…

R: Vy máte něco proti registrovanému partnerství?

VIP: Ne, dokonce je v mnoha ohledech chápu.

R: Tak dovezl jste si tu manželku, nebo ne?

VIP: No fakt nevím, co je na tom zajímavého. Kdybych ji praštil kyjem po hlavě a táhl smykem za vlasy přes celou Asii, pak bych váš zájem pochopil. Ale tyhle namlouvací praktiky se užívaly někdy v pravěku. Popravdě je škoda, že tehdy nebyl bulvár. To by měl jistě stále o čem psát.

Ostatně mě tak napadá, kdyby shořely všechny archivy a přežil jenom archiv s bulvárem, co by si o nás budoucí historici asi museli myslet.

R: No, co by si o nás asi mysleli?

VIP: Vzhledem k obsahu a pravdivosti zveřejňovaných informací, by si o naší současnosti pravděpodobně učinili poněkud mylné závěry. Nemyslíte?

R: No, to snad ani ne!? Ale vraťme se k původní otázce.

VIP: No dobře. Ano, přivezl jsem si manželku z Číny, dokonce je Čínské výroby i národnosti, ale zdá se být celkem kvalitní.

R: A nemáte potíže s komunikací?

VIP: A měli bychom mít?

R: No asi ano. Když vy mluvíte Česky, ona Čínsky…

VIP: No popravdě - česky i čínsky zní dost podobně, nemyslíte?

R: To jistě, ale je to přece jenom cizí řeč.

VIP: Pokud jde o manželství, tak to máte celkem jedno. Jste ženatý?

R: Už skoro dva roky.

VIP: Tak to v sobě ještě máte zamilovaný dekodér ženské řeči. Ale to pomine. Časem zjistíte, že manželce sice rozumíte, neboť mluví česky, ale vůbec ji nechápete. Jako by mluvila čínsky. Ženy mají totiž zcela jiné chápání významu slov, než muži.

R: To je blbost. Jste zaujatý. Navíc to asi ženy musí urážet tento názor.

VIP: Uráží to pouze hloupé ženy. Ty chytré to vědí, neboť i ony to vnímají podobně, ovšem v opačném směru. A zaujatý nejsem. Jenom už jsem dvakrát rozvedený a mám tudíž o několik let zkušeností víc než vy.

Dám vám příklad. Muž, když chce být sám, řekne na rovinu - jdi ke kamarádce, nebo k sousedům, chci si něco promyslet. Nebo jde na ryby. Co udělá žena? Pošle vás do obchodu pro jahody, nebo pro chleba, a to přesto, že těchto surovin máte doma dostatek. Neřekne vám na rovinu, že si potřebuje poklábosit s kamarádkou.

Nebo zkuste třeba zapomenout chleba na zadním sedadle. Budete za blbce, a musíte se pro něj vrátit. Když pošlete ženu, třeba proto, že máte úplně špinavé ruce a potřebujete se umýt, tak vám řekne, že není vaše služka. Vy jí to ale nikdy nepřipomenete. Když to bude obráceně, pak se opovažte ženu peskovat, že se jí něco takového stalo proto, že si koupila nové lodičky, a kvůli nim se vykašlala na chleba, na který všichni doma čekají. Zkuste jí říct, že nejste její poskok. Budete to mít na talíři stejně periodicky, jako se u žen periodicky opakují jejich dny.

Nebo si představte, že na nákupu uvidíte ve výloze nádherný naviják na ryby. Řekne vám - co je mi po tom. Mě to nezajímá. Ale zkuste totéž říct vy, když se žena začne rozplývat nad novými lodičkami. Nařkne vás, že když vás to nezajímá, nezajimá vás ani ona, a bude oheň na střeše.

R: To je trochu přitažené za vlasy.

VIP: Není. Já to zažil. Moje ex, jednou přijela z práce. Seděli jsme asi dvě hodiny v kuchyni u kávy a rozebírali všechno možné. Pak se zvedla, že půjde něco uvařit. Tak jsem si zapnul televizi, abych vidě alespoň posledních pět minut hokeje. Televize ještě ani pořádně nenaskočila a už jsem slyšel - na co sem jezdím, abych vyprala, vyžehlila, uvařila, uklidila a občas to…. To je prostě úplně jiné uvažování, jiné pojetí téhož jazyka.

R: No, já fakt nevím. Přijde mi to poněkud zaujaté. Moje žena taková není.

VIP: To se mýlíte. Všechny jsou stejné. Stejně jak chlapi jsou všichni stejní, abych byl objektivní. Jsou prostě z jiné planety. Důvod, proč se takto divně párují je v tom, že neexistuje jiný přirozený způsob, jak se rozmnožovat. Tím se dostávám k tomu, proč chápu registrované partnery. Už prostě neměli k tomuto boji sílu. Popravdě - chlap s chlapem si vždycky mají o čem povídat, a rozumějí si. Stejně tak žena rozumí ženě. Když budete poslouchat rozhovor dvou žen, tak z toho často moc moudrý nebudete. Najednou se začnou něčemu smát, a vy budete marně pátrat v paměti, co z jejich rozhovoru bylo tak legrační. Ale obráceně to samozřejmě platí taky.

R: Takže vy rozdílný jazyk nepovažujete za problém?

VIP: Určitě ne. Slovníkové fráze jsou ustálené a umožňují nám komunikovat celkem jednoznačně, neboť musíme volit taková slova, aby bylo možno je přeložit. Tím se komunikace zjednodušuje. Navíc můžu ženu učit své češtině. Bohužel ženská čeština je jako nakažlivá nemoc. Jakmile moje žena zvládne češtinu natolik, že nebude potřebovat slovník, bude stačit jediný kontakt s jinou ženou a bude nakažená. Bohužel tomu bych ji uchránil jenom na pustém ostrově.

R: No tak, vám tedy pěkně děkuji za rozhovor. Jsem zvědavý, co z toho dám dohromady.


V bulváru se posléze objevilo: Známá osobnost táhla svou omráčenou ženu přes celou Asii za vlasy. …
17:35
Přidat komentář

Můžou nás peníze udržet nad vodou?

23. dubna 2012 v 16:59 | najda |  Dobré? rady

23. 4. 2012 16:35



Je to otázka, kterou můžete zodpovědět buď v rovině obrazné, nebo faktické. Obrazně nás samozřejmě peníze nad vodou udrží. Čím víc jich je, tím lépe nás udrží. Ale abychom si uvědomili, jak to funguje, musíme zabrousit do faktické roviny. Zkuste si nacpat do pytle třeba 20 tisíc korun v drobných, přivázat si je k pasu a skočit do vody. Samozřejmě záleží i na hloubce vody. Většina z nás má tendenci plavat do hlubší vody, a to i přesto, že na to nemají kondičku, ani prostředky. Budete-li ve vodě, kde dosáhnete na dno tak, abyste měli stále hlavu nad vodou, pak to není problém. Ale v hlubší vodě vám tyto peníze k plavání příliš nepomohou. Jednu možnost ale máte. Musíte těch drobných mít hodně. Pak můžete zkusit sypat peníze do vody tak dlouho, až se vytvoří nad hladinou ostrov. Budete jich potřebovat tím víc, čím je voda hlubší. Ovšem nesmíte zapomenout na několik drobností. Za prvé - peníze něco váží, takže se váš ostrov bude pomalu bořit do bahna na dně, a vy budete muset neustále peníze přisypávat, abyste ostrov nad vodou udrželi. Máte-li dostatečné zdroje, nemusí to být problém, a vy budete králem svého ostrova. Za druhé nesmíte zapomínat na erozi. Vlny a proudy vám budou neustále nějaké mince odnášet, neboť povrch ostrova bude mít neustále tendenci se zplošťovat. A bude tak zákonitě postupně mizet pod vodou. Za třetí nesmíte zapomenout na další plavce a ostrovany, kteří budou mít stálou potřebu vám z vašich mincí ubírat. A´t už s vaším vědomím (daně, poplatky a tak), nebo bez něj (krádeže). Snažit se udržet nad vodou s drobnými v kapse je velice složité.

Druhou možností je, využít papírových peněz. Zkuste si položit na hladinu papírovou stokorunu, a udržet se na ní. Musíte být dobrý plavec, abyste si mohli troufnout do větší hloubky. Ale ani ten nejlepší plavec nevydrží plavat věčně. Jednou mu dojdou síly a prostě se na té stokoruně utopí. Chcete-li se nad vodou udržet, musíte si postavit pořádný vor, nebo loď. To, že to z papírových peněz lze, je nasnadě. Musíte jich mít hodně, a musíte si pořídit dobré lepidlo, nejlépe voděodolné. Čím víc peněz máte, tím větší a stabilnější plavidlo postavíte. To vám může pomoci se nad vodou udržet i za nepříznivého počasí. Ani tak nesmíte opět zapomínat na to, že peníze jsou papírové, a ve vodě se jim moc nedaří. Dalo by se tomu říkat erozní inflace. Část peněz, která bude ve styku s vodou, se prostě bude neustále odlupovat a rozpouštět. Berme to, jako daně. Loď tedy budete muset rovněž neustále vylepšovat a dolepovat další vrstvy peněz. Také ji můžete zvětšovat. Ale jakmile vám peníze dojdou, začne se jednoho dne nezadržitelně potápět. Potápění je geometrická funkce. Čím budou peníze déle vystaveny nevhodnému prostředí, tím rychleji půjdete, bez dalších oprav, ke dnu. Dále nesmíte zapomínat na druhé lodníky. Ti budou samozřejmě chtít z vašeho materiálu vylepšovat svoje lodě. Takže vám budou neustále někde utrhávat z vaší lodi. Také je potřeba nezapomenout na to, že žádná loď není nepotopitelná. I Titanic byl velký a pevný, a přesto šel ke dnu. Mějte na paměti, že někteří prozíravější si postavili ledoborec, ponorku, nebo torpédovou loď, a chystají se vás při nejbližší příležitosti poslat ke dnu.

Tak hodně štěstí.

17:55
Přidat komentář

Ze života

23. dubna 2012 v 16:57 | najda |  Autorská poezie 2012

20. 4. 2012 9:45

Zbláznil se mi mobil

Jsem snad proto debil?

Tak se zblázním taky

Jaký saky paky…


Napsáno na základě inspirace z facebooku Martiny Sáblíkové, které se zbláznil mobil v pátek 13. Dubna.
Přidat komentář

Tomášovo poslelství

9. dubna 2012 v 13:53 | najda |  Bůh a jiné záhady

9. 3. 2012 13:10

O tom, že se rád dívám na dokumenty, se snad již zmiňovat nemusím. U některých dokumentů člověk žasne, jiné zhlédne se zaujetím, jiné jej zase přinutí přemýšlet. O Velikonočních svátcích se většina dokumentů věnovala Kristu. V jednom z nich jsem se dozvěděl o vzniku Křesťanství a o jeho přijetí císařem Konstantinem za oficiální náboženství Římské říše. Po vítězné bitvě, před kterou bylo Konstantinovi zjeveno, že má bojovat pod znamením Kříže, rozhodl se tento panovník ke křtu a uznání Křesťanství jako oficiálního náboženství. Stál však před velkým problémem. Vzhledem k předchozímu pronásledování, byla církev roztříštěná a její příznivci byli roztroušeni po celém území říše. Navíc každá skupina používala poněkud jiné texty. Císař si vybral skupinu katolíků, která měla církevní hierarchii podobnou té Římské, a byla tudíž nejvíce blízká potřebám, které císař měl. Kolem této skupiny se rozhodl vytvořit oficiální církev, a jejím hlavním úkolem bylo sjednotit všechny křesťany pod společnou "hlavičku". Problémem byla nejednotnost textů, a tak museli církevní hodnostáři shromáždit všechny dostupné náboženské texty a vybrat z nich ty, které budou kanonizovány, čili oficiálně přijaty do souborného textu, který byl posléze nazván Biblí.

Církev si zvolila čtyři kriteria. Bohužel si nepamatuji ta prostřední dvě, ale to první bylo vcelku logické. Mělo se jednat především o texty, které svým stářím budou co nejblíže popisovaným událostem. Vzhledem k tomu, že se zabývám historií své obce, přijde mi to jako rozumné. Také se přikláním k textům starším, které jsou blíže popisovaným událostem, neboť texty novější již mohou být několikerým podáním a přepisem značně zkráceny, nebo naopak rozšířeny o údaje, které si tam doplnili pozdější autoři a nemusí tak být zcela autentické. Navíc je i u nových událostí problém s jejich objektivizací, neboť v podání některých přímých účastníků může dojít ke zkreslování skutečností, a to buď z důvodu osobních (účastník chce zkreslit, ať už pozitivně či negativně svůj podíl na události), nebo z důvodů běžného zapomínání detailů. Kupříkladu se stane, že je starostovi vyjádřena nedůvěra a on je odvolán z funkce. V jeho podání to může být tak, že z funkce odešel sám ze zcela jiných důvodů. Neutrálně se pak dozvíte, že starostovi byla vyjádřena nedůvěra a on posléze odstoupil z funkce, což je kronikářský kompromis, zakrývající mnohdy složitější pozadí celého děje, neboť v době zápisu a života zúčastněných není možno celý děj postihnout zcela objektivně, neboť verze různých účastníků se od sebe mnohdy diametrálně liší.

To je věc, která postihuje i některé biblické texty popisující tytéž události, z pohledu různých aktérů. Proto se mnohdy badatelé dohadují, co je správně a co ne. Proč tento apoštol popisuje něco, co u druhého nenajdete. Má to logické vysvětlení. Každý to viděl svýma očima, pochopil to podle svého vědomí a takto to dále prezentoval. Některé události za důležité nepovažoval, zatímco jiný ano, a na jiné mohl logicky i zapomenout, nebo je z jeho textu odstranili ti, kdož text později přepisovali, nebo jeho slova zapisovali. Mnozí autoři těchto textů jsou jen domnělí, ve skutečnosti byl text několik generací tradován ústně, než jej někdo zapsal.

Tolik k prvnímu, podle mě logickému kriteriu. Jak jsem již uvedl, další dvě si nepamatuji, čímž jen potvrzuji výše uvedené. Zaujalo mě až čtvrté kriterium, které splňovalo obsahově to, čemu by se dalo říci politická, či ideologická objednávka. Texty, které nevyhovovaly obsahem císaři, či církvi byly označeny za podvržené, nepravdivé či kacířské, přesto, že všechna předešlá kriteria splňovaly. Byly tudíž stejně věrohodné a směrodatné, jako texty ostatní, ale posuzovatelům se prostě nehodily do krámu. Jak jsem již uvedl, mohlo to být z důvodů politických, teologických či jiných, ale rovněž proto, že tyto texty prostě vůbec nechápali. To by bylo ještě přijatelné vysvětlení, neboť mnoho textů, mimo jiné i z učení Kristova z dob jeho veřejného působení mezi Apoštoly a lidmi, je i dnes těžko pochopitelných, a pokud k nim není podáno vysvětlení přímo řečníkem, pak je velmi těžké tyto věci interpretovat. V Evangeliích se často objevují různá podobenství, která Kristus říká svým učedníkům, a následně je i vysvětluje. Pokud však v některých textech vysvětlení nebylo, což je například v Tomášově evangeliu, které není součástí textů Bible, jednalo se o učení předávané přímo učedníkům, kteří již byli znalí, a tudíž jim Ježíš smysl podobenství a myšlenek dále nevysvětloval. Církev tak u těchto textů byla v nesnázích, neboť jejich zařazení do Bible by znamenalo problémy. Co když se někdo zeptá, co tím bylo myšleno? Pak máme problém, neboť to sami nevíme, a pokud to nebudeme moci vysvětlit, budeme nedůvěryhodní a lidé se nám vysmějí. To bude lepší, všechny ty, kdo budou tyto myšlenky šířit označit za kacíře a rychle se jich zbavit.

Z Bible se tak vytratila řada velmi zajímavých a důležitých textů, které se prostě církvi nehodily. Tomášovo evangelium je příkladem. Dalším rozsáhlým textem je kniha Henoch. A spousta dalších kratších či delších textů.

Proč ale zmiňuji Tomášovo evangelium?

Mám za to, že Tomáš se choval ve své době jako každý dnešní moderní člověk. Na co si nemohl sáhnout, co nemohl na vlastní oči vidět, tomu nevěřil. Uvěřil až poté, co Ježíše sám uviděl, a dokonce trval na tom, že se chce dotknout jeho ran. Až poté uvěřil. ALE! Pakliže uvěřil Tomáš, a vydal o tom svědectví, pak to zcela jistě musí být pravda, protože se nám v tom případě dostává svědectví toho nejpovolanějšího. Nevěřícího Tomáše, jež byl hmatatelnými důkazy přesvědčen o této pravdě, tedy o tom, že Ježíš vstal z mrtvých a je živý. Pakliže neuvěříme ve svědectví Tomáše, pak jsme na tom mnohem hůře než on. Co je cennější, než svědectví toho, kdo pochyboval a přesto uvěřil? I v moderní době známe mnoho případů těch, kdo nevěřili, či pochybovali o čemkoliv a poté, co sami něco viděli, nebo prožili, zcela změnili svůj postoj.

Ježíš tehdy řekl Tomášovi vcelku známou větu: "Blahoslavení ti, kteří uvěřili a neviděli." Rouhačsky bych si zde mohl vzpomenout i na dialog z filmu Dědictví s Bolkem Polívkou. Ten prý vůbec nebyl ve scénáři, a zcela jistě postačí, když připomenu, že šlo o dialog v restauraci s paní Chýlkovou, zýkající se víry v Boha. Odpověděla mu, že jej nikdo nikdy neviděl. Co jí na to Bolek řekl, snad nemusím rozvádět. Věta končila slovy … a věřím, že ji máte.

Mohu dodat jenom jednu myšlenku. Podle Bible stvořil Bůh člověka "k obrazu svému". Z této věty jasně vyplývá, že se nejedná o malého zeleného mužíčka s tykadly. To bychom i my byli malí zelení mužíčci s tykadly. Bůh tedy zcela jistě vypadá stejně jako my, a je tudíž možné, že jsme jej již mnohokrát viděli, možná, že jej potkáváme každý den. Ale proto, že vypadáme jako on, a tudíž i on vypadá jako my, nevšimneme si jej. Každý z něj však nosíme kus v sobě, neboť jsem přesvědčen, že v každém z nás je část jeho genetické informace.

Máme oči a nevidíme, máme uši a neslyšíme.

13:50
Přidat komentář

Teorie TEORIE

13. března 2012 v 21:22 | najda |  Bůh a jiné záhady

13. března 2012 21:00



Ve vědě běžně platí, že každá nová teorie potvrdí jiné teorie, a s jinými je naopak v přímém rozporu. Principem vědy by však nemělo být nutné popírání jiných teorií. To zpravidla vychází z vědeckého egoismu, který velí jednomu vědci, aby udělal vše proto, aby vyvrátil teorie jiného vědce. Přitom mezi všemi teoriemi platí něco, čemu se dá říkat dialektická jednota protikladů. V zásadě každá nová teorie de facto potvrzuje i platnost teorií, které jsou s ní v přímém rozporu. Vědci by se měli spíše snažit vyřknout podmínky, za kterých by mohli platit i zdánlivě odlišné teorie. Respektive přijít s teorií, která spojí i dosud opozitní teorie a předpoklady.

V jednom ze svých dřívějších článků jsem se zabýval tím, zda může platit zároveň teorie Biblická a Darwinova. Jsem toho názoru, že přesto, že to vypadá nepravděpodobně, platí obě tyto teorie současně, z čehož vyplývá, že spor jejich přívrženců je zbytečný. Podle mě je docela dobře možné, že vývoj života ve Vesmíru probíhal evolučně. Minimálně na jednom místě určitě. Po dosažení jistého stupně vývoje, však začal zasahovat do vývoje života kolem sebe, třeba i na jiných planetách, a revolučně do něj zasahoval. To by odpovídalo Biblické teorii. Nehledě na to, že i Bible v knize Genesis jasně uvádí i zkrácenou verzi evolučního vývoje od vzniku vesmíru po stvoření člověka.

Nakonec příkladů platnosti obou teorií jsme svědky dnes a denně. Z evolučního hlediska se člověk narodí a po určitém čase umírá. A to buď na následky stárnutí organismu, nebo vlivem různých nemocí, případně následkem náhlých událostí (nehody, války, násilnosti). Z evolučního hlediska je to normální. Nicméně naše civilizace je už tak daleko, že dokáže pomocí revolučních lékařských postupů tento proces zvrátit, a lidský život prodloužit. Tím, že dokážeme udržet při životě děti, které by za normálních okolností nepřežili, vyléčit nemoci, které bývaly smrtelné a minimalizovat následky invazivních poranění, vlastně měníme revolučně původně čistě evoluční vývoj života.

Totéž se mohlo stát i v historii lidstva. Evoluční vývoj na Zemi mohl být narušen příchodem inteligentního života zvenčí, a tak revolučně posunut na vyšší úroveň. Stejně tak mohla být příčinou této revoluční změny i jiná událost, třeba vliv kosmické záření, který by způsobil genetické mutace tvorů, kteří již na planetě existovali. K tomu mohlo dojít i několikrát v poznané historii života. I příroda dokáže zřejmě svoje omyly napravovat. Není proto vyloučeno, že řada tvorů zobrazených na různých místech země různými civilizacemi, skutečně na Zemi žila. Ale byla následně odsouzena k vyhynutí, jako nepovedený pokus.

Úkolem vědy by tedy nemělo být popírání zdánlivě nesmyslných teorií, ale zkoumání, za jakých podmínek by mohly být pravdivé, a zda existuje teorie, která je spojením řady dalších teorií v jednu, která dá smysl řadě doposud nevysvětlených faktů, artefaktů a poznatků.
Přidat komentář

Noemova archa

9. března 2012 v 23:42 | najda |  Bůh a jiné záhady

9. 3. 2012 21:30 - 23:35



Když jsem sledoval v televizi některé dokumenty o Noemově arše, a poté přečetl několik knih, trochu popřemýšlel a pospojoval informace, napadlo mě, že některé věci mohli být i trochu jinak.

Především si připomeňme základní údaje. O velké potopě se nepíše pouze v Bibli, ale i v dalších písemných zprávách z různých koutů světa a různých civilizací. Je zřejmé, že k nějaké katastrofě dojít muselo, pokud se o ní zmiňuje tolik na sobě nezávislých zdrojů. Musela to být nezvyklá katastrofa, když stála za zmínku jejím účastníkům a za následné předávání dalším generacím. O jejím původu a pravdivosti se sice vědci stále přou, ale je potřeba vzít v potaz, že podobných katastrof je historie země plná. A mnohé z nich byly možná ještě mnohem dramatičtější a horší. Že by k něčemu podobnému mohlo dojít, a to v globálním měřítku, mi přijde velice pravděpodobné. A všechny prameny poukazují na to, že se jednalo o jednu a tutéž událost, která postihla ve stejné době různá území na různých koncích světa. Samozřejmě, že to vědci a klimatologové zpochybňují, ale stačila pouhá shoda nepříznivých okolností, aby k této katastrofě mohlo dojít. Například prudké oteplení klimatu, které by mělo za následek tání ledovců na celé planetě. Už to samo o sobě by znamenalo velký problém, pokud jde o zvýšení hladiny moře, nehledě na to, že by zřejmě došlo i k častějším a prudším dešťům a bouřím, což by mělo za následek vzedmutí hladin řek a následné katastrofální záplavy. Pokud by se k tomu přidala i častější zemětřesení a posun pevninských desek, což se vzhledem k odlehčení desek po odtání ledovců dá předpokládat, mohlo by to přinést navíc další fenomén, a to obří vlny tsunami. Pokud by se sešly všechny tři tyto eventuality, mohlo to znamenat globální problém, především v nížinných oblastech.

Zajímavé je, že všechny tyto zdroje rovněž hovoří i o vybrání určité skupiny lidí k záchraně, o předání plánů ke stavbě lodi - archy, jakož i plán na záchranu určitých živočišných i rostlinných druhů. I to poukazuje na to, že tato událost byla zjevně mnohem více skutečná, než si vědci chtějí připustit. Proč jinak by se zmínky z různých konců světa a různých kultur, které se navíc vzájemně ani nemuseli znát, shodovali v tolika jednotlivých detailech?

To, že byli tito lidé včas varováni, může znamenat, že je naše planeta dlouhodobě monitorována odněkud zvenčí. Je dost možné, že se jedná skutečně o inteligentní civilizaci, která se snaží lidem spíše pomáhat, než škodit, a která má zřejmě i potřebné znalosti, pokud jde o předpovídání počasí a možných následků klimatických změn. I my si dnes umíme některé důsledky snadno představit a vyhodnotit.

Vždy je v dokumentech zmínka o tom, že vyvolená skupina dostala přesné plány ke stavbě plavidla, které nastávající katastrofu přečká, a do kterého bude možno umístit větší množství zvířat, rostlin a dalšího materiálu potřebného k obnovení života a civilizace. I dnes, pokud máme k dispozici plán k postavení čehokoliv, dokážeme to postavit. Proč by to při použití dostupných materiálů a nářadí nedovedli tenkrát? Nemluvě o tom, že mohli mít dočasně k dispozici i nástroje a materiály, které by jim práci ulehčily.

Nabízí se i kacířská možnost, že kromě návodu na stavbu archy, mohli tito lidé dostat i návod na stavbu organismu ze zachráněné DNA. Což by znamenalo, že by archa nemusela být ani tak veliká. Sám ovšem musím uznat, že je to málo pravděpodobné, neboť tito lidé nemuseli mít ani potřebné znalosti, ani vybavení, aby dokázali tyto informace použít. Postavit nový organismus, byť máte jeho základní stavební kameny, je i dnes trochu problém, a to o tomto problému již vcelku hodně víme.

Spíše mě napadla jiná myšlenka. Tedy za prvé. Nikdo z těchto vyvolených lidí nemusel zachraňovat vše živé. Jednalo se zjevně o záchranu druhů žijících v nížinách a přímo ohrožených povodní. Zachraňovat ryby, je nesmysl, stejně tak není třeba zachraňovat většinu ptáků. Ti mají šanci uletět a najít si útočiště ve vyšších oblastech. Vodní ptáci pak nejsou velkou vodou nijak vážně ohroženi. Stejně tak lze vypustit i většinu živočichů spojených úzce s vodním prostředím. Nebylo třeba zachraňovat ani zvířata žijící ve výše položených oblastech, které povodeň zasáhla jen okrajově, nebo tam prostě jenom hodně pršelo.

Za druhé, nikde se nepíše o tom, že by zachránci museli nutně brát dospělé kusy. Pokud tedy připustíme, že pro záchranu druhu stačí pár, pak to v této fázi ani nemusí být pár dospělý. Rozmnožování je věc pudová a naloděním mláďat by se zjevně ušetřila spousta místa, potravy a snížila by se tak celková zátěž plavidla, a zvýšila jeho kapacita. Je přece rozdíl, jestli naložíte dva dospělé slony, nebo dvě sloní mláďata. Navíc mláďata si navzájem, i přes druhovou rozdílnost, nejsou tolik nebezpečná, jako dospělí jedinci.

Přijde mi to jako velmi logické vysvětlení, jak se mohlo na archu dostat maximum ohrožených druhů, při minimálním prostoru a nárocích na zabezpečení. Lidí se muselo vždy zachránit trochu víc, protože někdo musí o zvířata pečovat, a navíc jsou lidé mnohem náchylnější ke genetické degeneraci, než ostatní druhy. Přece jenom jsme mnohem více teritoriálně zaměřeni, omezeni hranicemi a lokalitami, kde žijeme, než zvířata, která hranice nerespektují a migrují bez problémů i na velké vzdálenosti.

Celá věc, kolem Noema a jeho archy, jakož i dalších vyvolených z jiných pramenů, mi přijde dosti pravděpodobná. I dnes by jenom některá z výše popsaných katastrof dokázala vymazat z povrchu světa celá území. Uvažme jenom, jaký vliv by mělo vzedmutí mořské hladiny na nížinné oblasti v Evropě, nebo i v Americe. Co by mohly způsobit prudké deště v širokých údolích řek. Stačí si vzpomenout na záplavy v posledních desetiletích, které postihly naši republiku, nebo se podívat, co se děje při záplavách v Asii a jinde. Jakou spoušť za sebou nechávají hurikány v Americe. Co způsobí relativně malá zemětřesení v Japonsku, nebo jinde na světě. Jakou spoušť za sebou zanechá tsunami. Zkusme si jenom teoreticky představit, co by se stalo, kdyby se tyto události odehrály v krátkém časovém období po sobě, nebo dokonce skoro naráz, a jaké by to mohlo mít následky právě pro nížinné oblasti kolem pobřeží, na okolí vodních toků a podobně. Když to vše dáme dohromady a připočítáme k tomu možnost poškození námi postavených vodních děl, pak musíme připustit, že by se jednalo o katastrofu, která by si jistě zasloužila zápis do historických pramenů. A to zápis takový, aby byl na první pohled zřejmý a patrný i po řadě generací.
Přidat komentář

Poslední večeře

13. února 2012 v 17:35 | najda |  Bůh a jiné záhady

13. 2. 2012 15:30

Dnes mi přišel poštou gobelín - poslední večeře Páně. Když jsem jej rozbalil, zeptala se mně dcera, jestli věřím v Boha. Řekl jsem, že samozřejmě ANO. Každý rozumně uvažující člověk by měl v Boha věřit. Ona připustila, že sice nevěří, ale že je zajímavé, že i nevěřící se k Bohu v určitých situacích obracejí. Zeptala se mně, zda i jim Bůh pomůže. Řekl jsem jí, že samozřejmě že ano. Dokonce si myslím, že nevěřícím pomůže spíše než věřícím, neboť jim chce dokázat, že skutečně existuje a "vyplatí" se v něj věřit. Věřící o tom přesvědčovat nemusí. Ti věří a vědí, že ne vždy musí vyslyšet jejich prosby. Pokud to někdy s prosbou nevyjde, tak to u skutečně věřícího člověka jeho vírou neotřese, neboť ví, že bude mnoho dalších a důležitějších příležitostí, kdy mu Bůh zjeví svoji přízeň. Každá prosba je zkouška. Není-li na ni odpovězeno, pak byla malicherná a nedůležitá. Nebo není Božím záměrem, aby byla prosba vyslyšena.

U nevěřících je to otázka principu. Pakliže jej Bůh vyslyší, ví, že má šanci získat další ovečku do svého stáda, a je tedy pro něj důležité vyslyšet takovouto prosbu.

Ale i v bibli je psáno - blahoslaveni ti, kteří uvěřili a neviděli.

A ještě jedna myšlenka se mi neustále vrací, a to kdykoliv se dívám na nějaké dokumenty, historické polemiky a podobně. Je to myšlenka - mají oči a nevidí, mají uši a neslyší. U některých vědců je to profesionální slepota a hluchota, která jim velí odsunout do stoupy všechny důkazy a náznaky, které by vyvraceli jejich vlastní teze a teorie.
Přidat komentář

O nás

5. ledna 2012 v 17:04 | najda |  Moudra a srandy

5. 1. 2012 16:55

Ve své zaslepenosti a v pocitu jedinečnosti nejsme schopni vidět věci, které se sami nabízejí a odmítáme vysvětlení a důkazy, které se nabízejí. Náš sobecký pocit nadřazenosti a výjimečnosti nám brání si, byť jen na okamžik, přiznat, že by nám podobní lidé mohli už někdy dříve obývat tuto planetu, případně, nedej Bože, že by mohli žít někde jinde ve vesmíru. Pokud nás tyto civilizace pozorují a jsou již mentálně i technicky dál než my, je to pro ně jistě úsměvná exkurze, a pokud jsou naplněni poznáním a vědomím, pak si určitě s chápavým úsměvem a moudrým pokýváním hlavy řeknou, že ani oni nebyly v dobách svým počátků o nic lepší.

17:00
Přidat komentář

WEB BOT

5. ledna 2012 v 0:09 | najda |  Bůh a jiné záhady


4. 1. 2012 23:15

Nedávno jsem díky sledování satelitu, objevil program Web bot. Má pročesávat veškeré elektronické informace na webu a sledovat opakující se výrazy, ze kterých pak sestavuje určité informace vedoucí k předpovídání některých jevů. Mnozí tvrdí, že pokud se na webu v určitém období objeví obdobné informace se stejným obsahem, pak samozřejmě tento program tyto informace vyhodnotí, takže i pokud by byly podvržené, vytvoří jakýsi mylný předpoklad nějaké události. Já jsem přesvědčen, že takové množství informací, aby je vzal program v potaz, by vyžadovalo dobrou organizaci a rozsáhlou kampaň. Spíše se přikláním k názoru, že prohledávané informace jsou objektivní, jelikož jsou věci mezi nebem a zemí, které nelze postihnout rozumným vysvětlením.

Dle odborníků jsou veškeré informace o historii i budoucnosti obsaženy v elektronech - zjednodušeně řečeno. I náš mozek využívá přenosu informací pomocí elektronů a jejich propojení pomocí nervů, nebo spíše snad pomocí elektrického impulzu. Jenom díky tomu jsme z nesourodých informací schopni poskládat myšlenky, názory a přetvářet je v nápady a ideje. Jak jinak by se mohlo lidstvo posouvat dopředu? Jenom díky tomu, že jsme schopni spojovat původně nesourodé podněty do představ a myšlenek jsme tam, kde jsme. Kdyby nebylo tohoto systému, pak bychom se dodnes mlátili klackem po hlavách, a obalovali bychom se do kůží, a to ne proto, že je to in, ale proto, že je nám zima.

Na podobném principu fungují i naše počítače. Jediné, co zatím neumí, je samostatně myslet. Zatím k tomu potřebují hlavu programátora, který počítači pomocí programu sdělí, co má vlastně dělat. Možná, že je to dobře. Pokud jsou tedy skutečně všechny informace v elektronech, pak je jenom otázkou, jak se na tyto informace napojit a přečíst je. Vzhledem k tomu, že i náš mozek tyto elektrony obsahuje a další se do něj dostávají při jeho výživě, lze si snad vysvětli to, že dochází k jevům, jako je intuice, předvídavost, možná i vizionářství. Asi je to jenom o schopnosti konkrétního člověka využít tyto informace a umět je dekódovat.

Každý z nás to jistě v životě zažil. Tu situaci, kdy na něco pomyslíte, aono se to stane. Většina z lidí tomu nepřikládá vážnost, a snaží se to vysvětlit tím, že se to asi dřív stalo, než na to pomysleli, a jejich myšlenka byla tedy jen výsledkem reakce na již existující fakt. Ale zcela jistě se vám už někdy stalo, že jste na někoho mysleli a v tom se rozezněl telefon a dotyčný byl na drátě. Náhoda? Myslím, že ne. Totéž platí i o starém přísloví - o kom se mluvívá, nedaleko bývá. A to nejde jen o naše blízké, jejichž příchod je předvídatelný, především tehdy, když s námi bydlí ve společné domácnosti. Týká se to i lidí, na jejichž příchod nečekáme. Známí, přátelé a další. Mluvíte o nich a najednou zazvoní zvonek a onen člověk stojí za dveřmi. Náhoda? Spíše ne.

Mě samotnému se stalo již několikrát, že jsem dopředu vycítil něco, co se mi pak potvrdilo. Snad poprvé to bylo na základní škole. Při cestě do školy mě napadlo, že zemřel náš ředitel. Když jsem přišel ke škole, visel na ní černý prapor. V rozhlase nám pak sdělili, že ředitel skutečně zemřel. Podruhé jsem předtuchu neidentifikoval, ale nakonec se drobný exces změnil ve štěstí. Normálně jsem chodil ze školy rovnou domů. Tentokrát jsem místo domů šel ke spolužákovi, podívat se na jeho výtvory. Byl to kutil domácí, který skládal snad všechno, co našel v ABC. Dokonce to ještě vylepšoval instalací různých motorků a hejblátek. Když jsem pak šel domů, nedostal jsem kupodivu ani vynadáno. V tu dobu, kdy jsem se normálně ze školy vracel, vyskočila za rohem nějaká paní z okna. Ještě dnes děkuji Bohu, že jsem byl této zkušenosti ušetřen. Pravděpodobně bych ji minimálně viděl, což by byl jistě nepěkný pohled a pro malé dítě i šok. Třetí případ se týkal ryb. Jednou ráno jsme se chystali na ryby. Když jsem uviděl našeho známého, který jel s námi, blesklo mi hlavou, že určitě chytí svoji životní rybu. A co byste řekli. Chytil kapra přes šedesát centimetrů, což na poměry našich socialistických vod, byl kapitální úlovek.

Další předtucha se týkala mého dědy. Odněkud jsem se vracel domů a viděl jsem babičku, jak jde od autobusu. Tehdy ještě jako důchodkyně vypomáhala v nemocnici. Probleskla mi hlavou myšlenka, že děda zemřel. Šel jsem domů a za pár minut přiběhl kluk od sousedů, že tam mají naši okamžitě přijít. Nechtěli mi říct, co se stalo, ale já jsem to už stejně věděl. Tutéž předtuchu jsem měl paradoxně i před smrtí tehdejšího ruského generálního tajemníka Brežněva. Večer to bylo ve správách. Podobných tušení jsem měl už víc, ale těžko je lze samozřejmě dokázat.

Pokud tedy vyjdeme z toho, že mnozí lidé tyto schopnosti mají, že mají přístup k internetu, a tudíž si tyto informace nenechávají pro sebe, je nasnadě, že podobné vyhledávací programy pak mají dost materiálu ke srovnávání.

Některé věci lze předvídat snadno. Pokud bydlíte nedaleko činné sopky, pak její aktivitu nepřehlédnete, a pokud si pak lidé v okolí začnou svoje pocity sdělovat, dojde samozřejmě podobný program velice rychle k závěru, že sopka brzo vybuchne. Totéž platí i o dalších přírodních katastrofách. Stačí, abyste měli například operované koleno, a může se stát, že vás každá změna počasí informuje bolestí dřív, než naše rosničky ve své předpovědi. Znám řadu lidí, kteří změnu počasí díky různým zdravotním problémům pociťují. Jaké to musejí být pocity, pokud se někam řítí tornádo, nebo hurikán, není potřeba příliš spekulovat. Pak je nasnadě, že se o tom lidé navzájem informují a program může opět lokálně tuto situaci předpovědět dřív, než k ní dojde.

A pokud jde o předpověď teroristických útoků? No i tito lidé využívají sociální sítě. A pokud budeme předpokládat, že používají určité skupiny slov a, byť i kódovaných, informací, lze je při troše znalostí identifikovat. Pokud se vám z určitých zdrojů dostává pravidelně určitá skupina informací, pak je potřeba zbystřit.

Berme tedy tento program, jako první vlaštovku, která nám má pomoci detekovat jisté možnosti a situace, které mohou být nějakým způsobem nebezpečné, nebo jinak důležité. Nesnaže se tedy ihned všechno zavrhnout a pokusme se vždy najít možnosti a vysvětlení věcí, které jinak vysvětlit nedokážeme.

Ještě jeden příklad kolektivního vědomí mě napadá. Kdo žil v totalitě, ten ví, že každý větší odpor byl vždy v zárodku potlačen. V roce 1989 však něco obecně viselo ve vzduchu. Nikdo o tom nemluvil, ale všichni to cítili. Něco bylo jinak, přesto, že se režim snažil zasahovat jako obvykle. Revoluce visela ve vzduchu, i když si to nikdo nepřipouštěl, a nikdo to nechtěl otevřeně přiznat. Já osobně jsem to vycítil na letním táboře, kdy jsme od dětí poprvé v historii vyžadovali, aby nás oslovovali jménem, ne tím odporným oslovením - soudruhu vedoucí. Jsem přesvědčen, že o rok dřív bychom to považovali za nemožné. Teď nám to přišlo normální, aniž bychom tušili, co se stane za pár měsíců. Je to otázka kolektivního podvědomí. A to zcela jistě funguje i na sociálních sítích.

Dalším důkazem existence neobjasnitelných propojení je v tom, že když něco píšete, tak volně rozvíjíte myšlenky. Když o věci přemýšlíte, napadají vás různé kombinace myšlenek, zdůvodnění, docházíte k různým závěrům. Když je pak píšete, objevují se další myšlenky, další důvody, další závěry, další příklady. Nejlépe to lze zdokumentovat na vyprávění vtipů. Vybafne-li na vás někdo, abyste mu řekli vtip, zpravidla vás žádný pořádný nenapadne. Situace se změní, pokud s někým sedíte a bavíte se. Na základě probíraného tématu se vám najednou vybaví vtip, který řeknete, aniž byste měli okamžitou ideu o dalším vtipu, který byste chtěli říct. Váš protějšek v debatě zakontruje jiným vtipem, který mu ten váš připomněl, což ve vás vyvolá vzpomínku na vtip další. Takto se vám postupně vybavují jenom na podkladě úlomků myšlenek další a další vtipy. Přičemž postupně zcela ztrácejí souvislost s původním tématem. Když pak přijdete domů, těžko si na kterýkoliv z těchto vtipů vzpomenete. Je to otázka přenosu informací, vybavování si vzpomínek, sestavování myšlenek, překlenování oslích můstků a samozřejmě i otázka kolektivního i soukromého podvědomí, které namnoze nedokážeme ovládat, ani ho jinak ovlivňovat. A s tímto program WEB BOT počítá. Zcela jistě vynechává nejobvyklejší slova. Zabývá se pouze specifickými výrazy, které se ve větách příliš často neopakují, a jejich zvýšený výskyt může mít tudíž jistou lokální, nebo i globální důležitost.

5. 1. 2012 0:05
Přidat komentář

Další články

Kam dál